Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Tento román, který Victor Hugo napsal roku 1831, se odehrává v prostředí středověké Paříže za vlády Ludvíka XI.
Na začátku románu se ocitáme na tradičních mystériích (= církevní hry).
Hra Petra Gringoira, zvaná "Dobrotivé rozsouzení Panny Marie", měla začít ihned po kardinálově příchodu, lid však nechtěl čekat, a tak se začalo dříve... Hra se ale nevyvedla tak, jak si její autor představoval, byla dvakrát přerušena. Poprvé drzým žebrákem a po druhé příchodem kardinálovým. Po představení přišla na řadu slavnost bláznů spojená s volbou "papeže bláznů". Papežem byl zvolen Quasimodo, ve kterém mladý student Jan Frollo poznal zvoníka, kterého vídal u svého bratra arcijáhna. Ten se ubohého a nevzhledného hrbáče ujal, když mu byly asi čtyři roky a vychoval ho. Quasimodo vyrostl v chrámu, který se mu stal domovem, a kde byl nyní zvoníkem...
Po nepříliš vydařeném představení se jeho autor Petr Gringoire toulal noční Paříží. Měl hlad a hledal si nějaký nocleh. Na náměstí Gréve se dostal do davu, jež se utvořil okolo tančící Esmeraldy a její kozičky Džali. Tančila překrásně, jenže zlý hlas kajícnice z kobky v Rollandově věži ji vyštval. Básník ji sledoval a chtěl jí pomoci, když se ji pokusil unést Quasimodo, ale kapitán Phoebus, lučištník královské stráže, byl rychlejší. Jakmile se však Esmeraldě naskytla příležitost, "vzala do zaječích" a vytrhla se i jemu.
Básník se na své cestě dostal až do Dvora divů. Tak bylo nazýváno středisko žebráků, pobudů a zločinců z celé Paříže. Jako vetřelec měl být popraven, ale krásná Esmeralda, která se mezi žebráky těšila zvláštní úctě, ho zachránila tím, že si ho vyvolila za muže.
Někdy v této době se tři ženy – Gervasie, Mahieta a Oudarda vydaly za kajícnicí Gudulou do Rollandovy věže. Cestou jim Mahieta, která pocházela z venkova, vyprávěla jeden smutný příběh, který se kdysi v jejich městečku stal... Vyprávěla o mladé dívce, Kytičce-Pěničce, a o tom, jak jí cikáni ukradli roztomiloučkou dcerušku – Anežku, a místo ní jí podstrčili ohyzdné dítě. Ubohé matce po její milované Anežce zbyla jen maličká botička. Po únosu dítěte Kytička-Pěnička zmizela a od té doby ji nikdo neviděl... Mahietě kajícnice připomínala Kytičku-Pěničku, protože měla právě takovou malinkou botičku, ke které se neustále modlila, a kterou opatrovala jako vzácný poklad...
Po únosu Esmeraldy, byl Quasimodo obžalován a brzy nato zmrskán na náměstí. Před sebou měl ještě hodinu potupného trestu na pranýři. Trpěl strašnou žízní, ale nikdo z hlučícího davu mu nedal napít. Smilovala se nad ním až krásná Esmeralda... Quasimodo pak o ní neustále ve své zpola pomatené mysli snil...
Kapitán Phoebus stál se svou sestřenkou Lilií, která se měla zanedlouho stát jeho ženou, na balkóně. Když uviděl Esmeraldu dole tančit, zavolal na ni. Esmeralda přišla i se svou kozičkou Džali, která předvedla naučené číslo. Z písmenek abecedy vytvořila slovo PHOEBUS (slunce). V tom okamžiku Lilie omdlela a Phoebus cítil, že se musí rozhodnout, buď pro Lilii, nebo pro krásnou tanečnici. Nakonec se vydal za Esmeraldou...
Esmeraldin tanec tajně sledoval z věže chrámu i kněz Frollo. Byl jí okouzlen a nemohl přemoci touhu po ní. Když sešel dolů, potkal Petra Gringoira. Zjistil, že básník je jejím mužem a začal strašně žárlit. Mezitím si přišel za svým bratrem pro peníze Jan Frollo, aby se poté mohl vydat s Phoebem do krčmy "K Evinu jablku". Jan z krčmy odcházel velmi opilý a Phoebus se ještě vydal na schůzku s Esmeraldou. Cestou zjistil, že ho někdo sleduje – byl to arcijáhen. Ten Phoebovi vyhrožoval smrtí, vydá-li se za Esmeraldou. I přesto se však kapitán do domu kuplířky Marty, kde se měl s Esmeraldou setkat, vydal. Oba si vyznali lásku, ale zrovna v té chvíli někdo vyrazil dveře, probodl kapitána a zmizel. Esmeralda vraha svého milovaného poznala díky černému plášti, byl to arcijáhen, a omdlela...
Petr Gringoire, který se Esmeraldu vydal hledat ji našel u soudu. Byla obžalována, že pobodala Phoeba a měla být potrestána smrtí. Ale to jí nevadilo, neboť věřila tomu, co jí řekl arcijáhen – totiž že Phoebus je mrtev.
Phoebus se po uzdravení vrátil k sestřence Lilii, která neměla ani tušení, za jakých okolností byl kapitán zraněn... Při pohledu z okna Phoebus náhle spatří ubohou Esmeraldu na potupném voze. Jejich pohledy se setkají a Esmeralda je šťastna, že Phoebus žije...
Na cestě k popravišti znovu přichází k Esmeraldě arcijáhen a nabízí jí záchranu, je však opět odmítnut. Znenadání se objevuje Quasimodo, popadne Esmeraldu a zmizí s ní v chrámu.
Tuláci ze Dvora divů chtějí Esmeraldu osvobodit a odvést si ji. Ale když vtrhnou k ní do komůrky, čeká je překvapení – Esmeralda uvnitř není. Esmeraldu odvedl Petr Gringoire a muž v černém plášti. Později se Džali a básník odtrhli a Esmeralda měla opět volit mezi knězem a šibenicí. Její rozhodnutí znělo i tentokrát: "Raději smrt, než žít s arcijáhnem!"
Kněz ji poté předal Gudule, která v ní díky maličké botičce, kterou Esmeralda nosila ve váčku na krku, poznala ztracenou dceru. Esmeraldu i přesto šibenici neunikla. Phoebus se oženil, kněze svrhl Quasimodo z chrámu a sám zmizel, a Petr Gringoire se stal úspěšným autorem tragédií...
Po popravě bylo Esmeraldino tělo odneseno do sklepení na Mont-Fauconu. A když tam po roce a půl přišli lidé, našli místo jedné kostry dvě. Všichni poznali, že to Quasimodo sem přišel dobrovolně zemřít vedle své Esmeraldy...

