Menu
Pratchett Terry (*28.04.1948 - †12.03.2015)
Umnému podvodníkovi, falzifikátorovi a prášilovi Vlahoši von Rosretovi jednoho dne prostě dojde štěstí. Je polapen, chycen, odsouzen k smrti oběšením a oběšen. Zde by mohl příběh von Rosreta končit, řeknete si, ale kdepak, jeho životní příběh teprve začíná, neboť pán Ankh-Morporku si nepřeje jeho smrt. Po fingované popravě je odveden před lorda Vetinariho a ten jej svým osobitým podáním faktů přesvědčí, aby se stal státním zaměstnancem. Konkrétně vrchním poštmistrem městské pošty, úřadu, jenž je pro svět mrtvý, úřadu, na který svět zapomněl. Vlahoš stojí před nelehkým úkolem zase rozběhnout poštovní služby, pozdvihnout degradovanou poštovní čest na piedestal obdivu obyvatel, vynalézt známku a...a porazit modernější konkurenci. Hlavní hrdina, tlačen nově narozenými charakterovými vlastnostmi, výzvu přijímá a pouští se tak do nelehkého boje o budoucnost pošty Ankh-Morporku. BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE: Vydalo nakladatelství Talpress v Praze roku 2005 (1. vydání). Z anglického originálu Going Postal (Discworld) přeložil Jan Kantůrek. Počet stran: 521. ISBN: 80-7197-265-7. PROSTŘEDÍ: Převážně Ankh-Morpork NÁMĚT: Co kdyby nad námi skutečně bděl nějaký ten anděl? Anděl, jenž nám dá druhou šanci, ačkoliv jsme žili kriminální život, který ublížil tolika lidem a nyní nás čeká oprátka? Pak tedy tento příběh je o druhém životu Vlahoše von Rosreta. DĚJOVÁ LINIE: Albert Třpytka byl konečně dopaden. Po tolika letech, kdy se vydával za zloděje, švindlíře, podvodníka, padělatele a bůhvíco ještě, byl konečně dopaden. Čeká ho jistá smrt. Bude se houpat na oprátce. Nakradl si za ta léta pěknou sumičku peněz. Snad víc jak sto tisíc... Po právu tak chtěl vědět Patricij, samozvaný správce a jakýsi král Ankh-Morporku, kam onen balík ukryl. Jenže šetřil na to celý život, a tak přeci nemohl vyzradit něco, na čem mu hodně záleželo. Albert Třpytka nepromluvil. Udržel v sobě tajemství. Koneckonců - byly to jeho peníze. I když nabyté nečestným způsobem. Ve své cele si lžící hloubí díru. Škrábe omítku kolem kamenů, aby je mohl vytáhnout. Teď po tolika měsících se mu to konečně povedlo. Na druhém konci ho ale čekalo nemilé překvapení. Další zeď. A tentokrát u ní strážní, kteří mu objasnili, že je to pouze falešná naděje od Patricije, kterou dává každému odsouzenému na smrt. Tak mu nezbylo nic jiného, než si na ni počkat. Kupodivu, když je mu ale nasazena oprátka a sklapnou padací dvířka, nezemře. Patricij si ho zavolá a objasní mu, že jsou zde andělé, kteří nad ním bdí. Přesně řečeno jeden anděl. Albert Třpytka prý zemřel. Odpřisáhne to stovka lidí, ačkoliv nikdy nezemřel. Vlahoš von Rosret (tak se Albert jmenoval doopravdy a je tak popravu jasné, proč si to změnil na Alberta) však může žít. Má na výběr.
