- v originálu Midnight Sun: Edward's Version of Twilight (Půlnoční slunce: Stmívání z pohledu Edwarda)
- bez svolení Stephanie Meyerové byl částečný koncept této zamýšlené knihy uveřejněn v roce 2008 na internetu, a proto se znepokojená autorka rozhodla (snad dočasně) dokončení knížky odložit - více k této záležitosti najdete na http://www.stepheniemeyer.com/midnightsun.html (anglicky); 12 již uvolněných kapitol této knihy si můžete v angličtině přečíst zde: http://www.stepheniemeyer.com/pdf/midnightsun_partial_draft4.pdf
Půlnoční slunce vypráví příběh
Edwarda Cullena, který je upírem a žije se svou rodinou v malém městečku Forks.
Edward je již poněkolikáté na střední škole a je to pro něj něco jako peklo. Edward dokáže číst lidem i dalším stvořením myšlenky, což pro něj může být sice občas výhodné, ale většinou ho to pěkně otravuje a snaží se to "vypnout".
Jednoho dne na školu přijde nová holka,
Bella, a všichni jsou z toho naprosto hotoví. Edwarda to absolutně nezajímá, přijde mu dětinské, jak o ní všichni přemýšlejí. Toho dne však Cullenovi byli všichni žízniví, museli hodně hlídat svého bratra Jaspera, jelikož se ještě neumí pořádně ovládat. Avšak jedinému, komu se to skoro vymkne kontrole, je právě Edward. S
Bellou totiž sedí na hodině biologie. Její krev, její vůně, její bílá pleť, její nešikovnost...přitahuje ho to. Přemýšlí o tom, jak by ji zabil, teď, v učebně biologie, ve třídě plné žáků... Přemýšlí, jak zmasakrovat celou třídu, bez jediného svědka. Představuje si všechny detaily, jak bude chutnat její krev, koho nejprve zastaví, jak rychle to udělá... Pak si vzpomene na Carlisleho, na svého stvořitele, který se snaží, aby jeho rodina žila normálně, vzpomene si na to, jak byl jeho adoptivní otec zklamaný z toho, když kdysi zabíjel lidi. Přemýšlel o tom, jak by ho tímhle zradil a ublížil mu tak. Rychle si zakázal myšlenky na zabíjení a při zvonění vypadl ze třídy. Po škole jel rychle k Tanjině rodině do Denali. Potřeboval zapomenout na Bellu a nevěděl, zda se do Forks vrátí. Ale stýskalo se mu po rodině, a i když si to nechtěl přiznat, rovněž i po Belle. Po několika dnech se vrátil do školy a rozhodl se, že Bellu nechá plavat, že si nepřipustí žádné další myšlenky na její vraždu a že se k ní bude chovat slušně. Při hodině biologie si normálně povídají.
Jednoho dne Bellu Edward zachrání před rozjetou dodávkou. Věděl o ní ještě předtím, než se přiřítila, jelikož
Alice, která stále vedle něho, mu předpověděla budoucnost. On i přes nebezpečí, že někdo odhalí, kým vlastně je, rychle přeběhl přes parkoviště a Bellu zachránil... Bella byla následně odvezena do nemocnice a ošetřena. Edward si dělal starosti s tím, co vlastně všechno viděla a co jí bude říkat, radil se s Carlislem a nakonec Bellu odbyl, aby se starala o sebe. Ale on věděl, že Bella už tuší, že Cullenovi nejsou normální lidé.
Když přijeli všichni Cullenovi domů, byli na Edwarda všichni naštvaní, výjimkou byli Esme a Carlisle. Edward slibuje, že ochrání jejich tajemství a že bude vše v pořádku. Přesto jsou na něj sourozenci, tedy kromě Alice, naštvaní. Alice byla optimistická, viděla totiž Bellu jako upírku a jako svou nejlepší kamarádku, na což se už moc těšila.
Od doby, kdy Edward začal mít pohnutky Bellu před vším chránit, začal k ní také chodit domů, do jejího pokoje a pozoroval ji, když spala. Pokaždé, když Bella mluvila o Edwardovi ze spaní, měl neuvěřitelnou radost a jeho cit k ní se stále prohluboval. Začínal si broukat melodii, která mu ji připomínala. Doma ji zkusil zahrát a Esme byla u vytržení, že její syn se po takové době zamiloval a znova skládá písně.
V den, kdy Bella jela s kamarádkami do Port Angles, se Edward rozhodl, že ji bude následovat a ochrání ji v případě nebezpečí. Pořád prozkoumával mysl Jessicy a mysl Angely, protože do Belliny mysli neviděl. Kontroloval, co dělají a na co myslí. Avšak v jednu chvíli nedával pozor a Bella byla najednou pryč. Zděsil se, čeho se dopustil. Jel ihned Bellu hledat. Prozkoumával mysl všech na ulici, zda ji někdo nezahlédl. Překvapila (lépe řečeno znechutila) ho mysl jednoho chlápka - představoval si Bellu při hrozných věcech. Okamžitě vyrazil za nimi. Bellu osvobodil a odvezl ji do restaurace, kde byly Jessica a Angela. Bella svým kamarádkám řekla, že se ztratila a že ji Edward našel. Spolužačky už chtěly jet domu, ale Edward chtěl s Bellou strávit ještě nějaký čas. Pozval ji tedy na večeři i s odvozem domů. V restauraci si povídali. Edward jí prozradil svojí schopnost číst myšlenky. Tady se i Edward od Belly dověděl, že on jí není taky lhostejný. V autě cestou zpět mu Bella prozradí svou teorii o upírech, kterou jí Edward potvrdí. Bella si z toho nic nedělala, z čehož byl nervózní.
Když se Bella i Edward dostali domů, domluvil se Carlislem na pomstě tomu chlápkovi, který ji chtěl obtěžovat v Port Angeles. Carlisle mu nabídl, že ho potrestá. Další den ve zprávách bylo, že hledaný násilník byl nalezen v bezvědomí, několik ulic od policejní stanice.
Odteď byla Edwardova a Bellina láska veřejná. Jezdili spolu do školy a seděli spolu na obědě. Na posledním obědě jí Edward slíbil, že ji vezme na své oblíbené místo do Seattlu, protože bude svítit slunce a on nemůže mezi lidi. Bella souhlasila a tím Edwardův příběh končí.
VLASTNÍ NÁZOR:
Kniha je úplně stejná jako
Stmívání, ale z pohledu Edwarda. Jsou tam pasáže, které vysvětlují věci, jež ve
Stmívání nelze pochytit. Dozvídáme se třeba, kde je Edward, když je Bella na pláži v La Push, co dělá Edward, když ve Forks svítí sluníčko a on a jeho rodina nejsou ve škole. Dovídáme se, co si myslí spolužáci, dovídáme se, že Jessica Bellu vlastně nesnáší, že ji jen využívá, dovídáme se, co si myslí servírka v restauraci, také zjišťujeme pravý důvod toho, proč Rosalie nemá ráda Bellu. Prostě, jsem ráda, že paní
Meyerová napsala
Půlnoční slunce, jelikož je fajn se dozvědět něco víc o ostatních z jiné perspektivy.
