Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• sedmý díl série Úžasná Zeměplocha (předchozí: Soudné sestry; následuje: Stráže! Stráže!)

Humorný fantasy příběh, v němž hlavní hrdina čelí zvláštním úkazům, které zapříčinila stavba obrovské pyramidy pro zemřelého krále.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Talpress v Praze roku 1995. Z anglického originálu Pyramids (Discworld) přeložil Jan Kantůrek. Počet stran: 333. ISBN: 80-85609-69-X.

OBSAH:

Knížka Pyramidy ze série Úžasná Zeměplocha je rozdělena do čtyř knih:

• KNIHA PRVNÍ - Kniha o cestě vpřed
• KNIHA DRUHÁ - Kniha mrtvých
• KNIHA TŘETÍ - Kniha nového syna
• KNIHA ČTVRTÁ - 101 věc, kterou může hoch dělat, aby se nenudil

PROSTŘEDÍ:

KNIHA PRVNÍ - Kniha o cestě vpřed: Zeměplocha (město Ankh-Morpork)
KNIHA DRUHÁ - Kniha mrtvých: Zeměplocha (malé královstvíčko Mžilibába)
KNIHA TŘETÍ - Kniha nového syna: Zeměplocha (Efébská říše)
KNIHA ČTVRTÁ - 101 věc, kterou může hoch dělat, aby se nenudil: Zeměplocha (království Mžilibába)

NÁMĚT:

Příběh dědice trůnu a mladého čerstvě dostudovaného zloděje Těpice

DĚJOVÁ LINIE:

KNIHA PRVNÍ - Kniha o cestě vpřed

Mladičký syn faraóna Těpic ví, že v Mžilibábě jej nic zajímavého nečeká, a proto se rozhodne, že se za každou cenu musí z království dostat, aby se mu podařilo najít si perspektivní zaměstnání, které by mu mohlo pomoci splatit již tak dost velký státní dluh, za který království vděčí právě pyramidám, jež nejenže spolkly většinu peněz za drahý materiál a všelijaké věci okolo něj, ale také se postaraly o to, že zabraly jedny z nejhostinnějších krajin díky svojí velikosti. Je tak zcela pochopitelné, proč se za dlouhá tisíciletí stalo z obrovské říše prťavé královstvíčko.

Tohoto faktu je si dobře vědom nejen Těpic, ale i jeho otec a právě z toho důvodu cítí odpor k pyramidám a dokonce i k tomu nechat si jednu po své smrti vybudovat a pohřbít se v ní, protože ví, že si to království nemůže dovolit. A tak s těžkým srdcem dovolí svému jedinému synovi vycestovat z říše do Ankh-Morporku, jednoho z největších měst, aby se zde vyučil ve zlodějském cechu na profesionálního zloděje.

Těpic po příjezdu do nové země zažívá mnoho novot, z nichž většině přímo propadá, neboť něco takového u nich doma nikdy nebylo. Aby bylo všem jasno, staré království Mžilibába zaostávalo proti zbytku světa a striktně se drželo svých starých zásad a mnohdy i technologií, zejména díky vrchnímu knězi a královskému rádci Diosovi.

Ačkoliv pro mladičkého dědice trůnu není jednoduché žít v cizím prostředí, obzvláště v prostředí zlodějského cechu, brzy se naučí všemu a díky tomu také přežije mnohé nástrahy a léčky, které si na něj během těch roků studií přichystali žáci, aby se tak zbavili možné konkurence. Tak se naučí, jak se bránit proti nožům, vrhacím zbraním, jedům, pastím a mnohým jiným věcem. Skamarádí se dokonce i s několika chlapci, z nichž nejvíce se synem námořního pašeráka - Moštym.