Patricij mu dá možnost svobodně se rozhodnout. Nakonec přikývne. S tím dostane pokyn, že se má dostavit před budovu pošty, protože nyní bude jejím novým poštmistrem, aby ji vytáhl z té největší bídy a postaral se o to, aby zase vzkvétala. Vlahoš si myslí, že je Patricij hlupák, když ho takhle svobodně nechá jít, kam chce a myslet si přitom, že ho poslechne. Vlahoš je stále zloděj a především svým pánem. Vydá se tak tryskem k nejbližší půjčovně koní a ujíždí z města. Dlouho si nově nabyté svobody neužije. Dopadne ho totiž golem, přesněji řečeno Pumpa 19 (golemové mají obvykle taková jména po své první profesi). Ten ho odnese na svém rameni zpět do Ankh-Morporku na poštovní úřad. Poštovní úřad je již stará budova, u které je nebezpečné lézt do vyšších pater. Ne proto, že by byla dřevěná podlaha bůhvíjak prožraná, spíše proto, že by zde hrozil sesuv laviny. Sesuv laviny v podobě dopisů, jež nikdo za ty dlouhé roky neroztřídil, neodnesl a nepostaral se o ně. Vlahoš je tak po právu z toho rozpačitý. Obzvláště když spatří personál, který tvoří mladý zanícený sběratel špendlíků s občasnými sklony k šílenství a stařičký mladší pošťák Grešle, jenž se přesně do puntíku řídí předpisy a v jejich plnění ani o krok neustoupí. Přichází další rána. Krom toho, že je zde takový personál a budova v takovém stavu, Vlahoš zjišťuje, že před ním tu bylo pět dalších poštmistrů, kteří odešli sotva týden po sobě. Neodešli ale po svých. Vzala si je smrt. Vlahoš by se v tomto bodě mohl vzdát, ale to by nebyl on. Naopak začne jednat, a tak brzy získá obdiv ze strany svých podřízených. Získá chybějící písmena z názvu pošty od kadeřnického salónu, který je nakradl, odnese první dopis, načež si zajistí popularitu a začne se o něj zajímat i tisk. Pan Grešle věří, že Vlahoš je tím pravým, kdo má právo býti poštmistrem. Podle dávné legendy se totiž věří, že jednoho dne, kdy bude poště nejhůř, přijde poštmistr, který ji vytáhne z bahna a opětovně vynese do lesku slávy.
Rozhodne se, že jedné noci přichystá Vlahošovi test společně s bývalými pošťáky. V tomto testu - podobnému těm, které se dělají v amerických školách při přijímání do bratrstev - Vlahoš uspěje. Dokáže si poradit poslepu s nastraženými pastmi, zvládne vložit dopis do schránky se záklopkou z čepele a snadno si ochočí rozštěkané psy, neboť ti jsou pošťákovým největším nepřítelem. Brzy jej posedne duch pošťáků (nebo dopisů?; z textu se to těžko vyvozovalo), a tak se Vlahoš probudí až ráno. Od Pumpy 19 zjistí, že má nový zlatý oblek, protože si o něj poručil, a že přijal do svých řad stařičké pošťáky, povýšil Grešleho a udělal ještě mnoho jiných změn. Vlahoš von Rosret se stává až nebezpečně aktivním ve svém poslání. To vzbudí pozornost Velké linky. Hlavně jejího krutého vedení v čele s Nadosahem Pozlátkem - mužem, který se obléká jako pirát. Vedení, jež se chová jako otrokářská společnost, neboť nedává zaměstnancům žádné dny volna, nutí je pracovat dlouho do noci, nestará se o opravy a schválně zvyšuje ceny na neúnosnou míru, neboť ví, že široko daleko nemá konkurenci. Teď je tu ale pošta, a to se jí nelíbí, začnou tak řešit co s tím. Vlahoš mezitím má jiné starosti, a to odvézt balík pošty do Sto Lat, neboť Velká linka je zase mimo provoz. Navíc je zde řada těch, kteří si z legrace chtějí vyzkoušet služby pošty. Obzvláště je zajímají nové známky, jež zavedl Vlahoš jako nové platidlo pro dopisy (prakticky jsou to stejné známky, jako se využívají i dnes). Jelikož se chvástal, že to zvládne do Sto Lat za den, nakáže Slavojovi, aby mu v půjčovně půjčil nějakého pořádného koně a ne nějakou herku. Mladičký Slavoj to vezme doslova, a tak řekne tyto slova přesně popořadě, čímž zapříčiní to, že přijde samotný vlastník půjčovny a přivede mu za pomoci čtyř mužů divokého koně, který je podle jeho slov nejrychlejší. Poštmistr teď nemůže couvnout, a proto koně přijme s tím, že mu stačí jenom deka a nemusí se tak trápit s tím, aby mu dávali sedlo. To zaskočí majitele, který se začne obávat o jeho zdraví, a proto chce z toho vycouvat. Ale Vlahoš si stojí za svým, vyjede tedy na zuřícím oři vstříc Sto Latům. Tam se dostane za pár hodin ve zuboženém stavu. Vůbec nic necítí v jeho choulostivých partiích. Ihned tak potom, co odevzdá poštu, sklouzne do vany plné ledu. Vstane z ní až tehdy, když za ním přijde samotný starosta Sto Lat, aby mu vzkázal, že má náhradu za jeho koně, co mezitím utekl.
