Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• díl v sérii: 22 (předchozí: Hrrr na ně!; následuje: Carpe Jugulum)

Další díl série humorných fantasy tentokrát o nešikovném mágovi Mrakoplašovi, jehož hledají jeho kolegové i bůh tvořící nový kontinent.
Mágové z Neviditelné univerzity si vzpomenou na Mrakoplaše, když si nevědí rady s knihovníkem, jenž se nekontrolovatelně mění v různé předměty. Jejich cesta na neznámý kontinent, kde se Mrakoplaš nachází, se zkomplikuje, když narazí na boha, který právě tvoří nový svět. Mezitím má Mrakoplaš problémy s jiným božstvem. Mrakoplašovým příchodem na nedodělaný kontinent je zřejmě porušena jakási rovnováha a nápravu může podle tohoto božstva zjednat jedině Mrakoplaš. Ten se však nevděčnému úkolu brání se všech sil.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Talpress v Praze roku 1999 (1. vydání). Z anglického originálu The Last Continent (Discworld) přeložil Jan Kantůrek. Počet stran: 428. ISBN: 80-7197-151-0.

PROSTŘEDÍ:

Kontinent XXXX, Ankh-Morpork, drobný ostrůvek kousek od Kontinentu XXXX

NÁMĚT:

Další dobrodružství potrhlého a věčně utíkajícího mága (nebo v tomto případě i MÁKA - jak má vyšito na klobouku) Mrakoplaše.

DĚJOVÁ LINIE:

Knížka navazuje tam, kde skončily Zajímavé časy. Tedy na kontinentu XXXX, kde se shodou okolností snaží mág Mrakoplaš přežít, jak jen to jde. Pochytil nějaké to slovo od domorodců. Dokonce se s nimi pokusil spřátelit. Ale pokaždé, když začal mluvit o počasí a o tom, zda tu kdy vůbec pršelo, vrhli se na něj a chtěli jej zabít. Tak se mu stalo, že zůstal zcela sám.

Tento stav by kdekomu mohl vadit. Mrakoplašovi ale ne. Byl na tom už hůř. Mnohem hůř. Osud ho tahal od jednoho dobrodružství k druhému a snažil se jej zbavit (pravděpodobně měl pech kvůli tomu, co se stalo v knize Lehké fantastično). Tady však na něj žádné dobrodružství nečeká. Respektive - nečekalo. Až doteď.

Shodou okolností (jak už to u Mrakoplaše bývá) si jej vyhlédne jeden magický klokan, jenž umí mluvit lidskou řečí. Prohodí s ním pár slov a nakonec ho donutí, aby se vypravil na dobrodružství a zachránil tak tento kontinent. Podle jeho slov totiž není úplně v pořádku, jak měl původně být.

Mrakoplaše tedy pošle klokan časem do takové selekce, kdy to bylo ještě v pořádku. Brzo se ovšem začnou objevovat staré dobré známé potíže, a to tehdy, kdy se jej pokusí někdo zabít. Zpočátku je to trpaslík, později bandité, proti nimž mu pomáhá na jeho okovaném povoze bojovat. Přeci jen zvítězí (snad díky náhodě či klokanovi, který na Mrakoplaše dává pozor?), a tak se dostane do města.

Město však není to, co by si představoval. Obecný pojem města měl ve své hlavě Mrakoplaš trošku jinak zavedený. Předně to nebylo jen pár chatrčí. A i kdyby, nebyla by to jediná ulička, kde chcípl pes. Něčemu takovému by podle něj maximálně nadneseně říkal víska.

I tak se nechá přesvědčit svým společníkem trpaslíkem Žílou a zajde s ním do hospody. Tam čepují zvláštní pivo. Zcela jiné, než na jaké byl zvyklý v Ankh-Morporku, jeho rodném městě. Přesto mu zachutná. Jelikož ale nezná míru, kam až může pít, opije se a začne dělat nevědomky hlouposti.

To, že tancoval na stole, pokřikoval, pil alkohol, neslušně zpíval, platil za ostatní - to by ještě oželel. Na tom koneckonců nebylo nic až tak divného. To, že se namočil sám - osobně - a přitom dobrovolně do dalšího problému, to už bylo mnohem horší. Za to se nenáviděl.

Oním problémem bylo, že se vsadil se střihači ovcí, že dokáže za minutu ostříhat víc ovcí než jakýkoliv jiný střihač na kontinentu. Nejhorší na tom bylo, že se vsadil o 500 fufníků (místní měna), které přitom ani neměl.

Kdyby si na něj střihači nepočíhali a nedovedli ho přímo ke stádu ovcí, pravděpodobně by jim okamžitě vzal roha. Takto se ale musel dát do toho nemožného úkolu.

Naštěstí mu na pomoc přispěchal onen magický klokan převlečený za jednu z ovcí v onom stádu. Ten očaroval jeho nůžky tak, že stříhaly samy od sebe, a tak ostříhaly všechny ovce během pár sekund, čímž Mrakoplaš vyhrál sázku.

Teď zase měli problém střihači, kteří ony peníze neměli u sebe, takže nakonec zaplatili Mrakoplašovi koněm, jakého by si nikdo necenil ani na deset fufníků (onen kůň by se dal nazvat koněm Mrakoplašem, protože svému novému pánovi byl velice podobný v jeho vlastnostech). Dalo by se říci, že ho úmyslně obalamutili - kdyby si to ale sám nepřál.

Mág (nebo také Mák) se tedy vydává na cestu do přímořského města, aby odsud co nejdříve odplul. Po cestě se setkává s prodejci koní, kterým svého koně prodá za trochu jídla, protože je nesmírně hladový. Když si dělá jídlo v plechovce od piva, narazí na zloděje ovcí, jenž zrovna jednu ovci krade.

Než se Mrakoplaš naděje, je tu policie, a ta ho okamžitě zatýká, protože si myslí, že to on je oním zlodějem (ve skutečnosti ale opravdový zloděj už dávno utekl).

Ve vězení se k němu ale chovají slušně. Už dlouho tu neměli žádného zloděje ovcí, ekvivalentu místního (dalo by se říci i legendárního) hrdiny. Policisté tak na něj hledí s úctou a snaží se mu všelijak vyjít vstříc, neboť má být následujícího dne popraven.

To se příliš Mrakoplašovi nezamlouvá, a proto když odejdou policisté, aby si hleděli svého, a nechají zavřeného mága v cele, začne přemýšlet a uvažovat nad tím, jak by odsud pláchl. Pak natrefí na zprávu vyrytou ve stropu, která mu již prozradí, co a jak má udělat.

Díky tomu se mu podaří pláchnout, přičemž narazí na obchodníka Kolíka (jak jsme si mohli všimnout v předchozích knížkách, v každé zemi je nějaký ten ekvivalent Kolíka - mizerného úlisného obchodníka, co se vám snaží prodat šmejd, o němž prohlašuje jenom to dobré). Ten jej nasměřuje do města, ale to už se za ním vydává hlídka, jež ho má v úmyslu chytit. Proto se vřítí do opery, a to přímo do kuchyně, kde kuchař Karlík pláče, protože neví, jaký dezert má pro místní pěvkyni vytvořit, aby nesl její příjmení. Příjmení oné pěvkyně je totiž poněkud ráznějším ekvivalentem slova "hýždě", a tak je jasné, proč s tím má trápení.

Jakmile se vřítí do kuchyně Mrakoplaš, myslí si kuchař Karlík a jeho kolega, že je to kuchař na výpomoc, který se má postarat o onen dezert. Neboť po mágovi jdou policisté, nehodlá jim to vyvracet, proto na rozpůlené broskve dá šlehačku - neboť tím nic nezkazí - a pak onen dezert pojmenuje po pěvkyni. Ne ale po jejím příjmení, nýbrž jméně - Nelii.

To už ale do kuchyně vtrhnout policisté, a tak se dává Mrakoplaš opět na útěk. Zrovna se ve městě koná průvod, skryje se proto ve voze transvestitů, o nichž si myslí, že jsou to normální ženy (ve skutečnosti je tam pouze jedna normální žena). Tak narazí na zavazadlo - magickou truhlu na spoustě malých nožiček, která jej jako svého pána následuje kamkoliv a kdykoliv, nosí mu všechno a sežere kdekoho, kdo se mu znelíbí (můžeme ji znát z předchozích dílů jako Zajímavé časy, Lehké fantastično, Magický prazdroj atd.).

Zavazadlo ho kdysi opustilo a nyní si našlo nové vlastníky, transvestity. Obléklo se do dámských lodiček, dalo si na sebe různé lesklé věci a přibylo nýt. Mrakoplašovi se to ale ani trochu nelíbí, a proto mu ony věci sundá. Pouze nýt mu nechá, neboť toho se zavadlo nechce nechat vzdát.

Díky zavazadlu přestanou jevit policisté o Mrakoplaše zájem, protože by je mohlo sežrat. Předstírají tak, že tu vůbec nejsou, čímž mágovi usnadní útěk. Útěk mu ale neusnadní následující fakt - nemůže odsud vyplout žádná loď, neboť je větry vždy zavanou zpátky.

Rozhodne se proto vyhledat místní mágy, aby mu pomohli. To se mu povede, avšak je tak trochu zklamán, protože sídlí za ani ne dva metry vysokým kovovým plotem v kovové budově s prťavou kovovou magickou věží. Zrovna vábným dojmem to na něj nepůsobí, avšak to se změní, když se s mágy setká osobně, protože ti jako by vypadli z oka těm ankh-morporským. Co ho nejvíc zaskočí, je to, že arci-kancléř se tu jmenuje Mrakoplaš.

Jelikož arci-kancléř s ankh-morporským Mrakoplašem sympatizuje, vydá se s ním a mágy do jednoho pivovaru, který vlastnila ona skutečná žena mezi transvestity. Zavede je tam, aby zde vyřešili onu záhadu týkající se duchů, co tu straší, jak se dříve dozvěděl, když přes zavřený pivovar s onou dívkou procházel.

Zde objeví za falešnou zídkou obrázek mágů a v tom okamžiku dojde k propojení dvou realit, čímž se do pivovaru přenesou mágové z neviditelné ankh-morporkské univerzity společně s knihovníkem (orangutanem).

Mágové z Neviditelné univerzity měli mezitím zcela jiný příběh než Mrakoplaš. Předně měli trápení s knihovníkem, jenž onemocněl magickou chřipkou, čímž se neustále měnil v různé předměty s ryšavou barvou. Jelikož bylo na Neviditelné univerzitě zapotřebí knihovny a nikdo jiný krom knihovníka se v ní nevyznal, rozhodli se, že ho z oné nemoci musí vyléčit.

Aby magické chřipce působící na orangutana lépe porozuměli, vydali se za zeměpisným lektorem, jehož však ve své místnosti nenašli. Co zde našli, byl tajný teleport vedoucí na tajuplný ostrov. Na něj přešli společně s knihovníkem a k jejich smůle i s paní Vidlákovou, za níž se uzavřel portál, tudíž zůstali uvězněni společně s ní na opuštěném ostrově.

Tam se jim docela zalíbilo, protože zde měli rostliny jako cigaretovník, pudinkovník či čokoládovník. Přesto se rozhodli, že odsud odejdou a vrátí se zpět domů. Tak natrefili na obrovský koráb, o němž ale začali mít pochybnosti, a proto se před nimi zjevil samotný bůh tohoto ostrova, aby jim řekl, že je to bezpečné.

Přitom se Ctibum Rozšafín rozhodl, že zůstane s ním a bude zjišťovat, jak funguje princip evoluce. Když mu ale bůh ukáže, na čem pracuje (obří šváb), rychle změní názor a téměř nahatý (až na klobouk) doplave za mágy a dostane se na již plující loď.

Ta posléze ztroskotá uprostřed moře, protože se mágové dají do hádky, čímž zapříčiní její destabilizaci. Zachrání se pouze díky tomu, že byla rostlinného původu, a tak na ní vyklíčila obrovská semena, jež teď mágové využili jako záchranné čluny.

Zatímco se na nich houpali na vlnách, paní Vidláková doplavala na břeh nedaleké pevniny a nechala je tak zcela samotné napospas žralokům, kteří kolem nich začali nebezpečně kroužit a připravovat se, že je sežerou.

Díky šťastné náhodě se ale knihovník proměnil v oranžového delfína, který žraloky zahnal a pomohl dostat mágy na pevninu, čímž je vlastně zachránil.

Pevnina ale pro tuto skupinku představuje další potíže, neboť je magicky nestabilní, a tak většina mágů omládne do téměř dětského věku. Jedinou výjimkou je Ctibum Rozšafín, jenž jako jediný zestárne.

Brzy se ale s problémem vypořádají a narazí na Kvestora, který se jim mezitím ztratil. Ten se zabral do pozorování boha, jenž kreslí různá zvířata. I mágové se rozhodnou jedno nakreslit. Konkrétně kachnu. Jak se ale hádají a neustále čmárají jeden přes druhého, vznikne jim z toho zcela jiný tvor - ptakopysk. Dá se tak říci, že právě mágové mohou za existenci ptakopyska na Zeměploše.

Zde také dojde k tomu, že se propojí dvě reality, čímž se mágové přenesou do přítomnosti, v níž jsou oba Mrakoplašové.

Mágové se společně vydají na Neviditelnou univerzitu kontinentu XXXX, kde musí vyřešit nové dilema. Došla pitná voda. Lid se bouří a pomalu se chystá zaútočit na mágy, aby tak ukojil svůj hněv z toho, že není co pít.

Mák (ano mák) Mrakoplaš se vydá společně s knihovníkem na věž mágů, protože v tomto momentě je jim nepotřebný. Přitom v knihovníkově vaku objeví záhadný nástroj, který když roztočí, vydává podivné zvuky.

I tak to udělá, načež následuje exploze, po níž se objeví nad kontinentem mračna, která se za ta dlouhá léta shromažďovala pouze okolo, protože kvůli větrům neměla možnost dostat se na kontinent. Nyní se tak shromáždila dohromady v naprostou čerň a rozpršela se v podobě prvního pradeště.

Kontinent XXXX je zachráněn a větry se daly do normálu, tudíž nyní mohou všichni odcestovat. Mrakoplaš ovšem nakonec zůstane. Věří, že jen tak se může vyhnout dalšímu dobrodružství (což je docela zábavné vzhledem k tomu, že v příštím jeho dobrodružství funguje jako učitel Zeměpisu, který nahradil toho minulého, jenž zmizel v tomto díle, aby se pak posléze účastnil bláznivé raketoplánové výpravy v knize Poslední hrdina).

POSTAVY:

Mrakoplaš (Rincewind) - opatrný, zachmuřený, zadumaný, věčně nasupený, rozumný, chytrý, vysoký, světaznalý, nešikovný, líný a srab; mág, který nikdy nedostudoval, protože v knihovně otevřel knihu s osmi základními kouzly, z nichž na něj přeskočilo ono osudné jedno, co mu všechny znalosti magie z hlavy vytlačilo (toho se později ve druhé knize Úžasné Zeměplochy zbavil); věčně utíká, protože ví, že by ho mohlo potkat nějaké dobrodružství (a to si přeje jenom chvilku pořádné nudy!) - to ho nakonec přeci jen dostihne
Knihovník (The Librarian) - orangutan-knihovník, který kdysi býval mágem; rozumný, chytrý, sečtělý, šikovný, statečný, nadlidsky silný a věčně nepochopený; miluje knížky jako svoje vlastní děti, stejně tak má rád buráky a pivo, neboť často chodí do hospody U Prokopnutého bubnu; nesnáší, když mu říkají lidé "opice" a často proto kvůli tomu mnohým jednu ze vzteku ubalí
Vzoromil Výsměšek (Mustrum Ridcully) - arcikancléř, který odporuje všem předchozím, neboť je věčně v pohybu spjat s přírodou, chová draky, gryfy a jiné divoké tvory; pravým opakem běžného mága, jenž si dopřává kdejakého veselí a posléze tak i vypadá; on je naopak statný, svěží a zdravý; trochu konzervativní, a proto všechny novoty snáší velice těžce - obzvlášť když jsou za nimi mágové
Kvestor (The Bursar) - kvestor Neviditelné univerzity; často vynervovaný, naštvaný, rozrušený, zmatený, tajnůstkářský; dělá věčně poskoka arcikancléři, ačkoliv z toho nemá moc velkou radost; jelikož ho dohnal Výsměšek k šílenství (doslova), musí brát pilulky ze sušených žab, aby se nervově nezhroutil; jeho výroky často postrádají jakýkoliv smysl
Ctibum Rozšafín (Ponder Stibbons) - moudrý mladý mág, který je jeden z mála, jenž rozumí vědě a vše si chce logicky odůvodnit, aby tomu mohl prakticky kdokoliv porozumět, čímž se vymyká běžnému chování normálních mágů, kteří se drží zažitých konzervativních tvrzení, co jsou často nepravdivá a tím pádem mylná; zvídavý, chytrý, rozumný a uvažuje logicky a analyticky
Poškvarek (Scrappy) - magický klokan, který umí mluvit lidskou řečí; to právě on navlékl Mrakoplaše do dalšího dobrodružství; chytrý, mazaný a tajuplný; z knihy se o něm člověk mnoho nedozví
paní Vidláková (Mrs. Whitlow) - hlavní hospodyně na Neviditelné univerzitě; trochu se zajímá o čarování (převážně z okruhu čarodějek), ačkoliv tomu příliš nerozumí; ví, kde je její místo, a proto se nesnaží na žebříčku šplhat výše; odměřená, často křičí na své podřízené (aby bylo vše tak, jak má) a umí si prosadit své
Truhla z magického hruškovníku alias Zavazadlo (Luggage) - ačkoliv nemá jméno, má svou vlastní osobnost; neposedná a v mnohém podobná svému majiteli - Mrakoplašovi, jemuž je nesmírně loajální; slouží k přenášení jeho majetku, ačkoliv většinou do svého obsahu cpe různé pochoutky, jež vyloudí v hospodě, či protivníky, kteří byli natolik hloupí, že se s ní dali do křížku; často nasupená a ráda kouše; má spoustu malých nožiček, a proto umí sama chodit; svého majitele dokáže vystopovat, i kdyby byl náhodou zrovna v jiné sféře nebo dokonce na jiné planetě

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Především parodovat zavedený stereotyp okolo Austrálie a jejich obyvatel.

MOTIVY:

Kontinent XXXX, magie, déšť, ovce

VLASTNÍ NÁZOR:

Knížka se mi docela líbila, ale vytkl bych jí přecházení pasáží, neboť se mi hůře orientovalo v nových místech.