Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• veselohra ve dvou dějstvích
• upravil Karel Vetter

Společně s hlavními hrdiny se ocitnete na českém venkově 1. poloviny 19. století a budete prožívat úklady lásky, lsti, chamtivosti a prospěchářství. Jak mnoho se od těch dob změnilo? Posuďte sami...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

KLICPERA, Václav Kliment. Potopa světa. 1. vyd. Praha: Orbis, 1955, s. 47

FORMA:

Dvě dějství.
První dějství - devět výstupů
Druhé dějství - třináct výstupů

OBSAH:

První dějství
Honza, který slouží jako pohůnek u sedláka Vošousta, je podplacen panem kancelářským, aby neprozrazoval hospodáři, že kancelářský navštívil jeho ženu. Honza se těší, že nebude muset na robotu a už se vidí v hospodě.
Přijde Vošoust a uvidí peníze, které Honza má. Následně z něj vytáhne, za co je dostal (dozvídáme se, že úplatek mu poskytl i učitel za podobnou službu jako kancelářský). Vošoust je rozzuřený a nakazuje Honzovi, že musí zůstat doma, aby mu pak poreferoval, co se dělo. Honza se schová na peci, ale usne tam.
Dorotka si mluví pro sebe. Svého muže má ráda, ale on si jí málo všímá, a proto přijímá dvoření pana kancelářského. Nečekaně se objeví učitel Žitobílek, který se jí chce dvořit, ale Dorotka ho odmítá. Žitobílek jí prozradí, že uplatil správce, aby vyhlásil, že nastane potopa světa. Doufá, že tím dostane Vošousta z domu a bude mít Dorotku pro sebe.
Vstoupí kancelářský Lichotil a pohádá se s Žitobílkem, jehož vyhodí dveřmi ven. Křikem ale probudí Honzu, který spí na peci. Dorotka jeho přítomnost vítá, protože jí bude svědkem, že je Vošoustovi věrná. Lichotil však Honzovi dá další peníze a on se ze světnice vytratí. Vzápětí přiběhne zpátky, že už jde hospodář. Lichotil se ze strachu schová do almary.
Vošoust vběhne dovnitř a zdrceně si sedá - je zcela přesvědčen o tom, že přijde potopa světa. Naději ale najde v tom, že se zachrání v neckách - představuje si, že přežije jako kdysi Noe a s Dorotkou pak zachová lidské plémě. Honza má jít ony necky nachystat, ale potřebuje k tomu provazy, jež jsou v almaře.
Lichotil provazy vyhodí. Vošoust se tomu diví, ale Dorotka s Honzou to zamluví. Stejně se to opakuje ještě s pilkou. Když pak ale hospodář chce ještě vocílku a houbu, vrazí do almary sám a objeví Lichotila. Jak se vzpamatuje z překvapení, popadne ho vztek a vyhodí ho z domu.
Vošoust se na Dorotku zlobí a jako trest jí vyměřuje, že ji nevezme k sobě do necek.

