Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Podle Ovidia vypráví Věra Adlová. V Praze roku 1980 vydal Albatros v edici Obnovené obrazy. Verše přeloženy Ivanem Burešem, ilustroval Josef Paleček, 134 stran, pro čtenáře od 12 let.

SPOLEČENSKÁ PROBLEMATIKA, PROSTŘEDÍ:

Děj je zasazen do doby řeckých bohů - tedy čas neurčený. Odehrává se v různém prostředí, hlavně v přírodě. Lidé X bohové, bohové X jiní bohové.

POSTAVY:

Velké množství postav. Obecně ten, kdo je provinilý, ztělesňuje jednu dominantní vlastnost. Bohové se objevují několikrát, pokaždé v důsledku svého typického charakteristického rysu. Pro příklad: Jupiter má rád lidské ženy, je přelétavý a chce svého cíle dosáhnout za každou cenu, zlostný; Amor - veselý, pro každou špatnost, jen aby se pobavil, často zván jako vykonavatel něčí nenápadné pomsty; Arachné - nadutá a pyšná; Échó - upovídaná a často vzplanuvší; Juno - žárlivá a krutá; Orfeus - věrný a odhodlaný, ale zvědavý a úzkostlivý; Narkissos - zahleděný do sebe.

DĚJ:

Jupiter a Európé
Jednou z Jupiterových obětí byla krásná princezna Éurópé. Aby ji dostal, proměnil se v bílého býčka a přišel k dívkám, co si hrály na louce. Byl přítulný a nechal se hladit, dokonce Európé dovolil, aby se na něm svezla. Jenže ji zanesl do lesa a odtud do moře. Dívka se bála pustit, tak ji dopravil až na ostrov (Evropa - pojmenována po princezně). Tam ji chvíli obšťastňoval, narodil se jim syn, ale po chvíli si zase letěl užívat jinde. Nechal Európé napospas žárlivé Junoně, která zasypala dívku i její příbuzenstvo spoustou bolestí.

Pýramos a Thisbé
Dva mladí Babyloňané se do sebe zamilovali, ale ze strany rodičů jim nebylo přáno. Proto se rozhodli, že spolu utečou. Oba měli domácí vězení, tak se umluvili, že kdo bude na místě setkání první, počká na druhého. Thisbé čekala, ale vylekal ji řev lvice, tak poodešla, ale ztratila tam závoj. Když přišel Pýramos, našel závoj od krve a myslel si, že je jeho milá mrtvá, tak se zabil. Poté ho nalezla Thisbé a také se ze žalu probodla. Krev obou potřísnila bělostné květy nedalekého stromu - od té doby byly červené (inspirace pro Shakespeara).

Arachné
Arachné byla nejzručnější tkadlena na světě, ale také moc pyšná. Jednou vyzvala na souboj ve tkaní samotnou bohyni Minervu, povyšovala se nad ni, proto byla za trest proměněna v pavouka.

Filemón a Baucis
Dva bohové v lidské podob hledali na zemi přístřeší, ale nikdo z bohatých jim nepomohl. Až chudý a hodný starý pár je přijal do skromného obydlí a nezištně se o ně postaral. Mohli si říci cokoli jako poděkování od bohů, chtěli být navždy svoji. Proměnili je ve dva stromy vzájemně propletené větvemi.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Různé podoby lásky (vynucená, věrná, neopětovaná, tragická, sebeláska) a kritika nešvarů jak božských, tak lidských.

CITÁT Z KNIHY:

Orfeus pěje a hraje na lyru: "Ó božstva té říše, co pad zemí leží, do které přichází vše, co k smrti se na světě zrodí, Amor přec spojil i vás! Já při těchto děsivých místech, při této zející tmě a při tichu pusté zde říše prosím vás: Eurydice, mé manželce, vraťte zas život! Každý z nás podléhá vám, když na světě prodlíme krátce, všichni sem spěcháme na jedno místo, ať dříve či pozděj. Všichni spějeme sem, zde poslední domov nás čeká. Také má žena, až uzraje čas a skončí svá léta, připadne vám: dar trvalý nechci, jen o půjčku žádám!"

Orfeus na konci dobrodružství, rozsápán opilými nymfami, jako stín vstupuje znovu do podsvětí, není smutný, protože ví, že: "Eurydiku tam najde a sevře ji v toužebnou náruč. Tady si vykračují krok za krokem pospolu oba, ona jde vpředu, on za ní a hned zase před ní; již může po své Eurydice se bezpečně ohlížet Orfeus."

JAZYK, ŽÁNR:

Věra Adlová převypravuje veršovaný a složitý text (obyčejná mluva), v každé kapitole je však uvedeno několik původních veršovaných částí. Ty jsou veršované (různý rým, volný verš), vznešené, obsahují řadu archaismů, změn slovosledu, netradičních vyjádření a slovních hříček. Na dobu vzniku mají rychlý spád a jsou velice čtivé, to i díky stále živým námětům. Původní dílo čítalo 12 tisíc veršů v 15 knihách, zde je vybráno 17 nejzajímavějších (a ne všechny jsou záživné).

VLASTNÍ NÁZOR:

Občas jsem se ztrácela mezi jmény řeckých a římských bohů - ocenila jsem seznam jmen a stručný popis jejich nositele na konci knihy. Dílo se díky novému zpracování četlo poměrně dobře. Některé příběhy mě vysloveně fascinovaly a hltala jsem je, jiné trochu postrádaly nápad nebo jsem je slyšela již stokrát. Občas jsem se vyloženě bavila ("Jupiter ji zavezl do lesa a po čase se jí narodila dcerka..." apod.)