Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Je novelou významného amerického romanopisce a dramaturga Thorntona Wildera, kterou vydal v roce 1927 a dostal za ni svou první Pullitzerovu cenu za literaturu. Děj se odehrává počátkem 18. století v Peru.

Novela se skládá z 5 kapitol, z nichž první a poslední jsou shrnující. Dějovým základem díla je historická událost, a sice zřícení mostu sv. Ludvíka krále dne 20.7.1714, při kterém zahynulo mnoho lidí. Autor si vybral několik postav, které umírají v okamžiku, kdy byly rozhodnuté začít nový život.
První kapitola nazvaná Snad náhoda líčí historickou událost o pádu mostu a smrti mnoha lidí, kteří v té chvíli na něm stáli.
Druhá kapitola nazvaná Marqueza de Montemayor je o velmi zámožné a velmi ošklivé šlechtičně, která celý život obětuje své dceři. Ta se ale schválně vdá tak, aby byla od matky co nejvíc vzdálená. Matka truchlí, píše dceři dlouhé, krásné dopisy, nebo ze žalu pije. Abatyše Marie del Pilar jí posílá sirotka Pepitu, aby jí dělala společnost. A když si marqueza Pepity konečně všimne a začne ji vnímat jako člověka, obě zastihne smrt na mostě sv. Ludvíka krále.
Třetí kapitola nazvaná Esteban je o dvojčatech - nalezencích Manuelovi a Estebanovi. Oba jsou vychováni abatyší a potom se potloukají po světě. Manuel se zamiluje do Péricholové (jméno postavy Wilder převzal z jednoaktovky dramaturga Meriméa s názvem Kočár nejsvětější svátosti - u nás krásná inscenace s Janem Werichem a Jaroslavou Adamovou). Manuel píše herečce krásné dopisy, ale protože bratr žárlí, přestane ji milovat. Manuel se zraní na noze, Esteban ho ošetřuje, ale před svou smrtí ho Manuel prokleje, nemůže mu zapomenout, že se kvůli němu vzdal své lásky. Jeho smrt Esteban nese velmi těžce, nedokáže se s ní smířit, s nikým nepromluví ani slovo. Rozhoduje se, jestli spáchá sebevraždu. Abatyše ho seznámí s cestovatelem Alvarezem, se kterým má odjet na dalekou cestu, kde by přišel na jiné myšlenky. Než mají odjet, jde Esteban po mostě, který spadne a on v troskách umírá.
Čtvrtá kapitola nazvaná Strýc Pio je o herečce Péricholové, kterou nalezl a vychoval dobrodruh strýček Pio. Herečka miluje místokrále, má s ním tři děti, i neduživého syna Jaima. Péricholová odejde od divadla, nic jí nechybí, žije v přepychu. Dostane ale pravé neštovice, její krásná tvář je znetvořena, bojí se chodit mezi lidi a svého milovaného syna svěří do výchovy strýčkovi. Když Jaim a Pio od ní odcházejí do nového života, spadne most a umírají.
Pátá kapitola s názvem Snad řízení je filosofické pojednání o tom, že všichni tito lidé měli svůj osud, který se určitým způsobem naplnil, chtěli jít jinou cestou, než dosud. Mnich bratr Jupiter se nad tím zamýšlí. Dokonce vytvoří statistiku, zda více umírají lidé dobří nebo lidé zlí a za toto rouhání ve veřejně upálen jako kacíř.