Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

TÉMATICKÝ PLÁN:

Hlavní téma: volné zpracování staroněmecké pověsti o krysaři (mladém hochovi), který svou kouzelnou píšťalou svolával krysy.
Příběh se odehrává v německém městě Hameln. Novela navazuje na dílo Zmoudření Dona Quijota - ten vidí své snové představy; Krysař volně a skrytě navazuje. Jako důkaz svého dozrání, Dyk z krysaře udělal hrdinu, který vidí skutečnost - Dyk se dobral toho, že i skutečnost může být velký počin.
Láska k Agnes - naplněná, skutečná, neidealizovaná; krysař ji miluje bez iluzí, je odvozena ze skutečnosti - není platonická.
Krysař svou zázračnou píšťalou vyžene krysy z města. Od konšelů se však nedočká slíbené odměny. Tragický (až téměř antický) konec - smrt krysaře i obyvatel.

POSTAVY:

Osudově formované, jednání postav je strohé, vykreslená psychologie postav.

Krysař - hlavní postava celého dramatu; cizinec, rozervaný, tajemný, osamělý, stojí sám proti davu; typický představitel romantického hrdiny; osamělost z něj učiní poutníka, se svou píšťalou - symbolem jeho života - je obdařen až nadpozemskou mocí; putuje z města do města - prošel už mnoha zeměmi - světa znalý; typický dykovský hrdina - putuje s pocitem, že je nutno jíti, aniž zná cíl své cesty a aniž je přesvědčen, že k svému cíli vůbec dojde...
Krysař chce díky Agnes zakotvit a spočinout, přesto mu to není dopřáno. Poté co si Agnes kvůli dítěti, které má s jiným (Kristiánem), vezme život skokem do propasti, odváží se krysař zapískat na svou píšťalu tak silně, aby ji uslyšeli i lidé - ti jej slepě následují do záhuby - společně umírají v propasti.
Krysař odchází pomstěn a očištěn do země sedmihradské - hamletovských krajů, které jsou neobjevené a z nichž se nikdo nevrací zpět. Vidí věci tak, jak jsou (romantismus plus realismus).

Agnes - "dykovská Manon" - prostá, obyčejná, pohledná, nevinná a mladičká; tvoří kontrast oproti krysaři - nevinnost vs. znalost.

Sepp Jörgen - chudý rybář; krysařův protějšek, avšak oba tyto hrdiny spojuje osamocenost - jdou sami proti davu (romantismus), oba jsou nežádoucí a opovrhovaní.
Sepp je zbytečný prosťáček oproti krysaři, jenž je potřebný, ale nevítaný. Chtěl by žít šťastný a užitečný život, ovšem díky svému pomalému myšlení je všem jen pro smích - utíká do svých fantazií a do svého jednoduchého, přesto snového světa - paradoxně je to právě on, kdo odolá svodům krysařovy flétny, stejně jako nemluvně, jež zachrání, když jej objeví v pustém městě.

ROZBOR:

Postavení autora: autor je vypravěčem
Čas: v novele se neobjevuje objektivní historický čas - čas se podřizuje hrdinovi
Prostředí: blíže nespecifikováno - mystické, nebo 15. až 17. století; autor nechává výběr na nás
Styl: dramatický spád, rytmus, dramatická gradace, která vyústí ve smrt téměř všech postav; paralelismus
Jazykový plán: spisovná čeština

Dílo je oproštěno od zdobných epitet a metafor. S minimem prostředků je dosáhnuto maximálního účinku.

Prvky:

• zhuštěné dialogy
• dykovská antiteze
• paralelismus
• dramatická pointa
• prvky romantismu - citovost vítězí nad rozumem, mystika, morbidnost, tajemnost, zšeřelost, individualita a imaginace
• paradoxy - vítězství bláznovství nad rozumem, protože paradoxně přežil člověk mentálně zaostalý a člověk (miminko), který ještě rozumu nenabyl

Poznatky:

1. Všichni ostatní hrdinové románů Viktora Dyka jsou na počátku své cesty. Krysař je atypický tím, že se nachází už uprostřed své cesty a snad i blízko cíle.
2. Drží se zpátky jako správný kladný hrdina - aspoň se takto snaží působit, i když ví, jakou mocí vládne
3. Jednoduché věty.
4. Stejně jako on vyniká, tak i ostatní lidi považuje za cizince.
5. Je si vědom své jedinečnosti a odlišnosti. Autor nás lehce navádí, abychom Krysaře považovali za něco víc než za člověka.

CITÁT Z KNIHY:

"Mám zvláštní nadání vyhánět krysy," pokračoval krysař. "Pískám občas na ni velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými jsem prošel. Já prošel mnoha zeměmi: slunnými i ponurými, pláněmi i horami. Má píšťala zní tak tiše. Krysy slyší a jdou. Není takového krysaře mimo mne. Povím vám něco, cizinko, která se umíte tak zvonivě smáti. Nikdy jsem nepískal plným dechem: byl to vždy tlumený zvuk. Kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou."
Krysař domluvil. Oči uhasly a svěsil bezděčně ruce s píšťalou.