Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

DYK, Viktor. Krysař. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1958, s. 110.

FORMA:

26 kapitol; Doslov (Vladimír Justl); Ediční poznámka

OBSAH:

I.
Krysař, vysoký, štíhlý s prokvetlými vlasy, přijde za soumraku do města. První, koho potká, je mladá dívka - Agnes. On jí vypráví o své práci a píšťale, tvrdí, že je jako Ahashver - nemá stání. Agnes se krysař zalíbí, a tak mu řekne, aby zůstal. Přizná mu ale, že má milence. Krysař o něm nechce nic vědět. Agnes na jeho nevyslovenou otázku odpovídá "ano" a podá krysaři snítku jasmínu*.

II.
Bylo to hanzovní město Hammeln, kam krysař zavítal. On vyháněl krysy a Agnes s nadějí očekávala další dny. Její matka se znaveně ploužila po domě a prchala před světlem. A krysař vyháněl krysy, ale měl i jiný důvod, proč zůstávat.

III.
Sepp Jörgen žil u řeky Vesery a živil se chytáním ryb. Byl hodný a docela pohledný, ale vše chápal až druhého dne. Jediné, co měl, byl drozd v kleci, který mu zpíval. Sepp při jeho zpěvu zapomínal na vše zlé a nečekal od života nic.

IV.
Agnesin milenec se jmenoval Kristián, dlouhý Kristián. Byl typickým občanem města Hammeln a měl dobrou naději, že zdědí obchod svého strýce, pokud si jeho příbuzný ve svém záletnictví nepořídí jiného dědice. Kristián dál chodil k Agnes, ale nevěděl o krysaři.

V.
Nad městem Hammeln se nachází vrch Koppel. V neděli si tam měšťané chodí užívat krásného výhledu. Za vrchem je propast, o níž se traduje, že se v ní nachází brána do Sedmihradska. Krysař se nad propastí zastavil a dlouho se sám díval. Jeho oči připomínaly propast pod ním.

VI.
Sepp Jörgen usnul na louce a našly jej dvě dívky. Smály se mu, až jej probudily a pak utekly. Sepp nic nechápal a v dálce dozníval smích.

VII.
Sepp Jörgen klečel v noci na náměstí v Hammeln a říkal vše to, co chtěl říct smějícím se dívkám. Jak ho jejich smích zasáhl, jak kvůli vzteku z něj zabil i svého drozda. Krysař ho chvíli poslouchá, a pak mu řekne, ať vstane a nemiluje nikoho příliš. Jörgen se však ani nepohne, a tak jde krysař dál. K Agnes.

VIII.
Krysař je v hospodě "U Žíznivého člověka". Sedí sám. Když přišel do Hammeln, vyjednal si za odvedení krys sto rýnských. Toho dne přišel konšelům připomenout svou smlouvu. Osloví tedy Gottlieba Frosche (truhlář) a Bonifáce Strumma (krejčí) a hlásí se o svou odměnu. Ti ho však odbudou. Prý není jisté, že smlouvu sjednali právě s ním, a pak nebylo k ní dodáno "K tomu mi dopomáhej Bůh", takže není platná. Krysař odejde se slovy, že není třeba pomoci boží, pomůže si sám.

IX.
Krysař, bez sebe vzteky, přechází v pokoji u Agnes. Ta ho se strachem a také s velkou láskou pozoruje. Pak ho Agnes osloví a krysař se rozhodne, že kvůli ní ušetří Hammeln.

X.
Tu noc mají Gottlieb Frosche i Bonifác Strumm těžké sny. Oběma se zdá o mimořádné zakázce v jejich řemeslech. Gottliebovy postele se však po slovech krysaře promění v rakve a Bonifácovy šaty v rubáše. Ani jeden z nich už oné noci nedokáže usnout.

XI.
Krysař se probudí dřív než Agnes a pozoruje ji, zatímco klidně spí. Jak se na ni dívá, cítí, že je poprvé za život spoután a přesto mu nová pouta dávají nečekanou, radostnou svobodu i tajemnou tíži zároveň. Krysař vyjde do zahrady, a když se obdivuje krásnému ránu, spatří Kristiána.

