Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• nebo též Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do 15. století

Autor líčí život Prahy na počátku husitského revolučního hnutí a tímto prostředím provádí svého nehrdinského hrdinu pana Broučka. Na protikladu jeho sobecky pohodlného a zbabělého chameleonství a mravní opravdovosti, statečnosti a obětavosti husitů ukazuje Čech úpadkovost své doby.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo Státní pedagogické nakladatelství v Praze roku 1977 (6. vydání tamtéž). Text k vydání připravil a vysvětlivkami opatřil Antonín Procházka. Doslov napsal Josef Brambora. Kresby Rudolf Šváb. Počet stran: 208.

HLAVNÍ POSTAVY:

pan Matěj Brouček - novověký měšťan, ve kterém (dle doslovu) Svatopluk Čech zosobnil Čecha tak, jak by neměl vypadat (myšlení si, že kdo má peníze, má pravdu; libování si v němčině...)
Janek Domšík od Zvonu - také měšťan, nýbrž z doby husitů; zapálený husita a obránce Prahy

ÚVODEM:

Tuto knihu jsem si měl povinně přečíst, ovšem čtení této knihy samotné pro mne bylo nejen povinností, ale i zábavou. Ke knize samotné bych dodal, že mne zaujaly různé autorovy dodatky přímo v ději a také to, že v okamžiku, kdy jde panu Broučkovi o život (přibližně poslední dvě pětiny knihy), je kniha tištěna na jakémsi jiném papíře (ovšem nemohu posoudit, zda je tomu všude, nebo jen u mého výtisku).

DĚJ:

Pan Brouček je pražský měšťan konce devatenáctého století a majitel bytového domu, žijící z peněz získaných od nájemníků; na manuální práci jakživ nesáhl. Také je poněkud známý tím, že byl na Měsíci (jak jsem se v průběhu čtení dověděl, o jeho výletu na Měsíc pojednává jiná kniha Svatopluka Čecha).
Celkem často chodí na Vikárku, do hospůdky pana Würfla. Zde na začátku této knihy debatuje s přáteli nad sklenicí plzeňského piva, že za starých časů (například ve středověku) byly lepší pořádky a dnes to nestojí za nic. Dále se společně baví o středověkých tajných podzemních chodbách vedoucích z Pražského hradu.
Při odchodu z hospůdky se pan Brouček nečekaně někam propadne. Na mysl mu přijde, že je v nějaké z chodeb, o nichž se před nedlouhou chvílí bavil s přáteli nad pivem. Proto se rozejde jedním směrem a po dlouhém pochodu dorazí až k nějakým schůdkům, ukončeným zamčenými kovovými dvířky, v jejichž zámku je naštěstí klíč. Po namáhavém otevření dvířek (klíč i dvířka jsou totiž řádně zrezivělé) pan Brouček doslova vpadne do jakési místnosti, která se však ukáže být jakousi pokladnicí, pravděpodobně krále Václava. Pana Broučka překvapí, jaké je vše zachovalé, ale příliš dlouho se nad tím nepozastavuje a raději najde tajný východ a zmizí. Ovšem když vyjde ven z domu, ve kterém se nachází pokladnice, netuší, kde je - nikde žádné osvětlení a na ulici také nikoho nevidí. Potom potká kohosi se svítilnou a halapartnou. Když si s ním pohovoří, pokládají se navzájem za cizince. Potom ten, jehož Brouček potkal, uvedl i datum - 1420. Brouček ho pokládá za blázna a jde pryč. Následně narazí na hradbu s bránou, kterou hlídají vojáci. Brouček se zděsí a prchá. Po zběsilém úprku mu dojde, že onen člověk s halapartnou měl asi pravdu a pan Brouček se opravdu ocitl v Praze uprostřed doby husitů. Dojde potom na Staroměstské náměstí, usedne tam u jednoho domu a běduje. Vtom ho uvidí jakýsi domovní pán z domu U Zvonu. Ten ho přijme za svého hosta a je shovívavý nad neznalostí pana Broučka. Dá mu ubytování a pohostí ho. Následně, k Broučkovu zděšení, jdou do města, aby byli připraveni k obraně proti králi Zikmundovi, jenž v čele vojska křižáků obléhá Prahu. Zde někde dochází ke změně typu papíru. Po obyčejné krátké potyčce se Brouček rozhodne zběhnout k táboritům, kteří sídlí na kopci Vítkově u Prahy. Tam stráví zbytek dne tvrdou manuální prací.
Druhého dne ho napadne spásná myšlenka - jak se dostal do 15. století, tak se z něj také pokusí vrátit. Během zmatku způsobenému útokem křižáků na ležení husitů Brouček prchá do Prahy, zastavuje se v domě U Zvonu pro novověké oblečení (byl ho donucen odložit a přijmout středověký šat). Po převléknutí se již uhání do domu s pokladnicí. Cestou ho však zadrží husité v převleku křižáků. Brouček, který utekl husitům, na ně spustí němčinou. Následně ho sám Žižka odsoudí k popravě upálením zaživa v sudu.
Právě ve chvíli, kdy už už měl Brouček zemřít, se probudil v sudu na dvoře Vikárky. Zde ho také následně našel pan Würfel. Jaké je překvapení pana Broučka, když zjistí, že byl pryč jen asi deset hodin. V úplném závěru je tu i mírná narážka na RK a RZ.

STRUČNÝ ROZBOR:

Povídka je členěná do kapitol a odstavců; kompozice chronologická (výjimku tvoří první kapitola); vypravuje vypravěč - v první kapitole ich-forma, dále er-forma, občas vypravěč dodá nějakou poznámku.
Jazyk je spisovný, z dnešního pohledu archaický - archaismy, starší slovosled, v jednom místě se autor pokusil napodobit staročeštinu.
Nepřímá charakteristika pana Broučka - jeho zbabělost a nenárodnost.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Hlavní myšlenkou je kritika společnosti demonstrovaná na kontrastu vlastenectví a odvahy husitů v boji proti Němcům, kdežto moderní společnost se od vlasti odvrací a přiklání se k Němcům.

POSTAVA PANA BROUČKA:

Pan Brouček je moderní člověk. Čech v něm symbolizoval silného nevlastence, někoho, kdo nemá rád vlast, je zbabělý, nejraději by celou Prahu zboural a postavil místo ní moderní činžovní domy (např. Zlatá ulička). Má proněmecké smíšení a je v něm symbolizována celá společnost.