ČESKÝ JAZYK Literatura aneb studentský underground - čtenářský deník, životopisy, čítanka, slohové práce, slovníček pojmů - www.cesky-jazyk.czwww.cjl.cz | www.literka.cz Publikování nebo další veřejné šíření obsahu serveru Český-jazyk.cz je bez písemného souhlasu provozovatele výslovně zakázáno! Užití výhradně jen pro osobní účely je možné.



Menu

­

Hugo Victor (*26.02.1802 - †22.05.1885)

   
­­­­

Bídníci (7)

Slavný román humanistického spisovatele 19. století o uprchlém galejníkovi Valjeanovi a jeho houževnatém zápasu s komisařem Javertem o svou lidskou rehabilitaci. Bídníci podávají velký obraz francouzské společnosti a oslavují mravní sílu člověka a čistotu lásky.

Do Digne přichází unavený a hladový muž, který ušel dvanáct mil pěšky. Jmenuje se Jean Valjean a je to propuštěný šestačtyřicetiletý zbídačený trestanec. Zoufale hledá stravu a nocleh, ale odevšad ho vyženou okamžitě, když ho poznají. Vysílen je nucen ulehnout na kamennou podlahu poblíž místního kostela. Markýza de R. mu poradí, aby zaklepal ještě na dveře digneského biskupa. Biskup Myriel s ním zachází jako se sobě rovným a poskytne mu nejen jídlo, ale i přístřeší.

Kniha dále popisuje Valjeanův život, jeho zločin, vstup do káznice a pocity, které se v něm zmítaly. Jeho rodina byla velice chudá a nedokázala uživit sedm dětí. Jean Valjean tedy ukradl pecen chleba pro sebe a své hladovějící sourozence. Byl chycen, postaven před soud a souzen za krádež a noční vloupání. Byl odsouzen na 5 dlouhých let do káznice, kam jel 27 dní s řetězem kolem krku. Navlékli mu červenou kazajku a už nebyl Jeanem Valjeanem, ale číslem 24601. Několikrát se pokusil o útěk. Vždy neúspěšně a trest mu byl stále prodlužován, až byl z 5 let navýšen na 19 let. Na galejích přemýšlí o svém vězení, vině a o společnosti, která ho k činu donutila. Přemítá, zda krádež byla skutečně zločinem zasluhujícím takový krutý trest. Propadá nenávisti ke společnosti. Do káznice vcházel jako dobrý člověk, odešel se zlobou v duši.

Biskup Myriel mu poskytl vše, co mu ostatní odepřeli pokaždé, když ho vyhodili na ulici jako psa. Přesto k němu Jean Valjean nepocítil tolik vděčnosti, aby ho choval v úctě a respektu. Naopak okradl i jeho. V noci, když celý dům spal, vloupal se do ložnice samotného biskupa a vzal mu jeho stříbro. Poté utekl zahradou. Druhý den se o všem Myriel dozvěděl, ale nepocítil hněv. V Jeanovi viděl pouze zoufalého chudého člověka potřebujícího pomoc. Proto, když ho zanedlouho přivedli četníci, Myriel jim tvrdil, že mu stříbro dal. Jean Valjean byl propuštěn a bohatší ještě o pár stříbrných příborů, které mu biskup přidal. Kladl Jeanovi na srdce, aby v sobě nechoval tolik nenávisti a nechal opět probudit dobro, které dřímá hluboko v Jeanově srdci. S tímto vědomím Valjean odešel. Co se z něho stalo, si uvědomí ve chvíli, kdy okrade malého chlapce o dva franky. V době, kdy chlapečka všude hledá a nemůže ho najít, už ví, co z něho učinila společnost, jež ho odsoudila k devatenácti letům vězení. Propadne hlubokému smutku a rozhodne se, že s nenávistí skoncuje jednou provždy. Stane se z něho nový člověk.

