Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• díl v sérii: 36 (předchozí: Zimoděj; následuje: Nevídaní akademikové)

Vlahoš von Rosret, bývalý podvodník a nyní vážený hlavní poštmistr (viz příběh Zeměplochy Zaslaná pošta) má tentokrát za nedobrovolný úkol zachránit před krachem hlavní ankh-morporskou banku.
Dobrodruh Vlahoš se jako ředitel zkonsolidované pošty začíná povážlivě nudit. A tu přichází další nabídka lorda Vetinariho - postavit na nohy krachující hlavní banku. Když odmítne, není kupodivu potrestán, zato se stane šťastným dědicem psíčka, jenž vlastní většinový podíl na řečené bance. Jako majitel majitele banky získá spoustu nových povinností, stojí proti němu nebezpečná rodina spolumajitelů i někteří konzervativní zaměstnanci banky a znepokojující zakázka byla uzavřena i v Cechu vrahů. Vlahoš se už nenudí - snaží se přežít, pochopit chod ankh-morporského finančnictví, alespoň jednou se sejít se svou přítelkyní, která kdesi daleko osvobozuje prastaré golemy, a kromě toho rozjet zajímavý experiment s papírovými penězi, na nichž není ani trochu zlata. Po poště, tisku a dalších civilizačních atributech získává Zeměplocha i moderní bankovnictví. Ankh-Morpork je zas o kus blíž našemu světu, až by čtenář pomalu zapomněl na želvu a slony, na jejichž zádech se vše odehrává.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Talpress v Praze roku 2008 (1. vydání). Z anglického originálu Making Money (Discworld) přeložil Jan Kantůrek. Počet stran: 507. ISBN: 978-80-7197-335-5.

PROSTŘEDÍ:

Ankh-Morpork

NÁMĚT:

Vlahoš von Rosret tentokrát jakožto zastupující ředitel národní banky, který se ji snaží vytáhnout z nejhoršího.

DĚJOVÁ LINIE:

Vlahoš von Rosret si v klidu vede svůj monotónní nudný život jakožto hlavní poštmistr poštovního úřadu města Ankh-Morpork. Tuhle vládní složku kdysi vytáhl až z úplného bahna a udělal s ní docela výnosný slušný podnik, který se dokáže uživit sám. Ne pro nic za nic tak k němu vzhlíží mnozí lidé z města. Někdo by mohl říci, že když dokázal tohle všechno, měl by být na sebe po právu hrdý a žít si svůj spokojený život. Pravda je ale jiná.

Vlahoš von Rosret není ani trochu spokojený. Ve svém předchozím životě coby Albert Třpytka opravdu žil. Teď už jen přežívá. Ty momenty, kdy se mu krev valila žílami, kdy mu splašeně bušilo srdce a kdy okrádal druhé, zatímco se jim vysmíval do obličeje, jak byli jenom hloupí, to byly ty pravé momenty, kdy žil. Kdy měl smysl, proč žít. Neustále uháněl kupředu a nezastavoval se. Den co den byl dobrodružstvím. Ale teď? Teď je každý stejný, a proto se nudí.

Brzy k němu ale přijde nabídka od lorda Vetinariho. Může se stát novým ředitelem královské národní banky, avšak to se mu nezamlouvá. Nerad hraje tyhle hry na anděly s Vetinarim. Už dávno se poučil, že pokud chce stát nohama pevně na zemi, musí se zařídit podle svého. Proto odmítne.

Žena, která ale vedla podnik, měla před svou smrtí jiné plány. Při společném setkání rozhodla, že je do morku kostí podvodníkem. Poznala jeho pravé já. Těžko říci proč, ale oblíbila si jej. Oblíbila si ho doknce natolik, že svou prohnanou úskočnou rodinu vydědila, aby jemu přenechala post zastupujícího ředitele národní královské banky. Je v tom ovšem háček. Veškeré jmění totiž odkázala svému psu - Pedantovi. Pes Pedant se tak stal jeho nadřízeným, který pokud podle závěti náhle zemře, Vlahoš si to odskáče.

Vlahoš proto nemá na výběr. Musí se stát proti své vůli opatrovníkem majitele banky a sklouznout do vod bankovnictví. Zpočátku je kvůli tomu nesvůj, ale brzy se snadno zorientuje a učiní v bance velké změny. Například zavede tištěné papírové peníze (bankovky), nechá se místními novinami ankh-morporskou Kometou slyšet, že zlato nemá žádnou cenu, zavede nové způsoby půjček a účtů a celkově banku od základu překope.

Pan Pedant je nadšený, protože se mu Vlahoš věnuje a nic nenasvědčuje tomu, že by mu měl někdo stát v cestě. I Hubert pracující s Igorem na stroji Výšpluchu jej mají rádi a pan Korouhvička - hlavní účetní - se mu podřizuje.

