Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Academia v Praze roku 2010 (2. vydání zde). Z francouzského originálu Les misérables přeložila Zdeňka Pavlousková. Počet stran: 716 (1. díl) a 735 (2. díl). ISBN: 978-80-200-1897-7.

OBSAH:

V roce 1802 byl odsouzen Jean Valjean za krádež chleba na 19 let do galejí. Nikdo ze společnosti mu totiž nevěřil, že ho chtěl donést dětem, které mají hlad. Galejníci dělali těžké práce, většinou pracovali v kamenolomu.

Vyčerpaný šestačtyřicetiletý muž Jean Valjean hledá v Digne nocleh, protože ušel už 12 mil. Všichni ho odmítají přijmout, protože má pas s označením galejníka. Až tamější biskup Myriel mu poskytne jídlo a přístřeší. Večer Valjean uteče s Myrielovým stříbrem. Chytli ho policajti, ale biskup policii řekl, že mu stříbro dal. Valjeanovi dojde, že být dobrý a nekrást by mohlo být prospěšné. Stává se z něj pomalu dobrý muž.

Valjean přichází do města Montreuil-sur-Mer, pod jménem Madeleine. Zavedl výrobu skvostů z černého skla. Zařídil nemocnici a chlapeckou i dívčí školu a mnoho dalších. Udělají z něj starostu této vesničky.

Mezitím se v Paříži odehrává příběh krásky Fantiny, jež se zaplete s jedním z bohatých studentů. Když ji tento student opustí, má dítě, malou Cosettu. Odchází z Paříže do své rodné vesničky. Právě do Montreuil-sur-Mer, aby si vydělala. Uvědomí si, že takto Cosettu neuživí. Nechá ji v Montreuilu u Thénardierových a slíbí jim, že jim bude posílat peníze. Ovšem Thénardierovi nedávají peníze na Cosettu, ale na své děti. Jakmile jedna z "vážených dam" zjistí, že má Fantina dítě, vyhodí ji pod záminkou, že si to pan Madeleine přeje. Sice nejprve šije po nocích, ale později se přeci jen musí živit prostitucí. Po potyčce s jedním měšťákem se Fantina dostane do vězení. Pan Madeleine jí dá milost a začne se o ni i starat a snaží se dostat Cosettu zpátky k matce. Přes všechny snahy umírá Fantina, aniž by Cosettu zase spatřila.

Jean Valjean se dozvídá od Javerta, syna Javerta staršího, který byl dozorce v Tulonu, kde byl pan Madeleine (Jean Valjean) zavřený, že ze zločinu, který udělal on, je obviněn nevinný člověk. Schová všechny své úspory a udá se na policii a je zase uvězněn. Z galejí se mu podaří utéct a stejně si všichni myslí, že zahynul při práci. Když se vrací pro své peníze, jež ukryl v lese, potká mladou dívku, kterou doprovodí do hostince. Uvědomí si, že zbídačená dívka je malá Cosettka, která žije s Thénardierovými. Vyplatí malou Cosettu a odvede ji z Montreuilu. Věnuje ji obrovskou péči. Teprve ve svých padesáti letech poznává lásku, lásku ke Cosettě, lásku dědy a vnučky. Stále musí prchat před policií, obzvláště před inspektorem Javertem. Klid nachází Jean Valjean až v Paříži, v klášteře Petit-Picpus, kde pracuje jako zahradník a Cosetta je přijata jako chovanka.

Ve druhém díle se seznamujeme s Mariem Pontmercym. Byl studentem práv a vyrůstal u tety a dědečka. Matka mu zemřela a otec, poručík v bitvě u Waterloo, měl zakázáno ho vídat pod výhrůžkou vydědění syna. Marius je vychováván k tomu, aby nenáviděl otce, vlastně hodného a vlídného člověka, jenž svého syna velice miluje. Jakmile Mariův otec umře, dovídá se o něm pravdu a mění své politické přesvědčení. Z monarchy se stává republikán. Dostává do rukou otcovu závěť, kde je mu vzkázáno, aby se odvděčil panu Thénardierovi, který mu zachránili život u Waterloo. Když se Mariův dědeček dozví o vnukově lásce k otci, naštve se a vyžene Maria z domu.

