Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• hudební veselohra o čtyřech dějstvích

Půvabnou komedii z mysliveckého prostředí, na jejímž počátku je zastřelen "Zlý jelen" domnělými pytláky, na konci radostné veselí a příprava na dvě svatby, situuje její autor do hraběcí obory v historickém roce 1848.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

KLICPERA, Václav Kliment (upravil FREJKA, Jiří). Zlý jelen: veselohra o čtyřech dějstvích. 2. vyd. Praha: Orbis, 1960, s. 89

FORMA:

Čtyři dějství
První dějství - osm výjevů
Druhé dějství - šest výjevů
Třetí dějství - deset výjevů
Čtvrté dějství - devět výjevů
Doslov Vladimíra Justla

DĚJ:

První dějství
Druhý myslivecký mládenec jde oborou a šťastně vzpomíná, že se mu ten den polesného schovanka Růženka vyznala, jak ho má ráda. Někdo mu ale idylu překazí tím, že zastřelí Zlého jelena (hraběcího miláčka). Vítek posílá po lese dřevaře, aby zkusili najít pytláka, který to má na svědomí.
Dřevaři najdou Ivana, ten má ručnici, tudíž může figurovat jako pytlák. Vítek se rozhoduje, že ho dovede na polesní úřad. Ivan se ho snaží podplatit, ale Vítek se nenechá. Ivan se vyptává na polesného a jeho schovanku, to rozhořčí Vítka a tím víc se touží mladíkovi pomstít. Dřevaři přivádí "dalšího pytláka" - Ivanu, přestrojenou za muže. Když slyší, že Vítek je myslivecký mládenec, hned ochotně souhlasí, že s ním půjde.
Vítek je toho názoru, že čím víc pytláků, tím lépe a všechny vede do myslivny. Zlého jelena táhnout s sebou.

Druhé dějství
Barnabáš (pisák polesního úřadu) a Strachoš (hajný) debatují nad Zlým jelenem. Barnabáš ohlašuje, že by měl do kraje přijet mladý pan hrabě. Přijede polesný Myslibor. Barnabáš pouští Ivana z listovny a Ivanu ze skladiště na zvěř. Ivan má radost, že se setkává s polesným, ale stěžuje si, že do obory se může kdokoliv dostat. Myslibor ho okřikne a zpovídá Ivanu, ta se s mírným zaváháním představuje rovněž jako Ivan. Myslibor po chvíli ale zjistí, že jelena nemohl zabít ani jeden z "pytláků", poněvadž byl střelen kulkou - Ivan má jen brokovnici a Ivana naprosto nefunkční zbraň.
Ivana opět zavřou do listovny, Ivanu i přes její zděšené protesty zpátky do skladiště.
Myslibor si nechá zavolat jednoho z dřevařů a ten nadhazuje, že jelena někdo střelil a pan Vítek byl hned na místě. Myslibor obviňuje Vítka z pytláctví. Marně se Vítek brání, polesný mu odebere myslivecký tesák a přikáže Strachošovi, aby Vítka hlídal jako vězně. Vítek je ze všeho popletený a zoufá si, že nemůže ani k Růžence.

Třetí dějství
Vítek se probírá z mrákot a Strachoš mu líčí, jaké ho popadlo šílenství. Předtím plakal, řval, dokonce se chtěl zabít, ale pak pušku odložil do kouta. Vítek prosí Strachoše, aby k němu zavolal Růženku. Strachoš se nechá uplatit a vychází z místnosti, právě když chce vejít Růženka.
Myslibor Růženku poslal, aby vzkázala Vítkovi, že se může volně pohybovat po domě. Strachoš vytáhne i z Růženky tolárek a jde zase k Vítkovi. Ohlašuje Růženčin příchod a sám odchází.
Růženka vyzvídá na Vítkovi, jestli jelena zabil. Když jí potvrdí, že to nebyl on, uvěří mu. Trápí se a jejich společná budoucnost jim přijde zmařená. Vítka potěší zpráva o volném pohybu po domě, ale vzápětí se zlobí na Růženku, když nadhodí, že mluvila s jedním z pytláků.
Ivan uplatí Strachoše, aby ho pustil do kanceláře. Pak ho ještě pověří, aby mu přivedl Růženku. Chce si ozkoušet její věrnost, aby ji mohl Vítkovi s klidným srdcem přát. Růženka přijde a Ivan ji zkouší svádět, ale marně. Teprve když nabídne, že se přizná k zabitému jelenovi a tím osvobodí Vítka, je Růženka ochotná smlouvat. Ivan trvá na políbení a Růženka jde pro Vítka, aby posloužil jako svědek této výměny.
Mezitím přijde Ivana v ženském šatě. Ivan zkouší svůj šarm i na ni, ale opět dostane košem. Ivana utíká zpátky do skladiště a zamkne se tam.
Do místnosti vrazí Vítek, uvidí utíkající Ivanu a myslí si, že to je Růženka a že se zamyká ve skladišti s pytlákem. Ve vzteku se k ní snaží dobít, ale neúspěšně. Odbíjí půlnoc, velký jelen strčí hlavu do myslivny a Vítek bez sebe strachy, že si pro něj jde duch Zlého jelena, ho zastřelí a sám se zhroutí.

