Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Jedná se spíše o sborník autentických záznamů ze zasedání rady i pléna Okresního národního výboru v Rychnově nad Kněžnou, městských i místních národních výborů, předsednictva i pléna Okresního výboru KSČ. Autoři použili i zpráv z různých kronik, pokud vůbec byly k dispozici a pokud zde byla o těchto událostech nějaká zmínka. Řada údajů byla rovněž vybrána z dobového regionálního tisku. Pokud obce případně i jednotlivci přispěli svými zprávami a vzpomínkami, byly všechny zpracovány a zařazeny do textu.
Jestliže v této knize nenajdete zprávu o událostech o vaši obci, ačkoliv se tam něco událo, pak je to proto, že v protokolech rady a pléna jejich MNV jakékoliv zprávy naprosto chybějí a z obce, či od kronikářů nepřišel žádný podklad k zařazení do publikace. Někteří zapisovatelé byli totiž z různých důvodů značně opatrní, anebo zase byly nežádoucí zápisy v pozdějším, takzvaném normalizačním údobí likvidovány či nahrazeny jinými, přijatelnějšími. Tak z obcí Bohdašín, Brocná, Černíkovice, České Meziříčí, Dobřany, Doudleby nad Orlicí, Janov, Ježkovice, Králova Lhota, Lípa, Merklovice, Očelice, Olešnice, Opočno, Přepychy, Říčky v Orlických horách, Skršice a Sněžné chybí jakékoliv záznamy ze sledovaného období. V případě Kostelce nad Orlicí a Merklovic, jak dokazují vytržené stránky, byly původní zápisy později zničeny. Mnohde jen, jako například v Bolehošti, Česticích, Liberku, Ličně, Záměli a Žďáru nad Orlicí, zapisovatel jen stroze konstatoval, že "přišla vojska".
Jména konkrétních osob a funkcionářů jednotlivých orgánů je možno nalézt při podrobném studiu archívních fondů v Okresním archívu v Rychnově nad Kněžnou nebo dalších použitých pramenech.
Převzetí veškeré moci ve státě komunistickou stranou v roce 1948 znamenalo ve svých důsledcích konec demokratického Československa a rovněž i konec Československa jako suverénního státu, neboť od té doby byla veškerá vnitřní i zahraniční politika podřízena diktátu Moskvy. Tzv. Národní fronta měla před světem pouze simulovat politickou pluralitu, která ovšem neexistovala.
Jediným posláním NF bylo totiž vždy a za všech okolností plně podporovat politiku KSČ. Podobně i ROH bylo pouze prodlouženou rukou strany. Následná "výstavba socialismu" hned od počátku nekompromisně vedená podle sovětského vzoru zrušila a zavrhla vše staré a dosavadní.
V hospodářské oblasti byla sice zlikvidována potencionální nezaměstnanost, která v poválečných letech stejně nehrozila, a byla nahrazena umělou zaměstnaností, způsobenou rychlým rozvíjením těžkého průmyslu na úkor lehkého. To ale značně ohrozilo zahraniční obchod - nebylo prakticky co vyvážet. V zemědělství byla zahájena takzvaná socializace vesnice, kde byla opět podle vzorů sovětských družstev násilně vytvářena JZD, která pak byla odkázána na státní dotace. Prosperující soukromí zemědělci byli prohlašováni za vesnické boháče a po vykonstruovaných soudních procesech vězněni, vystěhováni z vesnic a konfiskováni.
Československé školství, do té doby jedno z nejvyspělejších na světě, bylo k vlastní nedozírné škodě reorganizováno podle sovětského modelu.
I výklad dějin byl přizpůsoben novým požadavkům. Prezidenti Masaryk a Beneš se stali zrádci lidu a nebylo zdrávo o nich mluvit, legionáři přisluhovači mezinárodních imperialistů a Sovětský svaz pak prvním socialistickým státem na světě bez ohledu na existenci Pařížské komuny v roce 1871. Jiné heslo zase říkalo, že bez Velké říjnové socialistické revoluce by nebylo ani samostatného Československa. Ačkoliv zhroucení ruské fronty v důsledku bolševické revoluce roku 1917 znamenalo pravý opak. Také v roce 1945 prý osvobodila Československo jenom sovětská armáda. V praxi pak byla nadřazena vládnoucí marxisticko-leninská ideologie každodennímu praktickému životu.
Zmatky a potíže, které se takto řízené společnosti zcela zákonitě vyskytovaly, byly připisovány na vrub podvratné činnosti vnitřních i zahraničních nepřátel. Vznikla dusivá atmosféra nedůvěry, špionománie a vzájemného podezírání. Státu vládla neomezeně KSČ a jejím členům stranická byrokracie. Nade všemi BDĚLA Státní bezpečnost, řízená bezpečnostním oddělením ÚV KSČ a sovětskými poradci z řad KGB.
Hlavním předpokladem pro výkon hospodářské či politické funkce nebyla odborná kvalifikace, ale stranická příslušnost.
Nejsmutnějším, nejtragičtějším a také nejostudnějším mementem těchto let však byla nekonečná řada politických procesů, uměle konstruovaných nejen proti politickým odpůrcům, ale i vlastním nepohodlným členům strany. Lidé byli často pro smýšlená obvinění žalářováni dlouhá léta v těch nejkrutějších podmínkách a tisíce zaplatily svými životy.
Všechny tyto a další příčiny přivedly stát na pokraj hospodářské katastrofy, která byla ještě v roce 1953 zčásti zažehnána měnovou reformou. Stát ale v marnotratné hospodářské politice pokračoval i nadále.
A v takové situaci byla přijata v roce 1960 tzv. socialistická ústava, změněny státní symboly i název republiky s tím, že socializmus v naší zemi definitivně zvítězil!
Hluboká hospodářská krize otevřeně a plnou silou propukla koncem roku 1967. V ÚV KSČ se proti dosavadnímu vedení vytvořila opozice, která ostře vystoupila na lednovém plénu příštího roku ústy svého představitele Alexandra Dubčeka. Nový směr volal po nápravách chyb uplynulých let v celém veřejném životě, který se měl nadále výhradně vyvíjet pouze v demokratických zásadách, po rehabilitaci všech nevinně odsouzených, a hlásit se k socialismu s lidskou tváří. Obavy před vyjádřením vlastního názoru zmizely, každý se chtěl účastnit veřejného života a pomoci republice i skutkem. Konaly se dobrovolné sbírky na vesničky SOS a na Zlatý fond republiky.
Takto chápaný československý model socialismu s lidskou tváří se stal ve srovnání se stalinskými praktikami minulých let přitažlivým i řadě socialistických a komunistických stran. Tyto skutečnosti však vyvolaly zuřivý odpor nejen vnitřních stoupenců, ale i Sovětského svazu a jeho satelitů. Ti na celé řadě schůzek vytýkali Československu kontrarevoluci, antisocialismus, zradu společných zájmů a nutili naše představitele ke starým metodám. Nakonec sáhli po zradě, která nemá dosud v dějinách mezinárodního dělnického hnutí obdoby.
Dne 20. srpna 1968 ve 23:00 hodin zahájila vojska 5 států Varšavské smlouvy - Sovětského svazu, Polska, Bulharska, Maďarska a NDR ve spolupráci s vnitřními zrádci okupaci Československa, aby brutálním násilím potlačila obrodný proces.