- podtitul: Deník oběti atomové bomby v Nagasaki
Kniha japonského lékaře líčí otřesné osobní zážitky při pohromě, způsobené svržením atomové pumy na Nagasaki. Vypráví o ztrátách lidských životů, o obětavé a z velké části marné práci sboru lékařů a ošetřovatelek, o tragických následcích radioaktivního záření. Závěr je věnován náboženským úvahám, jimiž se katolický autor, postižený zhoubnou leukemií, loučí se životem.
BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:
Vydalo nakladatelství Vyšehrad v Praze roku 1969 (2. vydání). Z francouzského originálu
Les Cloches de Nagasaki přeložila J. Křesálková. Počet stran: 123.
OBSAH:
Na začátku knihy popisoval Takaši Nagai svůj život před a během války. Nejzajímavější mi přišla část knihy, ve které vybuchla atomová bomba.
Poblíž výbuchu lidé viděli v epicentru velkou ohnivou kouli, kolem níž vše shořelo, a pak je srazila k zemi velká tlaková vlna, jež měla na svědomí spoustu obětí. Zbytky atomové bomby, tedy žhavé kousky železa, všude způsobovaly požáry a ranily lidi.
Autor v kapitole
Bomba popisuje prožití výbuchu různých, nic netušících lidí. Například z pohledu pana Čučimota, který žnul trávu a kterého výbuch odhodil až na rýžové pole a záře ho připravila o jedno oko. Nebo pan Kató pracoval na poli s buvolem a sledoval se zaujetím ohnivou kouli a atomový hřib. Tlaková vlna z něj strhla oblečení a stromy zbavila listů. Pan Kató začne s buvolem utíkat směrem k domovu, ale padají na ně ohnivé koule a pálí jim tělo.
Následuje popis výbuchu z pohledu autora knihy. Ten se zrovna připravoval na hodinu v učebně univerzity. Začaly houkat sirény oznamující nálet. A profesoru Nagaiovi se po výbuchu sesypal na hlavu strop učebny a složitě se z trosek dostával ven. Zpočátku si profesor Nagai podle síly myslel, že bomba dopadla přímo na univerzitu. Když se vyhrabal, zjistil, že to byla nebezpečně veliká bomba, která ale vybuchla desítky kilometrů od něj. Pak začal pomáhat hůře zasaženým profesorům, studentům a ošetřovatelům na univerzitě. Většinou však nacházel jen mrtvé. Profesor Nagai s týmem záchranářů musel přenášet raněné do krytu vedle univerzity. Nejčastěji měli krvavá zranění na hlavě nebo byli poraněni střepy a železnými kousky z atomové bomby, které zapalovaly hořlavé věci. Asi za hodinu začala hořet i univerzita. Lidé se museli evakuovat až za kopec nad městem. Někteří táhli za sebou poraněné příbuzné nebo zemřelé.
V závěru knihy obcházel tým záchranářů vesnice v okolí Nagasaki.
HLAVNÍ POSTAVA:
Takaši Nagai byl syn lékaře. Byl hodně zlý a drzý. V mládí byl třeba několikrát vyhozen z různých škol, například kvůli tomu, že utekl při hodině na školní dvůr, tam vylezl na strom a slezl až pozdě v noci. Pak ale začal dělat brigádu v jedné malé nemocnici a četl si lékařské knihy. Zanedlouho se naučil na přijímací zkoušky na vysokou školu a stal se z něj lékař. Během druhé světové války učil na univerzitě studenty a pomáhal nemocným a raněným. Při výbuchu atomové bomby se nacházel na fakultě dostatečně daleko od epicentra. Byl sice zavalen stropem učebny a měl prasklou tepnu na hlavě, ale přežil, a tak se překonal a pustil se do zachraňování raněných studentů, ošetřovatelů nebo profesorů. Fakulta zároveň hořela, musel proto raněné přenášet do krytu. Když vše vyřešil na univerzitě, obcházel zasažené vesnice v okolí Nagasaki a tam pomáhal raněným lidem anebo nemocným. Měl hodně pevné srdce. Když se vrátil domů, zjistil, že jeho dům shořel a přišel o celou rodinu i sousedy. Na místě svého domu si s přáteli postavil malou plechovou a studenou chatku, ve které přebývali. Problém byl, že lidé nic nevěděli o radioaktivním záření a brzy dostali nemoci způsobené radioaktivitou. Profesor Takaši Nagai zázračně přežil díky pomoci lékařů a díky podpoře příbuzných.
VLASTNÍ NÁZOR:
Kniha se mi líbila, protože v ní byly
krásně zachycené následky výbuchu atomové bomby. Zaujalo mě také, jak se skupina lékařů na pokraji života a smrti snažila pomoci co nejvíce lidem. Překvapil mne rovněž velký japonský nacionalismus, protože si Japonci až do poslední chvíle mysleli, že válku vyhrají. Kniha má sice jen sto dvacet tři stránek ve formátu A5, ale některé části mi přijdou až příliš zdlouhavé. Dobře popisuje historické události z různých pohledů, třeba vědce, nic netušícího člověka nebo vojáka, jenž se vrátil z fronty.
TÉMA, MYŠLENKA:
Autor má negativní postoj k válce už jen kvůli tomu, že v ní přišel o ženu a děti a měl práce až nad hlavu. Utrpěl také spoustu zranění a onemocněl atomovou nemocí. Byl rovněž naštván na vědu, že dokázala vymyslet něco tak krutého, jako je atomová bomba.
CITÁT Z KNIHY:
Tu náhle někdo vykřikl: "Kabinet preparátů hoří..." Deset let tvrdé práce se mění v prach a popel, pomyslil jsem si, snímky které se nedají nahradit... A nový výkřik: "Radiologie vzplanula!" Je po našich nástrojích. Vyprošťování nám zabralo tolik času, že jsme nestačili uklidit ani preparáty ani přístroje. A vše to teď stoupá k obloze jako kouř a plameny... A my jen mlčky přihlížíme.