Rok 1817 byl nejnešťastnějším rokem v životě jedné spanilé a nevinné dívky, která se provinila jedině tím, že milovala. Jmenovala se Fantina a své srdce odevzdala Tholomyesovi. Ten ji však opustí, aniž by věděl, že s ním čeká dítě. Tahle skutečnost navždy změnila život Fantiny. Čekala dítě. Nikdo jí nepomohl. Narodila se jí zdravá holčička Cosetta, kterou její maminka nade vše milovala. V naději, že její dcera bude mít lepší život, ji zanechá v Montfermeil v opatrovnictví hospodské, paní Thénardierové, která má už sama dvě vlastní děti. Fantina je odhodlaná vrátit se za čas pro své děťátko. Kdyby jen tušila, že ji už nikdy v životě nespatří, nikdy by nebyla tohle udělala. Thénardierovi nebyli dobří lidé. Po Fantině vymáhají další a další peníze, ale Cosetta u nich nemá nejlepší život. Ubližují jí, již v pěti letech musí pracovat a chodí v hadrech. Fantina nic netušila a odešla do Montreuil-sur-Mer. V tomto městě se také usadil neznámý člověk, jež si nechává říkat Madelaine. Vynalezl pokrok ve výrobě ozdob černého skla, a tím zbohatl on i celý kraj. Bylo mu něco kolem padesáti let a byl to velice hodný a zbožný člověk. Svými penězi pomáhal chudým a po všech žádal pouze poctivost a počestnost. Pro jeho dobrotu se mu začalo mezi lidmi říkat Otec Madelaine. Dokonce sám král se rozhodne jmenovat ho pro jeho zásluhy starostou města. Madelaine několikrát odmítl, ale na žádost lidí nakonec na funkci nastoupil. Jediným mužem, který zůstával chladný k jeho činům, byl policista Javert, jenž má neustálý pocit, že ho odněkud zná. Pojme podezření, že byl Madelaine v toulonských galejích. Bez důkazů ale nic nezmůže.

Fantina začne pracovat v Madelainových továrnách. Brzy se o ní rozkřikne, že opustila nemanželské dítě a je okamžitě propuštěna, prý na žádost Madelaina. On však nic nevěděl. Fantina má spousty dluhů a začne špatně platit i Thénardierovým. Ti po ní vymáhají stále víc. Jednou, když Fantina obdrží dopis, že její dcerka je nahá a potřebuje v zimě vlněnou sukni, ustřihne si Fantina své krásné dlouhé vlasy, aby mohla koupit sukni a poslat ji Cosettě. Samozřejmě že ji dostane jejich vlastní dcera a Cosetta stále nemá co na sebe. Poté si Thénardierovi vymyslí, že je Cosetta nemocná a potřebuje spousty peněz, jinak zemře. Fantina si nechá vytrhnout své dva bílé přední zuby, které prodá. Cosetta zase z těch peněz neměla nic. Když chtějí po ubohé ženě neskutečné množství peněz, jinak vyhodí maličkou na ulici, Fantina propadne prostituci. Stane se nevěstkou. Z hloubi své duše nenávidí Madelaina, protože si myslí, že on je původcem jejího neštěstí.

Když je Fantina zatčená a čeká ji trest šesti měsíců vězení, tím, kdo ji zachrání, není nikdo jiný než Madelaine. Rozhodne se zaplatit její dluhy, vrátit jí dceru a navrátit Fantinu do počestného života. Fantina, která ho dříve nenáviděla, ho nyní začne mít ráda. Upne se k myšlence, že bude mít zpět svoji Cosettu.

Zlom nastane ve chvíli, kdy se objeví muž jménem Champmathieu, kterého všichni považují za uprchlého Jeana Valjeana a chtějí ho poslat zpět do galejí, tentokrát doživotně. Nemají ale správného muže. Pravý Jean Valjean je všemi uznávají pan starosta Madelaine. Jean Valjean si uvědomuje, čeho všeho nabyl a co udělal pro lid. Přemýšlí, zda jednat správně a udat se, nebo nechat vše být. Zvítězí čestnost. Vydá se do Arrasu, kde má být souzen Champmathieu. Všichni nešťastníka obviňují, že je Jean Valjean a chtějí ho skutečně odsoudit. V tu chvíli vystoupí Madelaine a poví všem pravdu. Pak odchází a přítomní se před ním v úctě rozestupují. Champmathieu je propuštěn na svobodu. Nemocná Fantina mezitím žila v domnění, že její zachránce, pan Madelaine, odjel pro Cosettu. Když se vrátí, nechá ji při tom a rozhodne se, že ihned odjede a přiveze holčičku. Je však příliš pozdě. Na Madelaina nakonec vydali zatykač a sám Javert ho přijede zatknout. Fantina neunese vědomí, že tu Cosetta ještě není a že je pan Madelaine zatčen. Skácí se k zemi a zemře. Javert ho odvede, ale Jeanu Valejanovi se podaří uprchnout. Vrátí se domů a odevzdá místnímu faráři své peníze, aby je rozdal chudým a pohřbil Fantinu. Odjede splnit slib. Odjede pro Cosettu. Fantina je však hozena do veřejné jámy a Jean Valjean znovu polapen poblíž Montfermeil.

