Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• podtitul: Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi
• autorem této publikace je PhDr. Tomáš Sedláček, známý český ekonom a vysokoškolský pedagog

Hlavní makroekonomický stratég Československé obchodní banky interpretuje vývoj ekonomického myšlení a jeho ideových základů od Gilgameše po současnost.
Kořeny ekonomického tázání lze nalézt velice hluboko, neboť tato věda se vine dějinami naší civilizace. Od starých Sumerů, Židů přes Epikura, Platóna, křesťanské koncepce, Komenského, Descarta až k Adamu Smithovi. Analýzou vývoje Sedláček neustále naráží na otázku výhodnosti konání dobra. Je ekonomické chovat se slušně a přináší to člověku nějaký užitek? Publikace na otázky odpovídá nejenom optikou historického vývoje, ale rovněž z hlediska aktuálních trendů.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství 65. pole v Praze roku 2009 (1. vydání). Ilustroval Milan Starý. Počet stran: 270. ISBN: 978-80-903944-3-8.

OBSAH KNIHY:

1. ÚVOD
   • Tajemná moc příběhu aneb všechny barvy ekonomie
2. PRADÁVNÁ EKONOMIE
   • Epos o Gilgamešovi: o efektivitě, nesmrtelnosti a ekonomii přátelství
   • Starý zákon: zemitost a dobro
   • Antičtí klasikové a "ekonom" Epikuros
   • Platon: o askesi a komunismu
   • Křesťanství: duchovní bytost v materiálním světě
   • O lidském kvaltování a ráji srdce
3. PROMĚNY ČLOVĚKA V DOBĚ VĚDECKÉ
   • Mechanik Descartes
   • Neřestný úl Bernarda Mandevilla
   • Kovář ekonomie Adam Smith
4. ROUHAVÉ MYŠLENKY
   • Osa dobra a zla
   • Mechanický pomeranč
   • Teorie sítě a smír rozumu s city
5. KRIZE DOBRÁ A KRIZE ZLÁ
   • Destruktivní kreativita
   • Ekonomie krásná

OBSAH PRVNÍ ČÁSTI:

PRADÁVNÁ EKONOMIE

Epos o Gilgamešovi: o efektivitě, nesmrtelnosti a ekonomii přátelství

První kapitolkou části nazvané PRADÁVNÁ EKONOMIE je Epos o Gilgamešovi. Kdo o tomto eposu ještě neslyšel nebo si jej nepamatuje, jde o epos zhruba 4 tisíce let starý a vypráví o sumerském králi a panovníkovi Uruku, Gilgamešovi. Ve zkratce jde vlastně o to, že Gilgameš, který je ze dvou třetin bůh a z jedné člověk, staví kolem města zeď. Problémem však je, že využívá zvláštní metody a ty nejhorší pravidla. Lidu, který zeď staví, zakazuje kontakty s rodinou, aby zajistil největší produktivitu dělníků. Ti si však stěžují bohům a ti sesílají na zem Enkida, který měl tento problém vyřešit. Enkidu se ale s Gilgamešem spřátelí a rozhodnou se konat dobré skutky. Enkidu pak zemře a Gilgameš se snaží hledat nesmrtelnost. I přes jeho obrovskou snahu, všechny překážky a nástrahy Gilgameš nakonec umírá.

Prvním bodem tohoto eposu je myšlenka, že lidské vztahy - tedy sama lidskost - jdou na úkor pracovního nasazení a že by lidé byli výkonnější, kdyby neztráceli svůj čas a energii neproduktivními záležitostmi. Vypovídá o tom, že přátelství, láska a všechny jiné city jsou k životu absolutně nepotřebné a nedůležité a že bez nich společnost i jedinec dokáže žít. Že jediný význam je ten reprodukční v pravém slova smyslu - rozmnožování.

Naopak velice důležitým prostředkem je spolupráce, týmová práce, kolektivita, soudružství. Popisuje, jak důležité je spolupracovat a pomáhat si, aby šla práce tzv. lépe od ruky. Tato kolektivita často bývá spojována s přátelstvím, které je však neekonomické a nepotřebné.

Dokonalým příkladem je právě Gilgameš, který navázal přátelský vztah s někým dalším, a tak spojili své síly. Vedlo to však k tomu, že Gilgameš svou zeď nedostavěl a z toho vyplývá, že vztahy skutečně ničí pracovní nasazení jedinců.

Dále se v knížce mluví o rozmarnosti lidí. Jak už si jedinci nemusí lovit svou potravu sami, jak nemusí umět ušít si oděv či boty a o jejich celkovém zpohodlnění a zcivilizování.

Dalším bodem je podstata rozdílu mez přírodou a městem jako místem, kam jsme se narodili a doménou pokroku. Zde se rozdělují dva názory, a to sumerské a hebrejské, kdy pro Hebreje byla zlem právě civilizace a město, pro Sumery naopak příroda. Sumerové to vidí jako postup. Dále už se pojednává o tom, jak i Hebrejové přechází k městům a přesto, že pravým rájem jsou zahrady, dávají civilizaci šanci. S ekonomií to souvisí tak, že pokud lidé sami od sebe mají přirozenou tendenci k dobru, nemusí tuto roli suplovat stát či panovník (stačí pouze, když jej bude korigovat), a pokud naopak přijmeme válku všech proti všem, pak je třeba člověka civilizovat.

Další myšlenkou je, že je třeba moc hříchu pokořit, přetransformovat jeho energii v tvořivou sílu. Ve zkratce jde o to, že je třeba využívat svých dobrých schopností a nesnažit se špatné či nevhodné věci zničit, ale změnit.

Důležité je také upravovat svoje cíle za průběhu, právě kvůli všem těm nástrahám, které nás obklopují. Například Gilgameš nejprve chtěl proslavit své jméno, potom našel přítele a chtěl konat dobré skutky, po jeho smrti chtěl nesmrtelnost a následně se se svojí smrtelností smířil. Z této části pochází slavná věta: "Kam běžíš, Gilgameši? Život, jejž hledáš, nenalezneš!"
Šenkýřka se snaží vysvětlit, že vyvrcholením a údělem života každé živé bytosti je smrt a že je třeba život žít tak, aby byl báječný, radostný a aby byl třeba i štěstím pro ostatní.
Nakonec dosáhl opravdové nesmrtelnosti svého jména, kdy ho lidé znají ne kvůli zdi, ale kvůli jeho přátelství s Enkidem.

Starý zákon: zemitost a dobro

Tato další část pojednává o tom, že Starý zákon, na kterém je postaveno křesťanství, měl vliv na formování kapitalismu (ekonomický systém, v němž jsou výrobní prostředky v soukromém vlastnictví a jsou provozovány v prostředí tržní ekonomiky za účelem dosažení zisku) a ekonomické nauky a ekonomické antropologie (výzkum ekonomických systémů a jejich vztahů k člověku). V mnoha oblastech totiž židovské ekonomické zvyky předjímají vývoj moderní ekonomie. Židé běžně používali ekonomické nástroje, které předstihly dobu, a následně se stali klíčovými pro moderní ekonomiku. Například provozovali půjčování peněz, obchodovali se statky, zabývali se akciemi, pracovali ve směnárnách, fungovali jako bankéři.

Myšlenkou této části je to, že stvořený svět má řád, neboť "neřád"-chaos se nedá příliš vědecky vyzkoumávat. Víra v jakýsi řád systému je tichý předpoklad jakéhokoli ekonomického zkoumání. Příkladem je, že nejprve byl svět takové nic, všechno splývalo a nemělo své označení. Teprve až když Bůh s člověkem vše pojmenoval a začal vyznačovat rozdíly, vše nabralo smysl. Z této části jsem si odnesla pár smysluplných vět:

• Náš svět se stává stvořením, kde člověk sám participuje na stvořeném, které jaksi neustále spolutvoří.
• Právě člověk musí udělat poslední krok, skutek, aby se skutečnost stala realitou.
• Nemůžeme myslit nemyslitelné, a o čem nemůžeme uvažovat, neumíme ani pojmenovat.
• Člověku je dáno do vínku dotvářet realitu, a to roztřiďováním, oddělováním, pojmenováním.

Židé dále věřili v to, že svět je stvořen dobrým Bohem a zlo se v něm objevuje v důsledku nemorálních lidských činů. (A)morální počin předchází dějiny. Ekonomický cyklus, jehož vysvětlení je dodnes ekonomům záhadou, se ve Starém zákoně vysvětluje morálně.

Odpověď na otázku "Proč činit dobro?" zní: "Pro dobro samo." Starý zákon této úvaze dodává nový rozměr. Dobro se nám již stalo, dobro máme vykonávat z vděčnosti za dobro, které nám bylo prokázáno v minulosti.

Milovat zákon je rovněž pravidlem, člověk si smí a má užívat svého života, ovšem vše má své meze a existují pro to hranice, mezi kterými je však naprosto volný pohyb. Toto je odpovědí na otázku, zdali je možné si život užívat v plném rozsahu.

Slova o sedmém dnu všichni jistě dobře známe. Šest dní budeš konat svou práci, ale sedmého dne přestaneš. Z ekonomického hlediska by jistě byla jiná možnost, jak tento den strávit produktivněji, lidé však nebyli primárně stvořeni k práci. Toto stojí přímo proti úvahám Gilgamešovým, jenž se snažil vytvořit z lidí robotníky, kteří pracují až na nezbytný odpočinek neustále. Smyslem stvoření nebyla nekončící aktivita, ale píle pro píli samotnou. Tato dimenze se z dnešní ekonomiky vytratila.

Ve Starém zákoně byl vyvinut komplex sociálně-ekonomických ustanovení:

• Léta milosti - každý sedmý rok měla půda odpočinek a byla ponechána ladem; co na této půdě přesto vzrostlo, muselo být ponecháno chudým a zvěři
• Právo paběrkovat - kdokoliv vlastnil pole, měl povinnost nesklízet ho úplně celé, ale nechat na poli zbytky pro chudé
• Právo odvádět desátky z veškeré úrody - vše, co vyprodukovali, nepovažovali výhradně za svůj majetek, ale každý desátý snop (svazek obilí) odevzdali Hospodinu
• Almužny - byly posledním faktorem jakožto milosrdenství projevená chudým

Další složkou Starého zákona je toulka do novodobé ekonomiky, a to k úrokům. Bankovnictví dnešní doby by bez úroků ani nefungovalo. Dříve tomu však bylo jinak. Bylo normální, že si člověk občas vypůjčil nějaké peníze. Ovšem rozdíl je v tom, že dříve žádné úroky nebyly, neboť člověk v nouzi by neměl být ještě zatěžován úroky.

Podstata práce ve Starém zákoně je jasná, je to poslání člověka, dokonce jeho požehnání. Ačkoli není snadná, má přinášet člověku radost a naplnění.

Antičtí klasikové a "ekonom" Epikuros

"Filosofie se stala neodmyslitelnou částí ekonomie."

Názory na podstatu věcí měli filosofové různé. Pro nás je pravděpodobně nejznámější Pythagoras, který tvrdil, že číslo je podstata věcí. Střetáváme se zde se dvěma odlišnými skupinami: Stoiky a Hédonisty.

Za zakladatele ekonomie je považován Adam Smith, považuje se za Stoika. Pro stoiky je typické, že nevidí vztah mezi dobrem a příjemností (užitkem).

Hédonistiku propagoval Epikúros - dobrota činu spočívá v důsledku skutku. Zdroj Epikúrovy etiky tvoří egoismus prozíravost a vypočítavost.

Platon: o askesi a komunismu

Podle Platóna leží pravda uvnitř nás, hledáme-li ji, stačí se obrátit v meditaci do našeho nitra. Do světa se rodíme s vtištěnými idejemi, které musíme objevovat, v tomto smyslu se za celý život neučíme ničemu novému, jen objevujeme v sobě cosi, co ve skutečnosti již známe.

Ideální společnost dělí Platón do tří zřízení: třída vládců, zastupující rozum, třída válečníků, zastupující odvahu a třída řemeslníků představující smyslovost. Majetek byl pojímán negativně.

Křesťanství: duchovní bytost v materiálním světě

• v Platónově učení nalezneme silné tendence k totalitě
• platonismus a novoplatonismus ovlivnily křesťanství
• mezi klíčové osoby patří Augustin a Tomáš Akvinský
• ke každému člověku máme chovat úctu, nezáleží na tom, kdo je a kým je
• v Matoušově evangeliu říká Ježíš: "Cokoliv jste učinili mým bratřím, mně jste učinili."

Člověk podle knihy Genesis představuje pány (myšleno správce) přírody a ne vlastníky! Lidé jsou na Zemi pouze poutníky a svěřený majetek jen obhospodařují.

Jak název říká, podstatnou věcí této kapitoly je, že "člověk není živ a uspokojován pouze materiálními statky!"

Dalším zákonitým pravidlem, představující jedno z klíčových témat ekonomie, je pojem těla a tělesnosti, kdy "duše může být šťastná, ale musí se oprostit od všeho tělesného."

Když zůstaneme u křesťanství, objevuje se zde ještě jedna důležitá věc, a to že ZLA SE NEMŮŽEME ZBAVIT (viz strom poznání) - kdyby prý nebylo zlo, neuměli bychom to dobré odlišovat od toho zlého.
S tímto tématem hluboce souvisí tyto citáty: "Chyby vlastní nevnímáme, přitom jsme schopni hravě vytáhnout třísky z očí našich bližních." a "Nedělej druhým to, co nechceš, aby oni dělali tobě!" - oko za oko, zub za zub.

Mně se ale mnohem více zamlouvala tato část, jakýsi postup, kdy Ježíš přišel s více kooperativní strategií: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko, zub za zub'. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se s tebou chtěl soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej."

O lidském kvaltování a ráji srdce

Už jen letmé čtení Komenského nabízí mnoho zajímavých a neortodoxních zamyšlení nad ekonomickými tématy.
Komenský ale nebyl úplným teologem, zaujatě obhajoval aktivní křesťanský život a neštítil se zemitosti. Tím se lišil od mnohých teologů.

Ekonomické otázky tvoří přirozeně jen jednu malou podmnožinu Komenského díla. Ovšem jednou z klíčových ctností, které má člověk ovládat, je být dobrým ekonomem, znajícím způsob i cesty získávání životních potřeb i jejich správného užívání.

Pod termínem ekonomie si Komenský představuje správce, který má za úkol spravovat sebe, svou domácnost a na nejvyšší úrovni stát.