Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Academia v Praze roku 2001 (1. vydání tamtéž). Z francouzského originálu Les misérables přeložila Zdeňka Pavlousková. Počet stran: 716 (1. díl) a 735 (2. díl). ISBN: 80-200-0943-4.

CHARAKTERISTIKA DOBY:

Dílo vzniklo v sedmdesátých letech 19. století ve Francii, kdy jí vládl Napoleon III. Byla to doba velkých změn, kdy skončila éra Druhé Francouzské republiky. Bývalý prezident Ludvík Napoleon byl jmenován císařem jako Napoleon III.
Zároveň v tomto období probíhala válka Prusko-francouzská, kterou Francouzi prohráli.
V literatuře je již zakořeněn romantismus, který se ale často prolíná s realismem. Nejslavnější autoři francouzského romantismu jsou kromě Victora Huga také Stendhal (román Červený a černý) či François-René de Chateaubriand.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Victor Hugo se narodil 26. února 1802 ve francouzském Besançonu. Jeho dětství bylo poznamenáno opačným politickým názorem rodičů. Otec byl důstojníkem napoleonské armády a nadšeným Bonapartistou, ale jeho matka byla royalistkou a tudíž podporovala krále.
V 15 letech se Hugo zúčastní literární soutěže a po úspěchu v ní se rozhodne stát spisovatelem. Poté si začne psaním knih vydělávat a po několika úspěšných dílech napíše mistrný román Chrám Matky Boží v Paříži, jenž je jeden z jeho nejznámějších.
Po smrti své dcery přestává psát a v roce 1845 vstupuje do politiky. Zprvu podporuje Napoleona III., ale jakmile se Napoleon III. ujme vlády, Hugo změní svůj názor a stane se jeho odpůrcem. Za tyto příliš liberální názory a napsání protinapoleonské knihy musí v roce 1852 emigrovat. Nejprve odjíždí do Bruselu, později se stěhuje ještě dále, a to na Normanské ostrovy. Zde znovu začne psát. V této době napíše i dílo Bídníci a básnickou sbírku Tresty.
Po uplynutí dvaceti let, které stráví v exilu, se může vrátit do Francie, protože Napoleon III. je svržen. Za několik let se znovu stává poslancem. Ve stáří nabývá velké popularity a oblíbenosti mezi francouzským lidem.
Hugo umírá 22. května 1885 v 84 letech. Jeho pohřeb se stal veřejnou událostí a přišly se s ním rozloučit tisíce lidí.
Za svůj život napsal mnoho básní, románů, esejí i dramat a je jedním z předních představitelů evropského romantismu.

FORMA DÍLA:

Toto dílo je klasický romantický román s prvky realismu. Dílo se skládá z pěti částí a dále je děleno do kapitol.
Kompozice není chronologicky uspořádána. V knížce je zároveň několik dějových linií, které se postupně mísí.
Dílo je především romantické, jsou zde zdůrazněny pocity hlavních postav a je kladen velký důraz na citovost. Můžeme v něm nalézt i realistické prvky, hlavně při popisu tehdejší Paříže.
Hugo v románu často užívá kontrastů, jeho hlavní hrdina je typickým pro romantismus (chudý vyvrhel společnosti).

INTERPRETACE DÍLA:

Děj tohoto románu se odehrává ve Francii 30. let 19. století. Knížka začíná odchodem bývalého galejníka Jeana Valjeana z galejí po 19 letech útrap, kde byl za krádež chleba. Po namáhavé cestě je utrmácen, ale nikdo ho nechce u sebe ubytovat. Až hodný biskup Myriel jej u sebe nechá přespat. Léta v žaláři zanechala na Valjeanovi stopu, takže když se mu naskytne příležitost ukrást stříbro, udělá to. Zanedlouho je však chycen a předveden před Myriela. Ten ale tvrdí, že mu stříbro dal a Valjean je propuštěn. Tato příhoda ho velmi poznamená, a proto se rozhodne svůj život změnit.
To se mu beze zbytku podaří. Změní si jméno na Madelaine a nastěhuje se do města Montreuil-sur-Mer, kde zdokonalí průmyslovou výrobu a po zbohatnutí začne pomáhat chudým. Za tyto skutky je jmenován starostou a je velmi úspěšný. Jedním z jeho dalších dobrých skutků je pomoc ženě jménem Fantina. Tato prostitutka umírá a chce naposledy vidět svoji dceru Cosettu, jež je za peníze hlídána u Thénardiérů. Madelaine jí slíbí, že jí dceru přiveze. Jeho plán překazí skutečnost, že jakýsi muž je odveden za to, že je to hledaný zločinec Valjean. Madelaine se však přizná, že to on je Valjean a muže vysvobodí. Nikdo mu kromě policejního prefekta Javerta nevěří. Javert mu již byl na stopě delší dobu, a proto ho nechá zavřít do vězení. Odtud Madelaine na krátkou dobu uprchne, ale je znovu chycen a opět jde na galeje. Z těch brzy utíká, a to velmi dobrým způsobem, protože je považován za mrtvého.
Jeho jediným cílem po útěku je najít Cosettu a s ní uprchnout do Paříže. To se mu po jistých potížích daří. V Paříži se ubytuje v ošklivém domě, kde je ale vypátrán důsledným Javertem. Podaří se mu před ním uprchnout, ale musí se i s Cosettou schovat do kláštera.
Při jedné jejich procházce je potká mladík jménem Marius, jenž se do Cosetty bláznivě zamiluje. A od té doby je paralyzován láskou, neschopen cokoliv dělat a zarmoucen tím, že nemůže s Cosettou být.
Po několika letech z kláštera odcházejí a Fauchelevent, tak si Valjean začne říkat, znovu pomáhá chudým. Jednou se nechá nachytat Thénardiérovou rodinou, kterou nepozná. Marius však předem upozorní policii, protože bydlí hned vedle. Thénardiér je i se svou bandou lapen a Fauchelevent jen těsně uniká před Javertem.
Fauchelevent se rozhodne znovu přestěhovat. Tam je nalezne Marius, jenž začne tajně chodit s Cosettou. Štěstí jim netrvá dlouho, protože Fauchelevent se rozhodne přestěhovat do Anglie, protože se cítí ohrožen. Marius je znovu zasažen trpkým osudem, a proto jde umřít na právě se rodící francouzskou revoluci, kde chce spolu s ostatními revolucionáři bojovat proti monarchii.
Před jedním z útoků armády na jejich barikádu pošle chlapce se vzkazem pro Cosettu. Vzkaz padne do rukou Faucheleventových, který je sice naštvaný, že jeho Cosetta už není pouze pro něj, ale jde pomoci barikádníkům. Krátce po příchodu Faucheleventa je barikáda dobyta a zachrání se pouze on s Mariem na zádech. Při úniku pařížským podzemím je chytí Javert, který dovolí, aby byl Marius donesen ke svému dědečkovi a dokonce nechá jít i Valjeana, jenž ho předtím zachránil. Po tomto činu se Javert zabije.
Máriův dědeček svolí, aby se Marius s Cosettou vzali, což oba učiní šťastnými. Valjean později Mariovi přizná svoji minulost galejníka a Marius na něj zanevře. Po určité době zjistí, že ho Valjean zachránil, a i s Cosettou jedou za ním. Valjeanovi Cosetta velmi chybí a v smutku umírá. Dcera přijede na poslední chvíli, aby Valjean umřel šťasten, že je mu odpuštěno.

