Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• díl v sérii: 35 (předchozí: Buch!; následuje: Nadělat prachy)

Humorná fantasy. Třináctiletá čarodějka Tonička si zatančila se Zimodějem, a to neměla dělat. Neboť když se do vás zamiluje samotná zima, potřebujete pomoc kdekoho.
Další příběh ze Zeměplochy nás zavádí do hor, kde žijí čarodějky. Tonička Bolavá studuje na čarodějku u svérázné slečny Velezrádné a přes svůj věk už dokázala, že z ní bude jednou velká čarodějka. Jednoho dne se však objevilo něco nového, s čím se ještě nesetkala - láska. Aby přežila náhlé Zimodějovo "vzplanutí", budou jí muset pomoci nejen čarodějky, ale i Nac mac Fíglové, bizarní malí lidičkové v kiltech.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Talpress v Praze roku 2007 (1. vydání). Z anglického originálu Wintersmith (Discworld) přeložil Jan Kantůrek. Ilustroval Paul Kidby. Počet stran: 396. ISBN: 978-80-7197-318-8.

PROSTŘEDÍ:

Křída a království Lancre

NÁMĚT:

Nezvané vniknutí do tance ze strany Toničky Bolavé zapříčiní, že se musí postarat o to, aby se přírodní síly dostaly do normálu.

DĚJOVÁ LINIE:

Tonička Bolavá je již o dva roky starší od události se zlojrojem (alias Artušem) a o čtyři od události s královnou víl. Je jí třináct let a za těch pár let se toho naučila v čarodějnickém řemeslu opravdu dost. Je schopnou léčitelkou, bylinkářkou a porodní bábou. Práce s lidmi jí jde od ruky a jako jediná neutekla po prvním dni od slečny Velezrádné, o které se traduje spousta legend. Kupříkladu ta, že svým palcem v noci, když všichni spí, rozřezává břicha špatným lidem. Pochopitelně tyto legendy nejsou pravdivé. Stejně jako sama podstata slečny Velezrádné, které je - jak říká - sto třináct let (ačkoliv je jí ve skutečnosti sto dvanáct let). Bimbo je totiž zvláštní magie (hlavologie) věcí, které si slečna Velezrádná pořizuje zásilkovou službou z Ankh-Morporku od Bimba - prodejce různých žertovných předmětů. Kupříkladu její lebky jsou ve skutečnosti falešné, protože si skutečné se svým skromným jměním nemůže pořídit.

Jelikož Tonička Bolavá vychází docela dobře se slečnou Velezrádnou, rozhodne se jí za odměnu ukázat jeden ze vzácných úkazů, jenž se děje za určitých podmínek na určitém místě jednou za celý rok. Jedná se o Morissův tanec a jeho tanečníci jsou neznámá stvoření, která vzdáleně připomínají lidské bytosti.

Neboť Tonička zná Morissův tanec a má velké nutkání si zatancovat, rozhodne se vrhnout do víru tance, když si povšimne, že mezi tanečníky je jedno místo volné. Ono místo by mělo právoplatně patřit dámě Léta, avšak ta se opozdí, a proto se stane to, co se nemělo stát...

Zimoděj, tanečník a elementál zimy, se do Toničky zamiluje, jelikož si zpočátku myslí, že se jedná o dámu Léto. Protože se ale pozdě dostaví samotné Léto, je Tonička stržena hromadným tancem, který zapříčiní to, že upadne do mdlob.

Když se probudí, je již v domě slečny Velezrádné, jež jí poví, že udělala osudnou hloupost. Zimoděj se jí teď bude prý dvořit, což nemůže dopadnout dobře, protože je člověkem a on elementálem.

I tak jej Tonička zavolá, jelikož mu chce čelit tváří tvář a vyřešit tak tento problém okamžitě. Zimoděj se také ukáže a přinese jí dárek - stříbrný přívěsek koně, který ten večer, kdy tancovala, ztratila. Neboť ho Tonička za každou cenu chce zpátky, vezme si jej. Kvůli tomu se jí na ruce objeví jizva od mrazu ve tvaru koníka, protože v Zimodějových rukou vládne nesmírný chlad.

Aby toho nebylo i tak málo, slečna Vyhřezlová zakrátko zemře, a proto se musí chystat hostina a slavnost na rozloučenou dopředu. Každá čarodějka totiž ví, kdy přijde její den.

Koná se tak obrovská slezina, na níž má být rozhodnuto, komu domek připadne. Bábi Zlopočasná zpočátku navrhuje Toničku, ale pak si řekne, že se za pomoci lsti pobaví a svolí paní Našeptálové, aby její jediná žačka Anagrama byla tou, kdo převezme domek po slečně Vyhřezlové.

