Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Viktor Hugo se narodil v roce 1802 v rodině svého otce, napoleonského generála, a matky, přívrženkyně krále.
Dlouho kolísal mezi těmito rozdílnými názory a nevěděl, ke kterému se má naklonit. Nakonec se stal republikánem a poslancem, bojoval proti Napoleonovi i revoluci. Když mu zemřel syn, stáhl se do ústraní a odešel z Francie do Belgie. Vrátil se až po pádu Napoleona III.
Psal básně, dramata a hlavně romány. Je klasickým představitelem romantismu.

OBSAH:

Příběh začíná při oslavách dvou událostí, které se kdysi konaly. První z nich je svátek Tří králů, na jehož počest se každoročně hrají divadelní hry. Ale poněvadž se hra, kterou napsal Petr Gringoire, jeden z hrdinů románu, nesetkala s úspěchem u diváků, rozhodli se zvolit krále bláznů, což je tradice uctívající zas druhou slavnost. Králem bláznů se stává člověk, jenž je schopen předvést co nejošklivější grimasu. Tu nejzrůdnější nepředvede nikdo jiný než samotný Quasimodo. Je zvolen Králem bláznů a lid ho nadšeně oslavuje, ačkoliv ho za normálních okolností každý nenávidí a bojí se ho.

Autor divadelní hry, Petr Gringoire, je ze svého neúspěchu zdrcen a potuluje se v noci po ulicích Paříže. Stane se svědkem příhody, při níž chtěl Quasimodo unést krásnou cikánku Esmeraldu, ale zachránil ji krásný důstojník Phoebus.
Gringoire se zatoulá do uličky, které se říká Dvůr divů a má příšernou pověst, jelikož v ní žijí samí tuláci a nikdo z ní nevyvázne živý. Když ho chtějí žebráci oběsit, vysvětlí mu, že by se mohl zachránit jedině tehdy, kdyby si ho vybrala nějaká z žen a vzala si ho. Ujme se ho krásná Esmeralda, protože ví, že byl svědkem té nehody a je jí ho líto. Společně pak žijí a živí se tím, že Esmeralda na ulicích Paříže tancuje, zpívá a provádí kousky se svou kozou Džali, které ji naučila.

Quasimodo je za pokus o únos uvězněn a následně mučen na pranýři. Lid se mu posmívá a nikomu ho není líto, až na samotnou unesenou, která k němu přiskočí na pranýř a na požádání o vodu mu ji skutečně dá. Quasimodo si toho neobyčejně váží a dokonce za trochu vody uroní pár slz.

Lid Esmeraldu obdivuje - až na dvě postavy, které jí nedávají spát. Jednou z nich je bláznivá žena, jež je dobrovolně uvězněná v díře na Náměstí Gréve a hladoví žalem, protože jí cikáni unesli její malou dcerušku a obviňuje z toho cikánskou Esmeraldu. Druhou osobou je kněz Frollo z katedrály Notre Dame, který ji neustále pronásleduje a ona se ho bojí.
Ten si opravdu počíná velice zvláštně. Odjakživa je to vášnivý student, čtenář, myslitel, badatel, filozof, ovšem od té doby, co poznal Esmeraldu, už ho nic z jeho oblíbených činností neuspokojuje a zaměřuje se jen na krásku v červených šatech, která mu stále tančí před očima a on z ní není schopen spustit zrak. Do Esmeraldy se zamiluje, a to má nedozírné následky...

Samotná Esmeralda má ovšem pomyšlení na někoho zcela jiného - na svého zachránce, důstojníka Phobea. A protože se mu ona také velice zamlouvá, domluví si společně schůzku. O té se dozví také kněz Frollo a chce jí stůj co stůj překazit. Jakmile se setkají v hostinci, kde spolu chtějí strávit noc, Frollo se nachomýtne do pokoje s nimi a pozoruje je - ale jen do té doby, než mu dojde trpělivost a na důstojníka zaútočí s nožem a pobodá ho. Esmeralda se naprosto vyděsí a chce svého milého zachránit, a tak se celá zašpiní od krve. Kněz zatím uteče.
Když zraněného důstojníka a krví potříštěnou cikánku svědci najdou, hned ji obviní.

Esmeralda je mučena, aby se ke svému činu přiznala, a ačkoliv je Phobeus po několika dnech léčení opět zcela zdravý, navrhnou jí trest smrti, jelikož na ni prstem ukázal sám pachatel - Kladius Frollo, a tomu všichni věří! Esmeralda se nakonec přizná a je odvedena na šibenici, kde má být popravena.

To ale nemůže dopustit další její obdivovatel - Quasimodo. Dívku unese do chrámu. A protože v té době byla v Paříži vyhrazena místa, kam nesměla vstoupit inkvize, aby si obviněného odvedla (a jedním z těch míst byla i katedrála), byla tak Esmeralda v bezpečí.

Quasimodo se o Esmeraldu stará a opečovává ji, ona se ho však bojí. Časem si k němu ale najde jistou náklonnost a stanou se z nich přátelé. Frollo chce Esmeraldu několikrát napadnout, Quasimodo ji však zachrání.