XII.
Kristián se snaží krysaře urazit, ten však odpovídá klidně. Nechává pak Kristiána za sebou a ten, zmaten, vejde k Agnes.

XIII.
Krysař vyjde za město a je mu, jako by náhle všemu rozuměl. Uvidí Seppa, jež usnul ve své loďce a proud řeky ho odnesl. Krysař jej probudí a Jörgen před sebou vidí těžkou zpáteční cestu a hladový den bez ryb.

XIV.
Krysaře posedne neklid, který jej žene zpátky k městu. Cestou poslouchá hovory lidí o životě a smrti blízkých. Krysař projde kolem obchodu Kristiánova strýce a Kristián na něj posměšně zavolá: "Hodně štěstí, poutníku!" Krysař vejde do města a brána se za ním zavře, jako by se zavírala past.

XV.
Krysař míří do hospody, a když prochází kolem chrámu, zdá se mu, že socha ďábla nahoře se směje a pobízí ho, aby k "Žíznivému člověku" vešel.

XVI.
Kromě hospodského sedí vevnitř pouze jeden host. Jeho vzezření a lehký zápach síry vyhnal všechny ostatní. Krysař si k němu přisedne a on se představí jako magistr Faustus z Wittenberka. Faustus prozrazuje krysaři, že mu slouží ďábel výměnou za jeho srdce. Snaží se to dokázat nejrůznějšími zjeveními, krysař však nikdy nevidí totéž co on. Faustus krysaři řekne, že srdce mu je jen na překážku a že na ně zhyne. Pak zmizí a krysař odejde z hostince. V ulicích znovu slyší ďáblův smích a pobídku: "Jdi."

XVII.
Agnes krysaře očekává a stojí ve dveřích, jako když ji viděl poprvé. Teprve když ji sevře v náručí, pozná, že je jako bez života. Naléhá na ni, aby mu řekla, co se stalo. Agnes ho zavede k sobě do pokoje. Tam pak vykřikne "Můj Bože!"

XVIII.
Krysař odnese Agnes na lože a čeká, dokud se neprobere ze mdlob. Pak Agnes nabude vědomí a prosí krysaře, aby ji zabil. Nosí v sobě Kristiánovo dítě. Krysař přemýšlí a plánuje svůj odchod z Hammeln. Agnes ho pozoruje a dobře mu rozumí, proto ho vyzve, aby odešel. Jde tedy pryč a Agnes se za ním ještě dlouho dívá.

XIX.
Agnes se chová nezvykle, takže to vzbudí pozornost její matky. Poprosí ji, aby jí vyprávěla o Sedmihradsku, jako když byla ještě malá. Poslechne si pohádku a pak se chystá odejít. Kdyby prý přišel Kristián, ať čeká, kdyby se objevil krysař, ať jde za ní.

XX.
Řeka se vine krajinou a někdy je to utěšitelka a jindy úkladný vrah. Někdo k ní přijde znaveným krokem a vrhne se do vln...

XXI.
Kristián je vesel. Strýc je nemocen, dědictví bude jeho. Avšak městem bloudí pološílená Agnesina matka a zoufale hledá svou dceru. Když zjistí, že ji Kristián neviděl, jde s divným smíchem domů a cestou pak zpívá o zemi sedmihradské.

XXII.
Doma ji nalezne krysař a dozví se od ní, co se stalo. A tehdy se rozhodne, že zapíská na svou píšťalu ze všech sil.

XXIII.
Krysař píská a celé město jej následuje. V každém se probouzí minulost, ale i naděje na život v sedmihradské zemi.

XXIV.
Jen Sepp nechápavě hledí, když kolem něj přechází zástup. Krysař všechny vyvede na horu Koppel a lidé vkročí do propasti. Krysař zůstane na vrcholu sám. Píšťala mu vypadne z rukou a on sám vejde do propasti. Jestli on a ostatní našli zemi Sedmihradskou, není jisté.

XXV.
Sepp prochází v neděli město, kde není ani živáčka. Pak si vzpomene na krysařovu píseň a následuje její tóny.

XXVI.
Po cestě najde v jednom domě plačící nemluvně - holčičku - a vezme ji do náruče, zatímco vystupuje na horu. Tam však na úpatí propasti přeruší pláč dítěte vábení píšťaly a Sepp i s miminkem odejde zpět dolů, aby našel ženu, jež by dala dítěti napít...

