Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Pan Brouček je asi nejznámější postavou Svatopluka Čecha, která se vydává do všech možných i nemožných končin a až mi přijde, že tato knížka zavádějící pana Broučka do hlubokého středověku doby husitské, je velkou měrou knížka z žánru fantasy, ač vydána za éry ruchovců.

POSTAVY:

Pan Matěj Brouček - hlavní postava tohoto díla, pan domácí a majitel třípatrového domu v Praze, který se čistě náhodou po návštěvě hospůdky Vikárky zatoulá do husitské prahy.
Janek Domšík, zvaný Od Zvonu - člověk, který se pana Broučka ujme po jeho příchodu do staré Prahy a pohostí ho, ubytuje a provede celou Prahou.

DĚJ A KOMPOZICE:

Kniha má 173 stran a je rozčleněna do 14 kapitol. Byla vydaná v roce 1985.

Pan Brouček se jednoho dne vydá do své oblíbené hospůdky Vikárky na Pražském hradě, kde se dá do řeči s jakýmsi historikem a snaží se obhájit své domněnky o tajných chodbách pod hrady, které má ještě z let, kdy četl rytířské romány. Pře končí tak, že většina návštěvníků Vikárky dává za pravdu panu Broučkovi a ten tak v dobrém rozmaru odchází, cestou se mu však stane, že kdesi na dvorku Vikárky spadne do jakési šachty a ocitne se v podzemní chodbě, ze které není možno se dostat zpět, a tak se neohroženě pustí chodbou dál. Vyleze v místnosti, která je nepochybně pokladnicí, když se snaží dostat i odsud, podivně se mu zatočí hlava a v tomto okamžiku se dostane o několik století v čase zpět. Na ulicích potká někoho, kdo na něj vytáhne meč, protože si myslí, že je to nějaký pobuda. Pan Brouček je zhrozen a myslí si, že se člověk, kterého potkal, nadobro zbláznil. Navíc má na sobě jakousi maškaru a mluví velmi divnou řečí. K ránu se pan Brouček dostane na náměstí, kde se ho ujme Janek Domšík, který po chvíli uvěří panu Broučkovi, od té doby zvanému Matěj, že je to rodilý Pražák a že mluví tak špatnou češtinou jen proto, že byl dlouho v cizině. Pozve ho do svého domu, kde mu dá šaty, které se v té době nosí. Pan Brouček je však obléká s velkou nechutí. Ještě více rozčarovaný je však z okovaného cepu, který ho jako pravého husitu nemine. Pan Brouček se totiž dostal do Prahy zrovna za dob husitství, a to ještě do takové prekérní chvíle, kdy byla Praha obléhána. V Domšíkově domě přemýšlí o jeho sličné dceři a jeho platonická láska k ní se táhne celým příběhem.
Společně s Domšíkem a s cepem na rameni se Matěj vydává bránit Prahu před útokem Zikmundových křižáků. Při útoku se však tak zhrozí blízkosti smrti, že místo do boje se snaží dostat rychle pryč. Doplazí se až k jakési vinici, kde ho po bitvě najdou dva táborští husité a dovedou ho k táboritům do Žižkova ležení, který jej přijme do své družiny. I to se však panu Broučkovi znelíbí a tak druhý den při útoku na jejich ležení opět zbíhá, tentokráte zpět do Prahy, kde ho však po vítězné bitvě husité najdou, obviní z věrolomnosti, čarodějství a ještě mnoha jiných hrdelních zločinů a náš milý pan Brouček je odsouzen k upálení za živa v sudu a tím končí jeho smutný příběh v husitské Praze, jen ještě vzpomínkou zabrousí k Domšíkově dceři Kunce, když tu ho probudí pan hostinský z Vikárky a pan Brouček zjistí, že je v jakémsi prázdném sudu na dvorku Vikárky opět ve své době...

JAZYK A STYL:

V této knize používá autor vybraný jazyk, můžeme zde najít i spoustu archaismů, které se však v době psaní této knihy běžně používaly. Také domnělý jazyk staročeský je zde hezky podán, že je možné mu velmi dobře uvěřit jeho autentičnost, ač autor sám přiznává, že se jen snažil navnadit čtenáři ducha doby a ne dělat jazykovědnou přednášku. Styl je hlavně humoristický a pan Brouček je zde vylíčen s lehkou ironií.

VLIV A VZNIK DÍLA:

Tato kniha vznikala jako odezva národního obrození a její snahou je zajisté přinést do naší tehdy nově obrozené literatury i jiné literární styly, jako například humoristický, u kterého by se lidé mohli pobavit a odpočinout si nad neobyčejnými příhodami obyčejného člověka.

VLASTNÍ NÁZOR:

Ačkoli mám velmi ráda historickou prózu, nemohu říci, že by na mě tato kniha měla velký vliv. Nečetla se mi špatně, avšak nějaké pasáže mi přišly moc zdlouhavé a nepotřebné. Jinak se mi příběh pana Broučka líbil, i když jsem s hlavním hrdinou moc nesympatizovala. Myslím si, že je dobré, když se na historii nahlíží i z jiné stránky než jen z přísně vědecké.