Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Orbis v Praze roku 1964 (1. vydání). Doslov napsal Jan Grossman. Počet stran: 78.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Václav Havel, světoznámý český politik, dramatik a kritik komunistického režimu, byl posledním prezidentem Československa a prvním České republiky. Jeho kariéra začala vystudováním DAMU a prací jevištního technika. Později se začal věnovat psaní vlastních her, ale od 70. let minulého století mu bylo zakázáno publikovat. Byl jedním z hlavních organizátorů Charty 77 a za své postoje byl opakovaně vězněn. Mezi jeho nejznámější díla patří Zahradní slavnost (1963), Spiklenci (1971), Žebrácká opera (1972) a Audience (1975).

Václav Havel zemřel v prosinci 2011 na následky dlouhodobých zdravotních potíží a na jeho smrt reagovala značná část občanů i politických osobností.

O DÍLE:

Lidé mají různé priority. Pro některé jsou hlavní vztahy, pro jiné zase vlastní koníček. Pro rodinu, ve které vyrůstá Hugo Pludek, je hlavním měřítkem kariérní úspěch. Pro svého syna má předem připravenou budoucnost a nezajímá ji jeho představa. Pludkovi rodiče nic nenechali náhodě a Hugovi sjednali schůzku s Františkem Kalabisem, jenž je výše postavený v úřednickém sytému. Osud jim však nepřeje a pan Kalabis dá místo plánované schůzky přednost zahradní slavnosti Likvidačního úřadu. Hugo Pludek se však rozhodne jednat a rovněž se vydá na slavnost, na níž se během jediného večera dokáže dostat téměř až na vrcholek kariérního žebříčku.

Celá hra je postavena na absurdních dialozích, které často nedávají smysl a ve kterých se často opakují celé fráze. Právě opakování je společně s absurditou a slovíčkařením dalším důležitým pilířem, na němž je celá hra postavena. Celé dialogy i jejich části jsou opakovány mezi různými postavami. Václav Havel si velmi hraje se slovy a většina absurdních rozhovorů je postavena pouze na prohození několika slov. Myslím, že atmosféru hry nejlépe vystihne následující ukázka:

HUGO: Nejlepší by bylo uspořádat obě školení současně: zahajovači by školili likvidační úředníky a likvidační úředníci by školili zahajovače.
ŘEDITEL: A zahájil by to pak zahajovačem školený likvidační úředník, nebo likvidačním úředníkem školený zahajovač?
HUGO: Muselo by se uspořádat ještě jedno školení: zahajovačsky školení likvidační úředníci by školili likvidačně školené zahajovače a likvidačně školení zahajovači by školili zahajovačsky školené likvidační úředníky.
ŘEDITEL: A zahájil by to pak zahajovačsky školeným likvidačním úředníkem školený likvidačně školený zahajovač, anebo likvidačně školeným zahajovačem školený zahajovačsky školený likvidační úředník?

Pod pokrývkou složitých dialogů a nesmyslných úřadů se ale nachází jednoduchý, avšak zajímavý příběh. Hugo je schopný pomocí manipulování s ostatními či jen posloucháním cizích rozhovorů a využíváním argumentů ostatních lidí posouvat svou osobnost vzhůru po žebříku vlivu.

Celé drama nám skvělým způsobem připomíná, jaký je svět kolem nás. Lidé jsou schopni se pro více peněz a lepší postavení vzdát svých názorů i své důstojnosti a podlézat ostatním. Ve hře je pěkným způsobem vystižena anonymita jedince i absurdita a zbytečnost spousty úřadů. Všichni se tváří, jako že tvrdě pracují, ale popravdě nikdo nic podstatného nedělá.
Havel považoval celý systém za přehlcený a plný zbytečného papírování. Myslím, že se jedná o velmi aktuální a nadčasový problém. Přebytek byrokracie i strach a nezájem lidí říci své stanovisko či názor lze obojí označit za potíže, jež se v naší společnosti táhnou od dob totalismu, což je také doba, kdy byla hra napsána.

AMATÉRSKÁ INSCENACE HRY V HRADCI KRÁLOVÉ:

Inscenace divadla Jesličky od režiséra Josefa Jana Kopeckého, kterou jsme měli možnost zhlédnout, pořádně zamávala s postavami. Místo původních devíti jich totiž hraje dvanáct! A co více, obě pohlaví si vyměnily role, což ještě přispělo k jakési anonymitě jednotlivce. Hugo Pludka skvěle zahrála Týna Bucháčková. Škoda jen trochu horší výslovnosti některých hlásek, což zrovna v této hře představovalo docela problém. Jinak ale jí i všem mladým hercům zcela jistě patří můj veliký obdiv, protože nastudování takto složitých dialogů i monologů, jež navíc často ani nedávají smysl, se zdá skoro jako nadlidský úkol. Představení bylo rozděleno přestávkou do dvou částí, přičemž ta druhá byla o poznání svižnější a místy se blýskla i vtipem, který bravurním způsobem doplňoval Karel Pešek v roli matky.

VLASTNÍ NÁZOR:

Hra mě velmi oslovila, přestože některé okamžiky byly neustálým opakováním stejných frází poněkud otravné.
Líbil se mi nápad absurdního dramatu, které si dělá srandu z vážných problémů naší společnosti. Ve společnosti rozdělené na milovníky a odpůrce Havlových her se já, po zhlédnutí první z nich, kloním spíše k prvnímu táboru.