Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• díl v sérii: 39 (předchozí: Obléknu si půlnoc; následuje: Stoupající pára)

Další díl Úžasné Zeměplochy se tentokrát věnuje zejména osobě velitele Samuela Elániuse. Tomu manželka hodlá dopřát víceméně nařízenou dovolenou. Naštěstí se Elánius nudou neukouše, neboť kde je policista, je i zločin.
Humoristický román kultovní série se věnuje linii Noční hlídky. Na zdánlivě poklidném venkově a navíc bez policejního odznaku se Elánius zpočátku necítí ve své kůži. Naštěstí i uprostřed venkovské idylky dřímá starý dobrý zločin, a to dokonce pašování drog, otroctví i nějaká ta vražda. Elániovi bude stát po boku jeho manželka a nedostižný sluha Jeefes, ale brzy si v neznámém prostředí získá i nové parťáky. Zločinec, kterému jde tentokrát po krku, však netrpí žádnými skrupulemi a místo toho, aby utíkal, se hodlá pomstít na Elániových blízkých. O to se ale snad ani neměl pokoušet.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Talpress v Praze roku 2012 (1. vydání). Z anglického originálu Snuff (Discworld) přeložil Jan Kantůrek. Počet stran: 507. ISBN: 978-80-7197-454-3.

PROSTŘEDÍ:

Quirm a Ankh-Morpork

NÁMĚT:

Samuel Elánius na dovolené, aneb může mít i tehdy klid?

DĚJOVÁ LINIE:

Samuel Elánius, proslulý velitel městské hlídky města Ankh-Morpork, je přinucen jet na dovolenou. Přesněji řečeno na dvoutýdenní dovolenou. Ačkoliv proti tomu zásadně protestuje, protože nechce nechat dozor nad městskou hlídkou komukoliv jinému než sám sobě, nakonec svolí a poddá se. Už jen ta myšlenka pro něj představuje nevyslovitelná muka - ačkoliv nikdy na dovolené nebyl a volno si nikdy nevzal. Myšlenka, že jede na venkov, kde dozajista nebude co dělat...

Proto znuděn společně se svou ženou Sibylou, malým šestiletým synkem Samíkem a věrným sluhou Jeffesem přijíždí ve svém kočáře na venkov, kde na něj již čeká nastoupená řada služebnictva, která k němu zrovna nevzhlíží dvakrát vlídně. Pravdou je, že hlavní sluha, pan Stříbrný, jej zrovna nemá v lásce už jen kvůli tomu, že si podal Elánius ruku nejdřív se zahradníkem a ne s ním.

S Elániusem to vypadá bledě - nečeká ho tu žádná zábava. Proto se vypraví do blízké hospody U Skřetí hlavy, kde se setká s místním buřičem - kovářem Zafrkoněm. Ten pohrdá šlechtou a nesnáší jí, a tak je jasné, že se brzy dá s Elániem do křížku, což dopadne tak, že kovář prohraje. Elánius se k němu ale zachová lidsky a neponíží jej. Nemá to zapotřebí. Dokonce se s ním dá do řeči a dozví se, že by kovář pro něj mohl být cenným zdrojem informací. Kovář je však vyděšený, a proto řekne, že mu ony informace poví na bezpečném místě na Elániově panství v noci.

Elánius tedy vyčká do noci a s Jeffesem se na ono místo vypraví, avšak kováře zde nenalezne. Naopak je zde velká louže krve a v ní kamenný prsten. Něco tu začíná smrdět. Elánius se proto rozhodne, že bude pátrat.

Dlouho ale není na stopě, neboť se brzy setká s místním hlavním policistou - tedy jediným místním policistou. Tím je zpočátku nesmělý Florián Zavářka, který přišel na panství, aby ho zatkl.

Pro Sama představuje ostudu policejní síly, a proto se rozhodne, že jej vycvičí. Nejprve mu vysvětlí, co udělal špatně a posléze mu ukáže, jak by ho měl správně zatknout. Když jsou tak spolu v cele, objeví se udýchaný skřet, jenž začne kolem jančit a provolávat slovo "Spravedlnost".

Normálně by jej Florián odehnal, protože je to skřet a ten přeci nemá žádná práva. Není nic jiného než obyčejné zvíře - a to ještě to nejhorší. Je zde ale Elánius a ten se rozhodne skřeta, kterému dá jméno Smrádek, vyslechnout.