Jsou zde však Opulenti, kteří ho mají v hledáčku. Chtějí se ho zbavit, protože to právě jim měla připadnout po právu banka, neboť ta se přeci dědila z generace na generaci a ne na nějakého psa.
Jak se zdá, nejhorší ze všech je Kosma Opulent. Obtloustlý mladý muž, který si myslí, že se za každou cenu může stát novým Vetinarim. Ano, správně, ne patricijem, ale Vetinarim. Proto se jej snaží napodobit, jak jen to jde a svého podřízeného nutí, aby mu sháněl Vetinariho oblečení.
I jeho podřízeného to po právu znervózňuje, protože jemu neříká pravým jménem, nýbrž jménem Vetinariho hlavního účetního - Važuzla.

Kosma je prohnaný, a tak se snaží Vlahošovi uškodit, jak jen to jde. Zpočátku na to jde přes pana Korouhvičku, hlavního účetního, ale neslaví s ním zrovna velký úspěch.
Pan Korouhvička totiž udělá v účetních výpočtech chybu, a tak se zblázní a zamkne v trezoru banky. To nikdo neví, a i když jej všichni hledají, nakonec hledání vzdají.

Do města se vrátila Vlahošova přítelkyně Krasomila, která kdesi vykopávala golemy, věnuje se tedy jí. Svěří se jí, že je nejistý, co se týče golemky Grácie, protože má pocit, že mu věčně nadbíhá, a to ho nesmírně znervózňuje. Přeci jen on je člověkem a ona několik stovek kil vážící hrouda živé hlíny. To by neklapalo. Navíc má vztah s Krasomilou.

Krasomila to bere s humorem a potvrdí mu, že se o to postará (to se jí také později povede). Než se ale může pustit do jídla, opětovně ji přeruší Vlahoš, protože dostane nápad, kde by mohl být pan Korouhvička.

Skutečně se nemýlí, protože je velký trezor zavřený zevnitř klíčem v zámku, a tak se do něj nemohou normálně dostat. Požádají proto Grácii, aby roztrhla železný plát, čímž se dostanou do trezoru stropem (tam je totiž plát slabší, neboť nikoho nenapadlo, že by se do trezoru kdosi dobýval prostřednictvím bytu ředitele).

Když osvobodí pana Korouhvičku, na místo dorazí městská hlídka. Je pochopitelné, že v této situaci má za to, že se pokusil vykrást banku, což ale není žádná pravda.

Vlahoš má i tak obavy z výslechu, protože má přeci jen špatnou minulost. A nejen to. Nedávno pomohl utéci padělateli známek, jehož tu tajně ukryl a zaměstnal jako nového výrobce bankovek. To mu také nepřidává na klidu.

Snad jen díky šťastné náhodě nakonec vyvázne z oné věci s čistým štítem. Brzy ale přispěchají další problémy, a to v podobě golemů, které Adoráta nechala přivést svými městskými golemy. Původně se domnívala, že jich bude jen pár. Ve skutečnosti je jich ale pár tisíc, protože si špatně uvědomila překlad hmského vícevýznamového slova jako "zlato" a ne "legie".

Ve městě jsou tak golemové. Prakticky je jimi celé město zaplavené. Vedení všech cechů tak řeší, jak danou věc vyřešit a co s golemy provést. Na tohle ale není čas. Vlahoš se proto rozhodne jednat na vlastní pěst a zanechává představené cechu společně s Vetinarim v jedné místnosti, zatímco on si na sebe bere svůj zlatý oblek, který mu vypomůže k tomu, aby ho hmští golemové poslechli a následovali jej.
Golemy pak vyvede ven z města, kde jim přikáže, aby se zakopali, protože tuší, že pokud by je někdo využil, pravděpodobně by to mělo špatné následky.

Poté přispěchají představitelé cechů a Vetinari se ho zeptá, co s nimi má následně v plánu. Poví mu, že je využije pro poštu a také pro semaforové věže. Zbytek pak zůstane zakopaný pro případy oprav silnic, požárů a jiných nutností, k nimž je důležitý velký počet lidí a které se musí vyřešit okamžitě.

Jelikož mu ale velitel hlídky Elanius přikázal, aby se nevzdaloval z města, je zavřen. Následujícího dne se proto koná soud. Na tom se objeví i Krutiřitka - podvodník, zloděj, lhář a mizera z Vlahošovy minulosti, který tu je, aby ho udal jako Alberta Třpytku.

