Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Paul Edgecomb žije v domě s pečovatelskou službou v Georgia Pines. Jeho pobyt zde mu znepříjemňuje jeden z pečovatelů - Brad Dolan. Nachází tu však i spřízněnou duši - asi osmdesátiletou dámu Elaine Connelyovou. V soláriu tohoto ústavu píše svoje vzpomníky na dobu, kdy pracoval jako hlavní dozorce bloku E ve věznici v Cold Mountain, kde byli vězni posíláni na smrt.
Spolu s ním zde pracovali ještě Dean Stanton, Harry Terwilliger, Brutus Howell zvaný Surovec a Percy Weltmore, zbabělý a bezcharakterní dozorce, který těží ze svých známostí a libuje si v šikanování vězňů. Jednoho dne se na míli objeví myš, kterou dozorci pojmenují Parníkovej Willy. Je velmi inteligentní a všichni, kromě Percyho, si ji oblíbili. Později si ji ochočil vězeň Eduard Delacroix, říkal jí pan Jingles. Na podzim roku 1932 je přiveden na blok John Coffey, obrovský černoch odsouzený za znásilnění a vraždu dvojčat Detterickových. 'Velkej hoch' skoro pořád sedí ve své cele a pláče. Paul v té době trpí bolestivou infekcí močového měchýře, které ho John zbaví pouhým dotykem. Do cely smrti přichází další vězeň William Wharton, který se hned při příchodu pokusí zabít Deana a i později dělá potíže, také napadne Percyho. Je proto několikrát zavřen na samotku. Del si hraje s panem Jinglesem - háže mu cívku a on ji přikutálí zpět. Jednou se však cívka odrazí na chodbu, kde Percy pana Jinglese zašlápne. Paul podá myš Johnovi a ona v jeho rukou jako zázrakem ožije. Paul začíná uvažovat, že když John pomohl jemu i panu Jinglesovi, mohl by to dokázat i s ženou správce Hala Moorese, Mellindou, které zjistili neoperovatelný tumor mozku. Následující noci se koná poprava Eduarda Delacroixe. Vede ji Percy a úmyslně mu dá na hlavu suchou houbu, a tak je Del upálen zaživa. Paul seznamuje ostatní s plánem na záchranu Mellindy. Všichni souhlasí a jedné noci tedy dají Whartonovi prášky na spaní, Percyho zavřou na samotku a vydají se k Mooresům, kde obr vysaje z paní nemoc, ale nevyplivne ji jako vždy předtím, nechá ji v sobě a vypadá tedy, že se nedožije poopravy. Po návratu jdou bachaři pustit Percyho. John ho chytne a přenese do něj Mellindinu nemoc. Percy se zblázní, zastřelí Whartona a je zavřen do ústavu. Paul si začne dávat dohromady souvislosti a dojde mu, že vrahem těch dvou holčiček je právě Divokej Bill Wharton. Potvrdí mu to i John, jenž si to uvědomil, když se ho Wharton dotkl. Paul to poví ostatním, ale s rychle se blížící popravou nemůžou nic dělat. Coffey je černoch, tudíž šance, že by byl případ znovu otevřen, je nulová, a tak je tento 'boží dar' popraven.
O několik let později jede Paul se svou ženou Janice na promoci vnučky Tesso, autobus však havaruje a Janice při nehodě zahyne.
Tyto vzpomínky dá Paul přečíst Elaine. Ještě to odpoledne spolu vyrazí tam, kam Paul chodil každý den - do opuštěné chatky, ve které ukrýval v krabici od doutníků pana Jinglese. Myš, na níž jsou zřejmé stopy stáří, ukazuje s radostí své triky, přestože ji to vyčerpává, když v tom se objeví Dolan. Elain ho však zastraší svými známostmi, a tak odejde. Pan Jingles je už ale mrtvý, proto ho vezmou s sebou do Georgia Pines, kde ho společně pochovají.

ŽÁNR:

Sci-fi román, má šest částí: Dvě mrtvé holčičky, Myš na míli, Coffeyho ruce, Mizerná smrt Eduarda Delacroixe, Noční výprava, Coffey na míli

DOBA A MÍSTO DĚJE:

Věznice Cold Mountain, 1932

JAZYK, FORMA:

Ich-forma; spisovný jazyk, v přímých řečích hovorový, místy vulgarismy, běžná slovní zásoba; větná stavba - dlouhá a složitá souvětí i krátké věty (prostředek gradace); především přímá charakteristika postav, částečně vyplývá i z děje.

VLASTNÍ NÁZOR:

Tuhle knihu bych ve svém TOP žebříčku zařadila hodně vysoko. Přestože se odehrává ve věznici, nalezneme zde spoustu různých charakterů lidí. Myslím, že právě vylíčení postav je naprosto úžasné. Kontrasty dobra a zla, života a smrti, svobody a života za mřížemi, detailní popisy situací a poutavé vyprávění vzpomínek, do kterých je vždy vložen pohled na starého a šedivého Paula, tvoří dohromady něco naprosto skvělého. Také je zde dobře zachycen tehdejší postoj společnosti vůči černochům. Běhal mi mráz po zádech při představě, že i když mohly existovat pochybnosti, dokázali odsoudit a popravit nevinného člověka jenom proto, že to byl černoch, a z vlastního pohodlí, aby si ušetřili práci. Představa, že by se něco takového mohlo dít i dnes, mi nahání hrůzu.