Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• díl v sérii: 13 (předchozí: Čarodějky na cestách; následuje: Dámy a pánové)

Další humorné a fantastické vyprávění z prostředí Zeměplochy tentokrát o prostém mladíkovi Brutovi, který byl vyvolen Bohem, aby se postavil církvi.
Příběh se odehrává v neznámé krajině Zeměplochy, kde žijí vyznavači boha Oma. Okolo něho si vybudovali kněží velmi dobrou živnost. Om se občas ukazuje, aby povzbudil víru svých věrných a nabral nové síly. Jenže při dalším návratu se najednou objeví v podobě bezbranné želvy, jež není schopna vůbec ničeho. Nezbývá mu nic jiného, než najít pravého věřícího, jenž by mu pomohl získat zpět sílu a důstojnost. Náhoda mu přivede do cesty Bruta, mentálně méně vyspělého človíčka, který je Omovou jedinou šancí.
Autor zde na příkladě šílených vyznavačů perfektně paroduje církev obecně, se všemi nelogičnostmi i nectnostmi některých jejích představitelů. Kniha je velmi dobře napsaná. Má spád, je vtipná a určitě se u ní každý bude bavit.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Talpress v Praze roku 2001 (1. vydání). Z anglického originálu Small Gods (Discworld) přeložil Jan Kantůrek. Počet stran: 396. ISBN: 80-7197-084-0.

PROSTŘEDÍ:

Omnie a Efebe (první kniha, ve které se děj ani zčásti neodehrává v Ankh-Morporku; odehrává se v období knihy Pyramidy)

NÁMĚT:

Životní cesta proroka Velkého Oma, Bruta.

DĚJOVÁ LINIE:

Bruta je mladý novic v Citadele, jenž netouží po ničem jiném, než se pečlivě starat o svou zahrádku a pěstovat obří melouny, na něž může být po právu hrdý. Osud s ním má ale jiné plány. Do jeho života si totiž najde místo želva, která s ním dokáže skrze jeho mysl mluvit.

Nejdřív ji má mladý Bruta za démona, a proto se svým problémem jde za bratrem Nimrátem, aby ho o tom zpravil. O to víc se mu to zdá důležité, že želva tvrdí, že je velký Om, jediný právoplatný bůh jejich církve, který se prý v minulosti převtěloval pouze v honosná zvířata, jako jsou býci, orli či labutě.

Bratr Nimrát hlas želvy neslyší, a proto nakáže Brutovi, aby ho ignoroval. Bruta zkusí poslechnout, ale nakonec se nechá zviklat. Želva jej nakonec přesvědčí, že je skutečně velký Om, a proto se jí rozhodne nějak pomoci.

Záhy na to zavítá omylem do zahrady Vorbis, nejvyšší církve. Spatří zde Brutu, jenž za jeho přítomnosti omdlí, a pak želvu. Té se pokusí ublížit tak, že ji dá na záda na nejrozpálenější místo v zahradě a podloží ji kameny, aby se nemohla hýbat a musela tak čekat na svoji jistou smrt. Naštěstí se ale objeví Lu-Tze, němý zahradník, který želvičku zachrání.

Když Bruta přijde k sobě, doslechne se, že si pro něj poslal Vorbis. To kvůli jeho dokonalé naivně hloupé poslušnosti řádu a také neomezené mozkové kapacitě, díky níž si může zapamatovat nespočet věcí, jež normální člověk nezvládne.

V testu, který si na něj Vorbis přichystá, aby si ověřil, zda je to pravda, uspěje a díky tomu se společně s ním vydává do Efebu, aby zde sjednali mírovou dohodu mezi jejich říší Omnií a Efebem.

Na cestě je postihnou nepříjemnosti, protože Vorbis přikáže, aby se zabil delfín. To rozzuří bohyni moře, která se kvůli tomu rozhodne potopit loď. Zachrání je nakonec velký Om, želvička, který hezky poprosí bohyni moře, aby to nedělala. Ta mu řekne, že si to od něj vybere později.

V Efebu projdou se zavázanýma očima Omníjci labyrintem plným pastiček, až dojdou k demokraticky zvolenému panovníkovi Efebe, Tyranovi. Ten jim řekne, ať podepíší mírovou dohodu, ačkoliv ji měli teprve sjednat. Jednalo se tedy pouze o lest.

