Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• název podle klíčů sv. Petra

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

ČECH, Svatopluk. Petrklíče. 11. vydání (s úvodem Ferdinanda Strejčka). Praha: Topičova edice, 1946, s. 53.

FORMA:

10 zpěvů, označené římskými číslicemi.

OBSAH:

I.
Na pohádkovém voze vydává se básník do fantazie. Vítá za společnost líčka hezká, oči černé a modré, ale hrozí se, že by se k němu měla připojit kritika. Jede a zvoní rolničky.

II.
Povídá se, že "Fortník rajský" z dlouhé chvíle pozoroval zemi a přitom mu spadly dolů zlaté klíče. Co se po té ztrátě dělo v nebi, není známo.

III.
Švarný mladík klopýtne o spadlé klíče a honem je běží prodat Židovi. Vyplatí mu za ně plný měšec peněz. Hoch vše propije a prohýří s dívkami a pak trpce lituje, že si raději neponechal klíče samotné.

IV.
Žid Abraham se snaží zlaté klíče roztavit, ale ráno jsou klíče v tyglíku úplně stejné jako večer. Žid se toho zázraku poleká a hodlá se klíčů zbavit. Rovněž doufá, že jeho syn Isák se nikde nenakazí ideály.

V.
Učenec od Žida klíče koupí a napíše k nim báseň - že jsou to klíče od Vyšehradu (narážka na Rukopisy). Jeho kniha vyjde a spousta lidí ji hltavě čte. Všichni o ní píší. Autorovi se hrnou pocty. Avšak brzy závist začne jeho úspěch podrývat - že Vyšehrad se rozhodně nezavíral klíči, maximálně petlicí či závorou. A tak povstal rozpor a učenci si rvali vlasy, čest i dobrá jména. Pak někdo navrhl, ať se ustanoví komise, která ve věci klíčů rozhodne. Avšak učenec, jenž klíče koupil, zjistí, že mu s nimi uletěl havran.

VI.
Hošík objeví klíče na stromě, kam je havran upustil. Zjistí, že když se do nich pískne, vydávají překrásný zvuk. Jeho otec, učitel, chytí příležitost za pačesy a začne s kloučkem objíždět zemi a koncertovat s klíči. Tak to šlo až do jeho dospělosti. Pak mu nějaký ze soků podstrčil přesnou kopii klíčů a hoch na dalším koncertu vyloudil z klíčů drsný a ochraptělý zvuk.
Přesto někteří hudební kritici tvrdili, že mladík vynalezl úžasný, nový hudební styl a že by v něm měl rozhodně pokračovat.
Po nějakém čase byla záměna odhalena, ale mladý muž si utrhl ostudu, protože se zjistilo, že ne v umělci, ale v nástroji je skryt úspěch. V roztrpčení hodil klíče do jezera.

VII.
Mladý rybář zasmušile pozoruje hrad, o kterém se traduje, že v něm čaroděj zlatými klíči zamkl překrásnou kněžnu. Do sítě se mu zamotají zlaté klíče, a tak radostně spěchá otevřít bránu hradu. Překrásná děva se k němu rozlétla a chytila ho do svých sítí.
Jinoch se probudil s hlavou jako střep, vykradl se z komnaty a bránu zase pevně zamkl. Pochopil čaroděje a klíče hodil do nejhlubší vody.

VIII.
Fráter chytil rybu a když ji kuchá, nalezne v ní zlaté klíče. Všichni velebí Boha, že jim poslal Petrovy klíče a umístí je na oltář. Tím je konec jejich chudobě. Mniši se díky mnohým darům přestávají modlit a začínají hodovat.
Když se dovršila míra jejich hříchů, Pán je rozehnal po světě a z kláštera zbyly pouze rozvaliny.

IX.
Jeden hoch bloudil světem a vyhýbal se lidem. Smilovala se nad ním víla Fantasie a začarovala ho tak, aby v přírodě viděl zázračné dílo. Jemu však stále něco scházelo. Až něco zaslechl a vydal se za tím zvukem.
Šel dlouho a v troskách chrámu objeví zlaté klíče. Snese se k němu víla a vyzývá ho, aby vzal klíče a následoval ji. Jde za ní po duhové stezce a na jejím konci nalezne bránu. Hoch, veden vílou, otočil klíčem v bráně a otevřel ji.
Co viděl za ní, na to nestačí slova. Víla ho pobízela, aby spěchal ještě k druhé bráně, avšak cestu mu zastupuje archanděl Michael a klíče rozbíjí svým mečem. Přichází Petr a dovoluje hochovi porozhlédnout se, ale doporučuje mu, aby přišel až později. Na zem ho zpátky snáší víla.
Od té doby jinoch často na noc přicházel k nebeské bráně a rád tam prodléval. Co tam viděl, vepisoval do básní. Jeho druzi na něj naléhali, až jim prozradil cestu k bráně a oni tam potom dnem i nocí klepali. Avšak brána už zůstávala zavřená. A pokud už je Petr pustí, má s tím jenom trápení.
Básníka za prozrazení postihl trest: v potu tváře píše, musí velebit práci jiných, chvět se o vlastní honorář a psát vzletné proslovy!

X.
Rozbité klíče se jako jiskry snesly na zem a kam dopadly, tam vyrostly petrklíče. Básník vzpomíná na své mládí, kdy sám je chodil trhat, ale teď už to neumí tak dobře. Čtenářkám pak doporučuje, aby jeho knihu odhodily stranou a šly hledat básně zlatých petrklíčů do lesů.

UKÁZKY:

V.
"Tak hle! žili naši předci slavní -"
končil autor s vlasteneckým plesem -
"za časů, kdy Germánové dávní
v kožích volských toulali se lesem. -"

VI.
Lidé s ethetickým brusem
dále k němu lnou,
naslouchají s jemným vkusem,
oči k nebi pnou
vytržením, jak se sluší -
zacpavše si doma uši
dobře bavlnou.

VIII.
Nebes klíči zemské odemkli si ráje,
ale zamkli sad, kde věčné blaho zraje.