Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• divadelní hra Václava Havla o čtyřech dějstvích (premiéra 3. prosince 1963 v Divadle Na Zábradlí v režii Otomara Krejči)

Zahradní slavnost je první Havlovou samostatnou celovečerní hrou. Text samotné hry uvádí v tomto vydání studie Josefa Dubce Absurdní drama po česku.
Hlavním tématem hry Zahradní slavnost je rozklad lidské osobnosti - nejde ovšem jen o rozklad mravní, nýbrž i o rozklad faktický a totální, jenž se nepohybuje jenom v oblasti psychologie postavy, ale i v oblasti samotné fabule. Jde o příkladnou ukázku Havlova absurdního dramatu, jehož hlavní motiv spočívá v hledání a ztrácení lidské identity...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Větrné mlýny v Brně roku 2010 (1. vydání tamtéž). Předmluvu napsal Josef Dubec. Počet stran: 76. ISBN: 978-80-7443-027-5.

O AUTOROVI:

Český dramatik, esejista a bývalý prezident České republiky, Václav Havel, byl významnou osobností v boji proti komunistickému režimu v bývalém Československu.

Narodil se v roce 1936 v Praze do známé podnikatelské rodiny. Po válce chodil do prestižní internátní školy v Poděbradech, ale další studium mu bylo znesnadněno. Kvůli jeho buržoaznímu původu nemohl na vysněnou Akademii múzických umění a studoval České vysoké učení technické. Pracoval jako jevištní technik v několika divadlech a po roce 1960 začal sám tvořit divadelní hry. Jednou z prvních byla právě Zahradní slavnost. Nakonec dálkově vystudoval AMU a stal se dramaturgem Divadla Na Zábradlí.

Již během Pražského jara v roce 1968 se veřejně postavil proti způsobům vlády Komunistické strany. Po neúspěchu Pražského jara byla jeho díla zakázána, stal se však spolu se svými dramaty známý i v zahraničí.
Vyhrazoval se proti okupaci sovětskými vojsky a pokračoval v kritice režimu. Stál u vzniku Charty 77 a stal se členem Českého helsinského výboru, který sledoval dodržování lidských práv v Československu.
Za své názory a projevy byl několikrát vězněn a dohromady si odseděl přes pět let.

Dva dny po začátku sametové revoluce založil s několika dalšími protitotalitní hnutí Občanské fórum a vedl projevy k demonstrantům na Václavském náměstí. Pod tlakem Občanského fóra a masových demonstrací přislíbil tehdejší prezident Gustav Husák abdikaci a po celém Československu se rozjela kampaň "Havel na Hrad!" Tak se podařilo přesvědčit i komunistické poslance, aby zvolili Václava Havla prezidentem. Havel se tak stal posledním československým prezidentem v dějinách...

Po vzniku samostatné České republiky byl opět zvolen do stejné funkce, kde setrval dvě volební období, tedy do roku 2003. Jako prezident se zasloužil o udržení demokracie i o vstup České republiky do Evropské unie. [1]

STRUČNÝ OBSAH HRY:

Manželé Pludkovi mají dva syny, Petra a Huga. Petr je chytrý a rád čte, ale je i černou ovcí rodiny, protože být intelektuálem se právě moc nesluší. Zato Hugo je podle rodičů docela slibný, a proto jej pošlou na zahradní slavnost Likvidačního úřadu, aby se setkal s Františkem Kalabisem a získal dobrou práci.

Kalabise sice nenajde, ale zato se setká s Tajemníkem a Tajemnicí. Ti mu poví pravidla slavnosti a Hugo bravurně ovládne prázdné, formální fráze. Pomocí nich se pak dokáže prokličkovat až na vedoucího Likvidačního úřadu. Dostane za úkol zlikvidovat Zahajovací i Likvidační úřad a vytvořit Ústřední komisi pro likvidaci a zahajování. Nakonec Hugo ztrácí identitu a stává se sice úspěšným, ale přesto řadovým úředníkem, kterého nepoznávají ani vlastní rodiče...

