Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• příběh doby pobělohorské

Tato skladba zobrazuje osudy jinocha, kterého se v dětství zmocnili jezuité a který se proti nim vzbouří, když se dozví, že je synem českého pána popraveného roku 1621 na Staroměstském náměstí.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

ČECH, Svatopluk. Václav z Michalovic. 10. vyd. Praha: Topičova edice, 1946, s. 145.

FORMA:

Vstup; šest zpěvů; kniha je veršovaná

OBSAH:

Vstup
Stará kniha probouzí básníkovu fantazii a vyzývá ho k tomu, aby mluvil o osudech vyhnanců a mučedníků.

Zpěv první
V jídelně otců jezuitů se schází bohatá společnost. Vše je vyzdobeno, k dispozici je spousta jídla a jsou přinášeny drahé dary. Jeden však nikdo nechápe - obrovský dort, který vypadá jako hrad a jsou na něm vymodelovány různé postavy kacířů (Hus, Jeroným Pražský, Luther...).
Přijde jeden z noviců a čte hostům o tom, jak slavně byli jezuité vysláni do Čech. Hosté oceňují jeho vzhled, a když odejde, ptají se po něm.
Páter Sidecius vysvětluje, že ho našel jako malého hocha krátce po bitvě na Bíle hoře v Praze. Jeho chůvu zabili opilí vojáci a zrovna si rozebírali chlapcovy poklady, když je jezuita objevil. Sidecius se nad ním smiloval, přestože byl zjevně z kacířského rodu a odnesl ho do kolleje. Tam hoch vyrůstal a kromě svého jména - Václav - zapomněl na svou minulost a stal se vzorným katolíkem.
Don Huerta líčí své metody obracení "zatvrzelců" - propaguje jedině silovou metodu, ta že nejlépe funguje. Ostatní mu spokojeně přizvukují.
Ze záhadného dortu vystoupí trpaslík a přednese řeč o poražení kacířů a o možnosti jejich snědení v podobě cukrových ozdob. Dar vyvolá smích a je rychle spotřebován.

Zpěv druhý
Mladý Václav je zamyšlený a jeho druh Konrád vyzvídá, co s ním je. Václav se odhodlá a poví mu, jak se setkal s dvěma krásnými dívkami - dcerou dona Huerta Marií a jeho neteří Ignácií. Ignácie mu však nejde z hlavy pro svou krásu a něhu.
Konrád Václava tvrdě kárá, aby se modlil a tělo bičoval a podobným myšlenkám se neoddával. Václav mu zjevuje, že to vše zkoušel, avšak přesto, že z něj krev tekla, jeho snění o Ignácii neodchází.
Konrád nakonec chce Václavovi ukazovat vystavené hlavy sťatých kacířů (pánů popravených roku 1621), ale ten raději odchází.

Zpěv třetí
Václav sedí v divokém koutu sadu, kam se novici chodí modlit a sní o Ignácii. Vyruší ho však bělovlasý stařec. Tomu se zdá, že mu Václav někoho připomíná, a proto se ho vyptává na jeho minulost.
Václav mu poví, co ví, a protože v něm starý muž budí důvěru povídá mu ještě o vzpomínkách z dětství. Stařec je jeho vyprávěním dojat a vyjevuje, že zná jeho rodinu. Václav je synem popraveného kališníka Bohuslava z Michalovic. Muž, který se představí jako Ambrož, u něj sloužil dlouhá léta jako správce. Chválí Václavova otce, připomíná jeho dobrotu a víru. Rovněž Václavovi líčí popravu jeho otce, jíž byl svědkem. Předává Václavovi knihu, kterou mu otec odkázal.
Václav se dozvídá, že má staršího bratra Smila, který shromažďuje Čechy k odporu proti cizákům.
Zvoní zvon, Václav se musí vrátit, ptá se ještě po své matce, ale Ambrož pro něj má pouze smutnou zprávu. Jeho matka již je také v hrobě. Ambrož slibuje, že se za týden vrátí i s jeho bratrem, aby vymysleli, jak Václava dostat od jezuitů.

Zpěv čtvrtý
Václav s Konrádem mají službu - klečí před novou bohatou monstrancí, jež byla z velké části zhotovena díky zabavenému majetku popravených pánů. Následuje podrobný popis onoho díla.
Václav je nepokojný, budí se v něm husitská krev. Představuje si otcovu smrt a má dojem, že ho otec vyzývá k pomstě.
Konrád Václava tajně pozoruje, ale je plný nenávisti k tomuto svému lepšímu druhu a přemýšlí, jak by mu uškodil. Václav vstane a Konrád mu nařizuje, aby si znovu klekl. Václav se však vzepře, že nebude klečet před něčím, co je vytvořeno ze slz a krve ubohých Čechů. Konráda a Václava přicházejí vystřídat další dva novicové, proto oba odchází do cely.
Václav se těší, že se dalšího dne setká s bratrem, a proto potřebuje, aby Konrád pomlčel o jeho výlevu. Konrád mu však nevěří a tahá z něj další informace. Nakonec mu ukradne knihu od otce a přestože s ním Václav zápolí, podaří se mu s ní uniknout a nebohého Václava zamkne v cele. S knihou jde za rektorem. Venku zuří bouře.

