Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Děj knihy začíná v západní Anglii, kde se roku 1555 kantoru Talbotovi narodil první syn Eduard. Ten již od dětství projevoval nemalé nadání, a tak ho ne moc bohatý otec poslal na studia. Protože však vedl veselý život a doufal, že si peníze opatří spíš pomocí magie a alchymie, stal se lékárenským pomocníkem. V tomto zaměstnání brzy pronikl do tajů lékárnického umění. Jelikož dostával méně peněz, než stačilo na jeho hýřivý život, přijal místo obecního písaře. To již byl dospělý muž a místo toho, aby pomýšlel na ženitbu, raději trávil noci v hospodách a u svých přátel dlužil peníze. Tehdy se pokusil získat větší obnos tím, že padělal úřední listinu. Brzy se na to však přišlo a Talbot byl vypovězen z města a byly mu uřezány obě uši. Vydal se na cestu na jih směrem k Londýnu, kde - jak se domníval - ho budou potřebovat. Cestou si usmyslel, že se stane alchymistou. Blízko Londýna žije slavný mistr John Dee, alchymista, který má přízeň u samotné anglické královny Alžběty. Ale jak docílit toho, aby ho tak věhlasný mistr vzal do učení a navíc s takovým jménem. Proto si jméno změnil na Eduard Kelley a přál si, aby mu co nejdříve dorostly vlasy a nebylo vidět jeho uřezané uši. Štěstí se na něj však usmálo. V jednom hostinci uviděl starou knihu, kterou prý našli v jedné biskupské hrobce spolu se dvěma slonovinovými koulemi s býlím a červeným práškem. Vše získal a poté dal mistru Deeovi jako dar. Jelikož se mistru zalíbil a právě hledal aldanta, zval ho jako svého asistenta a začal ho učit alchymistickému řemeslu.
Jednou k věhlasnému mistru přišel vévoda Laski z Polska a nechal si u něj vypracovat horoskop, který bohatě zaplatil zlatem a také pozval mistra i jeho pomocníka do Polska, protože v Polsku jsou alchymisté velmi vážení.
Tak se vypravili do Polska. Cestou se však zastavili v Praze, v Království českém u dvora císaře Rudolfa, protože ten je mezi všemi znám jako příznivec alchymistů a přírodních badatelů. U císaře však nepochodili, ale seznámili se s nejbohatším a nejvlivnějším mužem z království, s panem Rožmberkem. Ten jim nabídl své dvě dílny v Třeboni a Českém Krumlově. Mistr však odmítl, že již přislíbili návštěvu v Polsku, načež Rožmberk odvětil, že pokud se jim nebude v Polsku dařit, v Čechách je rád přivítá.
Mistr Dee se společníkem Kelleym se vidali na cestu do Krakova, kde se ubytovali v bytě, který jim vojvoda Laski pronajal. Také je představil svým přátelům a tím jejich popularita v Polsku stoupla. Kelley s mistrem prováděli seance s duchy a sestavovali horoskopy. Kelley však vedl hýřivý život a tvrdil věci, které se neslučovali s církví.
Polský král Štěpán Báthory byl nemocen a pan Laski chtěl kandidovat na jeho místo, to byl pravý důvod proč Angličany pozval. Proto když se dověděl o biskupově zájmu o ně, poradil králi, aby oba cizince přijal na návštěvu. Tam provedli další seanci. Od té doby však docházelo mezi mistrem a Kelleym ke stále častějším rozepřím. Jednou cizinci dostali předvolání před inkviziční soud, načež z Krakova bez rozloučení odjeli a vrátili se zpět do Prahy. Tam mistr Dee nastoupil na místo alchymisty u císaře Rudolfa a Kelley v Třeboňské dílně pana Rožmberka.
Jelikož se Deeovo postavení nelíbilo pražským úředníkům, sbírali všemožné informace, aby Deea před císařem co nejvíce pošpinili a dostali ho z císařovi blízkosti. Tak se stalo, že byl Dee propuštěn ze služeb císařských a vypovězen z Prahy. Dee pak našel útočiště v Třeboni u pana Viléma z Rožmberka, který se vracel z neúspěšné kandidatury na polský trůn. Protože Kelley opět - hlavně za Rožmberkovy nepřítomnosti - vedl hýřivý život a také proto, že Dee Kelleyho už neměl příliš v lásce, byl Kelley z Třeboně propuštěn. Ten nemeškal, vrátil se do Prahy a nechal se ohlásit u pana Rumpfa, jednoho z nejmocnějších úředníků u dvora. Tomu daroval asi librový hranol zlata, který prý v třeboňské dílně vyrobil a žádal o přímluvu u císaře. Císaři také "vyrobil" librový valoun zlata a ten ho přijal do svých služeb. Netrvala dlouho a velmi si ho oblíbil. Neustále ho povyšoval, až ho povýšil do stavu rytířského - jako pana rytíře Kelleyho z Imany.
