Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Meander v Praze roku 2003 (2. vydání). Doslov napsal Ivan Klíma. Ilustroval Jiří Sopko. Do angličtiny (The Pizh'duks) přeložila Laura Conwayová. Počet stran: 56. ISBN: 80-86283-19-4.

O KNIZE:

Toto je jediná Havlova kniha, kterou alespoň navenek mínil pro děti. Václav Havel dlouho tvrdil, že pohádku pro děti vůbec nemůže napsat. Prý i proto, že špatně vyslovuje souhlásku "r" a v pohádce to jsou samí drrraci, krrrálové, prrrincezny, hastrrrmani a podobné. Tak si vymyslel vlastní pohádkovou bytost - Pižďuchy, kteří žádné "r" nemají. Jelikož měl Václav Havel během komunismu zakázané publikovat, vznikl tento text v roce 1974 jako příspěvek do knihy pohádek českých autorů, která byla vydána německým nakladatelstvím.

Chování pižďuchů je do vysoké míry pouze obraz absurdních politických praktik a počinů, které jsou něžně vyobrazeny na naivních pižďuších. Tímto se kniha velmi rychle stává zajímavá hlavně pro starší čtenáře a děti zaujme leda už jen autorovo hraní se slovy anebo zajímavé ilustrace Jiřího Sopka.

STRUČNÝ DĚJ:

Kniha je rozdělena do 5 krátkých nenavazujících kapitol. Každá nese nějaké poučení, nebo se alespoň snaží upozornit na nějakou absurdní lidskou vlastnost či zlozvyk. Například v příběhu s názvem Telefon povídá Havel dětem, jak každý pižďuch, když něco potřebuje, tak jen zavolá jinému pižďuchovi, jenž danou věc umí nebo má. Jenže co bude pižďuch dělat, když se mu telefon rozbije a on nebude vědět co si počít, když ještě nikdy nic nevyřizoval sám?

POSTAVY:

pižďuchové - někdy, když jich v příběhu vystupuje víc, to je pak pižďuch první, druhý a tak dále, ale všichni jsou naprosto stejní; působí dětsky, naivně, ne příliš inteligentně; někdy jsou chamtiví, zato téměř pokaždé jsou zacyklení; situace, do nichž se dostávají, se opakují a s tím i jejich rozhodnutí

UKÁZKA:

Když potřebuje pižďuch vědět, co má dělat, vezme telefon a zavolá vyššího pižďucha a ten mu to řekne. Když pižďuch potřebuje, aby někdo udělal to, co vyšší pižďuch řekl, že má udělat, vezme telefon a zavolá nižšího pižďucha a řekne mu, že to má udělat. Když potřebuje pižďuch někomu pomoci, například, když chce, aby jeho neteř, která neumí říkat hlásky B, D, F, G, H, M, N, R, S a Z, udělali učitelkou mluvení, vezme telefon a zavolá jinému pižďuchovi, který rozhoduje o tom, kdo bude učit mluvení, a ten to zařídí. Když potřebuje pižďuch naopak někomu ublížit, třeba když chce, aby zakázali učit mluvení někomu, kdo sice umí říkat správně všechny hlásky, ale říká věci, které si má nechat pro sebe (jako například, že pižďuši jsou pižďuši), vezme telefon a zavolá jinému pižďuchovi, který rozhoduje o tom, komu zakážou učit mluvení, a ten to zařídí.