Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Sbírka detektivních povídek vychází v českém překladu poprvé. Zaujmou čtenáře popisem situace, vývojem příběhu a nakonec překvapí bizarním řešením, někdy až iluzorním, jakoby z jiného světa, které má však svou emocionální sílu. Někdy mají povídky nádech černého humoru, v japonské literatuře vzácného. Atóda umisťuje své příběhy do japonského prostředí, ale s oblibou též do oblasti francouzské literatury a historie, ve které je odborníkem. Roku 1979 byla sbírce udělena prestižní cena Naoki a v témže roce získal autor za povídku Návštěvnice cenu Svazu japonských autorů detektivek.

Blázen do Napoleona
Vypravěč dosud poznal dva bláznivé lidi a oba měli něco společného s Napoleonem. Kitarawa sbíral vše o tomto vojevůdci: výstřižky, dopisy, obrazy, oblečení či cokoli jiného, a dokonce vytvořil vlastní muzeum. Druhou osobou byl Murase, který se velmi podobal Napoleonovi a který si myslel, že je převtělený Napoleon, a to nejen kvůli své podobě, ale i kvůli jeho snům a různým teoriím. Schůzka těchto dvou však pro oba byla ztrátou času.

Poslední doručovatel
Opilý muž vypráví druhému opilému svůj životní příběh. Před nedávnem přišel o práci, a tak neměl jak živit rodinu. Náhle potkal zvláštní osobu, která tvrdila, že mu dá pět set tisíc jenů, když se stane posledním doručovatelem, tzn. dostane seznam lidí, kterým musí potřást rukou a oni pak zemřou. Když se mu během měsíce nepodaří s někým ze seznamu potřást rukou, zemře on. Opilý muž tvrdí, že práci odmítl, ale poté co druhý muž odejde z taxíku bez toho, aby mu potřásl rukou, taxi havaruje. Opilý muž má u sebe seznam jmen a čtyři sta devadesát tisíc jenů a dárky pro rodinu.

Sněžná žena
Hrdina jel se svou manželkou do hor, aby uctil památku svého učitele, jenž je třináct let po smrti, a zároveň aby se sešel se svou bývalou třídou. Se spolužáky zavzpomínali na příběh s názvem Sněžná žena, kterou s učitelem četli. Byl o mladíkovi, který nocoval se svým spolupracovníkem v chatrči. V noci se probudil a spatřil ženu, jež mu řekla, že ho ušetří, když o tom nikomu nic neřekne. Po letech poznal ženu, kterou si vzal, a řekl jí o tom. Žena řekla, že to bylo ona, a pak se rozplynula. Když náš hrdina šel z třídní schůzky, už na něj čekala žena. V tu chvíli si něco uvědomil. Před léty, když zemřel profesor, viděl u něj stín a pak ženu, která se podobala jeho manželce. Nic jí o tom však neřekl, aby nedopadl jako onen mladík z příběhu.

Život v krabičce od zápalek
V baru si jeho majitelka Naoko všimla muže, který měl nedopalek cigarety v krabičce od zápalek. Vzpomněla si, kdy něco takového naposled viděla. Bylo to před deseti lety ve vlaku. Jedna žena měla dokonce zápalky s logem podniku Naoko, které ovšem byly nové a dala je před třemi hodinami jednomu svému zákazníkovi. O něco později se dozvěděla, že té noci byl onen zákazník zavražděn. Pátrala po ženě a zároveň důkazech, že byla vražedkyní. Dělala to tajně a nikomu o tom neřekla. Ani když si byla jistá, nikomu o tom neřekla. Ona žena měla totiž dítě...

Boty a jejich osudy
Ajako jela vlakem ke svému příteli. Sedla si ke staršímu muži, který byl obuvník. Vyprávěl jí, že boty mají city i duši a že jsou to boty, jež rozhodují o životě člověka. Za okny viděli sakury a obuvník ženě doporučil jedno místo, kde jich je celé pole. Když se tam za několik dní s přítelem vydala, našli tam mrtvého obuvníka.

