Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• jednoaktová hra z roku 1975
• věnováno památce Alfréda Radoka, českého režiséra a zakladatele Laterny magiky
• prvky absurdní literatury (absurdního dramatu) - pocity bezmoci osamoceného člověka, ztráta schopnosti dorozumění mezi lidmi, člověk je ohrožen mechanismy moderní civilizace, kterou sám vytvořil

Audience, jednoaktovka z roku 1975, je koncipována jako rozhovor mezi věčně opilým pivovarským sládkem a režimem zakázaným dramatikem, nyní zaměstnancem pivovaru, Vaňkem. Sládek ho pozve na audienci, přičemž zprvu není zřejmé z jakého důvodu. Baví se spolu o běžném životě, projevují si sympatie. Až ve chvíli, kdy se sládek svěří, že StB podává na Vaňka pravidelná hlášení, se vyjeví pravý důvod tohoto setkání - nabídka lepšího zařazení v rámci pivovaru výměnou za to, že tato udání na sebe bude psát sám Vaněk...

LITERÁRNĚ-HISTORICKÝ KONTEXT:

• literatura 2. poloviny 20. století - hlubší psychologická analýza postav a tematiky, exilová a samizdatová nakladatelství, podřízení se požadavkům režimu / odboj
• Pražské jaro (leden - srpen 1968) - vrcholí demokratizační tendence (hudba - Golden Kids; móda...), období ukončeno invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa
• období normalizace (po 21. srpnu 1968) - upevnění totalitní moci, literatura se dělila do 3 proudů:
  • 1. oficiální (Bohumil Hrabal, Ladislav Fuks, Ota Pavel)
  • 2. samizdatová (neoficiální = ineditní literatura) = nelegální vydávání zakázaných knih nebo autorů; díla vycházela tajně, rozšiřována strojopisně; samizdatová nakladatelství = edice Petlice (Ludvík Vaculík), edice Expedice (manželé Havlovi), Česká expedice
  • 3. exilová (vydávána v cizině - většinou emigrující autoři) - u nás tato literatura zakázána
• nakladatelství '68 Publishers v Torontu (zakladatel Josef Škvorecký); autoři: Milan Kundera, Josef Škvorecký, Arnošt Lustig

O AUTOROVI:

• narodil se 5. října 1936 v Praze do podnikatelské a intelektuálské rodiny
• po osvobození Československa (květen 1945) začal chodit na internátní školu v Poděbradech (spolu s Milošem Formanem)
• kvůli "buržoaznímu původu" a špatnému "kádrovému profilu" nemohl studovat střední školu
• učební obor chemický laborant - střední školu si dodělával večerně
• roku 1954 odmaturoval (gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze)
• první literární práce v časopise Květen
• v roce 1956 na "aktivu mladých" pronesl svůj první (velmi provokativní) projev
• neúspěšná žádost na AMU - stal se jevištním technikem v Divadle ABC + souboru Městských divadel pražských
• 3. 12. 1963 - premiéra Zahradní slavnosti
• 9. 7. 1964 - svatba s Olgou Šplíchalovou
• 1966 - první kniha Protokoly (obsahovala Zahradní slavnost, Vyrozumění atd.) - ve stejném roce dokončil dálkové studium DAMU
• březen 1968 - podepsal Dva tisíce slov (otázka demokratizačního procesu)
• spoluzakladatel a mluvčí Charty 77 (vydána 6. 1. 1977)
• spoluzakladatel Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS)
• jeden ze spoluzakladatelů OF
• 29. 12. 1989 - zvolen prezidentem ČSSR
• roku 1996 zemřela Olga
• v roce 1997 svatba s Dagmar
• zemřel 18. prosince 2011 (chalupa na Hrádečku)

HLAVNÍ POSTAVY:

sládek - řadový pracující člověk; alkoholik
Ferdinand Vaněk - autorovo umělecké alter ego; spisovatel; inteligentní - na rozdíl od sládka se vyjadřuje na úrovni

DĚJ:

Hra se odehrává v prostoru kanceláře v pivovaru a je psána formou rozhovoru dvou lidí, pivovarnického sládka a jeho zaměstnance Ferdinanda Vaňka. Vaněk se dříve živil psaním divadelních her, protože byl ale režimu nepohodlný, dostal v divadle výpověď. Aby byl zaměstnán (protože příživnictví bylo tehdy trestné), musel nastoupit do pivovaru.

Sládek mu během rozhovoru také nezapomene několikrát připomenout, že toto místo získal jen díky němu. Neustále se opakuje a v průběhu celého rozhovoru pije jedno pivo za druhým. Vaněk je k němu velice slušný, což sládka přiměje rozpovídat se o nepříjemných návštěvách příslušníků StB, kteří zjišťují nejnovější informace o Vaňkovi. Proto chce po Vaňkovi, aby mu, výměnou za lepší místo (ve skladu), čas od času na sebe něco prozradil. To je však v rozporu s Vaňkovými zásadami, a proto odmítá.

Opilý sládek se rozpláče a nakonec usne. Vaněk opustí kancelář, a když se po chvíli opět vrací, sládek si nic nepamatuje a rozhovor začne nanovo. Tentokrát však Vaněk změní svůj přístup i odpovědi, protože pravděpodobně pochopí, že je možné ze sládkova rozpoložení "něco vytěžit".

Ve hře je zajímavě zobrazen tlak, který tehdejší režim vyvíjel na obyčejné lidi, jako byl například sládek. Ten neměl nic společného s Vaňkovými předchozími aktivitami, a přesto na něj byl vyvíjen psychický nátlak kvůli informacím.

Námětem pro tuto hru byla autorovi jeho vlastní zkušenost. Na počátku 70. let totiž strávil devět měsíců prací v trutnovském pivovaru.