Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Kladivo na čarodějnice patří mezi nejúspěšnější romány Václava Kaplického. Toto dílo nese název podle církevního spisu Malleus maleficarum (česky Kladivo na čarodějnice), který vyšel ve Štrasburku roku 1488 a po dlouhá léta sloužil jako příručka při inkvizičních soudech. Vychází z historických událostí kolem roku 1680-1688, kdy byl na Olomoucku uspořádán hon na čarodějnice.
Děj knihy se odehrává ve 2. polovině 17. století.

Porodní bábě Dorotě Groerové z Vernířovic nedojila kráva a stará Davidka jí poradila, ať dá krávě svěcenou hostii, pak prý zase začne dojit. Groerová tedy požádá žebračku Marynu Schuchovou, ať jí přinese z kostela svěcenou hostii, dá jí pak za to máz hrachu a trochu ječné mouky. Žebračka poháněná hladem souhlasí a při mši přijme hostii, záhy jí však vyplivne a ukryje do šátku. Bohužel je odhalena a následně obviněna z čarodějnictví farářem Schmidtem. Všechny tři ženy (žebračka Schuchová, porodní bába Groerová a stará Davidka) jsou převezeny na zámek Velké Losiny, kde byly uvězněny a souzeny inkvizitorem Bobligem z Edelstadtu. Ženy samozřejmě čarodějnice nebyly, ale po výsleších, ve kterých je Boblig nařkl z létání na Petrovy kameny, kde obcovaly s galány, a po tortuře se ke všemu doznaly a později byly upáleny. Toto však byl jen začátek krvavého masakru. Ziskuchtivý Boblig se svým pomocníkem Ignácem začal postupně obviňovat z čarodějnictví další a další občany Velkých Losin a později i Šumperka. Vybíral si hlavně bohaté, neboť vždy získal nějakou část jejich majetku. Jednotlivé procesy probíhaly vždy velice pomalu, protože čím delší byly, tím větší zisk z toho Boblig měl. Nehrozilo, že by z toho někdo z obviněných vyvázl živý, neboť i ten nejsilnější a nejodvážnější člověk se po opakovaném mučení přiznal k věcem, které jim Boblig doslova nadiktoval.

Jedním z Bobligových cílů byl i šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, jenž už zpočátku odhalil jeho pravé zájmy a ostře proti němu vystupoval i u samotného olomouckého biskupa. Nejdříve Boblig obvinil a následně i odsoudil k smrti Lautnerovu mladou kuchařku Zuzanu Voglickovou a poté i jeho nejlepší přátele. Všichni pod tlakem tortury potvrdili Bobligova obvinění proti Lautnerovi.

Pak Lautner znenadání obdrží od svého přítele mohelnického děkana Winklera pozvání na posvícení.
Nic netušící Lautner nabídku od starého přítele přijme a vydá se do Mohelnice, tam je však na něj nachystaná léčka. V Mohelnici je zatčen a následně uvězněn.
I na něm je opakovaně vykonávaná tortura a i když Bobligovi dlouho vzdoroval, po těžkém mučení na skřipci se i on přiznal k hrůzným činům, které nikdy nespáchal. Nakonec je mu sdělen rozsudek - upálení a ještě před smrtí na Šibeničním vrchu byl světícím biskupem odsvěcen.

Inkviziční procesy právníka Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, který má na svědomí přes stovku mrtvých, končí až po osmi letech, kdy ho odvolá samotný císař, protože ani on nevěřil v pravdivost výpovědí osob přiznaných u mučení.

Kniha končí návratem Kašpara Huttera, jednoho z Lautnerových přátel, který utekl ze Šumperka, když začal tušit, že i on bude jednou křivě obviněn z čarodějnictví. Když se dozví o smrti své ženy a svých přátel, sám sebe se ptá, zdali i on a jeho mrtví přátelé nenesou nějakou část viny na masakru způsobeném Bobligem, když místo toho, aby se bránili, čekali na zázrak.

VLASTNÍ NÁZOR:

Musím se přiznat, že ze začátku jsem byla z Bobliga zmatená, neboť jsem nevěděla, jestli to všechno dělal pro peníze, nebo si skutečně myslel, že zbavuje svět Ďáblových pomocníků, ale myslím, že jsem nakonec děj pochopila a Boblig tedy nebyl nic jiného než ziskuchtivé monstrum bez jakéhokoli svědomí. Je neuvěřitelné, jak byli lidé hloupí, když věřili všemu, co jim Boblig řekl. A smutné je, že právě on byl jeden z mála chytrých mezi hloupými a toho dokázal náležitě využít.