Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

DĚJ:

Strnad a Křepelka jsou dva studenti, kteří rádi vysedávají v hospodě. Studenti jsou velmi zadlužení, a tak jim už hospodský Barnabáš nenalévá, ale jeho dcera Bětuška ano.
Strnad a Křepelka stále nemohou sehnat peníze na dluhy. Křepelka se dozvídá, že jeho dědeček umřel a zanechal mu dědictví. Místo očekávaných peněz mu přijde starý, třírohý, rodinný klobouk. Oba dva jsou z toho zklamáni, a tak se rozhodnou pro lest.
Strnad má totiž bohatého strýce Koliáše a chlapci se ho rozhodnou ošálit. Křepelka jde za Koliášem, jestli by mu nepůjčil peníze, že chce koupit od jednoho člověka kouzelný klobouk. Křepelka mu řekne, že kdo si klobouk nasadí, nemusí nikde nic platit. Koliáš mu sice peníze nepůjčí, ale rozhodne se na klobouk podívat.
Jde do hostince, kde už na něj čeká Strnad převlečený za cizince. Strnad si objednává různé pokrmy a vůbec nedbá na cenu. Když má zaplatit, nandá si na hlavu klobouk a hostinský po něm nechce ani korunu. Koliáš se rozhodne, že ho od něj koupí dřív než Křepelka. To se mu skutečně podaří a hned ho jde vyzkoušet. U hostinského si objedná, nají se a nasadí si klobouk, ptá se kolik má zaplatit a hostinský po něm chce peníze. Koliáš se diví, že ten klobouk nefunguje a je naštvaný, že ho ošidili.
Křepelka a Strnad konečně zaplatili svůj dluh. Koliáš se nedopatřením dozvídá, že ten cizinec byl Strnad, jenž na něj nalíčil past. Proto se vydává zpět do hostince. Strnad Koliášovi vrátí zbytek peněz, ale Koliáš je nechce.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Strnad - student, Koliášův synovec, záludný, zadlužený, chytrý
Křepelka - student, Strnadův kamarád, zadlužený
Koliáš - Strnadův strýc, lakomý, bohatý, důvěřivý

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Autor chtěl touto knihou říci, že kdo nemá peníze, je schopen i podlého činu.

JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY:

Toto dílo je psáno jako divadelní hra. Jsou zde občas použity přechodníky.

CITÁT Z KNIHY:

Koliáš: Nedám ani halíře víc! Nepůjdeš-li mi s krku, na ouřadě tě co zloděje udám. Cikánské plémě! Zaplať tomu, víc než slušno, postav ke každému stráž, a oni tě přece okradou. Nejsem-li dosti nešťasten, že nemohu sám všecko zastati, a musím sobě na rytí luzu nádenickou jednati? Desítník mu denně platím, v poledne má svůj hrnek brambor, a přece jsme mu v kapse těch nejzralejších devět hrušek našel. A mé ubohé podzimní květinky! Ten hranáč má nos jako slon a odnese mi každodenně za tolar vůně. Kdybych tam takové velbloudy pouštěti nemusel, měl bych pro sebe těch sladkých zápachů na celý rok.
Pohořalský: Dej vám Pánbůh mnoho štěstí, pane kramáři!
Koliáš: Tu již nezůstává kramář - mohl jste raději říci: kravař.
Pohořalský: Ne?- Ach, totě devětsetkrát za odpuštění prosím!
Koliáš (pro sebe): Toho bídáka bych měl znáti? - Nuž, co se líbí?
Pohořalský: A kdo tady teď zůstává?