Marius našel místo, kde mohl bydlet. Aby mohl dokončit práva, živil se překládáním. A aby měl klid od svých sousedů, chodil překládat do Lucemburských zahrad. Jednou při procházce potká dívku v doprovodu staršího pána a v tu ránu se do ní zamiluje. Není to nikdo jiný než Cosetta, jež dospěla a stala se z ní nádherná dívka. Jean Valjean si všimne milostných náznaků, a tak se rozhodne odstěhovat. Thénardierovi zkrachují a odchází do Paříže a přistěhují se jako sousedé k Mariusovi. Živí se žebráním almužen od zámožných lidí.

Jednou Marius uvidí dírou ve zdi, jíž je vidět do Thénardierova bytu, jak přichází Cosetta s Valjeanem, kam jsou zavoláni kvůli své dobročinnosti. Jakmile Cosetta s Valjeanem odjedou, vyslechne Marius plány na zločin, při kterém chtějí soused a banda zlodějů Jeana Valjeana zatknout. Javert přislíbí Mariovi pomoc. Marius se dozvídá, že soused je Thénardier, jemuž byl jeho otec tolik zavázán. Váhá tedy, zda má dát smluvené znamení a udat tak muže, co zachránil jeho otci život. Javert je však netrpělivý a vnikne do bytu sám. Uteče i Valjean a od té doby Marius už svou Cosettu nevídá. Upadá do bídy a dluhů, protože se nedokáže soustředit na práci. Z jeho trápení mu pomůže Epopina, dcera Thénardiera, která našla dům Cosetty. Začne se s ní tajně stýkat v jedné malé zahradě v ulici Plumet. Ovšem Jean se musí odstěhovat. Tenkrát do Anglie, Cosetta nesouhlasí. Mario tomu chce zabránit svatbou s Cosettou. Ovšem, když jde Cosettu požádat o ruku, je dům prázdný. Je zdrcen, a tak se vydává hájit barikády během pařížské revoluce, kde je rozhodnut zemřít pro svůj žal ze ztráty Cosetty. Mariova přítelkyně Epopina umírá na barikádách, ovšem dá mu dopis od Cosetty. Přestěhovala se do jiné ulice. Mario ji nechává poslat přes chlapce Gavrocha dopis, ve kterém jí vyjadřuje své pocity. Dopis se jako první dostane k Jeanovi. Ač Maria nemá rád, vydává se za ním, aby zjistil, jak to je s jejich vztahem. Na barikádách se setkává s Javertem. Jean mu zachrání život. Většina lidí umírá. On a Mario jsou ve stokách. Ovšem Jean je zatčen Javertem. Mario je odvezen k dědovi, kde se vyléčí. Jean se jde rozloučit s Cosettou. Javert vidí, jak šlechetný a dobročinný je Jean Valjean a spáchá sebevraždu. Jean už není nikým pronásledován, je volný.

Sotva se Mario uzdraví, zasnoubí se s Cosettou, avšak obviňuje Valjeana z vraždy Javerta a krádeže starosty Madeleine. Zakazuje tedy Cosettě stýkat se s Jeanem. Ten tím velmi trpí. Mario se později však dozví pravdu, vydají se za Jeanem, a ten umírá v náručí Cosettě, nesmírně šťasten z toho, že mu bylo odpuštěno a uvěřeno.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Jean Valjean - hodný, chudý - proto kradl; byl v galejích; nakonec se z něj stal dobrodinec; byl starostou; postaral se o Cosettu; nakonec umírá na stáří
Javert - přísný, zásadový, zlý; dodržuje zákony; pořád touží dostihnout Jeana Valjeana
Fantina - mladá dívenka otěhotní s měšťákem, má dcerku Cosettu, ale je chudá, proto ji dá do péče Thenardiovým; chytrá; umírá na tuberu
Cosetta - poslušná, krásná, chytrá; nikdy nepoznala matku; Thénardierovi ji nepřijali jako vlastní; Jean Valjean jí je otcem; miluje Maria
Marius - odvážný a spravedlivý šlechtic, zásadový; miluje Cosettu; nedokáže se smířit s Jean Valjeanovou minulostí; vezme si Cosettu