Díky tomu se dostane ve zdraví nazpět, načež si vyslouží další čestné místo na přední stránce novin ankh-morporské Komety, kde o něm napíše opětovně Sacharóza článek. To už toho má Velká linka dost. Na Vlahoše si najme vraha mimo cech vrahů. Začíná jim být totiž na obtíž, neboť si hraje na vážnou konkurenci.
Jen díky šťastné náhodě, kdy Vlahoš jde s Krasomilou Adorátou Srdénkovou na večeři, unikne jisté smrti. Neboť je ale propojen s dopisy díky pošťácké magii, ucítí, že hoří, a tak se rozeběhne na poštu. Zde se setká s jeho vrahem. Bánšhí.
Dojde mezi nimi k boji, ale Vlahoš nakonec stane vítězem, protože Bánšhí přepadne do stroje na třídění pošty od bláznivého Johnssona, což ji zabije a rozprskne všude okolo. Pošta je ale v plamenech, a tak nemá poštmistr čas na to, aby si oddechl. Zachraňuje z plamenů kocoura Ryšamóna a od Bánšhího pokousaného Grešleho. Slavoj se naštěstí dostane ven po svých. To pro něj znamená další čestné místo v novinách. Velká linka zuří. Aby toho nebylo málo, tak skrze lest - že k němu promluvili bohové - vykope Vlahoš své nelegálně nastřádané peníze a věnuje je na opravu vypálené pošty, z níž zůstala jen stěna, strop a střecha. To pak dospěje k tomu, že díky článku v novinách se koná závod mezi Velkou linkou a poštou, kdo z nich dřív doručí poštu do Genovy. Vlahoš se zdrcený svěří Krasomile Adorátě Srdénkové, co je zač. Poví jí, že kdysi býval podvodníkem a nečestným mužem. Tím si ji alespoň částečně získá, a tak se mu rozhodne pomoci. Jako dcera bývalého oloupeného vlastníka Velké linky ho pošle za Zelenou příšerou - odbojem, který úmyslně poškozuje věže Velké linky, aby ji vyřadil z provozu. Ti mu zpočátku nevěří, ale pak se rozhodnou, že i oni mu pomůžou. Následujícího dne, kdy se koná velký závod, sabotují původní zprávu a vymění ji za vlastní. Samozřejmě se dostane Velká linka do Genovy dřív, neboť systém klikaček, pák, reflexních odrazů a dalších zařízení předčí dostavník, který veze poštu. Přes omniskop pak má za úkol daný mág v této oblasti přečíst zprávu. To také udělá, což je velký šok pro Velkou linku, neboť se v ní prozrazuje, jaké veškeré podvody a kriminální praktiky ve Velké lince jeho vedení udělalo.
Vedení Velké linky je tak rázem zavřeno, krom Nadosaha Pozlátka, který uteče. Co je ale hlavní, Velká linka se zbaví oněch bídáků, kteří ji vyždímali prakticky do sucha. Pošta nadále vesele funguje, zatímco Velká linka je mimo provoz. Za pár měsíců je Pozlátko dopaden golemem Pumpou 19, který jej odvleče k Vetinari.
Vetinari dá Pozlátkovi obdobnou nabídku jako Vlahošovi s tím rozdílem, že namísto pošty se to týká mincovny. Pozlátko odmítne, načež zemře.