Kelley navštívil Deea v Třeboni, kde od Rožmberského pána dostal nějaké vesnice nedaleko Jílové, města, kde se dříve těžilo zlato. Pro Deea také přijeli poslové, aby jej zatkli, Rožmberk ho však nechal uprchnout pryč ze země. Kelley se nedlouho po návratu zpět do Prahy vydal na obhlídku svého nového panství. Po návratu domů obdržel lístek od paní Johanky Westonové, své první lásky z Anglie. Na lístku stálo, že ho Johanka navštíví. Dozvěděl se, že její muž zemřel, a ona je teď se svými dvěma dětmi v Praze. Kelley požádal Johanku o ruku a koupil dům na Novém Městě. Brzy se konala malá svatba. Současně s Kelleym se ženil také pan Vilém z Rožmberka. Jeho čtvrtou ženou byla panna Polyxena z Pernštejna.
Netrvalo dlouho a angličtí agenti začali o Kelleym na císařském dvoře šířit pochybnosti. Kelleyho postavení se tak stávalo nejisté. Proto se se svou ženou rozhodl, že skoupí několik domů v Jílové, přestěhují se tam a začnou město i svá panství okolo zvelebovat. Eduard ještě Johanku požádal, zde by jí nevadilo, kdyby pozval do Čech svého mladšího bratra Tomáše. Tomáš rozprodal všechen majetek a přijel do Prahy. Eduardovi přivezl zprávu, že oba rodiče jsou již po smrti.
Po nějaké době Eduard vzal Tomáše s sebou do Jílové. Tomu se zde velmi zalíbilo. Seznámil se s Ludmilou Lažickou z Písnice, která se nabídla, že ho bude učit česky. Oba mladí lidé se do sebe brzy zamilovali a konala se svatba. Tomáš pak od svého bratra za nevěstino věno koupil několik dvorů. Johanka ve švagrové našla přítelkyni a i děti si tetu velmi oblíbily. Eduard byl v tu dobu velmi šťasten. Jeho radost ještě vzrostla, když se dozvěděl, že Johanka čeká dítě.
Jednoho dne se Kelley dověděl, že do Prahy přijel slavný polský alchymista Michal Sendziwoj. Kelley si byl vědom konkurence a možnosti ztráty svého místa, a tak Sendziwoje navštívil. Našel ho i s celou rodinou v malém zatuchlém pokoji. Sendziwoj byl nemocen. Cestou z Krakova do Prahy je přepadli a o vše oloupili. Kelley se nabídl, že je ubytuje v prázdném domě v Jílové. Tak se i stalo. Rodiny se brzy spřátelili a Kelley prozatím z Prahy odstranil konkurenci.
Do Kelleyho dílny občas chodíval jistý Jan Hunkler, který se vždy na Kelleyho vyptával. Kelley měl podezření, že slouží jak císaři, tak i donáší anglickému velvyslanectví. Jednou se v dílně objevil a začal se vyptávat tak vytrvale, že Kelley po chvíli znervózněl, až mu upadla jedna z misek. Když se pro ni shýbal, pan Hunkler projevil starost, zda nemá bouli, aby mu mohl odhrnout vlasy a tím se přesvědčit, zda má Kelley opravdu uřezány uši. Spokojen z potvrzení svého zjištění odcházel, aby to všude roznesl. Proto ho Kelley vyzval na souboj. Učinil to i přes císařův zákaz soubojů pod trestem smrti. Jako zbraně byly zvoleny pistole a vzdálenost patnácti kroků. Kelley měl štěstí v neštěstí, svého protivníka zasáhl přímo do srdce. Souboj tedy vyhrál, ale hrozila mu smrt za porušení zákazu soubojů. Proto uprchl a měl namířeno do Třeboně, kde chtěl hledat útočiště u Viléma z Rožmberka. Když se však císař o souboji dozvěděl, vydal na Kelleyho zatykač. Vojáci se hned rozjeli k Třeboni a Kelleyho dopadli v Soběslavském hostinci. Odtud ho dopravili do vězení na Křivoklátě.