Jean Valjean cítí vinu za smrt Fantiny a rozhodne se dostát danému slovu za každou cenu. Opět se mu podaří uprchnout a po všelijakých tahanicích vyzvednout Cosettu od Thénardierových. Děvčátko si ho zamiluje jako svého tatínka. Odjedou spolu do Paříže, kde začnou nový život. Po mnoha letech skrývání se Cosetta zamiluje do mladého Maria a začnou se spolu vídat čím dál častěji. To se ovšem nelíbí Valjeanovi, protože má o dívku, kterou vychoval jako vlastní, strach. Má pocit, že mu Marius Cosettku ukradl. Přese všechnu zášť pak zachrání Mariovi život při jedné z mnohých vzpour. Pochopí, že tohoto muže Cosetta miluje a zvolila si jej. Konečně přistoupí na jejich vztah a Marius si ženu svých snů vezme za manželku. Jean Valjean chce ulevit svému svědomí, a proto se mladíkovi svěří s galejskou minulostí. Marius je zdrcen, šokován a znechucen. Jeana Valjeana zavrhne a znemožní jeho přiblížení se ke Cosettě. Nemá soucit ani ve chvíli, kdy se dozví, že je Valjean velmi těžce nemocen. Thénardier, který prahne po pomstě, navštíví Maria v jeho domě a vypráví mu o mrtvém muži, jehož před mnohým časem nesl Valjean na zádech a kterého docela jistě zavraždil. Marius pochopí, že on je ten muž na Valjeanových zádech. Konečně si uvědomí, že mu Cosettin nevlastní otec zachránil život a okamžitě začne jednat. Protože je noc, vzbudí svou manželku a odjíždějí za Jeanem Valjeanem. Nacházejí ho na smrtelné posteli. Jean Valjean umírá a jeho poslední pohled a pousmání patří jeho milované Cosettce.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Jean Valjean - Jean Valjean byl dobrotivý člověk, který byl však z bídy donucen krást; po mnoha letech na galejích už postrádá smysl svého života a existence; až díky ctihodnému biskupu Myrielovi se pomalu proměňuje v poctivého, čestného a laskavého člověka; jako Madelaine, starosta městečka Montfermeil, dosáhne četných poct a uznání; snaží se pomáhat lidem a své nabyté bohatství používá právě k těmto účelům; je neustále pronásledován policistou Javertem, ale přesto si zachovává klid a chladnou hlavu; veškerou svou lásku a péči poté zasvětí malé holčičce Cosettě, jíž umřela maminka
Javert - Javert je policejní inspektor; je přísný a zásadový; ke konci se ukáže jako dobrý člověk, který si myslí, že zklamal; po dlouhém vnitřním boji spáchá sebevraždu
Fantina - jako mladá a nezkušená dívka podlehla muži, který ji opustil ve chvíli, kdy mu řekla, že je těhotná; v chudobě a přinucena okolnostmi zanechá svou dcerku v péči Thénardierových v domnění, že o ni bude dobře postaráno; jejím jediným přáním bylo znovu se setkat s maličkou Cosettou, pro níž byla schopna obětovat své mládí, krásu i čistotu; umírá však dříve, než se s dcerkou shledá
Cosetta - poslušná, laskavá a hodná dívka; v dětství utrpěla mnoho příkoří a strádání ze strany svých pěstounů, hospodských Thénardierových; nikdy nepoznala pravou maminku a až Jean Valjean jí poskytne opravdovou otcovskou něhu a lásku; když dospěje, zamiluje se do mladého hraběte Mariuse
Marius - odvážný a spravedlivý šlechtic, který má své zásady a velice miluje krásnou Cosettu; nedokáže se však smířit s tím, že Jean Valjean je bývalý galejník; nicméně to nic nemění na jeho odhodlání oženit se s Cosettkou

