Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Pan Hrdlička bydlel spolu se svými dvěma dcerami, Julou a Irenou, a manželkou na Supovském zámku, kde vykonával funkci správce. Po předčasném úmrtí vlastníka je ale pan Hrdlička odvolán z funkce, stěhuje se s rodinou do města a žije pouze z hubeného důchodu. Rodina zvyklá na zámecký přepych ale potřebuje mnoho peněz, a tak si Hrdlička půjčí peníze od lichváře Jestřába. Hrdlička ale po krátké době zjistí, že není schopen splácet ani úroky, a proto se jeho rodina ocitne v exekučním řízení. Jula se snaží otci finančně pomoci tím, že po večerech šije šaty a později pracuje jako vychovatelka Jestřábových dětí. Ze služby u lichváře ale uteče hned poté, co ji Jestřáb začne fyzicky obtěžovat. Jula je zároveň v nepřetržitém kontaktu s bratrem Vladimírem, který žije v Cařihradu a slibuje, že se brzy vrátí domů i se svým přítelem doktorem Volným, který je kvůli Vladimírově vyprávění o sestře do July platonicky zamilovaný.
Celý příběh končí tím, že pan Hrdlička už neunese tíhu celé situace a spáchá sebevraždu. V tu samou dobu přijíždí z Cařihradu doktor Volný se smutnou novinou, že Vladimír je také po smrti - zemřel na jakousi cizokrajnou nemoc, kterou jeho organismus nezvládl. Konec je alespoň trochu šťastný díky tomu, že si doktor Volný bere Julu za ženu a ze svých vlastních peněz uhradí celý Hrdličkův dluh.

V této novele využívá Čech především protikladů, které jsou hlavním stavebním kamenem příběhu a pomáhají při vykreslení rozdílných povah a světů hlavních hrdinů. Novela je také prosáklá alegorií - už na první pohled nás musí upoutat záměrně zvolená jména hlavních protagonistů celého právnického sporu - chladný, po penězích bažící lichvář Jestřáb a starostlivý, mírný a milující otec a manžel pan Hrdlička.
Další výraznou postavou je Hrdličkova dcera Jula, která nakonec zachrání rodinu od největší tragédie a potupy. Jula je protikladem své starší sestry Ireny. Jula se snaží uskrovnit a podpořit otce, Irena se naopak za Hrdličku stydí a dále si užívá světských radovánek, jako by se nic nedělo. Ve své náramné pýše odmítá Irena i dar od jednoho nápadníka, obrovskou kytici lučního kvítí, i přesto, že rodině Hrdličkových po exekuci téměř nic nezbylo.

Jazyk novely je zastaralý, objevu se zde například pro nás nezvyklý slovosled. Zajímavá je i grafická stránka jazyka - nejmarkantnějšími znaky je změna psaní i a y a odlišná pravidla v používání s a z (např. sklamání; syrup; strom, s něhož opadalo listí atd.). Jinak se píší i slova přejatá z cizích jazyků, např. sillhueta.

Jedná se o čtivou a zábavnou novelu, která ale skončí tragicky a nepřinese očekávané rozuzlení celé nešťastné události.