JAZYK:

V knize je mnoho romantických i realistických prvků. Vyskytuje se tam mnoho záhad a záměn, střídají se scény, ve kterých postava uvažuje, ale i scény dramatické. Je psána česky, občas se vyskytují nějaká cizí jména, většinou francouzská.
Příklad scény uvažování: Náhle diváci zpozorovali muže, který mezi lanovím šplhal pružně jako pardál. Měl červenou halenu - byl to tedy trestanec - a zelenou čepici - tedy odsouzený na doživotí.

KOMPOZICE:

Bídníci jsou jako román rozděleny na 2 knihy. Ta první má dvě části, každá část má ještě své knihy a mnoho kapitol. Ve druhé knize jsou části 3 a opět se zde setkáváme s vícero knihami a mnoha kapitolami. Jsou vždy číslovány římskou číslicí, po většinou jich je okolo deseti. Všechny kapitoly mají vždy určitou spojitost s Jeanem Valjeanem. Vlastně v knize není mnoho postav, s nimiž by neměl co do činění. Doslov ani prolog kniha neobsahuje, stejně tak ilustrace.

DOBA A MÍSTO DĚJE:

30. léta 19. století - Velká francouzská revoluce, městečko Montreuil-sur-Mer, Paříž

VLASTNÍ NÁZOR:

Tato kniha mne velice zaujala. Byla nádherná. Jsem ráda, že jsem na ni narazila. Sice se mi zpočátku vůbec nelíbila, ale Victor Hugo dokáže velice dobře popisovat detaily.
Líbil se mi i osud Jeana Valjeana, na konci knihy jsem skoro brečela nad jeho osudem. Měl velice těžký život, přesto se dokázal postarat o dítě, v tomto případě o Cosettu, která by jinak umírala v bídě. Nemám ráda Thénardierovi, vůbec totiž nedali Cosettě šanci mít normální dětství. Ačkoliv se to nezdá, mrzí mne, že umřel i Javert, byla to zajímavá osobnost se zvláštní charakteristikou. Dokud se sám Jean Valjean nepřiznal k činu, měl ho rád a choval se k němu jako k nadřízenému. Ovšem trochu mne zklamalo, že si přeci jen nedal říct a pořád chtěl Valjeana zatknout. Bylo pěkné, že i přes všechny nepokoje a propletenosti postav mohla vzniknout láska mezi Mariem a Cosettou, jsem ráda, že se této dívce, jež neměla lehký život, alespoň jednou poštěstilo. Škoda, že se nedozvím, zda Mario vystudoval úspěšně práva, byl by v tom určitě dobrý.
Bídníci jsou rozhodně kniha, která poukazuje na bídu a revoluce za Velké francouzské revoluce, někdy se mi i zdálo, že by tento příběh mohl být pravdivý, ačkoliv nevím, zda galeje skutečně existovaly, možná ano. Victor Hugo se dožil úctyhodných 83 let, a náleží svými názory i bojovnou demokratičností mezi největší literáty 19. století. Jsem opravdu ráda, že jsem na tuto knihu narazila. Zhlédla jsem i film, který sice v některých částech odporoval knize, ale i ten byl nádherný.
Bídníci, nebo vlastně správně Ubožáci (Les Misérables), jsou rozhodně četbou, která mi zpříjemnila víkendy.