Želvička mezitím s Brutou podniká výpravu v hledání vhodného filozofa, jenž by jí pomohl navrátit její původní božskou podobu, sílu a tím pádem i vše ostatní, co za ty tři roky bloudění pouští ztratila. Dojdou tak do hospody, kde je hostinský nasměřuje ke stařičkému slepému Dactylosovi, odborníku přes bohy, jehož si údajně mohou dovolit, protože je nejlevnější.

Směsicí událostí se s Dactylosem a jeho příbuzným Urnou setká Om jako první a téže jim vydělá pěknou řádku peněz díky tomu, že se chová jako cvičené cirkusové zvířátko, které umí řadu triků. Pak se objeví u Bruta, s nímž se vydají do knihovny, aby zde získali dostatek informací pro to, aby želvičce pomohli.

Do toho se ale Vorbisovi přimísí osobní plány. Ten vybudoval složitou síť vodních zásobáren přes poušť, aby sem mohla vniknout armáda Omnijců a nestřežený Efeb dobýt. To se jim i povede, a to díky tomu, že naivní a hloupý Bruta vypomůže Vorbisovi, když mu ukáže, jak projít labyrintem. Když ale Vorbis učiní několik podlých kroků, Bruta o své víře k němu zapochybuje a rozhodne se proti tomu postavit.

Nic netušící Vorbis mezitím nařídí Brutovi, aby spálil knihovnu. Bruta jde, ale čin nevykoná. Vypomůže filozofům Dactylosovi a Urnovi tak, že si zapamatuje nesčetné množství knih, aby tak posloužil jako přenosná knihovna. Pak vše za pomoci omníjského vojáka Svatkupa spálí knihovnu a uniknou tajnou chodbou do přístavu, odkud odjedou na Urnou zhotoveném motorovém člunu.

Mořská bohyně se rozhodne, že si vybere svou předešlou službičku a zachce se jí tak po motorové lodi, kterou potopí. Bruta díky varování želvičky Oma zavčas vyskočí a přežije tak. Vorbis společně s posádkou, která Brutu pronásledovala, skončí neblaze, neboť se o ně téže postará mořská bohyně. Jen Vorbis přežije.

Ačkoliv ví Bruta, jaký je Vorbis, postará se o jeho zbídačené tělo a pomůže mu přes poušť, aby se dostali zpátky do Omnie. Vorbis chodí jako tělo bez duše, ale díky dobráckému Brutovi přežije. Překoná tak poušť, střetnutí se lvem, možnou dehydrataci a setkání se šíleným poustevníkem. Pak se mu navrátí jeho zkažená mysl a udeří Brutu kamenem do hlavy.

Do Citadely se dostane s Brutou a šíří správu, že překonal poušť a Brutu zachránil. Lidé mu uvěří a myslí si o něm, že je prorok. Druzí jej však stále nenávidí. Především ti, co věří, že želva kráčí a že planeta není kulatá, jak kvizice (omniánská církev) přikazuje, ale že je plochá na zádech čtyř slonů, kteří jsou zase na želvě.

Urno, Dactylos a Svatkup také nakonec přežijí. Dostanou se do Omnie a rozhodnou, že musí zabít Vorbise dřív, než ho korunují na proroka. Urno zhotoví železnou mechanickou želvu na kolečkách (něco jako tank), aby s ní probořili bránu a dostali se dovnitř.

Dostat dovnitř se jim podaří, avšak zcela jiným způsobem. Bruta usoudí, že musí přerušit korunovaci, což se mu povede, avšak za cenu toho, že ho připoutají k novodobému mučícímu stroji pro odpůrce církve, kteří tvrdí, že želva kráčí.

Když už se zdá, že Bruta zemře, shodí po domluvě s Omem orel na hlavu Vorbise želvu. Želva v tomto případě funguje jako kámen, tudíž exkvizitora zabije. Tím ale není vše vyřešeno. Pravda, po tomto výkonu lidé v želvu začnou věřit, načež se díky tomu může proměnit do obřího kolosálního těla velkého Oma, ale stále zde hrozí válka.