Čtvrté jednání
Strachoš hlídá Vítka a přitom si stěžuje Barnabášovi, že mu nejspíš utekl Ivan. Dorazí značně opilý Prokop (hraběcí kočí) s tím, že hledá svého pána. Strachoš ho zase pošle pryč. Teď se strachují, že hraběcího syna zavřeli jako pytláka. Pustí ze skladiště Ivanu (opět v mužských šatech) a uctívají ji jako hraběte. Ivana jim zatím nemíní prozradit, že se mýlí. Přijde Růženka a oznámí jim, že to je Ivana - její sestřenice. Páni se vydají hledat pravého hraběte. Přijede Jaromír, syn Myslibora, a diví se tomu zmatku.
Růženka představí Ivanu jako Ivana - Ivanina bratra. Čtenář se dovídá, že rodiče kdysi domluvili Ivanin sňatek s Jaromírem. Ivana se tedy v přestrojení přišla přesvědčit, jaký je její nastávající. Jaromír ohlašuje Růžence, že se stává novým polesným a že Vítek dostane revírnu. Ivana tahá Jaromíra za nos, až ji nakonec obejme s představou, že objímá jejího bratra na potvrzení jeho budoucího svazku s Ivanou.
V tu chvíli dřevaři přivádí spoutaného Ivana a s nimi vchází i Myslibor. Ivana využije zmatku a zmizí. Ivan odhaluje, že je skutečně místním hrabětem. Předává Mysliborovi krásný tesák, který si může vzít do penze, když Jaromír přebírá jeho úřad.
Ivan chce Jaromíra uvést do nového úřadu, ale ten se vzepře. Myslivce nikdy nepasuje pán, ale zase jenom myslivec. Ivan se napřed trochu zlobí, pak ale uznává, že nebyl v právu. Taky vychází najevo, že Zlého jelena zastřelil na hraběcí rozkaz Jaromír. Protože věděl, že Vítek je poblíž, a on sám spěchal, jel dál bez zastavení.
Růženka znovu uvádí Ivanu v ženských šatech. Jaromír pochopí, že to je jeho nevěsta a má velkou radost. Vítek pořád nechápe a Růženka mu celou situaci trpělivě vysvětluje. Ivan prosí, aby mohl zůstat a přijít mladým na svatbu. Myslibor rád svolí.
Celá hra končí výkřikem: Lovu zdar!

ZNAKY:

Ironie osudu a zdánlivě neřešitelné zápletky. Velmi lidské a uvěřitelné postavy. Podobné moliérovskému humoru. Myslivecký žargon (prach a broky; u všech všudy černých lišáků...).

ZMĚNY V TEXTU:

1. Frejka dodal poznámku: Pro provedení je důležito, aby postavy vystupovaly jakoby ze starého mysliveckého kalendáře.
2. Mizí Klicperovo přesné časové určení - měsíc srpen roku 1848 - i všechny narážky na události toho roku.
3. Frejka dodal hře pantomimické vložky (tance jelenů). A několik málo loveckých písní.
4. Frejka vynechal pět menších postav a jejich promluvy přidělil jiným. Některé repliky vypustil úplně, aby hra nabrala spád.
5. Klicperův text Frejka jazykově přetváří, dodává novější myslivecký žargon.
6. Na konci přidal Frejka dějovou odbočku o hrdosti svobodného myslivce.