Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jediná povídka Václava Hraběte, která vychází z časopiseckého otisku v revui Divoké víno z roku 1967 se odehrává v průběhu jednoho dne. Je členěna do kapitol velice prostě - NOC, DOPOLEDNE, ODPOLEDNE a VEČER. Styl psaní je volný, místy chybí interpunkce a jakési myšlenky, filozofování a "poznámky pod čarou" jsou psány v závorkách kurzívou.

Hlavní postavou knihy je mladý, osmnáctiletý Jan. Je sečtělý, vzdělaný, zajímá se o literaturu a nadto hraje pantomimu v jednom amatérském spolku. Na druhou stranu žije hudbou jako je jazz a blues, filozofuje nad životními otázkami, flámuje, je neuctivý ke starším lidem, kteří si nad ním několikráte postesknou, jaká že je to dneska mládež, přijde si jiný. Neví však, zda-li to není pouhé snobství. Zda se nedělá jiným jen naoko a ve skutečnosti je stejný jako všichni ostatní...

"... Hlas té ženské na pásku chraptí a šeptá, jó, muškát, rum a déšť. Horečka! Hergot! Proč nejsem schopnej se pořádně naučit anglicky?!? Takhle jen lovím sem tam slovíčko... Horečka, Romeo, příběhy beze jména, horečka. Roztřásá prsty, vystydlý asfalt, rty trumpetistů. Horečka. Horečka z lásky. Horečka vrací ruletu zpátky. Znova. ..."

NOC
V této kapitole je Jan pozván Marií, se kterou se náhodou seznámí, na její maturitní večírek. Pohoršuje se nad lidmi, kteří zde kouří první cigaretu a přitom se tváří, jako by byli životem již protřelí a těch cigaret vykouřili tisíce. Je jen o rok starší než oni...
Jan se tu vyspí s Marií. A později si to vyčítá, protože ji nemá rád a místo toho přemýšlí o Alici, zpěvačce z jejich amatérského spolku, která byla nedávno jeho první dívkou. Tu on miluje, po ní touží. Marie se však zamiluje do něj...

"... (Zatracená sentimentalita! Nesmím to s tím pitím přehánět! Pokusím se bejt cynickej: Kolik toho asi měla na sobě Julie tenkrát na balkóně?)
Cítil, jak se třese v jeho dlaních. Z ulice táhla zima, obloha se rozplývala do vlahé, šedomodré kýčovité barvy technicolorového moře.
Řekla: "Nedělej cynika! Je to hloupý a směšný toužit po zestárnutí. I tak čas utíká." Políbil ji a její ramena se nepřestala chvět a tak poznal, že to nebylo zimou. ..."

DOPOLEDNE
Dopoledne se Honza necítí nejlépe, má kruhy pod očima a kocovinu. Den začíná snídaní v Koruně. Dává si dršťkovou polévku, dva rohlíky a černé pivo. Přemýšlí. Nad uplynulou nocí, nad Alicí, nad vším možným...Vrací se domů, do podnájmu, kde bydlí s o dva roky starším Karlem. Odcházejí společně na oběd.

"... Co kdybych teď tak potkal Želivskýho? Vracel by se od Vltavy, přes kleriku igeliťák a šel by na radnici. A až bych na něj křičel "Želivskej, nechoď na radnici, chtěj tě tam podřezat!" tak by se na mne jen přezíravě kouknul a šel by dál. A já bych křičel "Neblázni, nedělej ze sebe hrdinu!" a on by mlčel a neměl by mě čím urazit, jednak proto, že tenkrát neznali slova jako puberta, adolescence a morální profil mládeže, jednak proto, že to byl dobrej chlap. A pak bych si nevěděl rady, tak bych se s ním začal prát a sebrali by nás a než by s námi sepsali protokol, byl by Želivskej zachráněnej, protože radní by se mezitím naštvali a rozešli by se na sváteční oběd. A já bych vzal Želivskýho sebou a půjčil bych mu "Kapitál" a Apol-linaira. A pak bych ho vzal k Ivanovi a pustili bysme mu Amstronga. A naučil bych ho kouřit. Jenomže to nejde Už je mrtvej. A slavnej.) ..."

ODPOLEDNE
Odpoledne jde Honza na zkoušku do divadla. Alice zpívá Blues cynické holky a Jan vyslechne rozhovor režiséra a jeho přítele. Rádoby režisér je starý obtloustlý pán, co balí mladé dívky - "zajíčky" -, které láká vidina filmu. Zrovna když Honza poslouchá, baví se ti dva o tom, jak si režisér brousí zuby na Alici...
Po zkoušce jde Alici doprovodit domů. Povídají si o nich, o citech, které k sobě cítí.