ZNAKY:

Prvky novoklasicismu = téma z minulosti (pověst ze 13. století), nejde o přesné zachycení doby, ale zpodobení nadčasových rysů osudu člověka ve světě, sevřené, neosobní vyprávění; krysař je osamělý, hrdý individualista; jazyk je knižní (infinitivy s -ti) a střídmý - maximum účinku; nejenom tragický konec, ale i naděje; jádro sdělení je často předsunuto; opakování, náznaky, zámlky; tajemná atmosféra; autor do novely promítl svoje zklamání ze světa - všichni jsou sobečtí, vedoucí funkcionáři zneužívají svého postavení; hlavními motivy jsou lidská hamižnost a slabost, které jsou potrestány, když lidé jdou do propasti jako krysy; jediný Sepp Jörgen se u propasti rozhoduje nesobecky, když potlačí vlastní touhy a upřednostní potřeby dítěte; krysař je představován záhadně (nejasná identita, ani on sám neví, kým je), nepatří do normálního světa, jeho moc pochází z píšťaly (symbol toho, jak snadné je ovládnout masy lidí); krysy symbolizují svědomí obyvatel města, proto je jich v Hammelnu tolik; měšťané se jich chtějí zbavit, aby město vypadalo dobře navenek, na jeho vnitřním životě by se nezměnilo nic

CITÁT Z KNIHY:

Posléze Agnes procitla; jak bylo pozdě? Krysař nevěděl. Vše byla věčnost, zoufalá a krutá věčnost.
Její ruka hledala jeho ruku. Krysař sklonil se nad Agnes. - V měsíčním svitu byla její bledost ještě bledší a děsila krysaře. Oči obou se setkaly. Hleděl vážně a pátravě; ale v jejích očích nenašel bázeň, pouze smutek. Z jejího hrdla, v němž slova tak dlouho umírala, řinula se náhle slova tím bolestnější, že nevyčítala.
"Stalo se... Nemohu za to. Nemám ho ráda; cítím, že ho nemám ráda. A přece se to stalo."
A slabá Agnes náhle nabyla sil k prudkému a vášnivému výkřiku: "Zab mne, zab mne! Nechci jeho dítě! Nechci je, nechci je!"
Vztyčila se napolo na loži a svírala ruku krysařovu, jako ji svírá tonoucí. Krysař sebou ani nepohnul při krutých slovech Agnes. Stál jako socha, jako přízrak. Ale jeho srdce sežehl mráz jediné vteřiny. Nezbylo v něm nic nežli krutá bolest.
"Zab mne," opakovala Agnes.
Pak klesla opět na lože. Bezvládná ležela na něm s uštvanýma očima toho, jenž dlouho marně hledal cestu a nemá již sil ji dále hledati.
A krysař skláněl se nad Agnes nepohnutý a chmurný. Chtěl promluvit, nemohl však; chtěl odejít, a nedovedl. Chtěl odvrátit zrak a nebylo lze ho odloučit od propasti této zoufalosti.
Podivný okamžik! Měl představu letu, úžasného letu... ale zcela jiného než onoho jitra.
Celý život hřměl kolem něho a někam mimo. Volaly vzdálené hlasy, zvonily číše, zněl smích a jásot. Zvony hlaholily jako v slavné dny. A pak to ticho, pak to strašné ticho.
Krajiny míhaly se před krysařovýma očima; překonávaly se krásou. Měly smavý půvab jihu a přísnou krásu severu. Plynuly řeky, tyčily se hory, hlučela města, bouřila moře. A pak bylo prázdno, strašné prázdno.
Tváře žen se zamíhaly v dáli; žen bílé i tmavé pleti, žen různých plemen a zemí. Šly, šeptajíce něhu a lásku. - Šly, kynouce na pozdrav. - A potom přišla noc.
Úžasný a překotný let!
(kapitola XVIII.)

* květomluva jasmínu - Je mi blaze bez tvé lásky. (Pro Agnes je krysařova láska krásná a opojná, ale nakonec je příčinnou jejího tragického konce.)