Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• próza inspirovaná staroněmeckou pověstí

Poetická novela Viktora Dyka vychází ze starodávné pověsti o německém městě Hammeln.
Příběh o samotě, okraji lidské společnosti a hluboké propasti. Vyprávění o tajemném muži beze jména, přicházejícímu odnikud a mířícímu nikam. Svědectví o tom, jakou pomstu si zaslouží ten, kdo zradí. Příběh o lásce Agnes...

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

Vydalo nakladatelství Otakar II. v Praze roku 2000. Počet stran: 133. ISBN: 80-86355-14-4.

STRUČNĚ O AUTOROVI:

Viktor Dyk žil mezi léty 1877 a 1931. Byl významný český básník, prozaik a nacionalistický politik. Za své názory byl uvězněn. Od roku 1918 byl redaktorem Národních listů. Představitel anarchistických buřičů. Ovlivněn realismem a symbolismem.

HLAVNÍ POSTAVY:

Krysař - tajemný; bez rodiny; na okraji společenských vrstev
Agnes - mladá pohledná dívka; zamiluje se do Krysaře, ale čeká dítě s Kristiánem

VEDLEJŠÍ POSTAVY:

Kristián, Sepp Jörgen

MÍSTO A DOBA DĚJE:

Město Hammeln v Německu, středověk

STRUČNÝ DĚJ:

Krysař přichází do města Hammeln, aby za slíbenou odměnu zbavil město krys. Konšelé však neuznají za vhodné zaplatit sto rýnských pouze za to, že zapíská na svoji píšťalu a krysy slepě odejdou. Krysař se přes všechno nutkání městu Hammeln nepomstí, protože miluje Agnes, snoubenku Kristiána. Ta s ním čeká dítě, které nechce, a odejde do země sedmihradské, odkud se už nevrátí. Krysař, plný zloby a žalu, zapíská co nejsilněji na svoji flétnu a všechno omámené obyvatelstvo se vydá za ním až k propasti, neboli brány do země sedmihradské. Všichni i s krysařem do ní vstoupí. Jediní, kdo z celého města přežili, byli miminko a malomyslný rybář Sepp Jörgen, kteří nevnímali zvuk píšťaly...

UKÁZKA Z KNIHY:

"Mám zvláštní nadání vyháněti krysy," pokračoval. "Pískám na píšťalu občas velmi smutné písně, písně všech krajů, kterými jsem prošel. A já prošel mnoha zemi, slunnými i ponurými, pláněmi a horami. Má píšťala zní tak tiše. Krysy slyší a jdou. Není takového krysaře mimo mne. Povím vám něco, cizinko, která se umíte tak zvonivě smáti. Nikdy jsem nepískal plným dechem, byl to vždy tlumený zvuk. Kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za mnou." Domluvil. Oči uhasly a svěsil bezděčně ruce s píšťalou.