Tím končí kniha. POSTAVY: Vlahoš von Rosret (Moist von Lipwig) - bývalý zloděj, švindlíř, podvodník, padělatel a Albert Třpytka, s jehož jménem se všechny tyto zločiny pojily; nyní poštmistr ankh-morporské pošty, vynálezce známek, hrdina mnohých pošťáků a obyvatel Ankh-Morporku, dvořící se Krasomile Adorátě Srdenkové; ctižádostivý, intrikářský, mazaný, lstivý, přes to všechno ale kupodivu poctivý a vlídný (což se vůbec nepodobá jeho minulému já - Albertu Třpytkovi); nosí často zlatý oblek a pošťáckou okřídlenou čepici; jezdí skvěle na koni a jako jeden z mála zaměstnává u sebe i golemy
pošťák Grešle (Junior Postman Groat) - starší muž, který drží stůj co stůj za poštou; vlastenec pošty (lepší výraz mne nenapadl); do puntíku plní všechny příkazy, nákazy a jiné stanovy poštovního úřadu; lékařům nevěří, protože jsou podle něj šarlatáni, a proto se raději léčí sám (je tak jasné, že se v pasáži, kdy se dostane do nemocnice, necítí příliš v bezpečí); vaří si sám léky, nápoje nebo i pastilky na cucání; starý, naivní, přátelský
Pumpa 19 (Pump 19) - golem v úředních složkách, který přímo podlé Patricijovi; čestný, pracovitý, oddaný, milý, vstřícný; dává pozor na Vlahoše, aby neutekl a dělal vše do puntíku, jak má - tedy až do konce knížky, kdy Patricij Vlahošovi důvěřuje natolik, že mu nechává volnou ruku
Slavoj (Stanley Howler) - mladík, který zpočátku miluje špendlíky, o nichž ví prakticky cokoliv (proto má na zádech svého úboru napsáno "Zeptej se mě na cokoliv ohledně špendlíků"); později je ale vymění za známky, protože si myslí, že špendlíky jsou jenom pro děti, zatímco známkám se může věnovat až do konce života (proto si nápis také změní na "Zeptej se mě na cokoliv ohledně známek"); mladý, naivní, přátelský, bere vše doslova a občas má svoje chvilky, kdy se nedokáže ovládnout
Krasomila Adoráta Srdénková (Adora Belle Dearheart) - dvoří se jí Vlahoš von Rosret; je vykonavatelkou a zřizovatelkou golemů, které zaměstnává skrze svoji agenturu; často viděna, jak kouří cigaretu; mladá, pěkná, cynická a trochu chladná; umí být ale i milou a přátelskou - když ji člověk lépe pozná; též dcerou Srdénka, který dříve vlastnil Velkou linku, než byl podveden
Nadosah Pozlátko (Reacher Gilt) - muž, který se v mnohém podobá Albertu Třpytkovi; zlý, zákeřný, prohnaný, ambiciózní, chamtivý, intrikářský a slizký; obléká se jako pirát - s dlouhými rozevlátými vlasy, pečlivě střiženou bradkou a páskou přes oko je od něj k nerozeznání; co víc, vlastní papouška
Ctibum Rozšafín (Ponder Stibbons) - moudrý mladý mág, který je jeden z mála, jenž rozumí vědě a vše si chce logicky odůvodnit, aby tomu mohl prakticky kdokoliv porozumět, čímž se vymyká běžnému chování normálních mágů, kteří se drží zažitých konzervativních tvrzení, co jsou často nepravdivá a tím pádem mylná
lord Havelock Vetinari (Havelock Vetinari) - jakýmsi pomyslným králem Ankh-Morporku; chytrý, rozumný, vypočítavý, manipulativní, přemýšlivý a chladný, avšak není ctižádostivý, chamtivý, podlý nebo zlý
Vzoromil Výsměšek (Mustrum Ridcully) - arcikancléř, jenž odporuje všem předchozím, neboť je věčně v pohybu spjat s přírodou, chová draky, gryfy a jiné divoké tvory HLAVNÍ MYŠLENKA: Nic a nikdo není tak úplně ztracený (ztracené). MOTIVY: Pošta, Velká linka, Ankh-Morpork, Vlahoš von Rosret, ankh-morporská Kometa JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: Kniha je až na pár výjimek psána převážně spisovně. VLASTNÍ NÁZOR: Knížka se mi docela líbila, neboť byla zajímavě napsána. Po komické stránce byla ale poněkud slabší (vyvažovaly to hlavně pasáže s mágy).
Zaslaná pošta (Úžasná Zeměplocha)
- díl v sérii: 33 (předchozí: Klobouk s oblohou; následuje: Buch!)