Když slavnost skončí, Tonička nastrojí slečnu Vyhřezlovou do pohřebního oblečení a pomůže jí přečkat těch pár hodin, než si pro ni přijde Smrť. Teprve potom ji za pomoci místních vesničanů pohřbí do předem vykopaného hrobu.

Tím její problémy ale nekončí - začnou se u ní totiž projevovat příznaky Léta, a to v té podobě, že čeho se dotkne, to začne růst. Bábi Zlopočasná ji pošle ke stařence Oggové, aby tam u ní zůstala, když její současná učitelka, slečna Vyhřezlová, zemřela, s čím Tonička souhlasí.

K její smůle ale musí pendlovat mezi Lancre a současným domkem Anagramy, protože Anagrama, jakožto čarodějka, je naprosto neschopná a neumí to vůbec s lidmi. Snad jen díky tomu, že přemluví pár svých kamarádek čarodějek, podaří se jí zajistit pravidelný chod u stařenky Oggové a zároveň pohlídat Anagramu. I tak to nemá lehké.

Když už se zdá, že jí na nějakou dobu nechal Zimoděj, který si mezitím shání suroviny na lidské tělo, spadne jí do zahrady stařenky Oggové Roh hojnosti, jelikož si bohové myslí, že je novou Letní dámou.

Brzy se ale ukáže, že není, když odcestuje zanedlouho zpátky do svého domova, jelikož v časech, kdy je širá krajina zavátá horami sněhu, je nejlepší být s rodinou. Proto se také vydá na Křídu na ovčí farmu, kde vyrostla.

Zde použije magii k tomu, aby alespoň částečně roztopila sníh. Když je ale vyčerpaná, zjeví se Zimoděj, načež Tonička upadne do mdlob. Probudí se až v jeho ledovém paláci, kde s ní má žít až do konce věků. To se jí ale ani trochu nezamlouvá.

Tonička Bolavá se chystá Zimoděje zabít, avšak nemá z toho radost. Zimoděj se kvůli ní změnil na člověka a začal být lidským. Problémem však je, že je to pořád elementál. Má v plánu na Zeměploše zůstat věčně a zahalit ji natrvalo sněhem a ledem.

Proto Tonička Zimoděje políbí a za pomocí magie jej rozpustí. V ten moment začne palác, sníh a led tát. Všude je voda, a tak se mladá čarodějka z tohoto místa vypaří dřív, než ji zatopí.

Když se navrací domů, setká se s Rolandem, jejím kamarádem, s nímž si již dlouhodobě dopisuje. Zná jej již od mala, kdy ho zachránila ze spárů královny víl (kniha Svobodnej národ). Za tu dobu se hodně změnil - naštěstí k lepšímu.

Roland ale není sám. S ním přichází i Nac mac Fíglové, kteří mu v podsvětí pomohli získat právoplatnou Letní dámu. Ta z Toničky nemá příliš velkou radost, jelikož to byla právě ona, kdo zapříčinil, že zima tak dlouho vládla. Přesto se k ní zachová vcelku mile a nechá ji být.

Kniha pak končí tím, že v království Lancre vítají příchod jara a konec zimy Morissovým tancem.

POSTAVY:

