ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Boučková Tereza (*24.05.1957)

­­­­

Rok kohouta (2)

Čínská astrologie zná dvanáct zvířecích znamení. Kohoutu, v jehož úřadujícím roce se autorka před jednapadesáti lety narodila, nedávno jeho rok skončil. Ačkoli to měl být čas, kdy "po nesnázích uplynulého roku je váš vlastní rok ve znamení výrazného zlepšení", Tereze Boučkové se dařilo opačně. Definitivně se v něm rozbila její, na osudu vyvzdorovaná a uměle poskládaná rodina, kdy různosti genů, povah i následky citových deprivací přijatých synů nabyly v pubertě vrchu a roztočily nezastavitelný kolotoč akcí a reakcí, které všechny zúčastněné silně zasáhly a proti nimž jako by nebylo úniku. Rozpad rodiny, do té doby nejdůležitější hodnoty, s sebou přinesl i krize další - tvůrčí i tu, jíž se říká krize středního věku. Tereza Boučková z nich hledá východisko bolestně, ale taky nekompromisně, především k sobě. A dokonce s humorem, často drsným. Mohlo by se zdát, že tu jde o nemilosrdné dokončení příběhu, tak milosrdně započatého ve stěžejní próze Indiánský běh. Ale možná je to úplně naopak. Rok kohouta je cesta od naprosté beznaděje k osvobodivé odvaze.

ÚVOD:

Jedná se o nejnovější autobiografický román české spisovatelky Terezy Boučkové, jenž byl vydán roku 2008 v nakladatelství Odeon.

STRUČNĚ O AUTORCE:

Tereza Boučková je dcerou známého spisovatele Pavla Kohouta. Ve svých 20 letech podepsala Chartu 77, což jí znemožnilo se i nadále vzdělávat. Pracovala jako uklízečka nebo prodavačka gramofonových desek. Za svůj život sepsala povídkovou knihu Indiánský běh, za níž dostala cenu Jiřího Ortena (1990). Věnovala se také psaní fejetonů, které později vydala ve sbírce Jen tak si trochu schnít - fejetony o mužích a lidech. Napsala též scénář k celovečernímu filmu Smradi.

NÁMĚT:

Upřímná zpověď Terezy Boučkové o jejím životě a životě její rodiny.

STYL A UMĚLECKÉ PROSTŘEDKY:

Ich-forma, autobiografie, upřímnost a otevřenost ze strany autorky, hovorová čeština dopomáhá k vtáhnutí do děje a vcítění se více s hlavní hrdinkou, vulgarismy, přímá řeč není uvedena uvozovkami, ale je dána do samostatných odstavců, někdy až drsný humor.

POSTAVY:

Tereza Boučková - hlavní hrdinka a vypravěčka celého příběhu, žena ve středním věku; prochází celoživotní krizí jako spisovatelka, ale také jako matka a manželka; je velice citlivá, vnímavá a přemýšlivá; její život se jí samotné zdá být nespravedlivý a ona se snaží zachránit sebe samu před depresemi; se svým mužem adoptovali dva romské kluky a později se jim povedlo mít vlastního syna; své děti se snaží vychovat, ale naráží pouze na nepřízeň osudu; celý tento příběh je snahou přijít na to, kde udělala hlavní chybu
děti Patrik a Lukáš - Patrik a Lukáš jsou adoptovaní romští kluci, kterých se Tereza ujímá, a snaží se z nich vychovat počestné mladé muže; ti se k ní chovají bezohledně, kradou, utíkají z domu; ona se po velkých snahách změnit je začíná smiřovat s tím, že to není v jejích silách
Matěj - jejich vlastní syn, který se jim narodil po adoptování Patrika a Lukáše; Matěj dělá Tereze jediný radost, chodí do školy, učí se, nekrade, ale trpí vztahem matky a dvou svých bratrů
Marek - manžel Terezy, flegmatik, který svým přístupem spíše popuzuje Terezu, než aby jí pomáhal; jejich vztah prodělává krizi a on celou situaci řeší sportem - je cyklistou; tím uvádí Terezu do větších depresí, že je na všechno opravdu sama

DĚJ:

Knížka nás zavádí do již rozběhnutého života Terezy Boučkové. Dozvídáme se, že je jako spisovatelka nežádaná i přesto, že psát ji opravdu baví. Dostáváme se do domu, kde jsou všechny dveře převážně zamčené, aby Lukáš nemohl ukrást nastřádané peníze nebo cokoliv, co by mohl zpeněžit. Celý příběh je doprovázen autorčiným strachem "co se zítra zase stane!?" a také depresemi "jak změnit již zaběhnutý život a přivést ho do lepších kolejí". Její bezmocnost, co se výchovy dvou romských kluků týče, je bezmezná. Několikrát je tahá od policie, několikrát jí slibují vše možné, aby to následující den zase porušili.

VLASTNÍ NÁZOR:

Z celého příběhu vystupuje opravdová bezmoc ženy ve středním věku, která si už neví rady. Líbila se mi na tom ta otevřenost, jež je v celém příběhu opravdu patrná. Autorka se nestydí za své názory ani postoje. Je sama sebou, i když už pomalu ani sama neví, kdo je vlastně Tereza Boučková. Tento příběh byl kritizován a odsuzován právě za její názory ohledně adopce romských dětí, ale myslím si, že ona pouze napsala to, co se jí stalo a čím si prošla.

KONTEXT:

Čeští autoři nynější doby:
Miloš Urban - Hastrman, Stín katedrály, Santiniho jazyk, Poslední tečka za rukopisy, ...
Michal Viewegh - Báječná léta pod psa, Román pro ženy, Román pro muže, ...
Petra Hůlová - Paměť mojí babičce, Cirkus Les Mémoires, Stanice Tajga, ...

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: Enzymka, 14.09.2009

   
­­­­

Diskuse k výpisku
Tereza Boučková - Rok kohouta (2)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)