Umnému podvodníkovi, falzifikátorovi a prášilovi Vlahoši von Rosretovi jednoho dne prostě dojde štěstí. Je polapen, chycen, odsouzen k smrti oběšením a oběšen. Zde by mohl příběh von Rosreta končit, řeknete si, ale kdepak, jeho životní příběh teprve začíná, neboť pán Ankh-Morporku si nepřeje jeho smrt. Po fingované popravě je odveden před lorda Vetinariho a ten jej svým osobitým podáním faktů přesvědčí, aby se stal státním zaměstnancem. Konkrétně vrchním poštmistrem městské pošty, úřadu, jenž je pro svět mrtvý, úřadu, na který svět zapomněl. Vlahoš stojí před nelehkým úkolem zase rozběhnout poštovní služby, pozdvihnout degradovanou poštovní čest na piedestal obdivu obyvatel, vynalézt známku a...a porazit modernější konkurenci. Hlavní hrdina, tlačen nově narozenými charakterovými vlastnostmi, výzvu přijímá a pouští se tak do nelehkého boje o budoucnost pošty Ankh-Morporku. BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE: Vydalo nakladatelství Talpress v Praze roku 2005 (1. vydání). Z anglického originálu Going Postal (Discworld) přeložil Jan Kantůrek. Počet stran: 521. ISBN: 80-7197-265-7. PROSTŘEDÍ: Převážně Ankh-Morpork NÁMĚT: Co kdyby nad námi skutečně bděl nějaký ten anděl? Anděl, jenž nám dá druhou šanci, ačkoliv jsme žili kriminální život, který ublížil tolika lidem a nyní nás čeká oprátka? Pak tedy tento příběh je o druhém životu Vlahoše von Rosreta. DĚJOVÁ LINIE: Albert Třpytka byl konečně dopaden. Po tolika letech, kdy se vydával za zloděje, švindlíře, podvodníka, padělatele a bůhvíco ještě, byl konečně dopaden. Čeká ho jistá smrt. Bude se houpat na oprátce. Nakradl si za ta léta pěknou sumičku peněz. Snad víc jak sto tisíc... Po právu tak chtěl vědět Patricij, samozvaný správce a jakýsi král Ankh-Morporku, kam onen balík ukryl. Jenže šetřil na to celý život, a tak přeci nemohl vyzradit něco, na čem mu hodně záleželo. Albert Třpytka nepromluvil. Udržel v sobě tajemství. Koneckonců - byly to jeho peníze. I když nabyté nečestným způsobem. Ve své cele si lžící hloubí díru. Škrábe omítku kolem kamenů, aby je mohl vytáhnout. Teď po tolika měsících se mu to konečně povedlo. Na druhém konci ho ale čekalo nemilé překvapení. Další zeď. A tentokrát u ní strážní, kteří mu objasnili, že je to pouze falešná naděje od Patricije, kterou dává každému odsouzenému na smrt. Tak mu nezbylo nic jiného, než si na ni počkat. Kupodivu, když je mu ale nasazena oprátka a sklapnou padací dvířka, nezemře. Patricij si ho zavolá a objasní mu, že jsou zde andělé, kteří nad ním bdí. Přesně řečeno jeden anděl. Albert Třpytka prý zemřel. Odpřisáhne to stovka lidí, ačkoliv nikdy nezemřel. Vlahoš von Rosret (tak se Albert jmenoval doopravdy a je tak popravu jasné, proč si to změnil na Alberta) však může žít. Má na výběr.
Patricij mu dá možnost svobodně se rozhodnout. Nakonec přikývne. S tím dostane pokyn, že se má dostavit před budovu pošty, protože nyní bude jejím novým poštmistrem, aby ji vytáhl z té největší bídy a postaral se o to, aby zase vzkvétala. Vlahoš si myslí, že je Patricij hlupák, když ho takhle svobodně nechá jít, kam chce a myslet si přitom, že ho poslechne. Vlahoš je stále zloděj a především svým pánem. Vydá se tak tryskem k nejbližší půjčovně koní a ujíždí z města. Dlouho si nově nabyté svobody neužije. Dopadne ho totiž golem, přesněji řečeno Pumpa 19 (golemové mají obvykle taková jména po své první profesi). Ten ho odnese na svém rameni zpět do Ankh-Morporku na poštovní úřad. Poštovní úřad je již stará budova, u které je nebezpečné lézt do vyšších pater. Ne proto, že by byla dřevěná podlaha bůhvíjak prožraná, spíše proto, že by zde hrozil sesuv laviny. Sesuv laviny v podobě dopisů, jež nikdo za ty dlouhé roky neroztřídil, neodnesl a nepostaral se o ně. Vlahoš je tak po právu z toho rozpačitý. Obzvláště když spatří personál, který tvoří mladý zanícený sběratel špendlíků s občasnými sklony k šílenství a stařičký mladší pošťák Grešle, jenž se přesně do puntíku řídí předpisy a v jejich plnění ani o krok neustoupí. Přichází další rána. Krom toho, že je zde takový personál a budova v takovém stavu, Vlahoš zjišťuje, že před ním tu bylo pět dalších poštmistrů, kteří odešli sotva týden po sobě. Neodešli ale po svých. Vzala si je smrt. Vlahoš by se v tomto bodě mohl vzdát, ale to by nebyl on. Naopak začne jednat, a tak brzy získá obdiv ze strany svých podřízených. Získá chybějící písmena z názvu pošty od kadeřnického salónu, který je nakradl, odnese první dopis, načež si zajistí popularitu a začne se o něj zajímat i tisk. Pan Grešle věří, že Vlahoš je tím pravým, kdo má právo býti poštmistrem. Podle dávné legendy se totiž věří, že jednoho dne, kdy bude poště nejhůř, přijde poštmistr, který ji vytáhne z bahna a opětovně vynese do lesku slávy.