Když vyprší lhůta, kdy nemohou Esmeraldu odvléct a popravit, chce ji zachránit tlupa žebráků v čele s Petrem Gringoirem a Klaudiem Frollem. Quasimodo Esmeraldu brání, protože je hluchý a nedochází mu, že chtějí Esmeraldě pomoci. Při této bitvě shodí svého učitele a náhradního otce, Kladia Frolla, z věže katedrály.

Záhy se Esmeralda dozvídá, že žena, která ji tolik nenávidí a obviňuje ji z krádeže vlastního dítěte, je vlastně její skutečná matka.

Quasimodovi ani tulákům se nepodaří Esmeraldu ubránit a inkvizice ji popraví...
Quasimodo se pak ztratí, protože přijde o dvě osoby, které kdy miloval - Frolla a Esmeraldu. Když ho pak po letech najdou, leží mrtvý v hrobce, objímajíc svou Esmeraldu.

RYSY ROMANTISMU:

• hrdina byl povahou stejný jako autor (Hugo byl také filozof a myslitel jako Frollo)
• hlavní hrdinové stojí na okraji společnosti (život chudých studentů; Qusimodo byl ohyzdný sirotek, kterého neměl téměř nikdo rád; Esmeralda byla cikánka)
• nešťastná a neopětovaná láska (mezi Esmeraldou a Phoebem; mezi Esmeraldou a knězem Frollem; mezi Esmeraldou a Quasimodem)
• děj končí tragicky, smrtí (zemřou všechny hlavní postavy)
• tajemná místa (večerní, temné a romantické ulice Paříže)
• kontrasty (ošklivý Quasimodo a nádherná Esmeralda; láska a nenávist; život a smrt)

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍCH POSTAV:

Quasimodo
Ošklivý, až nestvůrný sirotek, kterého našel Klaudius Frollo a vychoval ho. Naučil ho mluvit, ovšem do společnosti ho začlenit nedokázal, protože se ho každý bál. Měl hrb na zádech, na levém oku bradavici, křivou páteř, kulhal, a protože jeho povoláním a láskou bylo zvonit na obrovské zvony v chrámu Matky Boží, kde byl vychován, tak také ohluchl. Byl plachý, bál se lidí, raději byl sám. Působil zlým a přímo strašidelným dojmem, ale v hloubi duše byl citlivý a schopný opravdových citů. Zemřel pro lásku k Esmeraldě a svého vychovatele shodil z věže. Byl to tedy vrah.

Esmeralda
Překrásná cikánská tanečnice, která si vydělávala žebráním u lidí - tančením, zpíváním, předváděním kousků své koze Džali... Zamilovali se do ní dva muži - Quasimodo a kněz Frollo. Každý ale svým vlastním způsobem. Je obviněna z pokusu o vraždu svého milého Phobea, jehož jako jediného miluje i ona sama. Nakonec ji lid popraví za čarodějnictví.
Nosila červené šaty, spoustu šperků a tmavé vlasy. Měla tmavou pokožku, takže ji každý pokládal za cikánku, dokonce i ona sama sebe. Její matka ovšem byla Francouzka, jíž cikáni ukradli dítě a vychovali ho.

Klaudius Frollo
Kněz v Chrámu Matky Boží v Paříži. Od malička bylo jeho celým životem pouze studium a víra v boha. Vystudoval všechny univerzity, které mohl - filozofii, práva, lékařství i teologii. Žádná z těchto věd ho ale dostatečně neuspokojovala, a tak hledal něco, čím by prorazil ve světě a chtěl nalézt kámen mudrců, který ho udělá nesmrtelným. Vychoval svého mladšího bratra a zajistil mu vzdělání. Když našel nalezence Quasimoda, chtěl ho také vzdělávat a udělat z něj kultivovaného člověka. Zamiloval se do cikánky Esmeraldy, a protože jako kněz měl žít v celibátu, spíše ji nenáviděl. Chtěl se jí zbavit, ale zároveň být s ní. Shodil na ni vinu pokusu o vraždu jejího milého, a pak ji chtěl osvobodit z vězení. Byl v jádru zlý a lakomý. Nezdráhal se nejšpinavějších činů. Zabil ho jeho učenec Quasimodo - shodil ho z jeho vlastního chrámu.

PROSTŘEDÍ A DOBA:

Příběh se odehrává ve středověku v centru staré Paříže a v katedrále Notre Dame.
Samotné prostředí je hlavní postavou celé knihy.

JAZYK:

• dílo je psáno er-formou; autor mluví o hrdinech ve třetí osobě a zároveň oslovuje čtenáře
• věty jednoduché i souvětí; spíše složitá souvětí a těžká myšlenková vazba; spousta filozofie i děje
• spisovný jazyk; mluva ze středověku i 19. století, kdy byla kniha napsána
• přímá řeč; vypravování chronologické; překvapivý a tragický závěr; barvitá charakteristika všech postav

VLASTNÍ NÁZOR:

Kniha se mi líbila pro svůj klasický, avšak v té době originální nápad. Byla velice výpravná, a i když někdy trochu zdlouhavá, snadno čtivá. Jen bych vynechala zbytečné a komplikované pocity filozofa Frolla a popisu skoro celé Paříže a chrámu Notre Dame.