VLASTNÍ HODNOCENÍ:

Quasimodo, přestože je fyzicky ohyzdný, ukrývá pod povrchem čistou a ušlechtilou povahu. Je typickým romantickým hrdinou, který je spolu s něžnou Esmeraldou postaven do ostrého kontrastu především s morální zvrhlostí šlechty a duchovenstva. Autor se nám na tomto příběhu snaží ukázat, že ani bědný život nedokáže zničit hrdinství a čistotu prostého lidu.
Osobně bych téhle knize nevytkla téměř nic, snad jen přílišné popisy katedrály, a vlastně celé Paříže (především 3. kniha – II. Paříž z ptačí perspektivy).

Čtenářský deník	-	Bídníci, Bídníci (2), Bídníci (3), Bídníci (4), Bídníci (5), Bídníci (6), Bídníci (7), Bídníci (8), Bídníci (9)
	-	Bídníci (rozbor)
	-	Bídníci - 1. díl
	-	Chrám Matky Boží v Paříži, Chrám Matky Boží v Paříži (2), Chrám Matky Boží v Paříži (3), Chrám Matky Boží v Paříži (4), Chrám Matky Boží v Paříži (5), Chrám Matky Boží v Paříži (6), Chrám Matky Boží v Paříži (7), Chrám Matky Boží v Paříži (8), Chrám Matky Boží v Paříži (9), Chrám Matky Boží v Paříži (10), Chrám Matky Boží v Paříži (11), Chrám Matky Boží v Paříži (12), Chrám Matky Boží v Paříži (13), Chrám Matky Boží v Paříži (14), Chrám Matky Boží v Paříži (15), Chrám Matky Boží v Paříži (16), Chrám Matky Boží v Paříži (17), Chrám Matky Boží v Paříži (18), Chrám Matky Boží v Paříži (19), Chrám Matky Boží v Paříži (20), Chrám Matky Boží v Paříži (21)
	-	Chrám Matky Boží v Paříži (rozbor)
	-	Dělníci moře, Dělníci moře (2)
	-	Hernani aneb Kastilská čest, Hernani aneb Kastilská čest (2)
	-	Muž, který se směje
	-	Veliký Jargal
	-	Zvoník u Matky Boží, Zvoník u Matky Boží (2), Zvoník u Matky Boží (3)

Čítanka	-	Chrám Matky Boží v Paříži, Chrám Matky Boží v Paříži (2), Chrám Matky Boží v Paříži (3), Chrám Matky Boží v Paříži (4), Chrám Matky Boží v Paříži (5), Chrám Matky Boží v Paříži (6)
	-	Dělníci moře
	-	Džinnové
	-	Eliška
	-	Obrazy z východu (Básně), Obrazy z východu (Básně) (2)
	-	Ó ty jsi plakala?
	-	Píseň dědečka
	-	Píseň mořských dobrodruhů
	-	Před bojem (Čtyři větry ducha)
	-	Své plachty, lodníci...
	-	Z ód a různých básní (Básně), Z ód a různých básní (Básně) (2), Z ód a různých básní (Básně) (3), Z ód a různých básní (Básně) (4)