Rozhodne se, že jedné noci přichystá Vlahošovi test společně s bývalými pošťáky. V tomto testu - podobnému těm, které se dělají v amerických školách při přijímání do bratrstev - Vlahoš uspěje. Dokáže si poradit poslepu s nastraženými pastmi, zvládne vložit dopis do schránky se záklopkou z čepele a snadno si ochočí rozštěkané psy, neboť ti jsou pošťákovým největším nepřítelem. Brzy jej posedne duch pošťáků (nebo dopisů?; z textu se to těžko vyvozovalo), a tak se Vlahoš probudí až ráno. Od Pumpy 19 zjistí, že má nový zlatý oblek, protože si o něj poručil, a že přijal do svých řad stařičké pošťáky, povýšil Grešleho a udělal ještě mnoho jiných změn. Vlahoš von Rosret se stává až nebezpečně aktivním ve svém poslání. To vzbudí pozornost Velké linky. Hlavně jejího krutého vedení v čele s Nadosahem Pozlátkem - mužem, který se obléká jako pirát. Vedení, jež se chová jako otrokářská společnost, neboť nedává zaměstnancům žádné dny volna, nutí je pracovat dlouho do noci, nestará se o opravy a schválně zvyšuje ceny na neúnosnou míru, neboť ví, že široko daleko nemá konkurenci. Teď je tu ale pošta, a to se jí nelíbí, začnou tak řešit co s tím. Vlahoš mezitím má jiné starosti, a to odvézt balík pošty do Sto Lat, neboť Velká linka je zase mimo provoz. Navíc je zde řada těch, kteří si z legrace chtějí vyzkoušet služby pošty. Obzvláště je zajímají nové známky, jež zavedl Vlahoš jako nové platidlo pro dopisy (prakticky jsou to stejné známky, jako se využívají i dnes). Jelikož se chvástal, že to zvládne do Sto Lat za den, nakáže Slavojovi, aby mu v půjčovně půjčil nějakého pořádného koně a ne nějakou herku. Mladičký Slavoj to vezme doslova, a tak řekne tyto slova přesně popořadě, čímž zapříčiní to, že přijde samotný vlastník půjčovny a přivede mu za pomoci čtyř mužů divokého koně, který je podle jeho slov nejrychlejší. Poštmistr teď nemůže couvnout, a proto koně přijme s tím, že mu stačí jenom deka a nemusí se tak trápit s tím, aby mu dávali sedlo. To zaskočí majitele, který se začne obávat o jeho zdraví, a proto chce z toho vycouvat. Ale Vlahoš si stojí za svým, vyjede tedy na zuřícím oři vstříc Sto Latům. Tam se dostane za pár hodin ve zuboženém stavu. Vůbec nic necítí v jeho choulostivých partiích. Ihned tak potom, co odevzdá poštu, sklouzne do vany plné ledu. Vstane z ní až tehdy, když za ním přijde samotný starosta Sto Lat, aby mu vzkázal, že má náhradu za jeho koně, co mezitím utekl.
Díky tomu se dostane ve zdraví nazpět, načež si vyslouží další čestné místo na přední stránce novin ankh-morporské Komety, kde o něm napíše opětovně Sacharóza článek. To už toho má Velká linka dost. Na Vlahoše si najme vraha mimo cech vrahů. Začíná jim být totiž na obtíž, neboť si hraje na vážnou konkurenci.
Jen díky šťastné náhodě, kdy Vlahoš jde s Krasomilou Adorátou Srdénkovou na večeři, unikne jisté smrti. Neboť je ale propojen s dopisy díky pošťácké magii, ucítí, že hoří, a tak se rozeběhne na poštu. Zde se setká s jeho vrahem. Bánšhí.