"... Nahmatal ve tmě její ramena a přitáhl ji k sobě Měla rty suché a popraskané jako po horečce. (Tak dlouho jsem tu nebyl a jsi stejná. Poznám tě potmě. Jsem s tebou moc šťastnej a nevím, co budu dělat, až mě jednou opustíš...) ..."

VEČER
Divadelní představení. Alice zazpívá svoje blues, Honza se líčí a připravuje se na své vystoupení pierota. Zuzana, která v jejich divadle zpívá šansony, Honzovi přichází říct, že Alice hned po vystoupení odešla. Honza je překvapen. Měli přece domluveno, že někam zajdou... Do jeho vystoupení zbývá půlhodina - rozjede se k jejímu bytu. Zjišťuje, že za jeho dveřmi je Alice s oním starým režisérem.
Vrací se do divadla, odehraje své číslo. Má potlesk jako nikdy dříve. Rozhoduje se však, že přestane s pantomimou a začne se učit hrát na trumpetu.
Po představení jde do klubu. Kupuje si cigarety a koňak. U vedlejšího stolu vidí Alici s režisérem - připije jim na zdraví.

O něco poté, když se Jan z nábřeží obdivoval zmoklé řece, zeptal se fešácký režisér Alice: "Ten kluk v tom černým baloňáku, co vypadal jak smrťák a připíjel nám, nebyl to ten, co tlouk večer u tebe na dveře?"
"Byl."
Režisér chvíli přemýšlel. "To se tedy ale zachoval ohromně. Zdá se to bejt výbornej kluk. Ten musí mít ale nervy!"
"Je to výbornej kluk. Zrovna na něj myslím...
Na to, proč vlastně jsem teď s tebou a ne s ním..."

Čtenářský deník	-	Blues
	-	Blues pro bláznivou holku, Blues pro bláznivou holku (2), Blues pro bláznivou holku (3), Blues pro bláznivou holku (4)
	-	Blues pro bláznivou holku (rozbor)
	-	Horečka, Horečka (2)

Čítanka	-	..., děvka verónská (Blues pro bláznivou holku)
	-	A kdybych už měl umřít (Blues pro bláznivou holku)
	-	A na místě oltáře bude telefon (Blues pro bláznivou holku)
	-	Anenská pouť (Blues pro bláznivou holku)
	-	Až bude svítat (Blues pro bláznivou holku)
	-	Báseň skoro jako vánoční pohlednice (Blues pro bláznivou holku)
	-	Báseň skoro na rozloučenou (Blues pro bláznivou holku)
	-	Blues na památku Vladimíra Majakovského (Blues pro bláznivou holku)
	-	Blues o kartách a vitriolu (Blues pro bláznivou holku)
	-	Blues o malovaných dětech které prodali do zámoří (Blues pro bláznivou holku)
	-	Blues o malování (Blues pro bláznivou holku)
	-	Blues o smutku zhasínajícího teplometu (Blues pro bláznivou holku)
	-	Blues pro bláznivou holku (Blues v modré a bílé)
	-	Bourrée (sol-minore) (Blues pro bláznivou holku)
	-	Citová výchova (Blues pro bláznivou holku)
	-	Déšť (Blues pro bláznivou holku)
	-	Dlouhonohé září (Blues pro bláznivou holku)
	-	Horečka
	-	Infekce (Blues pro bláznivou holku)
	-	Jam Session s Františkem Gellnerem (Blues pro bláznivou holku)
	-	Jednou (Blues pro bláznivou holku)
	-	Královnino blues (Blues pro bláznivou holku)
	-	Krátká báseň o Praze (Blues pro bláznivou holku)
	-	Kroky v noci (Blues pro bláznivou holku)
	-	Květen (Blues pro bláznivou holku)
	-	Léto v pohraničním městě (Blues pro bláznivou holku)
	-	Litanie z končícího rána (Blues pro bláznivou holku)
	-	Malý dodatek ke statistikám (Blues pro bláznivou holku)
	-	Mohl to být román (Blues pro bláznivou holku)
	-	Ospalé něžnosti (Blues v modré a bílé)
	-	Pár tónů (Blues pro bláznivou holku)
	-	Podzim (Blues pro bláznivou holku)
	-	Potom a teď a potom (Blues pro bláznivou holku)
	-	První vycházka (Blues pro bláznivou holku)
	-	Půlnoční mše v dešti (Blues pro bláznivou holku)
	-	Romance (Blues pro bláznivou holku)
	-	Ty I (Blues v modré a bílé)
	-	Ukolébavka (Blues pro bláznivou holku)
	-	Variace na renesanční téma (Blues v modré a bílé)
	-	Zavři oči (Blues v modré a bílé)