Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo: Státní okresní archiv Rakovník; Státní oblastní archiv v Praze (2006)
Redigovali: Jan Černý a Václav Vodvářka
Grafická úprava obálky: Eva Sýkorová - Reklamní studio ES
Sazba, tisk: DTPress Rakovník
Náklad: 2000 výtisků
Počet stran: 198 (rozděleno na různě dlouhé kapitoly, úvod, závěr, výběr nejdůležitější literatury, seznam zkratek, obsah)

Před pár měsíci mi jeden nejmenovaný profesor novostrašeckého gymnázia doporučil knihu. Měla takové dlouhé a zvláštní jméno: Lány a okolí ve světle místních a pomístních jmen. Když jsem její název prvně slyšela, nevěděla jsem, co si o ní mám myslet. Jelikož jsou Lány asi jen 7 kilometrů daleko od Nového Strašecí, dobře je znám a často tam jezdím. Řekla jsem si tedy, že si tu knížku přečtu. A také se tak stalo.
Během dvou týdnů jsem ji měla přečtenou. Byla velmi zajímavá a plná mnoha nových a mně často neznámých informací.

Autor navazuje touto publikací na svou diplomovou práci z roku 1975, kterou dokončil pod vedením profesora Františka Cuřína a pro kterou sebral místní a pomístní jména v okolních obcích, včetně města Nového Strašecí. Nyní učinil výběr známějších názvů z oblasti Lán a hledal jejich původ, zamýšlel se nad jejich jazykovým vývojem, nářečním zařazením, sbíral pověsti a různé příběhy, jež se k nim vztahují a vysvětlují jejich vznik. Zasadil je do historického kontextu. Zaznamenal to, co je dnes v Lánech o těchto jménech známé, co se o nich povídá a jak fungují v povědomí místních obyvatel. Vytvořil tak přínosnou vlastivědnou práci, podávající přístupně a originálně obraz Lán a jejich minulosti.

Ale kdo je vlastně jejím autorem? Tak to by mě snad nikdy nenapadlo! Je jím sám pan profesor českého jazyka Václav Vodvářka ve spolupráci s Janem Černým. To bych do něj nikdy neřekla. Když jsem ho poprvé viděla, zdál se mi takový - snad se neurazí - "uťáplý", ale je vidět, že se dokáže prosadit. Sám autor v knize píše, že ač je místním rodákem, neví o regionu, v němž vyrostl, téměř nic. Že doslova a do písmene neví, po čem šlape.

Už jen samotný obal knížky dokáže zaujmout. Je barevný a je na něm vyobrazen lánský zámek - obraz z roku 1860 od Františka Wachsmanna, který bývá vystaven v Rabasově galerii v Rakovníku.

A co si má vlastně člověk představit pod pojmem pomístní jména? Jsou to prý všechna jména pozemků, terénních útvarů, vodstva, komunikací a neobývatelných objektů. Lesy, pole, hory, různé stezky, mosty, zříceniny či kapličky. Bylo zde pojmenováno mnoho míst, přesto některá čtenářům zůstávají neodtajená. Nejvíce by mě zajímalo, proč nese těžební lokalita lupku název Hořkovec. Nejspíše se to nikdy nedozvím. Co se dá dělat!

Kniha je věnovaná dceři Terezce na památku na blažené časy, kdy v červeném kočárku značky Liberta začala poznávat Lány a okolí. Tohle věnování mě pobavilo.

Na první stránce jsou uvedeny dva citáty od Jana Brabce a Jana Nerudy, dále také část z předmluvy k Dalimilově kronice. Informace použité v knize pocházejí z různých pramenů. Publikace je určena jednak starousedlým lánským rodákům, aby si připomněli a ujasnili, odkud vyrůstají jejich kořeny, a aby se dozvěděli, kam své kořeny zapouštějí.

Ještě před úvodními slovy je umístěna černobílá fotografie jakéhosi Fürstenberského novogotického pomníku Na Alžbětě, o němž ani netuším, kde se nachází, či že vůbec existuje.

Na prvních stránkách se v úvodu můžeme dočíst také nějaké zajímavosti o českém nářečí. Je zde základní rozdělení nářečí v oblastech ČR - české, hanácké, lašské a moravskoslovenské, dále rozdělení českých nářečí a jevů, které se zde vyskytují, ať už je to protetické v či koncovka -ej namísto ý. Charakteristiky pomístních jmen jsou velmi různorodé, ale jak kdysi kdosi řekl: všechno souvisí se vším.

Čtenáře také zaujmou barevné obrázky, jež jsou nepravidelně v knížce rozmístěny, ale ani ty černobílé nejsou ošklivé. Je zde vyobrazen například lánský rybník, tuchlovická kaplička, zříceniny Jivna a další. Čtení v textu mě znesnadňovaly někdy až příliš rozsáhlé poznámky pod čarou, které čtenáře odkazovaly na použitou literaturu. Mezi zdroje informací patří například Ottův slovník naučný, Malá československá encyklopedie či Zpravodaj Vlastivědného muzea v Novém Strašecí.

A co jsem se vlastně dozvěděla nového a zajímavého? Tak třeba prý kdykoliv prezident Tomáš Garrigue Masaryk končil pracovní zájezd po Československé republice, pravidelně prý říkával: Tož pojedeme domů. A tím domovem mínil Lány. Poprvé navštívil Masaryk Lány roku 1920, sám v zámku sídlil od roku 1921 (před závěrem knihy je vyobrazen Masarykův portrét na koni od Františka Horníka).

Kdo by to řekl, že lánský hřbitov, na kterém je pohřben 1. prezident Československé republiky, leží vlastně v katastru osady Vašírov? Ve Vašírově je oficiálně postaveno 64 domů s celkem 132 obyvateli.

Mezi přespolními se s oblibou škodolibě tradovalo, že nejnafoukanější lidé široko daleko jsou v Novém Strašecí a v Lánech: Strašečtí prý jsou namyšlení proto, že sídlili až do roku 1960 v okresním městě, a Lánští proto, že mají zámek. Lánský zámek nebyl nikdy trvale obýván, ve všech dobách sloužil buď k loveckým, rekreačním nebo reprezentačním účelům. Od svého vzniku až do současnosti byl a je zámek místem občasných pobytů vlivných osobností veřejného i politického života.

Vůbec jsem nevěděla, že v katastru obce Ruda je prameniště říčky Klíčavy. Celá Klíčava, od pramene k soutoku s řekou Berounkou, je dlouhá 22,6 kilometru.

A co jsem si z knihy odnesla kromě historických informací? Asi to, že když se člověk snaží a něco ho baví, tak to dotáhne až do konce. Obdivuji pana profesora Vodvářku a jeho práci.