O ABSURDITĚ VE HŘE:

Přestože nikde není zmíněno, kde se příběh odehrává, je jasné, že má odrážet politickou situaci v době svého vzniku, tedy v 60. letech minulého století. Velmi jednoduchý příběh zde ustupuje dlouhým dialogům. Ne nadarmo se pro Havlovy hry vžilo označení absurdní drama, protože dialogy jsou eskalované až do takového stupně, do kterého by se v realitě nemohly nikdy dostat. Proto často můžeme slyšet jednu větu několikrát za sebou, kdy postavy odpovídají naučenými frázemi, jež se často liší třeba jen jedním slovem. Tyto fráze, které většinou ani nemají význam jako sdělení, používají úředníci prakticky jen jako formalitu.
Doma v soukromí se lidé (jako například manželé Pludkovi) spolu baví úplně normálně, ale přesto řeší podobné problémy jako úředníci. A to proto, aby před ostatními vypadali slušně a korektně - jak se patří správným občanům -, a získali si co nejvyšší postavení. I právě z tohoto důvodu před návštěvami schovávají intelektuála Petra.

Hugo přijde na to, že ony sterilní fráze jsou jediné, co člověk potřebuje k tomu, aby získal postavení. Od likvidátorů, s nimiž se seznámí právě na zahradní slavnosti, odpozoruje, jak má komunikovat. Díky své vychytralosti tak stoupá ve společenském žebříčku.

Další absurditou je i příběh dvou úřadů: Likvidačního a Zahajovacího. Zahajovací úřad, který se stará o zahajování oficiálních akcí ostatních úřadů, je už sám o sobě šílený. Natož pak když o sobě "zahajovač" Ferda Plzák tvrdí, že jsou naprosto nepostradatelní a stát se dobrým "zahajovačem" není nic lehkého. Přesto pak uznal, že Hugo by mohl být výborným "zahajovačem", i když Hugo prakticky jen opakoval to, co říkal Ferda. Samozřejmě "zahajovači" jako všichni pouze opakovali prázdné fráze, aby to všem okolo dělalo dobře.
Možná právě kvůli nepotřebnosti byl dán tento úřad do likvidace, a tu samozřejmě zprostředkovával Likvidační úřad, jenž zase existoval jen proto, aby mohl rušit jiné úřady. Byl tedy úplně stejně potřebný jako ten Zahajovací, a proto měl být zlikvidován taky. Ale kdo má likvidovat likvidační úřad? Snad "zahajovači"!?
Nakonec vznikla Komise pro likvidaci a zahajování, jejíž vedení převzal sám Hugo, jenž se sice dostal na takto vysoký post, ale už také žil jen prázdnými frázemi. Když se poté vrátil domů, dokonce ani vlastní rodiče jej nepoznali.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autor touto hrou upozorňuje na situaci v komunistickém Československu šedesátých let minulého století, kde se odehrávaly stejně absurdní události. Politici se pouze chválili a provolávali prázdné fráze, které nic neznamenaly, ale měly se líbit ostatním. Kdo se dokázal zalíbit podobně jako Hugo, ten byl považován za správného straníka. Jelikož to ale v realitě nebylo tak očividné, musel Havel tyto situace dovést až do extrému, aby si to uvědomili i diváci. Hra totiž rozhodně není pro diváka, který si chce v divadle odpočinout. Je nutné si spojovat spoustu souvislostí a pro zachycení celé hry by bylo dobré ji vidět několikrát.
Naštěstí se zde na odlehčení objevuje vedlejší dějová linie, jež ukazuje zbytek rodiny Pludků, jejichž typické rodinné problémy baví publikum. Navíc se zde ještě objevuje Amálka, do níž se zamiloval Petr Pludek, a spolu vedou divoký milenecký život.

AMATÉRSKÁ INSCENACE HRY V HRADCI KRÁLOVÉ:

Hru Zahradní slavnost jsem měl možnost zhlédnout v podání amatérského královéhradeckého divadla Jesličky. Ta zde byla oproti originálu ještě více ozvláštněná. Postavy si vyměnily pohlaví - mužské postavy byly hrány ženami a ty ženské naopak zase muži. Do role hlavní postavy (Huga) byla obsazena dívka, jež ráčkovala. Ve hře, která se zakládá na dialozích, to byl bohužel docela rušivý prvek. Na druhou stranu jí i všem ostatním hercům patří velké uznání za to, že se dokázali naučit takové množství textu, přestože divadlo je jen jejich koníčkem a většina z nich je studenty, kteří se musí ještě učit do školy.

ZDROJE:

[1] Václav Havel. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2016 [cit. 2016-12-04]. Dostupné z: cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%A1clav_Havel