V díle je jasně vidět kritika francouzské společnosti. Hugo se zde snaží ukázat na všech postavách, které v knize vystupují, jejich bídnost. Jean Valjean se celý život trápí. Pokaždé, když už je konečně šťasten, mu do života vstoupí nový problém, s nímž se musí vypořádat. U všech postav je patrné, jak jim tehdejší vláda a společnost křivdí a snaží se je dostat ještě do větší bídy, něž jsou nyní.
Hugo v díle rozvádí úvahy nad budoucností lidstva a doufá v nich, že se společnost odebere správným směrem.
Dále autor zabředá do popisu tehdejšího života a do historických událostí té doby. Hojně jsou zde popisovány války, které jsou rozvedeny do nejmenších podrobností.

UKÁZKA:

Mladý gamén Gavroche je zastřelen, když se pokouší pomoci barikádníkům sběrem munice.
(str. 499)

Povstalci úzkostí ani nedýchali a sledovali ho s obavou. Barikáda se chvěla; a Gavroche si zpíval. To už nebylo dítě a ještě to nebyl muž; byl to podivný gamén z pohádky. Bylo by se mohlo říci - nezranitelný skřítek bitvy. Kule létaly za ním, ale nedohonily ho. Hrál si se smrtí na jakousi příšernou slepou bábu; kdykoliv se zubatá přiblížila, dal jí po nose.
Ale jedna kulka, lépe mířená nebo zrádnější než ostatní, konečně bludičku zasáhla. Povstalci viděli, jak Gavroche zavrávoral a pak spadl na zem.

STYL A JAZYK:

V knize je vidět, jak si autor vyhrál s charakterem jednotlivých postav. Nejdůležitějším prvkem v celé knize jsou právě pocity hlavních postav. Většina z hlavních kladných postav má i své stinné stránky a u záporných jsou většinou pouze špatné, ale i tam se najde výjimka - např. Javert; komisař ke konci díla pustí Valjeana na svobodu, tento čin ho však uvede do rozporu a raději se rozhodne skoncovat svůj život. To mu všemu se vymyká postava biskupa Myriela, jenž je jako jediný z celého díla veskrze dobrý, bez jediné vady.
Hugo v díle míchá dějové části s úvahami na rozličná témata. Často se odvolává na římské básníky a politiky nebo používá celé odstavce metafor (Zářivá Venuše vystupovala za dómem jako duše, jež uniká z ponuré budovy.), aby ospravedlnil jednání postav.

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi celkem líbila, ale překvapila mě její rozsáhlost. Na díle se mi nelíbilo přílišné zaobírání se tématy, jež s dějem moc nesouvisely. Čtivost textu také ztěžovaly autorovy všudypřítomné a těžko srozumitelné úvahy, které s dějem souvisí jen velmi okrajově (např. úvaha o zvýšení úrodnosti polí za pomoci použití pařížských exkrementů). Samotný děj je celkem záživný a je zajímavé pozorovat, jak se splétají jednotlivé osudy postav dohromady. Tím se dostávám k podstatnému nedostatku, a to příliš velkému počtu postav, které v knize vystupují a které znepřehledňují text.
Velice mě zaujalo, jak děj s přibývajícími stránkami graduje a na úplném konci je emotivní setkání umírajícího Valjeana s Cosettou a Mariem.