Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

• 1911
• tragédie o 5 jednáních

Na počátku 17. století napsal Miguel de Cervantes Saavedra svou Podivuhodnou historii Dona Quijota de la Mancha. Pomocí tohoto díla chtěl především zesměšnit soudobý konvenční rytířský román.
Viktora Dyka toto světoznámé dílo zaujalo především z toho důvodu, že jeho vlastní niterné postoje se shodovaly s postoji Cervantesova hlavního hrdiny Dona Quijota. Takzvaný donquijotský impuls se mu stal inspirací k napsání dramatu Zmoudření Dona Quijota.
Toto Dykovo drama, které tvoří celkem pět dějství, je považováno za nejvýraznější dílo českého symbolismu. Jeho hlavní myšlenkou je to, že člověk nikdy nedosáhne všech svých ideálů. Zároveň je toto dílo jakýmsi shrnutím Dykova básnického názoru o nesrovnalosti života a snu.

BIBLIOGRAFICKÉ ÚDAJE:

In Dramata a prózy. Vydaly Lidové noviny v Praze roku 2003. Celkový počet stran: 511. ISBN: 80-7106-459-9.

DĚJ:

Místní farář a magistr Samson Carrasco marně zdržují a odrazují ušlechtilého rytíře dona Quijota de la Mancha před jeho dobrodružnou výpravou do světa. Rytíř hodně četl a přemýšlel, než v něm uzrál plán mstít ve světě křivdu, hájit spravedlnost a získat si hrdinskými činy sladkou dívku Dulcineu z Tobosy, o které stále sní.
Nakonec zbývalo jen najmout šibala Sancha Panzu, sednout na věrného koně Rozinantu a opustit naříkající neteř a hospodyni...

Jedou takhle světem a donucují loupežníka, aby vrátil kořist okradenému nebo upozorní zrazeného milence, bloudícího po skalách, na opouštěnou dívku a dávají jim tak podnět k seznámení a ukončení jejich zármutku.
Pak rytíř zatouží po Dulcinee tak silně, že za ní spěchá k Tobose.

V lesní sluji před Tobosou se slušně daří poustevnické družině. Otec Pedro, uprchlý galejník, jeho pomocník Amidas, člen lupičské bandy, a snědá, prostopášná Dolores ze Sevilly zde slušně obchodují s kajícníky. Jenže těkavá a krásná Dolores se již nudí. Dobře, že se tu právě za temné noci objevil don Quijote.
Ten vzpomíná na svou Dulcineu a dobrodruzi si z něho udělají nepěkný vtípek - Dolores se mu totiž představuje jako Dulcinea a žádá jej, aby se po 3 roky vyhýbal Tobose a bloudil ještě světem.
Rytíř smutně přijímá tento ortel a Dolores je jeho hlubokou, prostou láskou tak dojata, že probodne "otce" Pedra, jenž se mu vysmívá.

V amfiteatru před Barcelonou panuje netrpělivé napětí. Slavný don Quijote se bude bít za svou Dulcineu s rytířem Jasného Měsíce, který neuznává jejích výsostných předností. Zápas pozoruje s neklidem i Dolores. Přišla s vavřínovou snítkou a cítí, že se tu hraje o její osud.
Don Quijote ji zahlédl - oslněn její krásou zapomněl na chvíli na Dulcineu a je potrestán porážkou. Zklamané Dolores tím odpadl od srdce a dívka klesá do starých neřestí.
Zahanbený rytíř, jenž netuší, že jej porazil jejich přestrojený magistr, se smutně vrací domů - ztrativ navždy Dulcineu.

Farář s magistrem se marně snaží vyléčit rytířovu zádumčivost. Až pak konečně k němu zavolají skutečnou Dulcineu, kterou rytíř před lety skutečně viděl a obdivoval. Je to ve skutečnosti starší obhroublé děvče, jež ho zbavilo posledních iluzí.

Rytíř najednou poznává, že celý jeho život byl blouděním za snem a touhou, za přeludy krásy, dobra a velikosti, jichž v přízemním, střízlivém světě není.
Zhroutil se mu vysněný svět, zmizela poslední vzpruha jeho života a rytíř umírá.
Byl dobrý a moudrý - smutně potvrzují jeho přátelé...