Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Fridrich Rakouský je historická hra, jejímž autorem je německý dramatik a taktéž herec August Wilhelm Iffland. Václav Thám ji přeložil, upravil, vydal a zahrál si v ní hlavní roli. Hra má 5 jednání, premiéra se konala 19. srpna 1792 v Královském pražském staroměstském divadle, hráli v ní vlastenečtí herci pod vedením pana W.Mihule.
Přistupme nyní k obsahu jednotlivých jednání.

1. jednání
Děj se začíná odehrávat na hradě, kde je královna vdova Alžběta se svým malým synkem Ladislavem. Její manžel a král Albert zemřel a ona se ocitá v těžké situaci. Její syn, který má nárok na český trůn, je ještě nemluvně, ona jako žena sama vládnout nemůže. Koná se sněm, který má zvolit nového krále, což je ve skutečnosti zrada, protože stavové už přísahali věrnost malému Ladislavovi. Královně je poskytnuta možnost vyslat na sněm vlastního zástupce, který by hájil zájmy její i Ladislavovy. V napjaté atmosféře rozhodování přichází list od jejího synovce Fridricha Rakouského s nabídkou azylu. Alžběta se z toho velmi raduje, domnívá se, že její dočasný odchod z Čech i s dítětem přinese vyjasnění situace a potvrzení Ladislavových nároků na český trůn.

2. jednání
Přenesli jsme se do arciknížecího zámku v Rakousku. Fridrich, který ví o špatné situaci své tety, posílá do Uher posla s výzvou pro tamější stavy, aby si uvědomily, že právoplatným králem je Ladislav. Rakušané, Češi i Uhři chtějí, aby byl malý král u nich, ale Fridrich už nyní říká, že jim ho nemůže vydat. Přijíždí zesláblá Alžběta se synem, Fridrich s manželkou i jejich poddaní ji vítají, slibují věrnost a ochotu se pro Ladislava i bít.

3. jednání
Vyslanci z Čech a Uher se znovu snaží jednat o vydání Ladislava. Fridricha na jednání zastupuje rádce Eneáš, protože on sám je u Alžběty, která umírá. Eneáš se snaží vyslance přesvědčit, že Ladislavovi bude nejlépe v Rakousku. Používá chytrého argumentu, že kdokoli bude muset finančně vydržovat královský dvůr s králem nemluvnětem, bude se snažit ovládat všechny ostatní pány a vnášet mezi ně nesvornost. Je vlastně pro jejich dobro nechat Ladislava u Fridricha. Je oznámeno, že královna zemřela. Jejím posledním přáním bylo, aby se Eleonora, manželka Fridricha, stala novou Ladislavovou matkou. Přicházejí zprávy, že na hranicích je uherská armáda, odhodlaná bojovat o vydání Ladislava. Je jisté, že se schyluje k boji. Češi nabízejí Fridrichovi královskou korunu, ten ji však odmítá, chce pouze dobře vychovat Ladislava.

4. jednání
Fridrichovo sídlo je již připraveno čelit obležení, nepřátelé plení okolí. V tomto okamžiku přicházejí poslové z Frankfurtského sněmu s žádostí, aby se Fridrich stal císařem. Fridrich se k nabídce nevyjadřuje. Mnohem víc než kariéra císaře ho totiž zajímají problémy, které jeho poddaným způsobují nepřátelská vojska. Ta začala rabovat a zapalovat domy. Okamžitě se rozhoduje jít sám do boje. Jak se objevuje ve zbroji, všichni poddaní s ním chtějí jít bojovat. Jako panovníka si ho tak váží, že jsou ochotni jít kvůli němu i na smrt. Pod Fridrichovým velením vojsko nejprve vítězí, všichni se už chtějí radovat, ale nepřátelé se ještě odhodlávají k útoku, situace se stává nepřehlednou a Uhři začínají vítězit. Fridrichovi rádci chtějí ukrýt Eleonoru do sklepení i s malým Ladislavem, přichází zpráva, že zajali Fridricha.

5. jednání
Situace vypadá špatně, nikdo neví, kde je Fridrich. Eleonora pozoruje, jak lid běží k zámku, myslí si, že Fridrich je mrtvý. Vtom ale přichází komorná Dorota s tím, že Fridrich žije. A opravdu. Ten už vchází do dveří, živý a zdravý. Boj však ještě neskončil, chce do něj znovu jít. Bojuje přece pro Boží věc. Když je mu ale nabídnuto na osm hodin příměří k vyjednávání, rád přijímá. Uhři mají strach poslat své vyjednavače na hrad, chtějí velké záruky, proto tedy Fridrich vysílá vyjednavače svoje a žádné záruky nepožaduje. Je absolutně morálně čistý. Uherského panovníka Jana Hunyadyho to velmi zaráží. Je Fridrichovým chováním pohnut. Přes vítězství v boji si připadá morálně poražený. Fridrich dokonce přichází vyjednávat sám. Mohl by se mstít, ale jde mu skutečně jen o mír, na kterém se domlouvají. Hunyady bude vládnou v Čechách i Uhrách, až Ladislav dospěje, předá mu český trůn. Oba jsou rádi, že se už nebude bojovat. Knížata připomínají, že Fridrich byl zvolen císařem Říše a stále váhal s přijetím volby. Znovu ho přesvědčují, aby se funkce ujal a on ji rozhodně přijímá. Všichni společně se jdou poklonit malému králi Ladislavovi, který klidně prospal dramatické rozhodování o vlastním osudu.

Podle mého názoru celá hra vyznívá velmi pateticky. Fridrich i jeho žena mají jen kladné vlastnosti, jednají naprosto nezištně. Fridrichovi nejde o panovnické pocty ani kariéru, chce jen dobře vychovat Ladislava a zajistit mír. Eleonora je dokonalá manželka, ochotná podporovat svého manžela do poslední chvíle a jít s ním klidně i na smrt. Všichni se stále odvolávají na Boha. Poddaní Fridrich bezmezně milují a obdivují. Přesto je vylíčení bojových situací a dějových zvratů podáno velmi působivě a dokáže i po letech čtenáře strhnout.

Je dobré zmínit to, že Václav Thám se při psaní díla nedržel přesně historických faktů, jelikož Fridrich se ve skutečnosti ujal pouze Ladislava, nikoli královny Alžběty.

Pojďme se nyní podívat na to, co o díle říkají jeho současníci, kritici a jaké historické události vedly k jeho napsání. Rok 1792 je rokem změn na císařském trůně. Umírá Leopold II. a po nástupu Františka II. se velmi změnila politická situace. Na divadlo začal doléhat tlak cenzury. Do českého repertoáru se nová situace promítla velmi brzy, a to především změnou ideových pozic ve vlasteneckých hrách z českých dějin. Zatímco starší hry tohoto žánru tehdy téměř vymizely z repertoáru, začaly se pojednou na české scéně objevovat historické hry, jejichž látka již sama zdůrazňovala loajální vztahy Čechů k císařskému dvoru a k habsburskému rodu. Tak také došlo k přeložení, uvedení a dokonce i vytištění hry Fridrich Rakouský aneb Věrnost českého národa. Václav Thám se patrně pokoušel zachránit drama z národní minulosti pro české jeviště tím, že si vybíral takové látky, které již samy tento vztah zdůrazňovaly. Kritice se nelíbí neustálé poukazování na apoštolskou ušlechtilost Fridricha i jeho manželky Eleonory a poukazuje na to, že hra nenese typickou josefínskou důvěru v panovníka, nýbrž má rysy lokajského poklonkování Habsburkům.

Čítanka

-

Básně v řeči vázané