Když se přiblíží konečně den jeho závěrečné zkoušky (u nás by se to dalo - vzhledem k dnešní době - považovat za něco obdobného naší maturitě), dostane Těpic možnost ukázat se v plné parádě. Dobře ví, že projít tímto těžkým testem se nepodaří každému a že většina při ní zemře. Přesto si dodává odvahy a tajně si myslí na všechny učitele, krom starého legendárního Měřice. K jeho smůle jej ale dostane a o to těžší má pak zkoušku než ostatní. Musí se tak vyhnout jeho všemožným pastím, nástrahám a jiným úskalím, které si na něj učitel přichystal. Jedno mu nechybí málo, aby zemřel, ale naštěstí se na poslední chvíli zachrání. Když ale nastane závěrečná část, při níž se má zjistit, zda by byl schopen zabít, zjistí, že by selhal. Nic nedá však najevo a naoko zamíří vedle, aby zkoušejícího přesvědčil o opaku. Díky tomu uspěje.

Když dorazí na místo určené po složení zkoušky v přesný čas, zjistí, že z jeho přátel a ostatních studentů uspěli pouze tři. Ten zbytek zkrátka pochopitelně zemřel. Mezi úspěšnými se ale naštěstí objeví jeho nejlepší kamarád Mošty a druhý přítel Arthur - syn jednoho ze slavných Ankh-Morporkských zlodějů a vrahů, který neměl bohužel to štěstí a zemřel při výkonu služby.

Plni pýchy se pak jdou pobavit do města, nejprve do drahé rybí restaurace a posléze do putyky. Kvůli tomu se opijí tak, že si nevšimnou, že jsou přepadeni jinými zloději (ti však nemají jako oni řádnou licenci, a proto pracují načerno). Přesto se jim podaří přežít a vyváznout bez jediného škrábnutí.

V přístavu - kde byli přepadeni - je navštíví záhadný racek. Konkrétně jenom Těpice. Ten pak upadne do jakéhosi zvláštního stavu, při němž blouzní a zná všechno. Zjistí tak, že jeho otec je mrtvý, protože se omylem zabil, když si myslel, že umí létat, neboť jako panovník bůh si myslel, že může všechno. Proto usoudí, že se musí vrátit zpět do své vlasti.

Mošty je zpočátku neochotný spolupracovat, ale pak se pod nátlakem Těpicových informací o nelegálních praktikách jeho otce nechá přemluvit, a proto dopraví mladého dědice trůnu do jeho rodné vlasti.

KNIHA DRUHÁ - Kniha mrtvých

Těpic se stal po náhlé smrti jeho poněkud ztřeštěného otce následníkem trůnu a tím pádem i novým vladařem Mžilibáby. Své předešlé schopnosti z jeho zvláštního stavu pominuly, protože se zase vrátil do normálu. Pochopil, že nyní mu skončily jakési pomyslné prázdniny a nastávají pro něj těžké časy vladaření.

Jako věrný pes je mu ke službám vrchní kněz Dios, který si však dělá vše, co se mu zlíbí, ačkoliv tvrdí, že tak činí ve prospěch království a krále. Tak se stane, že právě kvůli němu musí mladičký král Těpic nosit směšnou pozlacenou masku boha slunce nebo absolvovat obřad, při němž musí za své útroby všelijak nastrkat všemožné přihlouplé posvátné předměty, aby dodržel striktní pravidla obřadu, a také musí činit i ostatní nesmyslná rozhodnutí - třeba že si nemůže podat ruku, s kým chce, a také to, že se sám nesmí nakrmit.

Právě kvůli tomu se stane, že Ptakospar, vrchní stavitel, společně se svými syny - Ptakosparem IIa a IIb - obdrží kolosální objednávku na stavbu té největší pyramidy v historii celé Mžilibáby, jež však v budoucnu přinese jenom samé obtíže. Dostanou ji však pouze náhodou, a to tak, že Těpic plně nepochopí pravidla hry, kterou pomyslně zavedl Dios, jenž si mermomocí stál za tím, že zesnulý král musí dostat pyramidu, ačkoliv Těpic si stál za tím, že jeho otec mu kdysi říkal, že ji naopak za žádných okolností nechce.