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha mě velice zaujala. Příběh je působivý a rozhodně se u něho nemůžete nudit. Jediné, co bych v tomto případě vytkla, byl příliš rozvleklý a nezáživný začátek, kdy se na prvních několika desítkách stránek neodvíjel prakticky žádný děj.

Téma mladého kluka, který je pro krádež kousku chleba uvězněn v galejských vězeních jako nějaký nebezpečný ničema, ukazuje na pokleslost tehdejší společnosti a zákonů. Co vlastně udělal tak hrozného? Chtěl nasytit několik hladových krků, a za to mu zničili život. Pravda. Trest nebyl tolik vysoký. Bylo by uběhlo 5 let a Jean Valjean mohl jít domů, kdyby se tolikrát nepokusil o útěk. Nicméně 5 let se změnilo v 19 dlouhých roků. 19 let za krádež bochníku chleba... Myslím si, že zde měla největší vinu společnost. Ta, která odsoudila nebohého mladíka, jenž se pouze snažil uživit sebe i své hladovějící sourozence. Když se konečně dostal na svobodu, není proto divu, že neznal morálku a ztratil i svou čest. Galeje ho měly poučit a převychovat, mezitím z něho ale udělaly bezcitného člověka, který se nezdráhá okrást ani malého chlapce.

Dílo dále vykresluje v tom nejlepším světle biskupa Myriela. Zdálo se mi to až přehnané. Jakoby Myriel nebyl ani obyčejný smrtelník. Překvapilo mě, že na několika stránkách byla popisována jeho povaha, zvyky a názory. Mezi nimi se však nevyskytla jediná špatná vlastnost či zlozvyk. Byl milý, hodný, laskavý, měl shovívavost pro všechny, kdo u něho zaklepal na dveře. Každého se snažil napravovat z hříchů a vykupovat jejich duše, nikdy neřekl špatného slova. Přišlo mi, že takový člověk nemá se skutečným světem nic společného. Bylo to akorát přílišně rozvleklé a zdlouhavé, a upřímně řečeno o ničem. Ale právě díky Myrielovi se Jean Valjean konečně dostal na správnou cestu počestnosti a radosti z pomoci druhým.

Fantina... Mladá dívka, která podlehla muži, jehož vroucně milovala. I zde autor kritizuje společnost, jež dokáže lidi pouze odsuzovat a nemá slitování. Fantina opustila dcerku, ale neudělala to proto, že by ji neměla ráda, avšak protože by ji nedokázala uživit. Přesto byla donucena poklesnout tak hluboko, že pro ni nebylo návratu. Vzdala se své krásy, své mladosti, svých snů. Musela se uchýlit k prostituci, a to jenom proto, aby se mohla znovu setkat s milovanou Cosettkou. Přesto zemřela právě ve chvíli, kdy se Jean Valjean rozhodl jí dcerušku přivézt.
Zabil ji Javert, který byl v tu chvíli tolik bezcitný, že nedokázal mít slitování ani se ženou, která právě umírala a jediné, co ji v tom okamžiku drželo při životě, byla naděje, že obejme Cosettu. Takže je tu další postava, která se může řadit k bídníkům. Policejní inspektor, jenž svůj život zasvětil právu a spravedlnosti. Ano, byl zásadový a mohl se zdát jako člověk bez skrupulí, bez jakéhokoliv soucitu. V průběhu děje se s ním ale setkáváme jako se skutečným člověkem s klady i zápory. Jeho jedinou chybou byla přílišná pohrouženost do práce, která se pomalu stala smyslem jeho života. Brání spravedlnost. Objevují se zde scény, kdy například objeví Cosettu u Thénardierových a zželí se mu jí. Nemá tudíž tak kruté srdce, jak se poprvé čtenáři zdálo. Jeho osud končí tragicky. Celý svůj život zasvětil pronásledování Valjeana, přičemž byl přesvědčen, že jedná správně. Postupem času si však uvědomuje, že v lidském životě mohou převládat také jiné hodnoty než touha dokázat něco výjimečného, jako je dopadení mnohonásobného uprchlíka. Tohle zjistí, až když se Jean Valjean sám vzdá a Javert jej odváží do věznice. Najednou se v něm objeví něco dosud nepoznaného a on nechá Valjeana odejít. Přijde na stanici, kde vyslechne příběh jednoho odsouzence a pocítí lítost. Znovu udělí milost. Má však pocit, že zklamal, proto napíše vlastní žádost o odvolání z policie a spáchá důstojnou sebevraždu.