Skřet ho zavede do podzemní jeskyně na Berankinově panství, kde se setká se stovkou skřetů, kteří na něj hledí s úctou avšak i strachem. Setká se zde s jejich hlavním představitelem, jenž jako jeden z mála umí mluvit lidským jazykem. Ten mu vysvětlí, že na onom místě, kde se měl setkat Elánius s kovářem, byla zavražděna jeho žena, kterou miloval.
Elánius mu řekne, že to vyšetří a přitom se setká s lady Beedleovou, Samíkovou oblíbenou dětskou spisovatelkou, jež - jak se ukáže - zde vzdělává a pečuje o skřety.
Elánius ji záhy navštíví následujícího dne s malým Samíkem a setká se tak se skřetkou Slzy Hub, která překrásně, až dojemně, hraje na harfu. To ho oslní natolik, že střelhbitě přivede i svou ženu, aby si tu nádheru poslechla. Tak Elánius pochopí, že skřeti jsou stejní jako lidé. Ne-li lepší.

Velitel zatím nemá žádné stopy, kde pátrat, ale ví, odkud by mohl získat informace - z místního hospodského, který kdysi býval policistou. Proto ho navštíví po zavíračce a dostane z něj jména.

S mladým Floriánem a Jeffesem jde proto zadržet jednoho z lumpů a zde naučí mladého Floriána býti lepším policistou. Florián si díky tomu začne věřit a začne být dokonce i schopnějším než dřív.
Ze zadrženého dostanou informace, že vrahem je Traťvoda a že je to sadistický šílenec. To na klidu Elániovi rozhodně nepřidá, ale přesto se rozhodne alespoň prozkoumat nedaleký sklad, kde najde tabák. Ten jej sice nezajímá, ačkoliv sem byl dovezen bez cla, avšak i tak si prohlédne sudy, v nichž je naložen. Najde tak trollí drogy, které se okamžitě rozhodne na místě spálit a překazit tak jednu z mnohých transakcí podsvětí.

To už se ale místní lidé v radě bouří a chtějí jít po něm se zbraněmi. Florián je ale kupodivu zvládne přemluvit a rozpustit, tudíž je nebezpečí zažehnáno. Pak se zmíní, že přes noc mu zadržený vyklopil informaci o plující lopatkové lodi, která asi převáží zotročené skřety.
Na velitele to zapůsobí nevídaně, neboť okamžitě zadá příkaz, aby se jali pronásledovat tu loď na koních. Vyráží tak Florián, Samuel a skřet Smrádek - povolaný Floriánem do policejní služby na zkušenou.
Loď dostihnou právě včas, a tak se na ni snadno dostanou. Zde je pak čeká překvapení v podobě Traťvodi, který se zpočátku vydává za pana Měděného, než shodí masku. Elánius ale není včerejší, a proto na jeho fígly přijde a snadno ho tak přemůže.

Traťvoda přepadne do rozbořené řeky, ale problémy tím neustanou, protože Elánius musí navigovat v naprosté tmě kapitána, jenž nic nevidí, neboť na to jako velitel nemá vycvičený zrak. Díky schopné navigaci se tak dostanou z bouře až do Quirmu, kam loď směřuje.

Samuel se pak probouzí na pláži celý omámený, protože neví, jak se na ni dostal. Dozví se, že byl omráčen, avšak loď dokázal dovést do bezpečí - ačkoliv v zuboženém stavu. Tím si vyslouží nesmírný vděk a obdiv kapitána a také titul "Král řeky", tudíž může po celém světě plout na kterékoliv lodi zadarmo.

Potom se setká s místní hlídkou a kapitánem Treskou, který sem přestoupil z Ankh-Morporku. Ten mu poví, že nemusí mít strach, protože o zásilku skřetů bylo dobře postaráno, neboť byla předána na druhou loď plující do Jakazičstánu.
To Elánia rozruší, protože začal vnímat skřety jako sobě rovnocenné. Ne ale zbytek světa. Musí tedy vysvětlit, jak se věci mají, z čehož vyplyne, že se dají do pronásledování těžkopádné lodi na rychlém kutru.

Na kutru se setká s fíglem Pošukem Lulu Arturem, který mu začne vyprávět příběh, jaký se před nedávnem odehrál v Ankh-Morporku.
Tehdy seržant Fred Tračník - věčný rasista - se pojednou rozhodl navštívit jednu z místních tabákových společností, aby dostal úplatek, kterým tentokrát byl zcela unikátní doutník největší jakosti.
Co bylo ale zvláštní, což zjistil Fred později, že doutník plakal a naříkal. Proto zašli na policejní stanici do laboratoře, kde jej Igor rozbalil, aby v něm objevil drobný šperk. Jak vysvětlí přítomná policista Řiťka, je to skřetí ungue - nádoba, kam odkládají svoje nehty, vlasy či jiné věci ze sebe, neboť věří, že do posmrtného života je třeba vstoupit se všemi svými částmi.
Freda ale zajímá jediné, zda je to cenné. Řiťka mu sdělí, že to má nesmírnou hodnotu. V jakém smyslu ale už nestačí říct, protože Tračník po věci chňapne a odnese si ji s tím, že on nikdy bohatý nebyl, a tak si pojednou užije.
Zjistí tak ale, že udělal chybu, protože se mu šperk přichytil k jeho ruce a nechtěl se pustit. Brzy ho začal ovlivňovat nejenom fyzicky, ale i psychicky, a proto se Angua společně s Karotkou jali vypátrat, jak ho toho zbavit. Tak se dostanou přes Jindřicha Krále k jediné skřetí rodince, jež umí mluvit lidsky a zároveň zde žije natrvalo.