Dojde mezi nimi k boji, ale Vlahoš nakonec stane vítězem, protože Bánšhí přepadne do stroje na třídění pošty od bláznivého Johnssona, což ji zabije a rozprskne všude okolo. Pošta je ale v plamenech, a tak nemá poštmistr čas na to, aby si oddechl. Zachraňuje z plamenů kocoura Ryšamóna a od Bánšhího pokousaného Grešleho. Slavoj se naštěstí dostane ven po svých. To pro něj znamená další čestné místo v novinách. Velká linka zuří. Aby toho nebylo málo, tak skrze lest - že k němu promluvili bohové - vykope Vlahoš své nelegálně nastřádané peníze a věnuje je na opravu vypálené pošty, z níž zůstala jen stěna, strop a střecha. To pak dospěje k tomu, že díky článku v novinách se koná závod mezi Velkou linkou a poštou, kdo z nich dřív doručí poštu do Genovy. Vlahoš se zdrcený svěří Krasomile Adorátě Srdénkové, co je zač. Poví jí, že kdysi býval podvodníkem a nečestným mužem. Tím si ji alespoň částečně získá, a tak se mu rozhodne pomoci. Jako dcera bývalého oloupeného vlastníka Velké linky ho pošle za Zelenou příšerou - odbojem, který úmyslně poškozuje věže Velké linky, aby ji vyřadil z provozu. Ti mu zpočátku nevěří, ale pak se rozhodnou, že i oni mu pomůžou. Následujícího dne, kdy se koná velký závod, sabotují původní zprávu a vymění ji za vlastní. Samozřejmě se dostane Velká linka do Genovy dřív, neboť systém klikaček, pák, reflexních odrazů a dalších zařízení předčí dostavník, který veze poštu. Přes omniskop pak má za úkol daný mág v této oblasti přečíst zprávu. To také udělá, což je velký šok pro Velkou linku, neboť se v ní prozrazuje, jaké veškeré podvody a kriminální praktiky ve Velké lince jeho vedení udělalo.
Vedení Velké linky je tak rázem zavřeno, krom Nadosaha Pozlátka, který uteče. Co je ale hlavní, Velká linka se zbaví oněch bídáků, kteří ji vyždímali prakticky do sucha. Pošta nadále vesele funguje, zatímco Velká linka je mimo provoz. Za pár měsíců je Pozlátko dopaden golemem Pumpou 19, který jej odvleče k Vetinari.
Vetinari dá Pozlátkovi obdobnou nabídku jako Vlahošovi s tím rozdílem, že namísto pošty se to týká mincovny. Pozlátko odmítne, načež zemře.
Tím končí kniha. POSTAVY: Vlahoš von Rosret (Moist von Lipwig) - bývalý zloděj, švindlíř, podvodník, padělatel a Albert Třpytka, s jehož jménem se všechny tyto zločiny pojily; nyní poštmistr ankh-morporské pošty, vynálezce známek, hrdina mnohých pošťáků a obyvatel Ankh-Morporku, dvořící se Krasomile Adorátě Srdenkové; ctižádostivý, intrikářský, mazaný, lstivý, přes to všechno ale kupodivu poctivý a vlídný (což se vůbec nepodobá jeho minulému já - Albertu Třpytkovi); nosí často zlatý oblek a pošťáckou okřídlenou čepici; jezdí skvěle na koni a jako jeden z mála zaměstnává u sebe i golemy
pošťák Grešle (Junior Postman Groat) - starší muž, který drží stůj co stůj za poštou; vlastenec pošty (lepší výraz mne nenapadl); do puntíku plní všechny příkazy, nákazy a jiné stanovy poštovního úřadu; lékařům nevěří, protože jsou podle něj šarlatáni, a proto se raději léčí sám (je tak jasné, že se v pasáži, kdy se dostane do nemocnice, necítí příliš v bezpečí); vaří si sám léky, nápoje nebo i pastilky na cucání; starý, naivní, přátelský
Pumpa 19 (Pump 19) - golem v úředních složkách, který přímo podlé Patricijovi; čestný, pracovitý, oddaný, milý, vstřícný; dává pozor na Vlahoše, aby neutekl a dělal vše do puntíku, jak má - tedy až do konce knížky, kdy Patricij Vlahošovi důvěřuje natolik, že mu nechává volnou ruku