Takto bych mohla donekonečna rozebírat jednotlivé postavy a jejich osudy. Marius, člověk, který miluje Cosettu a je připraven udělat pro ni cokoli. Je spravedlivý a čestný, dokáže projevit vděčnost i soucit. Když se ale dozví, že mu Jean Valjean lhal a že je to bývalý galejník, projeví se v něm bezcitnost spojená se zklamáním z člověka, jehož obdivoval a prokazoval mu úctu. Jakmile zjistí, že Valjeanovi vděčí za život, dokáže i odpustit...

Knihu bych určitě doporučovala k přečtení. Pro mě to byl nezapomenutelný zážitek.

Vytisknout (Ctrl+P) Stáhnout v PDF

Zdroj: zuzissek, 05.04.2009

­­­­

Související odkazy

Čtenářský deník-Bídníci, Bídníci (2), Bídníci (3), Bídníci (4), Bídníci (5), Bídníci (6), Bídníci (7), Bídníci (8), Bídníci (9)
-Bídníci (rozbor)
-Bídníci - 1. díl
-Chrám Matky Boží v Paříži, Chrám Matky Boží v Paříži (2), Chrám Matky Boží v Paříži (3), Chrám Matky Boží v Paříži (4), Chrám Matky Boží v Paříži (5), Chrám Matky Boží v Paříži (6), Chrám Matky Boží v Paříži (7), Chrám Matky Boží v Paříži (8), Chrám Matky Boží v Paříži (9), Chrám Matky Boží v Paříži (10), Chrám Matky Boží v Paříži (11), Chrám Matky Boží v Paříži (12), Chrám Matky Boží v Paříži (13), Chrám Matky Boží v Paříži (14), Chrám Matky Boží v Paříži (15), Chrám Matky Boží v Paříži (16), Chrám Matky Boží v Paříži (17), Chrám Matky Boží v Paříži (18), Chrám Matky Boží v Paříži (19), Chrám Matky Boží v Paříži (20), Chrám Matky Boží v Paříži (21)
-Chrám Matky Boží v Paříži (rozbor)
-Dělníci moře, Dělníci moře (2)
-Hernani aneb Kastilská čest, Hernani aneb Kastilská čest (2)
-Muž, který se směje
-Veliký Jargal
-Zvoník u Matky Boží, Zvoník u Matky Boží (2), Zvoník u Matky Boží (3)
Čítanka-Chrám Matky Boží v Paříži, Chrám Matky Boží v Paříži (2), Chrám Matky Boží v Paříži (3), Chrám Matky Boží v Paříži (4), Chrám Matky Boží v Paříži (5), Chrám Matky Boží v Paříži (6)
-Dělníci moře
-Džinnové
-Eliška
-Obrazy z východu (Básně), Obrazy z východu (Básně) (2)
-Ó ty jsi plakala?
-Píseň dědečka
-Píseň mořských dobrodruhů
-Před bojem (Čtyři větry ducha)
-Své plachty, lodníci...
-Z ód a různých básní (Básně), Z ód a různých básní (Básně) (2), Z ód a různých básní (Básně) (3), Z ód a různých básní (Básně) (4)
­­­­

Diskuse k výpisku
Victor Hugo - Bídníci (7)







Mapy webu Čtenářský deník - Životopisy - Čítanka - Spisovatelé Důležité informace Podmínky používání - Vyloučení odpovědnosti - Nastavení soukromí


Ověřovací kód Opište kód z obrázku (jiný kód ↑)