Za úplatek u skřetí stařeny zjistí, že ve šperku je duch dítěte, které se musí narodit, aby opustilo Fredovo tělo. Proto musí vyhledat mladou skřetí ženu, jež by byla ochotná ono dítě vzít a porodit.

Zde začíná část Pošuka Lulu, protože ten byl po zjištění, že doutník pochází z Jakazičstánu, do něj poslán, neboť je fíglem, drobné postavy, a tak může letět na ptákovi a dostat se tam tak za dva dny, což žádný jiný prostředek nedokáže.
V oné zemi Lulu objevil otrokářskou společnost, která zotročila otroky sem dovážené.

Elánius mu díky poskytnutým vědomostem sdělí, že Tračníka mají zavést na jeho venkov, kde žijí skřeti, a že Lulu má na ptákovi letět ihned, dokud je čas.

Elánius pak sám společně s quirmskou hlídkou na kutru dopadne loď, na níž objeví vězněného kováře. Osvobodí tak skřety a dozví se pár nových užitečných informací.

Poté nějakou dobu cestuje na lodích sem a tam, jelikož má plno věcí k zařizování. Přitom se na venkově setká s Noby Nóbhochem, jenž se zde pomohl zřídit provizorní semaforovou věž, jejímiž novými zaměstnanci se okamžitě stali snaživí skřeti. Taktéž se setká i s navážkou, trollím seržantem a jeho dlouholetým kamarádem. Co je ale nejpodstatnější, když se plaví zpět na lodi do Quirmu se svou rodinkou a Jeffesem, narazí zde na Traťvodu, který se jej pokusí zabít ve spánku. Bohužel neuspěje, a tak je poslán do vězení.

Traťvoda se však z ozbrojeného konvoje snadno dostane, a kdyby náhodou té noci, kdy byl převážen, nebyl poblíž Jeffes, který jej později zabil, zřejmě by byl doposud na svobodě.

Dovětkem ke knize je pak koncert Slzy hub v ankh-morporské opeře. Ten uspořádala sama Sibyla a pozvala na něj všechny možné hlavy států. Lorda Vetinariho, Marigoldu, pana Zářícího - diamantového krále, trpasličího krále a další.
Ty hraní skřetí dívenky natolik ohromí, že je to taková senzace, která vyvolá okamžitě kolem skřetů debaty a změny. Tou největší je jejich rovnoprávnost s ostatními lidskými tvory.

Při jedné návštěvě se pak Vetinari zmíní Elániovi, že mladý Gravid Rzezacz byl poslán jakožto hlava této zločinecké otrokářské bandy na kontinent XXXX, aby zde žil vyděděný ve vyhnanství.
Tím kniha končí.

POSTAVY:

Samuel Elánius - odvážný velitel Noční hlídky; chytrý, rozumný, náladový, zádumčivý, rozmrzelý, statečný a kreativní; občas cynický a má melancholické myšlenky; miluje lady Sibylu Berankinovou; rovněž bývalý alkoholik (viz Stráže! Stráže!), který se snaží nahradit svou závislost kouřením doutníků; miluje ulice Ankh-Morporku jako nikdo jiný, a to obzvláště tehdy, když má na nohou milimetrové podrážky, aby mohl vnímat zem vlastníma nohama (je v tom dokonce tak dobrý, že jen po hmatu pozná, kde je); nesnáší různé ceremonie, slavnosti, bály a podobná společenská setkání
Florián Zavařel - velitel malé vesničky na venkově, kde skoro vše patří rodině Berankinových; Florián pochází z rodiny policistů, nepočítáme-li jeho dědečka, který byl námořníkem a přivezl si svou ženu - tedy Floriánovu babičku - z vyvažovacího kontinentu (díky tomu Florián umí bojová umění); chytrý, mladý sedmnáctiletý chlapec, jenž příliš zkušeností z policejní práce nemá; přesto je snaživý, odvážný a veselý; na vrub mu jde však jeho upovídanost
Traťvoda - hlavní záporná postava knihy; člověk by jej popsal jako zcela normálního, až běžného vzhledu, díky čemuž je těžké si ho zapamatovat a dobře jej popsat; ačkoliv se zdá být vzhledem obyčejný, duchem jím není, neboť je to podlý, zlý a sadistický mladík, který se nebojí zabíjet jenom pro svoje pobavení
Smrádek - mladý skřet z malé vesničky na venkově, kde skoro vše patří rodině Berankinových; chytrý, odvážný a poctivý; na vrub mu jde jeho velikost a pohublost, díky čemuž vypadá komicky, a což mu přitěžuje při výkonu policejní práce, do níž ho jmenoval Florián
paní Beedleová - spisovatelka a též zastánkyně skřetů, které vyučuje a pomáhá jim; miluje kováře Zafrkoně; přátelská, milá, vstřícná, ale také tichá; nikdy nemluví do větru a nikdy neříká hlouposti
Zafrkoň - nerudný, cholerický, silný, odvážný a nedůvěřivý; povoláním, duchem a tělem je to pravý kovář, avšak později mu jako zaměstnání přibude i funkce policisty, do které ho jmenuje Florián
Jeffes - oddaný sluha rodu Berankinů, dobrý přítel Samuela Elániuse, skvělý barman, výborný bitkař, jeden z mála, který vyrostl na Stínově a přesto se dokázal dostat do takového úctyhodného postavení; milý, přátelský, vstřícný, galantní a odměřený; rovněž ale nebezpečný a všeho schopný, ačkoliv má zdravý rozum a úsudek
Sibyla Berankinová - statečná, energetická a právoplatná nositelka jména urozeného, statečného a bojechtivého rodu Berankinů; chytrá, statečná, odvážná, milá, milující, sečtělá a energická; chová bahenní dráčky a přímo je jimi posedlá (někteří kvůli tomu říkají, že je šílená); také miluje Elániuse
malý Samík Elánius - syn Sama Elániuse, velitele hlídky; je ještě malý a má naivní dětský pohled na svět; má rád pohádku "Kdepak je má kravička?", a to obzvláště tehdy, když mu ji na dobrou noc přesně v šest hodin večer čte jeho tatínek
Karotka Rudykopalsson - adoptovaný syn trpasličí rodiny, který přežil hrůzný masakr jeho skutečné královské rodiny a který pocházel údajně z urozeného vladařského rodu; rozumný, nevinný, statečný, naivní, zkušený s mečem, bojechtivý a striktně přísný, co se pravidel týče; přátelský, milý a každý ho má rád (dokonce i hrůzní vyvrhelové města jej mají v úctě)
Alfréd Tračník - seržant Noční hlídky; tlustý, statečný, přemýšlivý, vzdělaný, chytrý, zdatný; kdysi dávno býval skvělým lukostřelcem; má roztěkaná malá očka a velký červený nos; jak autor knihy píše, vyšší pozice by pro něj mohla být nebezpečná, protože by ji pravděpodobně nezvládl a sesypal by se z ní
Noby Nóblhóch - člen Noční hlídky; mazaný, chytrý, ulpělý k tradicím, věčně špinavý (často odpudivého vzhledu), prohnaný, mazaný, mrštný; autor to v knize nikde přímo neprohlásil, ale zdá se, že se rovněž přiživuje krádežemi; ačkoliv na to moc nevypadá, má úředně potvrzeno, že náleží do lidské rasy; dívá se spatra na veškerou šlechtu
strážnice Angua - strážnice Noční hlídky a zároveň vlkodlak, a proto se při úplňku mění na vlka; milá, přátelská, s dlouhými zářivými žlutými/zlatavými loknami; zamilovaná do desátníka Karotky, s nímž často chodí na toulky městem
Pleskot Řiťka - trpaslice analytička-alchymista; oproti ostatním trpaslicím má tendenci se projevovat více jako žena (například nosí náušnice, rtěnku apod.); statečná, drobná a víceméně feministicky smýšlející
Slzy Hub - mladá skřetí dívka, do které slečna Beedleová vkládá neuvěřitelné naděje, protože je nadaná na hru na harfu a taktéž má skvělé chování; přátelská, milá, tichá a vstřícná; oproti mnohým skřetům nosí oblečení, je učesaná a nepáchne; její věk se nejspíš pohybuje okolo šesti až devíti

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Každý lidský tvor by měl mít stejná práva bez rozdílu rasy, povolání, postavení či čehokoliv jiného.

MOTIVY:

Skřeti, hlídka, vražda, venkov, lodě

VLASTNÍ NÁZOR:

Knížka se mi docela líbila, avšak musím říci, že měla poněkud pomalý a nudný rozjezd, teprve zhruba od šedesáté stránky začala nabývat zajímavých rozměrů. Pokud tedy čtenář nemá zkušenosti s četbou Terryho Pratchetta, tento fakt ho pravděpodobně odradí, aniž by si uvědomoval, že po zhruba šedesáté stránce začne být kniha zajímavá a napínavá. I když také musím poznamenat, že po humorné stránce byla trochu chudší.