Zpěv pátý
Jezuité Václava vězní a snaží se ho dohnat k tomu, aby se zřekl kacířství a navrátil se k pravé víře. Václav odolává a přemýšlí, co asi děla Smil a Ambrož. Ve svém snění si představuje Smila, jak s věrnými vstupuje do Prahy a vyhání cizáky, osvobozuje jej a bok po boku postupují dále. V jeho snění je don Huerta zabit a Marie a Ignácie se chystají zemřít jako mučednice.
Václav se modlí ke Kristu, avšak zdá se mu, že nedostává odpověď. Chce tedy pro příště následovat své srdce.
Přijde otec Sidecius a přemlouvá Václava, aby se, už kvůli němu, vzdal své zatvrzelosti. Nenutí ho zůstat v řádu, ale žádá ho, aby byl spojen s katolickou církví. Dokonce mu nabízí, že by mu mohly být vráceny nějaké statky a že don Huerta by mu dal za ženu svou schovanku. Václav se chvíli oddá snění, ale pak plamenně odmítá. Sidecius se rozzlobí a vyjeví mu, že díky Konrádovi byli Smil a Ambrož zajati a chystají se na popravu.
Václav podlehne záchvatu vzteku a volá, aby jej také zabili, ale dříve chce zavraždit Konráda. Je spoután a dále vězněn.

Zpět šestý
Don Huerta vdává svou dceru i schovanku. S bohatým průvodem se ubírají do kostela. Ale zatímco Marie září štěstím, Ignácie je skleslá. Všichni vchází do kostela, když tu se až nahoře u kupole objevuje na tenoučké římse Václav.
Tomu se toho dne podařilo prolomit dveře svého vězení a jediná volná cesta jej zavedla pod kupoli chrámu. Když spatří dav pod sebou, má k nim vášnivou řeč o tom, jak by měli povstat a vyhnat vrahy a lupiče ze země. Jeho hlas však zaniká ve zvuku varhan a jsou přivoláni strážní, kteří udusí každou jiskru odporu hned v zárodku.
Za Václavem se připlíží Konrád a chystá se jej svrhnout dolů. Václav ho uvidí a zápasí spolu. Když už Václavovi stačí jen maličko k vítězství, spatří dole Ignácii, jak k němu vztahuje ruce. Konrád toho využije a shazuje Václava dolů. Sám však ztrácí rovnováhu a řítí se k zemi. Všichni vykřiknou a v tom hluku zanikne i poslední Ignáciin výkřik.

ZNAKY:

Jednoduše a černobíle načrtnuté postavy. Velký důraz je položen na pobělohorské ujařmení českého lidu a jeho víry. Jezuité popisováni jako upíři, černí ptáci, černé můry atd. Hlavní hrdina snadno podléhá citům, žene se z extrému do extrému a vyjadřuje se hlavně v citových vzplanutích.

CITÁT Z KNIHY:

"Vzhůru, lide uhnětený, vzhůru!
Z potupného jarma vypni šíje!
Povstaň! Umačkej tu černou můru,
jež tak dlouho krev tvých ňader pije!

Bij tu cizí sběř, jež zpupně hýří
na urvaném v této zemi lupu,
jež ti vetkla na věž za potupu
nejkrasší tvé hlavy bohatýří!
Bij tu sběř, jež ve tvé vlasti klínu
pod zlatem a hedvábím se hřeje,
kdežto bez počtu tvých zdárných synů
s holí žebráckou v kraj cizí spěje!

Bij ty brahy, lupiče a zrádce,
daviče tvých děv, tvých dětí krádce,
paliče tvých příbytků a knih,
bij ty hrobaře tvé zašlé slávy,
již jak míčem hrají tvými právy
a z tvých bolestí si tropí smích,
kteří vyrvali ti zem a jmění,
víru potěchy a duše klid,
ba též rodné mluvy hlaholení
z těchto luhů chtějí zaplašit,
nechali ti jenom břímě žití,
aby na bídu tvou, na tvůj žal
s potěšením krutým mohli zříti,
aby noha jich - - -

Ha, studu pal,
lidé bědný, nestoupá ti v líce?!
Což ni jiskra v tobě nezbyla
z chrabrosti, jež vrahů statisíce
na bojištích sterých pobila?!

Ani krůpěj z krve mužů těch,
jejichž cepů třesk a vozů hřmění
postrach nesly do národů všech
a jichž dálné vítězilo pění?!

Lide, vstaň, však ucítíš ji zase,
bývalou tu sílu v jaré pleci -
vzplaneš opět ve vítězném jase
jako Žižkovi ti dávní reci.

Povypni jen šíji s žárným vztekem,
povstaň, z tupé mrákoty se zbuď -
rozprchnou se supi s bědným skřekem,
sletnuvší se k hodům na tvou hruď!"
(str. 139-140, Zpěv šestý)