Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Hynek v Praze roku 1998 (1. vydání). Počet stran: 80. ISBN: 80-86202-04-6

OBSAH:

Poprvé
Marii bylo 13 let. Komunisté rodině všechno vzali. Márinka = krásná, temperamentní. Zasnoubila se s instruktorem na lyžařském výcviku. Vzala si soudruha Oleka, který hrál na klavír a zpíval v souboru Julia Fučíka, byl členem komunistické strany. Byla ve výběru a nakonec ji požádal o ruku. Zemřel Stalin a Gottwald se uchlastal. S tchyní neměla dobrý vztah. Olek tvořil častěji mimo domov. Našla dlouhé černé vlasy v posteli, on tvrdil, že jsou její. Vypáčila šuple a vše si přečetla v jeho deníku. Vzal pušku a odešel. Márinka zburcovala všechny. Vrátil se ráno. Navrhl, aby Márinka podala žádost o rozvod, on bude platit alimenty na 13 dětí, Márince se do práce moc nechtělo. Začala pracovat v podniku Kovo - import export. Otec Matyáš se rozhodl, že dětem chybí mužská část života. Začal je učit na motorce. Potřeboval řidičák - udělal si ho. Olek se podruhé rozvedl. Márinka nechala dům rozpůlit...

Podruhé
Olek našel konečně štěstí, našel si klavíristku, dala mu vše, co Márinka ne: teplé jídlo, klid a každý večer potěšení. S výchovou dětí nebyl spokojen, chtěl si je vzít k sobě, ale nevešly by se mu tam. Mimi byla denně zamilovaná a vždy to bylo to pravé a nejkrásnější. Benjamínek Manfréd byl nadaný, maloval jen ptáčky. Neměli záchod, děda Matyáš jim ho i s kuchyní postavil. Tramtárie se stala spojencem Německa, vítali německé vojáky, potom Rusy. Když Márinka poprvé spláchla, Gagarin létal kolem Země, byly volné soboty i kombajny, konečně překonala svoji minulost...

Potřetí
Manuela, dcera klavírního virtuóza Oleka Krákory. Vzala si Mojmíra, policejního inspektora. Měla 3 děti - černocha, bělocha a kakao. 2 získala administrativně, 1 fyzicky. S manželem se seznámila při obchůzce. Narodil se jim syn kakao, vyměnili je. Kakao se stal adoptovaným a bílý vlastním. Všechny pojmenovali Mariáni. Přestěhovali se. Záchod byl venku suchý, voda ve studni stačila na čaj a přípravu poživatin, zbytek se dělal z dešťové vody. Jednoho dne Manuela sedla ke stolu a začala psát - tvořila dílo...

Počtvrté
Listopad byl studený, padaly pendreky na spoluobčany. Dav vyšel do ulic hlavního města a skandoval "Na Štěpána bez Štěpána", zvonilo se klíči. Vřela celá země, i Mojmír mával praporem, vyhodili ho z práce. Napsala operu, zavřeli ji - politický vězeň. Pustili ji; když vyšla, všichni bachaři tam stáli, zvonili klíči a skandovali hesla o svobodě. Byla sametová revoluce - lid se probudil. Začátek budování kapitalismu...

Popáté
Manuela bydlí v malé vesnici. Fauna a flora je tam rozmanitá. Čekala, že se budou konečně zajímat o její dílo. Stala se členkou Obce skladatelů, podmínkou vstupu = 1 provedená skladba. Byly první svobodné volby. Do čela Federálního shromáždění zvolen komunista, premiérem se stal komunista - pendrekovec. Zločiny komunismu nebyly trestány, všichni totiž pouze plnili příkazy neznámých nadřízených. Prezident vyhlásil největší poválečnou amnestii...

Pošesté
Manuela složila zničehonic operu.