Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• satirická próza z roku 1889
• kritika bezcharakternosti a falešného vlastenectví
• místo a doba děje: Praha, konec 19. století a 15. století

Matěj Brouček je vcelku obyčejný, zbabělý a pokrytecký člověk žijící v 19. století. Jednoho dne se v hospodě Na Vikárce za divoké debaty opije. Další děj se odehrává v jeho snu.
Ocitne se v tmavé chodbě, která vede do místnosti plné klenotů. Ve ztemnělé ulici potká muže s lucernou, který tvrdí, že je rok 1420, je oblečený v podivných šatech a mluví zastaralou češtinou. Pan Brouček si myslí, že je to blázen, avšak to samé si myslí muž, když mu Matěj sdělí, že je přece rok 1888. Poté spatří společnost lidí kolem hořící hranice a ovládne ho strach, tím víc, když začne poznávat některá pražská místa a pozná, že muž s lucernou nelhal.
Dá se do řeči s Janem Domšíkem, zvaným Janek od Zvonu, který mu poskytne přístřeší a oblékne ho do dobových šatů. Jelikož Prahu právě obléká Zikmund, donutí ho slíbit, že bude bojovat za obranu města.
Když dojde na boj, Brouček předstírá mrtvého a později se přidá ke skupině táboritů. Vystoupí na horu, kterou pojmenují Žižkova. Za dalšího boje uprchne zpět do města a vydává se za posla od táboritů. Strážní ho pustí a on utíká směrem k domu, kde se nachází chodba, kterou prošel na začátku svého snu.
Najednou proti němu vyrazí jezdci s křižáckými hábity a pan Brouček na ně vykřikne, že je Němec a katolík, aby si zachránil život. Ale vojáci jsou Češi a husité, jen na sobě měli ukořistěné hábity křižáků.
Odvedou Broučka na prostranství, kde v něm táborité poznají zbabělce, který v největším zápalu boje uprchl, a jeho osud je zpečetěn. Zavřou ho do sudu, který následně zapálí.
Vtom se pan Brouček ocitne v hospodě pana Würfela, kde usnul. Musí se smířit s tím, že nenajde chodbu, ve které se skrývá poklad, ani se už nesetká s Kunkou, hezkou Domšíkovou dcerou, která se mu líbila.

HLAVNÍ POSTAVY:

Matěj Brouček - zbabělý, pokrytecký, líný, bezcharakterní
Jan Domšík - odvážný, obětavý, bojuje s nadšením

CITÁT Z KNIHY:

Ale vtom rozhlehl se zpěv:

Kdož jste boží bojovníci a zákona jeho,
prostež od Boha pomoci a doufejtež v něho,
že konečně s ním vždycky zvítězíte.

Z počátku zpíval jen hlouček, ale brzy vpadaly nové a nové hlasy, takže druhá sloka zněla již mohutným, hřímavým sborem:

Tenť Pán velí se nebáti záhubcí tělesných,
velíť i život ztratiti pro lásku bližných svých,
protož posilněte zmužile srdcí svých.

"Můj bože! Takové hulákání! Ani vyspat se tu člověk nemůže!" bědoval a zlobil se v duchu zoufalý bratr Matěj. Ale musel poslouchati ještě i následující sloky písně táborské.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi celkem líbila, protože se odehrávala v 15. století a protože byla zábavná.