Tonička Bolavá - mladá dívenka, která se narodila na Křídě do rodiny pastýřů ovcí; už od mala měla předpoklady k tomu stát se čarodějkou; její babička, též zvaná Babička Bolavá, byla po všech směrech čarodějkou, což sdědila Tonička (celým svým jménem Marie Antoaneta Bolavá, jak na ni volají její rodiče, aby ji poškádlili) právě po ní; Toničce je třináct let; od knih Svobodnej národ a Klobouk s oblohou tak o něco zestárla; nosí často zelené šaty, protože je má radši než temnou čerň, čímž se od ostatních čarodějek liší; má hnědé vlasy i oči a je čarodějkou každým coulem; Bábi Zlopočasná si myslí, že je to její mladší já; Tonička se také přátelí s Nac mac Fígly, kteří ji ochraňují, protože - jak říkají - je to jejich bosorbaba (v jazyku těchto modře potetovaných rezavých víl to znamená čarodějka)
Bábi Zlopočasná - celým jménem Esmeralda Zlopočasná; čarodějnice, která žije v Kyselé Prdeli; rozumná, hádavá, trochu prudká, vychytralá; ačkoliv je zhruba stejně stará jako stařenka Oggová, vypadá mnohem lépe; nemá žádnou bradavici na tváři, seschlý obličej či jakýkoliv jiný fyzický hendikep (ačkoliv se vždy snažila nějaký získat, aby dostála své pověsti čarodějnice); věčně se tváří, že všechno zná a všemu rozumí, i když tomu tak někdy není (příkladem budiž divadlo, které zcela nepochopila)
Stařenka Oggová - celým jménem Gyta Oggová; nejstarší (alespoň co se fyzické schránky týče) členkou trojice čarodějek z království Lancre; jako jediná z nich ale žije ve městě, kam za ní jezdí její početná rodina (pravdou bylo, že v mládí to byla docela rajda, čímž si také získala svou pověst); milá, usměvavá, často zpívá pijácké písně, když je opilá (kupříkladu tu o paní Ježkové), nerozumná (skoro jako dítě), veselá, přátelská, dychtící po alkoholu (a někdy i dobrém jídle)
slečna Klíšťová - mladá čarodějka, jež často nosí zvláštní klobouk s květinami, na němž když se zmáčkne skryté tlačítko, promění se na čarodějnický klobouk; je velice dobrá v plavání a rozvazování uzlů, což jí pomáhá v její práci - je totiž vyhledávačkou mladých čarodějnických talentů a při své práci se často setká s nechápavými lidmi, kteří ji svázanou hodí do vody, neboť o tom píše jedna určitá knížka, která se objevuje prakticky na všech pultech obchodů (shodou okolností ji napsala sama slečna Klíšťová); milá, hodná, přátelská, chytrá a často si myslí o lidech jen to nejlepší
Bohúš - bard Nac mac Fíglů, jenž přišel s keldou Žaninou z jiného kmene Nac mac Fíglů; drobného vzrůstu, avšak to mu nebrání v tom, aby byl statečný, silný a bojechtivý jako ostatní Fíglové; oproti ostatním Fíglům je ovšem chytřejší, rozumnější, klidnější, umí hrát na dudy, psát, číst, počítat a zná mnohem víc slov (i těch lidských) než oni
Rob Kterýten - vůdce Nac mac Fíglů a manžel keldy Žaniny; chytrý, odvážný, statečný, bojechtivý a rozhodný; zpočátku nenávidí do morku kostí psaní, protože mu připadá jako něco protifíglovského, jelikož se v něm uvězňují slova
Poťapaný Vilda - bratr vůdce kmene Nac mac Fíglů Roba Kterýtena; odvážný, statečný, ale neví, kdy má přestat mluvit a kdy řekl něco špatně; takový trochu trouba; má sýr Horáce, který kvůli dlouhodobé uleželosti propukl k životu a teď se tak trochu chová jako hladový pes (dá se tak o něm říci, že je to jeho mazlíček)
Roland - jediné dítě a tím pádem také jediný syn místního barona, jenž vládne na Křídě; Roland je oproti Toničce starší asi o dva, tři roky; objevil se v knížkách již dříve, poprvé ve Svobodnej národ; od té doby se ale hodně změnil, už není napůl šílený, rozkazovačný či panovačný; naopak je uvědomělý, chytrý, rozvážný a za jakéhosi životního guru si vybral generála Takticuse, podle něhož vzniklo slovo "taktika"; často si píše s Toničkou a navazuje s ní tak kontakt; mnohé mají totiž společného - nemůžou se bavit jen tak s kýmkoliv; ona je totiž čarodějka a on syn barona

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Někdy je lepší se držet zpátky (na uzdě), než se s odhodláním pouštět do nejistých vod. Mohlo by se nám to totiž ošklivě vymstít.

MOTIVY:

Čarodějky, zima, Zimoděj, Léto, Morissův tanec

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Knížka je psána spisovným jazykem v kombinaci s nespisovným. Často se v ní objevuje nářečí Nac mac Fíglů (kupříkladu: íhaha-hovado - kůň; ajto - taky, ano; popřípadě fíglem přečtená zkomolená část knihy: "A kde že je moje búhovado? Je totok moje búhovado? Robí to 'píp'! To je fták-kuřácko! To nejni mý búhovado!").

VLASTNÍ NÁZOR:

Knížka se mi docela líbila, neboť mi blíže poodkryla zákoutí světa čarodějek. Také se v ní objevili Nac mac Fíglové, kteří se postarali o to, že kniha byla vtipně napsaná, neboť jejich dialekt je dobrým příkladem satiry (Terry Pratchett ji zjevně zamýšlel na Skoty; u nás ji překladatel pro lepší pochopení přeložil jako pro Moravany, kteří jsou v mnohém podobni právě Skotům).