Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Dobrovský-Beta v Praze roku 2014 (3. vydání). Z anglického originálu The Green Mile přeložil Milan Žáček. Ilustroval Mark Geyer. Počet stran: 340. ISBN: 978-80-7306-588-1.

OBSAH:

Příběh je psaný tak, že autor je zároveň hlavní role = Paul Edgecombe. Přeskakuje mezi různými etapami svého života a celý příběh vypráví z domu klidného staří.

V roce 1932 byl do věznice v Cold Mountain do bloku E (přezdívaném Zelená míle) přivezen vězeň jménem John Coffey, jenž byl odsouzen k trestu smrti za vraždu a znásilnění. Byl to vysoký černoch svalnaté postavy, z jehož obličeje byste nevyčetli, že by byl schopný někoho zabít. Šéf věznice Paul ho přivítal i s kolegy a podal mu ruku, což u žádného z předešlých vězňů nikdy neudělal.
Zelená míle se tomu bloku říkalo proto, že přesně taková tam byla barva podlahy.

Snad nikdo z věznice neměl rád Percyho Wetmorea, byl to nejhorší dozorce. Ostatní strážníci ho chvíli pomlouvali a pak se Paul vydal do knihovny najít nějaké staré noviny, které by říkaly něco o Coffeyho vraždě. Jeho oběti, dvě malé holčičky, pocházely z rodiny bohatého zemědělce. Našli je ležet mrtvé a znásilněné vedle Coffeyho...

Šéfa věznice trápil zánět močových cest, a tak často nemohl v noci spát.
Ráno přišel do věznice dopis, že jim přibude nový vězeň jménem Wharton. Správce věznice si pozval Paula k sobě do kanceláře. Chvíli řešili správcovu nemocnou ženu, ale pak se dostali k tomu, že Percy žaloval svým příbuzným, kteří byli na vyšších postech. Domluvili se, že ho Paul nechá řídit popravu a bude doufat, že Percy potom odejde.

Paul se svým přítelem mezi dozorci, Brutusem "Surovcem" Howellem, přemýšleli nejprve o malé myšce jménem pan Jingles a potom i o tom, že tuhle práci už dál dělat nemůžou. John Coffey bude poslední vězeň, kterého popraví...

Když se ve věznici objevil znovu pan Jingles, Percy se ho snažil trefit pendrekem do hlavy. Naštěstí se mu to nepovedlo. Všichni dozorci si mysleli, že se myš už nikdy neobjeví, ale druhý den tam byla znovu.

Mezitím se chystala poprava jednoho z vězňů - Arlena Bitterbucka. Zatímco byl vězeň se svými blízkými, dělala se generální zkouška popravy. Přišla se na ni podívat dokonce i myš pan Jingles.
Arlen Bitterbuck byl popraven a do věznice nastoupil vězeň Eduard Delacroix. Hned jak přišel, začal ho Percy mlátit obuškem. Časem se ale jejich vztah uklidnil a Del si ochočil i pana Jinglese. Naučil ho spoustu triků a dokonce měl i svůj "myší hotel Hilton" - to byla krabice od doutníků vycpaná vatou.

Myš a Del bavili všechny dozorce ale jen do doby, než na Zelenou míli přibyli John Coffey a Bill "Kid" Wharton. To dozorce čekaly jiné starosti...

Paul šel navštívit správce věznice, jenž byl velmi zdrcený, protože jeho žena měla na mozku neoperovatelný nádor a měla brzy zemřít.

Sotva co Wharton přišel, hned napadl dozorce. Naštěstí ho Surovec praštil obuškem a Wharton upadl do bezvědomí.

John Coffey potřeboval mluvit s Paulem. Když se Paul přiblížil k jeho cele, John mu dal ruku na bolavé místo a nějakým zázrakem mu pomohl od zánětu močových cest.
Paul se další den vydal za novinářem Hammersmithem, který psal o Coffeym do novin. Ten přirovnal Johnovo znásilnění dětí ke svému psovi, který taky kousl jen jednou. Chvíli si o něm povídali a potom se Paul musel vrátit zpět do věznice. Tam Wharton pomočil jednoho z dozorců, tak se rozhodli vzít vodní dělo a trochu ho ochladit. Potom mu nasadili svěrací kazajku a dali ho na samotku.

Paul se ženou jeli na návštěvu ke správci věznice a jeho umírající ženě Melindě. Chvíli si povídali a pak musel Paul odjet.
Del odešel i s panem Jinglesem předvést, co všechno umí a na Zelené míli se mezitím dělala další generální zkouška popravy.

Když se Percy procházel okolo cely, Wharton ho začal dusit tak, že se Percy pomočil a byl všem pro smích.

Den před Delovou popravou mu vyprávěli dozorci o Mouseville - myším ráji. Vtom ale pan Jingles vyběhl ven z cely a Percy ho nemilosrdně zašlápl. Del začal okamžitě plakat, ale John pana Jinglese vzal do rukou a uzdravil ho, stejně jako uzdravil Paulův zánět močových cest.
Představa, že Percy, který se pokusil zabít Delovu myš, má řídit celou popravu, všechny děsila. Ale uklidnilo je to, že po ní už nadobro odejde. (Jenže poprava pak nedopadne dobře. Percy nenamočí houbu, takže smrt na elektrickém křesle je pro vězně bolestivá, pomalá a celá místnost hrozně zapáchá.)

Při společném obědě dozorců napadlo Paula, že by mohl John vyléčit správcovu ženu Melindu. Ale problém byl, jak ho za ní dostat.
Jak dozorci neustále přemýšleli, docházeli k názoru, že John by nikoho nezabil. Byl hloupý, dokonce i tak, že by ho nenapadlo hodit psovi salám, aby ho uspal.
Nakonec se domluvili, že večer zavezou Johna za Melindou, aby ji vyléčil. Ještě předtím ale zavřeli Percyho do jedné z cel. Vyrazili pozdě v noci a John byl velmi šťastný, že zase viděl hvězdy. Dojeli k domu správce a John moc chtěl pomoci Melindě.
Když John uzdravil Paula nebo pana Jinglese, vždy vykašlal onu nemoc pryč, ale tentokrát se mu to z nějakého důvodu nedařilo. Důležité ale bylo, že Melinda byla zdravá a krásná jako dřív. Cesta zpět do věznice byla bez komplikací, tedy až na to, že se John dusil. Johna poté zavřeli do cely a Percyho museli pustit.
Když se Percy zmateně pohyboval okolo cel, John ho chytl a vdechl do něj to, co vysál z Melindy. Percy pak kousek poodešel, zastavil se a vytáhl svou zbraň. Namířil ji na Williama Whartona a stiskl spoušť. Zbláznil se. Nikdo neví, jestli z té samoty nebo z toho, co mu udělal John.

Paul si vzal na pár dní dovolenou a pátral po vraždě, kterou údajně spáchal John Coffey. Pátral a ptal se několika lidí, až mu to začalo dávat smysl. Vrahem těch dvou děvčat byl William Wharton.
Paul se u oběda sešel se všemi ostatními dozorci a projednávali to, co Coffey (ne)udělal. Nic už s tím ale nezmohli. Paulova manželka potom navrhla, že se mají zeptat Johna, co chce on. A ten chtěl umřít. Cítil bolest světa a už to nemohl vydržet. Když měl být popraven, přišli do jeho cely všichni dozorci a podali si s ním ruku. Paul se s ním pomodlil a vyrazili.

Bylo po popravě, Paul ani jeho přítel Surovec už dál nedokázali tuhle práci vykonávat, takže s ní skončili.

Paul tento příběh napsal v domově klidného stáří, kde mu bylo 104 let. Každé ráno chodil s kouskem topinky do jedné chatky, kde v krabici od doutníků bydlel pan Jingles. V tomhle domově byl jeden zlý ošetřovatel jménem Dolan, který Paulovi ve všech ohledech připomínal Percyho. Když vtrhl do chatky, ve které byli, chvíli je urážel a pak se pozastavil nad panem Jinglesem, nad myší, která ležela na boku a nedýchala. Tak Paul spolu se svojí přítelkyní z domova Elaine pochovali posledního donedávna žijícího kamaráda ze Zelené míle.

Na konci své knihy Paul popsal, jak umřela jeho žena Janice. Autobus naboural do nákladního auta a nádrž s palivem autobusu vybuchla. Paulovi se nic nestalo, ale jeho žena těžce dýchala a umírala. Paul ji držel a v dálce viděl, jak tam stojí John Coffey, i když ve skutečnosti už byl mrtvý. Prosil ho, aby Janice pomohl, ale on jí nepomohl. Kniha končí slovy: "Je mi to zcela jasné, ale někdy, ach bože, je Zelená míle tak dlouhá..."

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

John Coffey - člověk, jenž nebyl nějak zvlášť chytrý, ale zato byl milý ke všem lidem, kteří se k němu chovali pěkně; byl ochotný pomoci i lidem, jež neznal, což je obdivuhodné
Paul Edgecombe - velmi chytrý člověk, který byl citlivý a hodný ke všem vězňům; uměl každému naslouchat a za každou cenu mu chtěl pomoci
Percy Wetmore - arogantní a namyšlený bachař, jehož nemá nikdo rád; ke všem je zlý a každému nadává; velmi nezodpovědný, protože všechny problémy řeší přes své příbuzné na vyšších místech

KNIHA VS. FILM:

Stephen King, autor této knihy, si stěžoval na to, že jeho knihy jsou špatně zfilmovány - až na Zelenou míli. Nejprve jsem tomu nevěřil, ale po zhlédnutí tohoto filmu musím souhlasit. Žádné veliké rozdíly jsem nenašel, jen jsem na konci knihy čekal, kdy si podají ruce jako ve filmu. Marně. Ve filmu také podává John Coffey ruku Paulovi, ale v knize je tomu naopak. To byly asi největší rozdíly, které jsem zaznamenal. Jako vždy ale platí, že kniha je daleko lepší než film.