Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Příběh se odehrává ve vstupní síni prastarého středověkého hradu, ve kterém dočasně přebývá skupina architektů. Mezi ně patří hlavní projektant Bergman a architekti Albert, Luisa, Ulč, Plechanov a Macourková. Dalšími postavami jsou Tajemník, který je skutečným autorem celého projektu a sekretářka Renata, která se vroucí láskou zamilovala do architekta Alberta. Ten jí však nevěnuje dostatečnou pozornost, neboť upřednostňuje o mnoho let starší Luisu. Tato celá společnost připravuje demolici středověkého malebného městečka v podhradí, na jehož místě má být vystavěno panelové sídliště pro 2000 obyvatel. Na hrad přicházejí dva zástupci občanů s peticí, kterou podepsalo 216 obyvatel. Vyjadřují v ní rezolutní nesouhlas s plánovanou asanací. Hlavní projektant Bergman je přijme a vysvětlí jim, že on sám nemůže nic rozhodnout, ale že se stejně nemusí ničeho obávat, neboť asanace je z technických důvodů absolutně neproveditelná. Když se o jejich nesouhlasu dozvídá tajemník, odmítá je s tím, že jde o nátlak menšiny, která se lživě vydává za hlas většiny a nechává je zavřít do hladomorny. Architekt Albert s občany soucítí a zastává názor, že nelze zbourat město, které vznikalo po dlouhá staletí a nahradit je něčím, co někdo naplánoval. Díky svému názoru se dostává do sporu s Ulčem. Jednoho dne jim Tajemník představí nového Inspektora, původem z podhradí. Ten hovoří přehnaně lidově, až primitivně a oznámí jim, že asanace nebude, že chápe jejich námitky a že bude konec útisku. Nechá propustit neprávem zavřené občany. Architekti se radují z tvůrčí svobody, která se jim díky novým podmínkám naskytla. Druhého dne však Tajemník přivádí druhého Inspektora. Ten čte svůj projev plný ohraných frází z papíru a ruší rozhodnutí prvního Inspektora. Albert, který byl nadšen ze získané svobody, již nechce déle zůstávat na hradě a rozhodne se odejít. Tajemní mu to však nedovolí a zavře ho do hladomorny. Když tuto bezvýchodnou situaci vidí Renata, pokouší se otrávit plynem, ale na poslední chvíli je zachráněna. Krátce nato přichází opět druhý Inspektor. Oznamuje, že projektové práce budou prozatím zastaveny a vyzývá všechny, aby se nebáli pravdy a měli odvahu a sílu. Propustí architekta Alberta z hladomorny, ten je však totálně apatický. Závěrem hry spáchá Plechanov sebevraždu.

VLASTNÍ NÁZOR:

Václav Havel ve své hře dokonale zachytil situaci v tehdejším Československu. Architekti mají symbolizovat moc, která má právo rozhodnout o čemkoli. Tajemník je však nejvyšší mocí, která má vždy poslední slovo. Autor jednoznačně dává najevo strach z toho, že převrat k lepšímu by nemusel mít dlouhého trvání a život by se mohl brzo vrátit do svých starých kolejí. Odpor je zbytečný, neboť vše se děje z vůle nejvyšší moci. Nikomu není umožněno uniknout z tohoto světa (zde jde pravděpodobně o alegorii, která zobrazuje uzavřenou a nepropustnou hranici mezi Východem a Západem). Staré podhradní město má symbolizovat tradice a hodnoty, na kterých lidé staví. Jedině zbouráním tohoto města, tj. absolutním zapomněním na historii a lidské hodnoty, se může dosáhnout naplánovaného. To však není možné, protože lidé nejsou stroje, aby se jim mohlo z paměti něco vymazat. To je také důvodem toho, že v éře komunismus se našel dostatek odvážných odpůrců, kteří sice znamenali hlas většiny, ale většiny, která se bála moci. Jejich námitky tak nebyly vyslyšeny a sami byli krutě trestáni.

CITÁT Z KNIHY:

"Bergman: Tím, co se právě stalo, jsem všichni hluboce otřeseni. Nejen proto, že odešel náš kolega a přítel, kterého jsme měli všichni rádi pro jeho dobrou povahu. Jsme otřeseni především proto, že si tváří v tvář jeho smrti uvědomujeme, že i my na ní neseme svůj díl viny: i my jsme totiž odpovědni za smutnou podobu tohoto světa a za to, že ty nejjemnější z nás vyhání až za hranici bytí. Jsme otupělí, liknaví, hluší k hlasu bližního a slepí k jeho bolestem. Toto trpké vědomí naší spoluviny má ovšem i svou lepší stránku: naznačuje nám, že jen na nás záleží, zda smrt našeho přítele byla zbytečná, či nikoliv. Jen my jí totiž můžeme vdechnout smysl tím, že ji pochopíme jako výzvu. Výzvu k tomu, abychom se pokusili udělat tento svět snesitelnějším a obyvatelnějším. Slibme si, že už nikdy nedovolíme lidské tuposti, aby vládla a šířila nicotu. Slibme si, že už nikdy nenecháme asanovat své duše a že je nebudeme už nikdy asanovat druhým."

Čtenářský deník	-	Asanace
	-	Audience, Audience (2), Audience (3), Audience (4), Audience (5), Audience (6)
	-	Dopisy Olze
	-	Pižďuchové
	-	Pokoušení
	-	Vernisáž
	-	Zahradní slavnost, Zahradní slavnost (2), Zahradní slavnost (3), Zahradní slavnost (4), Zahradní slavnost (5)

Čítanka	-	Asanace
	-	Audience
	-	Zahradní slavnost