Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Novelu z roku 1911 vydalo v Edici ilustrovaných novel nakladatelství Československý spisovatel; 89 stran + působivý doslov Vladimíra Justla.

SPOLEČENSKÁ PROBLEMATIKA, PROSTŘEDÍ:

Autor se nechal inspirovat starým saským motivem ze 13. století (krysař osvobodí město Hameln od hlodavců, když nedostane domluvenou odměnu, odvede děti občanů, aby z nich udělal kolonii sedmihradských Sasů). Dávná pověst se dočkala nového zpracování, stala se prostorem pro Dykovo umělecké slovo a aktuální myšlenky.

POSTAVY:

Krysař je krysař. Jeho i píšťalu halí tajemný, magický závoj. Ač lidem pomáhá, je osamělý, putuje světem, nikdy nezůstává na jednom místě. Má "lehké srdce", zkažené město je mu těsné. Vroucně miluje i nenávidí po svém, je "nad věcí". Přes všechno dokáže jasně myslet a "jeho zamyšlení je slavné". Rozumí řeči lidí i zvířat, ďáblů i andělů.

• "Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.
• "Krysař, cizinko, je muž, který nezůstává, ale jde. Lidé vidí ho rádi přicházet. Ale odcházeti vidí ho mnohem raději."
• "Milovat ženy není lepší než topit krysy."
• "Krysy mají dobrý sluch a má píšťala dobrý zvuk."
• "Bůh žádal deset spravedlivých, aby ušetřil Sodomu a Gomoru. Chci být skromnější Boha. Stačí mi jediná žena. Ušetřím Hameln pro tebe, Agnes."
• "Vadí vám vaše srdce, příteli. Muž, který hloubá, neměl by nikdy míti srdce. Uvidíte, že na ně zahynete. Bude vás škoda, vás i vaší píšťaly."
• "Píšťala padla z krysařových rukou. A jeho píšťala znamenala život."

Agnes je Agnes. Líbezná, běloskvoucí pleti, vždy "obestřena novým romantickým kouzlem spanilého ženství". Má milence, ale ten nemá píšťalu. Ráda poslouchá pohádky své matky o zemi sedmi hradů, která "smutek konejší". Není jako ostatní ženy, co zlobí Jörgena, přesto nakonec dokáže zradit. A její zrada znamená hodně.

• "Bála se neznámé moci krysařovy, které dobře nechápala, ale které podléhala chvílemi. Bála se a milovala svou bázeň. Milovala také krysaře. Milovala také dlouhého Kristiána? Snad ho milovala včera. Snad ho bude milovat zítra. Ale nyní ho nebylo v této síni. Ani v jejím srdci ho nebylo. Nikdo nedovedl milovat jako Agnes a nikdo nedovedl tak zapomínati."
• "Stalo se...Nemohu za to. Nemám ho ráda; cítím, že ho nemám ráda. A přesto se to stalo...Zab mne, zab mne! Nechci jeho dítě!"

Sepp Jörgen je prosťáček. Jednoduchý, věčně nechápající rybář, z něhož si všichni stále dělají legraci, hlavně pak děvčata. Je ale jediný, v jehož uších je zvuk krysařovy píšťaly vzbuzující touhu přehlušen křikem dítěte určujícím povinnost.

• "Mějte ženy, ale nedopouštějte, aby ženy měly vás."
• "Co se týče ryb, nebylo třeba myšlenek. Bylo třeba rozhodit sítě a čekat. Čekat uměl Sepp Jörgen jako málokdo. Čekal trpělivě a odevzdán; dočkal se však málokdy čeho. Říkají, že se tak děje těm, kdo trpělivě a odevzdaně čekají."

Kristián je příliš světský a obyčejný mladík, Strumm a Frosch zkažení konšelé, Magistr Faustus ztělesněný ďábel. Kdo je několikrát zmiňovaný "ON", nevím.

DĚJ:

Do města přichází krysař. Když za odvedenou práci nedostane slibovanou odměnu, byl by občany potrestal, ale kvůli milované Agnes to s nimi ještě jednou zkusí. Nejenže je znovu obelhán konšely, zradí ho i ona sama, podvede ho s Kristiánem. V krysaři se cosi zlomí a pomocí své píšťaly dovede všechny lidi z Hamelnu do propasti u hory Koppel. Agnes neunese své pochybení a tamtéž dobrovolně ukončí svůj život. I krysař se vrhá dolů. Jen Sepp Jörgen uslyší plačící dítě, ví, že se o něj musí postarat.

HLAVNÍ MYŠLENKA:

Krysy zosobňují všechnu zkaženost, od níž má krysař město osvobodit. "Sedmihradská zem" zase představuje vidinu nového života, touhu po něm. Více než nedodržená dohoda ze strany konšelů autora zajímá zrada lásky. Je nastíněno bezpočet hlubokých otázek.

CITÁT Z KNIHY:

"Ne," vydechla. Ale nebylo jisto, co znamenalo toto ne. Ocitli se na prudkém spádu, kde nečiní se kroky, kde zbývá pouze let. Podržel její ruku ve své a nechala mu ji. Stiskl. Stiskl ji prudce a vášnivě, že by byla vykřikla bolestí. Opakovala přesto stisknutí. Tato bolest ji omamovala. "Agnes - -" řekl. Znělo to jako otázka a jako prosba. Pohlédla na něho a usmála se. "Ano," řekla. A bylo zřejmo, co znamenalo toto ano.

JAZYK, ŽÁNR:

Jedná se o novelu členěnou na kapitoly. Užit je vznešený starší jazyk (přechodníky, změna slovosledu), autor se vyjadřuje pomocí paradoxů a hlubokých citátů.

VLASTNÍ NÁZOR:

Příběh má pro mě zvláštní kouzlo, je to takříkajíc "srdeční záležitost". Snad pro to jméno, Agnes, snad pro nespočet hlubokých citátů. Vřele doporučuji knihu i muzikálové zpracování Dana Landy. Při tónech mě mrazilo (a mrazí) stejně jako při slovech.