Slavoj (Stanley Howler) - mladík, který zpočátku miluje špendlíky, o nichž ví prakticky cokoliv (proto má na zádech svého úboru napsáno "Zeptej se mě na cokoliv ohledně špendlíků"); později je ale vymění za známky, protože si myslí, že špendlíky jsou jenom pro děti, zatímco známkám se může věnovat až do konce života (proto si nápis také změní na "Zeptej se mě na cokoliv ohledně známek"); mladý, naivní, přátelský, bere vše doslova a občas má svoje chvilky, kdy se nedokáže ovládnout
Krasomila Adoráta Srdénková (Adora Belle Dearheart) - dvoří se jí Vlahoš von Rosret; je vykonavatelkou a zřizovatelkou golemů, které zaměstnává skrze svoji agenturu; často viděna, jak kouří cigaretu; mladá, pěkná, cynická a trochu chladná; umí být ale i milou a přátelskou - když ji člověk lépe pozná; též dcerou Srdénka, který dříve vlastnil Velkou linku, než byl podveden
Nadosah Pozlátko (Reacher Gilt) - muž, který se v mnohém podobá Albertu Třpytkovi; zlý, zákeřný, prohnaný, ambiciózní, chamtivý, intrikářský a slizký; obléká se jako pirát - s dlouhými rozevlátými vlasy, pečlivě střiženou bradkou a páskou přes oko je od něj k nerozeznání; co víc, vlastní papouška
Ctibum Rozšafín (Ponder Stibbons) - moudrý mladý mág, který je jeden z mála, jenž rozumí vědě a vše si chce logicky odůvodnit, aby tomu mohl prakticky kdokoliv porozumět, čímž se vymyká běžnému chování normálních mágů, kteří se drží zažitých konzervativních tvrzení, co jsou často nepravdivá a tím pádem mylná
lord Havelock Vetinari (Havelock Vetinari) - jakýmsi pomyslným králem Ankh-Morporku; chytrý, rozumný, vypočítavý, manipulativní, přemýšlivý a chladný, avšak není ctižádostivý, chamtivý, podlý nebo zlý
Vzoromil Výsměšek (Mustrum Ridcully) - arcikancléř, jenž odporuje všem předchozím, neboť je věčně v pohybu spjat s přírodou, chová draky, gryfy a jiné divoké tvory HLAVNÍ MYŠLENKA: Nic a nikdo není tak úplně ztracený (ztracené). MOTIVY: Pošta, Velká linka, Ankh-Morpork, Vlahoš von Rosret, ankh-morporská Kometa JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY: Kniha je až na pár výjimek psána převážně spisovně. VLASTNÍ NÁZOR: Knížka se mi docela líbila, neboť byla zajímavě napsána. Po komické stránce byla ale poněkud slabší (vyvažovaly to hlavně pasáže s mágy).
Zdroj: Pavel Dovhanič, 10.12.2014
Komentáře
Související odkazy
Diskuse k výpisku
Diskuse k výpisku
Terry Pratchett - Zaslaná pošta (Úžasná Zeměplocha)
Aktuálně
Životopisy
23. 04. 2024 Miguel de Unamuno
Práce dne
Slohový útvar: Úvaha
Přátelství a kamarádství
Co je to kamarádství? Co to znamená být dobrým kamarádem? A jaký je rozdíl mezi kamarádstvím a přátelstvím? To všechno jsou otázky, které si v životě klade každý z nás. Všichni totiž chceme mít mnoho kamarádů a snad ještě více přátel. Člověk bez přátel je totiž jako ryba bez vody. Není na světě snad horší...
Statistiky
Čtenářský deník:
8017 dělČítanka:
4764 textůŽivotopisy:
854 zivotopisůSlohové práce:
5834 pracíSlovníček pojmů:
109 heselSpisovatelé:
1840 autorů
Aktuální pořadí soutěže
- Grully (1,5)
- vedralova.k (0,5)
Štítky
Poměry mezi ideologie životní cíl maliny hříchy adonis navzdory básník tip maxipes fik kontext hrubín Večery na slamníku ego Bucolica fraška zubař osudy člověka snílek voják ebenezer vydřigroš prima holka temno k.čAPEK výtvarná výchova trestní odpovědnost torzo života Psacího stolu adelheide modlitba pro kapzubova jedenáctka
Doporučujeme
Server info
Počítadlo: 713 883 954
Odezva: 0.06 s
Vykonaných SQL dotazů: 6
Návštěvnost: TOPlist.cz - školství › Český-jazyk.cz
© 2003-2024 Český-jazyk.cz - program a správa obsahu: Ing. Tomáš Souček, design: Aria-studio.cz Autoři stránek Český-jazyk.cz nezodpovídají za správnost obsahu zde uveřejněných materiálů! Práva na jednotlivé příspěvky vlastní provozovatel serveru Český-jazyk.cz! Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.
Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí