Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děj této jednoaktovky se odehrává v pivovaru ve sládkově kanceláři. Celá hra má pouze dvě postavy - sládka a Vaňka. Postava Vaňka má autobiografický charakter, je založena na vlastních prožitcích autora při práci v pivovaře.

Sládek seděl za stolem, popíjel pivo a nabídl ho i Vaňkovi. Vaněk moc pít nechtěl. Sládek se jej zeptal, co vlastně píše a on mu odpověděl, že divadelní hry. Bylo patrné, že sládek ho moc neposlouchal, stále jen pil další a další pivo. Pak se Vaňka zeptal, jestli zná herečky, třeba Bohdalovou a kolik jí je let. A potom se tázal na nějakého Kohouta, o kterém mu Vaněk řekl, že je to spisovatel. Sládek věděl, že se Vaněk stýká s Kohoutem, protože Vaněk byl sledovaný tajnou policií.
Sládek stále pije a už místy neví, co mluví, ptá se několikrát, jestli je Vaněk ženatý a jestli má děti. A pak mu nabízí, že by mu mohl dělat skladníka, aby pořád nemusel koulet sudy s cikány. Také mu pověděl, že se na něho chodí ptát z bezpečnosti a že pořád neví, co jim říkat, tak že by bylo nejlepší, aby vždy napsal na papír, co dělal a s kým se sešel, a přinesl mu to. Vaněk se diví a řekne mu na to, že přece nemůže donášet sám na sebe. To se sládek už rozčílí, vyčte Vaňkovi, že není kamarád. Dokonce ho obejme a tiše se rozpláče, ale najednou se jeho pláč promění v chrápání, sládek náhle usne... Vaněk mu položí hlavu na stůl a odejde.
Když se po čase vrátí, sládek se probouzí. Zase se ho ptá, jestli chce pivo, nic si z jejich předešlého rozhovoru nepamatuje a vše začíná nanovo...

CITÁT Z KNIHY:

Vaněk: "Já jsem vám opravdu velmi vděčen za vše, co jste pro mne udělal - vážím si toho, protože sám vím nejlíp, jak je takový postoj dnes vzácný - vytrhl jste mi tak říkajíc trn z paty, protože já vážně nevím, co bych si bez vaší pomoci počal - to místo ve skladu by pro mne znamenalo vetší úlevu, než si možná myslíte - jenomže já - nezlobte se - já přece nemůžu donášet sám na sebe -"
(Vaněk vysvětluje sládkovi)

VLASTNÍ NÁZOR:

Hra má politický nádech, popisuje postoj hlavní postavy k režimu. Často byla hrána v zahraničí (dokonce se uvádí, že než se Havlova Audience hrála v Praze, uvedla ji divadla nejméně v 13 cizích zemích). U nás ji v roce 1990 uvedl asi v nejznámější adaptaci Činoherní klub v hlavních rolích s Pavlem Landovským (sládek) a Josefem Abrhámem st. (Vaněk).