Nastala sobota, den, kdy Kelley obvykle jezdil do Jílové. Oběd už byl připraven a čekalo se jen na Eduarda. On však nepřicházel. Najednou se ozvalo hrčení kočáru a všichni vyšli ven přivítat mistra. Přijel však někdo jiný. Z kočáru vystoupil starší pán, který se představil jako Lazar Korálek. Hledal pana Sendziwoje, aby mu nabídl byt a laboratoř ve svém domě, a to zcela zdarma. Také oznámil, že pan Sendziwoj má velkou šanci stát se císařovým prvním alchymistou, neboť Kelley je ve vězení na Křivoklátě. Nikdo mu však nevěřil, a tak vyprávěl vše, co se stalo. Když to Johanka uslyšela, zbledla a upadla přímo na roh židle. Odnesli ji tedy do postele a zavolali porodní bábu. Ta však již nemohla nic dělat, neboť Johanka potratila. Všichni se proto rozešli domů a z oběda již nic nebylo. Sendziwoj také přijal Korálkovu nabídku a bez rozloučení s celou rodinou odjel do Prahy.
Konal se soud a Kelley byl odsouzen k trestu smrti. Pan Rumpf se šel přimluvit k císaři a ten trest zmírnil v trest doživotního vězení.
Johanka byla zoufalá a nevěděla co dělat. Nakonec si vzpomněla na pana Rumpfa, o kterém Eduard mluvil jako o svém příteli. Vypravila se tedy do Prahy na Hrad. Rumpfa tam však nezastihla a musela odejít s nepořízenou. Když kráčela z hradu, vzpomněla si na pana Montfancona, úředníka anglického vyslanectví, který jí přišel pogratulovat k svatbě. Na vyslanectví jí lord Cecil dodal naději a v hloubi duše by jí i rád pomohl.
Johance ubývalo peněz a když ani mlynář, který dlužil nájem za celý rok, neměl peníze, rozhodla se prodat jeden prázdný dům. Když se tak chystala učinit, přijeli pánové Tába s Dejmetem a přivezli rozhodnutí královské komory, ze kterého vyrozuměla, že se veškerý majetek jejího muže zabavuje. Ona bude dostávat jen tři kopy grošů týdně na výživu svou i dětí.
O čtrnáct dní později Johanka napsala stížnost do české komory. Ve stejnou dobu dal lord Cecil svému tajemníku Montfanconovi za úkol napsat dopis anglické královně. Nic však nepomohlo, a tak se Johanka rozhodla, že odjede do Mostu.
Mezitím křivoklátský vězeň pomýšlel na útěk. Plán již měl vymyšlený a za pomoci svého sluhy, který mu byl přidělen, si obstaral i lano. Jednou, když hejtman odjel do Prahy, byl rozhodnut utéci. A tak si i stalo. Protáhl se oknem a začal se spouštět po provaze dolů. Najednou se však provaz přetrhl a Kelley se zřítil na skálu a rozdrtil si koleno. Když ho našli, odvezli ho do pražského špitálu pod Hradem. Tam mu nohu museli uřezat. Jednou za ním přišel císařský komorník, který mu přinesl lejstro, ve kterém mu císař udílel milost. Byl tedy volný. Ve vězení si sice sliboval, že přestane klamat a lhát, když však byl na svobodě, vše se vrátilo do starých kolejí. Začal opět klamat a půjčovat si peníze. Všem ukazoval lejstro s císařskou pečetí a podpisem, aby prokázal, že je opět císařským oblíbencem a lidé mu důvěřovali. Své dluhy ale opět zapomínal splácet, a tak netrvalo dlouho a byl na něj vydán zatykač. To Kelley ještě nevěděl, ale byl si vědom, že mu za takové podvody hrozí kriminál, a tak se rozhodl uprchnout za Johankou do Mostu. I tam ho však našli a zavřeli do vězení pro dlužníky, dokud své dluhy nesplatí. Johanka a bratr Tomáš mu pomáhali při útěku, který se opět nezdařil, Eduard si poranil i druhé koleno... Rozloučil se s dětmi i s Johankou a otrávil se jedem.

Čtenářský deník	-	Kladivo na čarodějnice, Kladivo na čarodějnice (2), Kladivo na čarodějnice (3), Kladivo na čarodějnice (4), Kladivo na čarodějnice (5), Kladivo na čarodějnice (6), Kladivo na čarodějnice (7), Kladivo na čarodějnice (8), Kladivo na čarodějnice (9), Kladivo na čarodějnice (10), Kladivo na čarodějnice (11), Kladivo na čarodějnice (12), Kladivo na čarodějnice (13), Kladivo na čarodějnice (14)
	-	Život alchymistův, Život alchymistův (2), Život alchymistův (3)

Čítanka	-	Kladivo na čarodějnice
	-	Nalezeno právem