Druhé dějství
Vošoust má nachystány necky i s nějakými zásobami. Stále se zlobí na Dorotku. Ta přijde a omlouvá se mu. Vošoust na ni vrčí, ale přece jen ji má rád, a tak přiznává, že kdyby nepřišla potopa, rád by s ní zůstal. Dorotka z vděčnosti běží ke kancelářskému, aby mu zakázala další návštěvy.
Mezitím přijde za Vošoustem Kořínek - jeho soused. Má strach z Božího soudu, a proto vrací Vošoustovi dvě stě tolarů, které na něm vyhrál v nespravedlivé při.
Honza přijde opilý, je vidět, že vůbec nevěří na nějakou potopu. Protože začíná pršet, Vošoust usuzuje, že je čas jít do necek a i s Honzou odchází.
Dorotka se vrátí, uvidí na stole peníze a schová je. Přijde za ní Lichotil, ale Dorotka ho odstrkuje. Vtom začne na okno klepat Žitobílek a domáhá se hubičky na dobrou noc. Lichotil si vezme její šátek a políbí učitele místo ní. Žitobílek však cítí vousy a rozhodne se pomstít.
Dorotka si vyjasní s kancelářským, že nemá žádnou naději na milostný vztah s ní. Žitobílek se vrací a prosí o další hubičku, když se opět vykloní kancelářský, připálí mu pusu kusem rozpáleného železa.
Kancelářský běhá po místnosti a křičí: Vodu, vodu! Vošoust to slyší a v domnění, že už přichází potopa, přeřízne provazy u necek a spadne i s nimi na mlat. Lichotil se bojí potlučeného hospodáře, a proto opět leze do almary.
Vošoust si natloukl a Dorotka se o něj stará. Přijde Kořínek a oznámí, že žádná povodeň nebude - pan správce to dal rozhlásit.
Vejde Žitobílek a ohlašuje stejnou novinu. Dorotka však na něj prozradí, že to celé spískal on a že ji taky chtěl políbit. Pak vytáhne Lichotila ze skříně, aby svou spálenou hubou dosvědčil, že učitele políbil on. Kancelářský i učitel se pakují z domu s tím, že už s Dorotkou nechtějí nic mít.
Kořínek, když mu otrnulo, se nyní opět hlásí o své peníze, ale Vošoust mu je odmítne vydat. Kořínek se cítí ukřivděně a odchází. Dorotka a Vošoust se obejmou, jenom Honza brblá, co všechno způsobila jedna povodeň.

ZNAKY:

Zdůrazněné zesměšnění toho, jak lidé přijímali světskou autoritu - správce vyhlásil, že bude potopa, a lidé začali panikařit (jeden Žid se dokonce nechal zabednit do sudu).

POSTAVY:

Vošoust - hodný, přímý, silný, ale trochu prostoduchý - co řekne feudální pán, musí platit; zjevně věřící (bere vážně Boží soud); poněkud zanedbává svoji ženu, ale má ji rád
Dorotka - původně pochází z města, takže jí na vesnici schází pozornost, na jakou byla zvyklá; upřímná; trochu koketa, ale svého muže si váží a stojí o něj; chytrá a rázná
Honza - představuje člověka, jenž má zdravý selský rozum a nenechá si hned tak něco nakukat; rád se dobře baví; neumí lhát; poslouchá svého pána, i když se mu to zdá bláznivé
Lichotil - hejsek, rád se dívá na sedláky svrchu, ale zároveň z nich má respekt kvůli jejich fyzické převaze; vzdělaný (umí číst); neuvěřitelně zbabělý
Žitobílek - učitel, který je až příliš pyšný na svou "bystrou hlavu"; dotěrný a nepříjemný ve svých námluvách; mstivý

ZMĚNY V TEXTU:

1. Řeči jednajících osob byly na mnoha místech zkráceny, aby hra dostala živější spád.
2. Drobnější úpravy v duchu současného hovorového jazyka.
3. Na několika místech byl text doplněn o slovo nebo krátkou větu - vždy uvedeno v hranatých závorkách.
4. V původní verzi se Kořínek na konci polepší, v nové se od toho upouští.

ÚRYVEK ZE HRY:

První dějství, 8. výstup

VOŠOUST: Ó, BĚDA! (Usedá zdrcen na lavici za stůl) Ó, běda!
HONZA (jde za ním, usedne na židli na roh stolu a hledí mu udiveně do tváře): Co je mu? On heká?
DOROTKA (se sklání nad ním, oulisně): Copak je ti, mužíčku? Tyť jsi celý vyděšený!
VOŠOUST (naříká): Ó, běda! Jen mě nech, Dorotko - až se oddechnu! Prosím tě, pospěš s obědem - ať se ještě počestně najím, než půjdu s tohoto světa!
DOROTKA (se přetvařuje): Probůh! Co tím chceš říci?
VOŠOUST: Ó, ty na místě omdlíš, až ti to povím. To je hrozné!
DOROTKA: Mluv! Umřu netrpělivostí.
VOŠOUST: Ach! Slyš tedy! Dnes nebo zejtra - ó, nejspíše dnes, v neděli, po službách božích - nastane strašná, neslýchaná - potopa světa!
HONZA: Nu, to bude: Honzo, plavej!
DOROTKA: Ale jak to mohou lidé vědět? Totě něco nadpřirozeného!
VOŠOUST: Vždyť to dnes oznámil pan správce a ten to musí vědět!