Mezitím se také odehrávají přípravy na pohřeb zesnulého krále. Mistr balzamovač Koprkvaš a jeho mladičký pomocník Gern jsou jedinou zálibou zesnulého vladaře, který se stal duchem, jenž nemůže opustit místo pyramidy, dokud nebude vše zcela hotovo. Tak se mu stane zálibou poslech jejich konverzací, při nichž je častým tématem vztah mladíka Gerna s jeho láskou.

Stane se rovněž i to, že při prvním uvedením Těpice, coby hlavy soudu, opět začne zasahovat vrchní kněz Dios a překroutí tak veškerá jeho slova ve svá, tudíž ty jeho pozbudou jakéhokoliv významu a navíc zůstanou nevyslyšena. Nejdřív to Těpic přehlíží, avšak když dojde k verdiktu k popravě jedné mladičké dívky, rozhodne se, že musí zasáhnout. Tou dívkou je mladičká služebná Ptraci, jež odmítla být pohřbená spolu se zesnulým faraónem.

Tak se stane, že v noci se Těpic převlékne opět za zloděje, aby ji mohl zachránit z vězení a poté ji ukrýt na bezpečném místě v oblasti, kde se zrovna balzamují ostatky Těpicova otce a kde jsou i ostatní sarkofágy.

Když Dios zjistí, co se stalo, vyhlásí ihned pátrání, avšak neuspěje, ačkoliv podezřívá mladičkého krále, o němž si myslí, že za tím vším stojí vlastně on (a má taky pravdu).

Poté navštíví mistry stavitele Ptakospary, z nichž hlavní (otec dvou synů) sdělí, že zítra nasadí za jeho pocty vrcholový kámen. Nastanou však komplikace, a proto se synové mistra stavitele pokusí přesvědčit, aby to udělali už v noci, avšak neuspějí, třebaže hrozí obrovská katastrofa. Ta se nakonec přihodí a Mžilibába se tak přesune do jiné dimenze než zbytek světa, tudíž jakoby zmizí a tím i hranice mezi dvěma státy, které by bez ní normálně vedly mezi sebou válku.

V tu samou chvíli je už Ptraci s Těpicem na zběsilém úprku na velbloudovi z říše, protože jen tak se dá zachránit život mladé služebné. Právě proto se jim podaří zavčas zmizet a tím se přesunout do jiné země dřív, než se Mžilibába dostane do jiné dimenze.

KNIHA TŘETÍ - Kniha nového syna

Těpic, Ptraci a inteligentní velbloud Ty Mrcha (neplést prosím se Zasraným Blbem, jak jej mylně nazvala Ptraci, ačkoliv onen zmíněný velbloud byl na zcela jiném místě) utíkají z království Mžilibáby, která za jejich zády zcela záhadně zmizí. Jak vzápětí zjistí, nemohou se do ní vrátit zpět, a proto usoudí, že musí pokračovat. Jelikož na ně ale někdo vystřelí šíp, není jim to jen tak jednoduše umožněno.

Brzy se ukáže, že záměrem nebylo střílet po nich, ale po želvách, které měly sloužit k jakémusi pokusu, při kterém bylo hlavní zjistit vzdálenost vzhledem k letu i k době, za jakou želvy ušly určitou cestu (jak je očividné, je to pokus zcela zmatečný, a proto se nebylo čemu divit, že mu nerozuměl ani jeho aktér, který si jej vymyslel). Aktérem střelby je jistý efébský filozof Xeno a jeho společníkem je Okolik, jenž je též efébským filozofem, avšak jiného zaměření.