Vlahoš všechny přítomné překvapí. Prozradí jim sám ze své vlastní vůle vlastní minulost, čímž se vlastně vykoupí, protože ho lidé uznají za nevinného. Pak se na scéně objeví Korouhvička jakožto klaun, který po Kosmovi, Vlahošovi, Vetinarim a jiných hodí koláčem se šlehačkou.
Všem se připlácne na obličej kromě Vetinariho. Ten pak prohlásí větu: "Hmm, ananasový!", což se stane následného dne trhákem v ankh-morporské Kometě. Kosma se pod vlivem tlaku, vzteku a šílenství neúmyslně přizná ke svým podlým činům, což zaskočí všechny Opulentovy, protože tak prozradí, že to právě Opulentovi v minulosti rozkradli zlaté rezervy v bance a nyní tak neprávem obvinili z tohoto činu Vlahoše.

Opulenti proto končí za mřížemi a pověst Vlahoše je pojednou opět uhájena. Kosma skončí v blázinci, Korouhvička prozradí svou dětskou minulost, kdy byl klaun, a vezme si slečnu Fyrháňkovou.

Kniha končí tím, že Vetinari přemýšlí o tom, že by Vlahoše dosadil na pozici nového daňového ředitele, protože ten současný má již věk na to, aby se chystal do důchodu.

POSTAVY:

Vlahoš van Rosret - bývalý zloděj, švindlíř, podvodník, padělatel a Albert Třpytka, s jehož jménem se všechny tyto zločiny pojily; nyní zastupující ředitel ankh-morporské královské banky, vynálezce známek a bankovek, hrdina mnohých pošťáků a obyvatel Ankh-Morporku, dvořící se Krasomile Adorátě Srdenkové; Vlahoš je ctižádostivý, intrikářský, mazaný, lstivý, přes to všechno ale kupodivu poctivý a vlídný (což se vůbec nepodobá jeho minulému já - Albertu Třpytkovi); nosí často zlatý oblek a zlatým prachem pozlacený cylindr; jezdí skvěle na koni a jako jeden z mála zaměstnává u sebe i golemy
Pedant - dle závěti nový majitel ankh-morporské královské banky a také pes; přátelský, veselý, komický a oddaný; malý a poněkud ošklivý, neboť se na něm podepsalo to, že se narodil jako směska prakticky všech možných ras; má rád různé psí hračky, ale v neposlední řadě si oblíbil jednu z hraček bývalého majitele ankh-morporské královské banky, která však původně sloužila zcela jiným účelům
Krasomla Adoráta Srdénková - dvoří se jí Vlahoš von Rosret; je vykonavatelkou a zřizovatelkou golemů, jež zaměstnává skrze svoji agenturu; nezřídka viděna, jak kouří cigaretu; mladá, pěkná, cynická a trochu chladná, umí být ale i milou a přátelskou - když ji člověk lépe pozná; dcera Srdénka, jenž dříve vlastnil Velkou linku, než byl podveden
Havelock Vetinari - jakýmsi pomyslným králem Ankh-Morporku; chytrý, rozumný, vypočítavý, manipulativní, přemýšlivý a chladný, avšak není ctižádostivý, chamtivý, podlý nebo zlý
Korouhvička - hlavní účetní ankh-morporské královské banky a prakticky ten nejlepší počtář v celém Ankh-Morporku; chytrý, snaživý, konzervativní, oddaný a věčně zádumčivý; prakticky až do jeho částečné proměny se mu ve tváři neobjeví úsměv; v dětství býval klaunem, ale pak dostal cennou lekci a již jím nikdy nechtěl být; jeho otec, kterého nikdy nepoznal, byl klaun ze slavného klaunského rodu
Kosma Opulent - jeden z právoplatných dědiců ankh-morporské královské banky, kterému jako té většině bylo vlastnictví odepřeno; snaží se napodobit Vetinariho prakticky ve všem možném, ať už stylem mluvy nebo stylem oblékání; podlý a zlý, ne však dostatečně prohnaný a kreativní
Grácie - golemka zaměstnaná v ankh-morporské královské bance, ihned pod Vlahošem; tichá, zamyšlená, zvláštní a trochu i strašidelná
Krutiřitka - bývalý kolega Alberta Třpytky; zlý, podlý, úskočný, lstivý a hamižný; kdysi dávno ukradl jakémusi bezzubému muži jeho protézu; ta ho později zabila, neboť pružina v ní se nevhodně zmáčkla a probourala mu patro čelisti

HLAVNÍ MYŠLENKA:

S velkou mocí přichází i velká zodpovědnost.

MOTIVY:

Banka, peníze, bankovky, účetnictví, minulost, golemové

VLASTNÍ NÁZOR:

Knížka se mi docela líbila, neboť byla zajímavě a humorně napsaná, ačkoliv humorných pasáží oproti minulým knihám podstatně ubylo. Dá se tak říci, že tato knížka byla oproti předchozím dílům o něco slabší.