Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Mladá fronta v Praze roku 2011 (1. vydání). Z německého originálu Der Tod in Venedig přeložil Vratislav Jiljí Slezák. Počet stran: 119. ISBN: 978-80-204-2352-8.

O DÍLE:

• jde o novelu, v níž popis dominuje nad vyprávěním, prostupují ji úvahy o kráse
• chlapec Tadzio je pro stárnoucího hrdinu ztělesněním půvabu - po vzoru starých Řeků, kteří spatřovali krásu spíše v jinoších než v ženách a ideální lásku si představovali mezi mužem a chlapcem (jak ji popisuje Platón v dialogu Symposion); takový vztah se nazýval "pederastie" a byl příznačný pro řeckou společnost, měl ovšem zůstat platonický (fyzicky nenaplněný), jako je tomu v Mannově novele, a skončit s chlapcovou dospělostí; nešlo tedy o homosexualitu v pravém slova smyslu
• hrdinovo příjmení Aschenbach se skládá ze slov "die Asche" = popel a "der Bach" = potok; má některé rysy Thomase Manna (např. napsal stejně jako autor ságu + velký životopisný román o Fridrichu Velikém, kdežto Mann vytvořil román o jiné osobnosti 18. století, o Goethovi /Lotta ve Výmaru/)

DĚJ:

Literát Gustav von Aschenbach celý život asketicky a oddaně, "s chladnou vášní", sepisoval literární dílo, k němuž byl povolán. Je uznáván jako vůdčí duch generace, neboť vyjádřil její kolektivní zkušenost hrdinství - ne coby vrozené síly, ale coby přemáhání vrozené slabosti.

Teprve po padesátce v něm postava cizince, kterou zahlédne na hřbitově nedaleko Mnichova, vzbudí "Wanderlust" (touhu cestovat). Rozhodně se strávit jaro ve Středomoří; nakonec zvolí Benátky a ubytuje se kus od města na Lidu. Ačkoli mu tamní ovzduší (sirocco) nedělá dobře, zaujme ho 14letý polský aristokrat Tadzio (Tadeusz), klasicky krásný, ba dokonalý. Kvůli němu se spisovatel vrací z nádraží, odkud chtěl odcestovat do jiné destinace.

Aschenbachův cit se vyvíjí od okouzlení, kdy pozoruje chlapce stavějícího na pláži hrad se svými přáteli, ve vytržení. Sleduje ho v gondole po Benátkách, zajde za ním na mši do sv. Marka, nechává se u kadeřníka upravit, aby vypadal mladý, v noci dokonce tiskne čelo na dveře jeho pokoje. Nakonec v něm procitá i smyslnost (dionýský sen, kde menády, diví mužové a chlapci vztyčují symbol mužství a oddávají se orgiím).

Nad Tadziem zároveň spisovatel uvažuje o povaze krásy a vztahu umělce k ní: pomocí aluze na dialog Sokrata a mladíka Faidra vyjadřuje přesvědčení, že umělec se do krásy nedokáže smyslně nezamilovat. Stěží tak může být mravním vzorem. Dosavadní Aschenbachův život, založený na sebekázni, spořádaném mistrovství a zápasu o uměřený tvar, se hroutí.

Tehdy v Benátkách propuká cholera, o níž Aschenbach ví jen díky německým novinám. Tamní úřady i všichni Benátčané totiž epidemii před turisty tají, aby město ("past na cizince") nepřišlo o zisky. Dobrodružství dodává Aschenbachově vášni nový rozměr; podvědomě sní o tom, že ve vymírajícím městě zbyde jen on a Tadzio.

Ačkoli o něj chlapec projevuje zájem a často se po něm ohlíží, nikdy spolu nepromluví. Novela končí v den, kdy Aschenbach spatří kufry odjíždějící polské rodiny. Naposledy sleduje hocha na pláži, a když se na něj odcházející Tadzio ohlédne, spisovatel umírá (upadá do bezvědomí). Je to nutný konec jeho benátského dobrodružství, neboť ví, že by bez svého miláčka nedokázal žít.