Mezitím zažívá Mžilibába perné časy. Jelikož se nepodařilo dát poslední vrcholný kámen zavčas na rozestavěnou pyramidu, vyvolala tlak, který zapříčinil, že oživli nejen všichni smyšlení bohové, ale také dávno mrtví panovníci. Vypukl tak nesmírný chaos, který nedokázal vyřešit ani Dios, a proto propukl panice, stejně jako ostatní kněží.

Mrtví panovníci se pod vedením Těpicova otce rozhodnou spolupracovat, aby zastavili vzájemné boje bohů a uvedli vše do pořádku za asistence Koprkvaše a Gerna. Proto se začnou za jejich pomoci osvobozovat vzájemně ze svých zapečetěných pyramid, čímž velice brzy převýší počet živých.

Těpic zatím v zahraničí od filozofů zjistí, že muž přes geometrii, jehož hledají, se jmenuje Pythakleidos. Proto také rozhodne, že se s ním musí setkat, aby mu pomohl dostat se (za pomoci svých odborných rad a vědomostí, nikoliv vzájemné asistence při dobrodružství) zpátky do své rodné vlasti, avšak příliš toho nezjistí, a proto je prakticky tam, kde začal.

Při své pouti se pak Ptraci a Těpic dostanou do přístavu, kde se setkají s Těpicovým dlouhodobým kamarádem z Ankh-Morporkského zlodějského cechu - Pomoštem. Ten je vezme přátelsky na svou palubu a tam jim vysvětlí, že vlastně pracuje ve zlodějské (avšak legální) branži na vyšší úrovni, a to v daňové a úřední sféře, tudíž si přijde poctivou cestou na lepší peníze, než kdyby provozoval normální zlodějskou živnost.

Během noci dostane Těpic vidinu, v níž se mu zjeví první faraón, na základě čehož se pak rozhodne, aniž by komukoliv cokoliv řekl, vydat se na cestu do pouště, aby zde velbloud Ty Mrcha díky svému čichu našel skulinku v časoprostoru a ucítil tak pach Mžilu, což se mu nakonec povede a dostane se zpět do Mžilibáby.

Mezitím se již chystají mnohačetné bojechtivé armády dvou věčně znepřátelených zemí Efébu a Tsortu, aby svedly dlouhou nelítostnou bitvu kvůli jedné události v minulosti, která mezi ně navždy zasela semínko nesváru. Mají tak jedinečnou možnost konečně ze sebe vypustit onen hněv díky tomu, že Mžilibába zmizela do jiné časové sféry a tak mezi nimi nyní, krom pouště, již nic nestojí.

KNIHA ČTVRTÁ - 101 věc, kterou může hoch dělat, aby se nenudil

Těpic se po setkání a vyzrání nad reálnou nebezpečnou sfingou dostane zpět s Ty Mrchou do Mžilibáby, aby zde zachránil, co se dá, neboť je celé království na pokraji zhroucení kvůli válčícím bohům, zmateným kněžím, oživlým mumiím předešlých zemřelých faraónů a mnohým jiným efektům, které vyvolala nedostavěná pyramida z černého mramoru.

Setká se tak se svými předky, kteří uvedou na pravou míru, že Dios stojí za pyramidami již od samého počátku a že to byl právě jeho důmyslný nápad je zde postavit, aby si tak mohl sobecky ve svůj prospěch prodloužit svůj vlastní život, ačkoli na jeho úkor a oněch pyramid země střádala, neboť se propadala do čím dál tím většího dluhu a zabírala tak zbytečnými stavbami možná zemědělská území, jež by se normálně mohla rozumně využít.

Potká i trojici Ptakosparů, z nichž jeden je na placku kvůli nedávné katastrofě, když se pokoušel s bratrem zachránit, co se dalo, a proto chodí podobným pohybem jako postavy namalované v pyramidách z profilu. Od nich se dozví všechny možné podrobnosti a přijde tak na to, jak by celou věc mohl zachránit.