Červené sny
Mladík, jenž zrovna žádal o práci v jedné pojišťovně, měl již od dětství červené sny, které se pak splnily. Tentokrát měl sen o chlapci, jenž byl tak chytrý, že ho ostatní shodili ze skály. Pracoval také jako učitel jednoho chlapce, který byl velmi nadaný a který jel zrovna na školu v přírodě. Bál se o něj, ale chlapec se vrátil v pořádku. Mladík však nezískal žádanou práci, protože byl ze všech uchazečů nejlepší a ti nejlepší bývají individualisté.

Medové květy
Chlapec byl v době války evakuován z Tokia do města N. Tam se spřátelil s dívkou Kei. Na její zahradě spolu pili nektar z květů, jimž říkali medové. Na zahradě rostly i jahody. Dívka jako hnojivo používala těla mrtvých ryb. Jejich městečko bylo bombardováno, dívka zemřela a byla pohřbena na zahradě. Chlapec tam stále chodil pít nektar a přemýšlel, jestli její buňky skrz květy nepřežívají v jeho těle.

Noční let
Dva kamarádi se potkají v hotelu, a tak zajdou na skleničku do pokoje jednoho z nich. Ten říká, že naproti bydlela jeho láska, ale už zemřela. Používala parfém s názvem Noční let, který onen muž často cítí v tomto pokoji, a tak ví, že je s ním. Druhý muž myslí, že je opilý, ale když odchází, cítí zvláštní vůni parfému.

Sušená ryba a elektrický svod
Paní Sugita se přestěhovala a od té doby platila elektřinu o tisíc jenů víc. Bylo jí to divné, a tak vypnula všechny spotřebiče, ale elektroměr se stále pohyboval. Zavolala techniky, kteří na její zahradě vykopali mrazák, jenž byl připojený. Z mrazáku se vinul zápach po sušené rybě, kterou objevila před měsícem ve svém mrazáku...

Plující lampiony
Taizo byl převezen do nemocnice blízko rybníka, kde před léty byl se svou ženou a synem a pozorovali plující lampiony, jež se pouštějí v poslední den svátků zemřelých. Té noci měl Taizo pocit, že se stane něco špatného a zanedlouho žena se synem zemřeli. Taizo teď z okna nemocnice pozoroval lampiony. Najednou se zvedl, uviděl ženu se synem a následoval je. V nemocnici zůstalo jen jeho mrtvé tělo.

Svědkyně
Sizujo byla stará dáma, která už nevěděla, co je pravda a co sen. Před rokem uviděla muže, jenž do telefonu říkal, že unesl dítě, a pak ho i s nějakým dítětem viděla. Když se teď procházela parkem, uviděla opět toho muže. Bála se, aby neublížil někomu dalšímu, a tak mu nenápadně do pití hodila jed. Ukázalo se, že to byl herec, který natočil film o únosu dítěte.

Návštěvnice
Hacue přišla na návštěvu do domu Makiko. Celou dobu se zajímala jen o dceru paní domu, která z toho byla velmi nervózní. Krátce po jejím odchodu ji pak navštívil policista, který říkal, že Hacue je podezřelá z vraždy svého vnoučete, jež mělo zemřít 7. října. 8. října se ovšem narodilo dítě Makiko. Nevyměnila žena děti a nešla se jen podívat na svou vnučku?

Příběh hraběte St.Germain
Na smrtelné postel řekl muž synovi, kdy a kde má být v určitý den a že se tam setká s hrabětem St.Germainem. Syn se začal zajímat o tuto osobu a zjistil, že je to člověk žijící v 18. století a vlastnící elixír života. Když se s ním setkal, St.Germain mu řekl, že v tento den slíbil jeho otci ukázat onen elixír. Tím však byla pouhá myšlenka, že staré buňky se přeměňují v nové. Najednou se hrabě rozplynul a muž se z telefonu dozvěděl, že se mu právě narodil syn.