U pobřeží se vylodí nepřátelé. Bruta ví, že pokud něco nepodnikne, zemře mnoho lidí. Proto řekne, že se vypraví sám. Když už se zdá, že má šanci nepřátele v podobě Efebanů, Tsorťanů a jiných přemluvit k neútočení, objeví se lidé z Omnie, kteří jsou připraveni k boji. Ten už je skoro jistý, avšak na pomoc přijde Om.

Kdyby to bylo na Omovi, tak by všechny zabil, ale to si Bruta nepřeje. Navíc má Bruta dohodu s Omem na sto let, že vše bude probíhat v dobrém a nikdo nebude zbytečně umírat. Proto Om vtrhne mezi bohy, kteří hrají hru s těmito armádami za pomocí figurek a vrhacích kostek a svými vlastními způsoby je přesvědčí, aby sestoupili mezi armády a řekli jim, aby nebojovali. Tak nikdo nezemře.

Omnie prosperuje do krásy díky mnohým změnám. Může za to knihovna, kterou nechá Bruta vybudovat (zde přenese své znalosti z vypálené knihovny, které si před jejím vyhořením dokázal zapamatovat), Svatkup, který se stane hlavou církve, efébští filozofové Urna a Dactylos, kteří položí základy omnijské filozofii a mnohé jiné pokrokové myšlenky.

Když po sto letech uplyne dohoda mezi Brutou a Omem, Bruta zemře a objeví se v černé poušti, kterou musí přejít každý Omnian, aby se tak dostal k poslednímu soudu. Vorbis se však dostal do stejného stavu, jako kdysi dávno v poušti, tudíž je zde déle jak sto let sám. Brutovi se ho zželí, a proto mu pomůže se přes ni s ním dostat.
Tím kniha končí.

POSTAVY:

Bruta - počestný mladík, který je nejvěrnějším příslušníkem v Citadele a tím pádem i nejvěrnějším věřícím ve Velkého Oma; přihlouplý, neumí číst, má neuvěřitelně rozsáhlou paměť (dala by se přirovnat k efebské knihovně), je věrný, poslušný a silně - skoro až fanaticky - věřící; je rovněž prorokem Velkého Oma a hlavní postavou této knihy; zpočátku je novicem, ale později se z něj stane arcibiskup a nakonec i hlava církve
Velký Om - jediný právoplatný a skutečný bůh, jak o něm pojednává Citadela a kvizice v Omnijské říši; k jeho smůle je již déle jak tři roky v těle želvy bez možnosti dělat jakékoliv boží skutky; pouze díky Brutově víře je na tom lépe než mnoho malých bohů, neboť má svého jediného věřícího, který také jako jediný s ním dokáže skrze myšlenky mluvit
Vorbis - exkvizitor, hlava kvizice a tím pádem i nejvyšší v Citadele a Omnijské říši; vychytralý, podlý, fanaticky zaslepený ve víře, ctižádostivý, lživý, prohnaný, intrikářský a zlý; dalo by se říci, že je kombinací postav Patricie z Ankh-Morporku a Dia z Mžilibáby
Urna - filozof, inženýr, mechanik, technik, vědec...; chytrý, důmyslný, konstruktivní a inspirativní; pochází z Efebské říše, místa mnohých filozofů; pracuje společně se svým příbuzným Dactylosem
Svatkup - voják z Omnie, jenž věří, že velká želva kráčí a že země není velká koule, jež se otáčí po své ose kolem slunce, jak to káže v Citadele kvizice; je tedy odpůrcem náboženství a ateistou; odvážný, statečný, silný a zkušený
Dactylos - filozof a náboženský zasvěcenec; chytrý, starý, slepý, zkušený a nosí nezapálenou lucernu, aby tak umocnil svou slepotu; pochází z Efebské říše, místa mnohých filozofů; pracuje společně se svým příbuzným Urnou; bydlí v sudu jako mnoho jiných filozofů

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Poukázání na praktiky a skutečný význam náboženstvích jako takových.

MOTIVY:

Náboženství, víra, pouť, prorok, Omnie, Efeb

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Knížka je psána především spisovným jazykem. Nespisovný jazyk se objevuje především v dialozích a monolozích.

VLASTNÍ NÁZOR:

Knížka se mi docela dobře četla. Jen začátek byl trochu nudný, zadrhával se a hrozně se vlekl. Po prvním setkání Bruty s Vorbisem v zahradě byla ale již jen a jen lepší.