Jeho předkové mu pomůžou za pomoci lidské pyramidy (docela úsměvné vzhledem k tematice knihy) dostat se až nahoru na špičku, aby zde mohl položit svou pozlacenou masku boha slunce (možná to byl jeho zlodějský nůž, dle textu je to obtížnější posoudit, neboť se vyjadřuje nepřesně), kterou jakožto král dostal, když vstupoval do své funkce. Oživlým bohům se to ale nelíbí, protože by to rázem znamenalo, že by tedy ani oni nemohli existovat a tím by zemřeli, a proto se Těpicovi pokusí jeho plán překazit.

Mladému králi se nakonec jeho odvážný čin přeci jen podaří, a tak uvede království do původního stavu s tím, že Dios zmizí a ocitne se se na začátku toho všeho u řeky Mžilu v minulosti, kde se setká s prvními příchozími a tedy tím pádem i zcela prvním faraónem. Celá věc s pyramidami se tak jistě bude opakovat neustále do nekonečna (bude ve smyčce).

V současnosti pak král usoudí, že nechce být panovníkem, neboť se mu přílišné množství pozornosti nezamlouvá. Ačkoliv proti tomu nově zvolený nejvyšší kněz Koumi protestuje, nemůže s tím nic dělat, protože král najde za sebe vhodného nástupce, a to Ptraci, která se do Mžilibábi dostane zabalená v koberci, jenž sem dopraví Mošty. Jak se pak ze zápisů ukáže, Ptraci je Těpicova nevlastní sestra, tudíž se zachová rodová linie a tím pádem je přenechání vladařské pozice možné.

Mžilibába se rázem probudí ze svého zastaralého způsobu života a vpluje do světa moderních zvyklostí a vynálezů, známých z Ankh-Morporku, které do něj zavedla nová panovnice Ptraci. Tak se například stane, že novým účetním bude jeden ze synů Ptakospara, který je vystudovaným účetním, tudíž rozumí penězům víc než kdejaký kněz.

Kniha pak končí tím, že se Těpic pokusí vycestovat ze země, ale nakonec ho přesvědčí jeho nevlastní sestra Ptraci, aby nikam nejezdil a zůstal ve své rodné vlasti.

POSTAVY:

Těpic - syn Ptepicchamona XXVII., celým jménem Ptepicchamon XXVIII. (jak se již v jeho rodu dědí po několika generacích toto jméno), je čerstvě dostudovaným zlodějem z Ankh-Morporského cechu zlodějů, jenž jako jeden ze tří dokázal uspět a přežít tak obtížnou zkoušku; je také synem faraóna, tudíž i následující dědic trůnu; po smrti svého otce je též nově zvoleným faraónem a tím pádem i novým slunečním bohem; je však prohlášen za mrtvého, ačkoliv je to nesmyslné, protože se ví, že unikl z říše; poté by se dalo říci, že je jakýmsi dobrodruhem-cestovatelem i zachráncem Mžilibáby; milý, přátelský, zvídavý, urozený, starostlivý, nesobecký, znuděný a ztrápený ze své nově nabyté funkce a především smutný z toho, že už se nemůže chovat ke každému, jako kdyby mu byl rovnocenný, protože je faraónem a tím pádem něco víc než běžný člověk
Ptepicchamon XXVII. - otec Těpice, zesnulý faraón a duch; přátelský, věčně zmatený, ztracený, nejistý, milý, hodný a dobrosrdečný; poslední dobou si nejvíce oblíbil balzamovače a jeho pomocníka, neboť tito dva mu právě dělají nevědomky společnost a díky tomu si může alespoň vyslechnout rozhovory z jejich života, aniž by si toho byli vědomi (jelikož je duch, nikdo ho nevidí ani neslyší); ve čtvrté knize se stává nemrtvým díky katastrofě, kterou způsobila velká nedostavěná pyramida
Měřic - starý legendární mírně obtloustlý zloděj, jenž je známý po celém Ankh-Morporku díky svým až překvapujícím schopnostem a méně pak známý ve zlodějském cechu jako nevrlý starý dědek; často protivný, škodolibý, pomstychtivý, protivný a zlý
Arthur - syn jednoho ze známých zlodějů a vrahů z Ankh-Morporku, který byl zabit ještě v jeho útlém dětství; přátelský, vypočítavý, chladný, zkušený, nebezpečný a vytrvalý; je to také jeden ze dvou přátel Těpice, který složil úspěšně zkoušku na zloděje
Pomošt - syn nelegálního námořního obchodníka-pašeráka, který často myslí ve velkém; je to také nejlepší přítel Těpice; chytrý, vytrvalý, sukničkář, se smyslem pro humor a loajálnost; stejně jako jeho dva přátele i on složil zkoušku, tudíž je právoplatným zlodějem Ankh-Morporku; neprovozuje zlodějskou živnost na jednoduché základní úrovni, ale na té vyšší, účetní, kde se hýbou větší sumy peněz, tudíž si mnohdy přijde také na víc
Dios - nejvyšší kněz, rádce a pomocník faraóna; drží se striktně starých zvyků a dal by za ně dokonce i vlastní krk; puntičkářský, přísný, svým způsobem spravedlivý (v rámci zákonů Mžilibáby), moudrý, uvážlivý a starostlivý; ze všeho nejvíc nesnáší jakékoliv změny
Ptraci - služebná Ptepicchamona XXVII., kterého odmítla doprovodit na posmrtný život tak, že by se společně s ním nechala zavřít v pyramidě a ztratila by tak zbytečně zbytek svého mladičkého života; statečná, drzá, mrštná, ohebná, pružná a mírně přihlouplá; během děje se z ní stává uprchlice, společnice Těpice
Ty Mrcha - inteligentní velbloud, který díky své nezměrné chytrosti musí mít snad supermozek; chytrý, rozumný, nevrlý, praktický, skeptický, namyšlený a analytický; rovněž je společníkem Těpice a Ptraci, které doprovází na jejich dobrodružství
Koprkvaš - mistr balzamovač, jenž dostal za úkol jako obvykle připravit faraóna na jeho cestu do posmrtného života; k jeho smůle mu však obživl a rozhodl se, že bude udávat pokyny i po své smrti, aby vše uvedl do naprostého pořádku; Koprkvaš je moudrý, chytrý, rozumný, pyšný na svou práci a předvídatelný
Gern - pomocník mistra balzamovače Koprkvaše; učenlivý, starostlivý, přátelský, vlídný, dobrácký a bláznivě zamilovaný

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Ačkoliv člověk nechce, musí dělat i to, co ho nebaví, nebo se mu nelíbí, protože je to tak správné.

MOTIVY:

Přátelství, zlodějina, Ankh-Morpork, Mžilibába, pyramidy, mumie, faraón, bohové, věda, filozofie, antika

VLASTNÍ NÁZOR:

KNIHA PRVNÍ - Kniha o cestě vpřed mi přišla ze všech čtyřech nejpoutavější, a proto se mi také nejlépe četla. Z toho důvodu jsem byl s ní také poměrně spokojen.
KNIHA DRUHÁ - Kniha mrtvých není špatná, jenom mi přišla docela nudná, neboť mi připadalo, jako kdyby autor neměl již o čem psát, a proto se ji snažil všemožně natáhnout. Proto mi připadala jako nejnudnější a tím pádem i nejméně zajímavá ze všech čtyř knih.
KNIHA TŘETÍ - Kniha nového syna nebyla špatná, jen mi připadala průměrná po všech stránkách, tudíž bych ji mezi všemi čtyřmi umístil na třetí místo.
KNIHA ČTVRTÁ - 101 věc, kterou může hoch dělat, aby se nenudil se mi docela líbila, neboť měla skvělé uzavření příběhů. Především závěrečná zápletka byla poměrně zajímavá.