Český-jazyk.cz aneb studentský underground­

Drama Maryši a její nešťastné lásky je dramatem, které vybízí k novým knižním vydáním a novým divadelním inscenacím.

CHARAKTERISTIKA POSTAV:

Lízal - asi šedesátiletý sedlák, má bolavou nohu, podpírá se hůlkou; otec Maryši; působí dojmem zchytralého a lakomého sedláka
Vávra - statný, čtyřicetiletý mlynář, má tři děti, pozdější muž Maryši; velmi sebevědomý
Maryša - pozdější Vávrova žena, Lízalova dcera; mladá vesničanka střední postavy, zprvu drzá, nechce se vdát za Vávru; po třech letech krotká, moc toho nenamluví
Francek - štíhlý, statný rekrut; v chování je prudký, smělý a hrdý
Horačka - Franckova matka; asi šedesátiletá, bázlivá, ale rozumná stařena
Lízalka - Maryšina matka, v chování umíněná, tvrdá

OBSAH:

První dějství
Seznamujeme se s Lízalem, který Vávrovi slibuje svou dceru Maryšu. Dohadují se o výši věna, nakonec se dohodnou na 37 stovkách. Francek se přichází rozloučit s Maryšou, odchází totiž na tři roky na vojnu. Lízalovi rozloučení brání, Vávra říká, že pokud Franckovi budou bránit, způsobí to akorát pozdější zlobu. Francek odchází, ale slibuje, že brzy přijde a s Maryšou se rozloučí. Vávra odchází. Lízal volá Maryšu, aby jí sdělil, s kým jí právě smluvil sňatek, ta to prvně bere jako žert, pak tatínkovi odmlouvá, že si starého mlynáře s třemi dětmi nevezme. Přichází se rozloučit Francek (Hrdlička - obecní sluha - Lízalovi namluvila, že se v hospodě někdo bije, že má jít na pomoc).

Druhé dějství
Maryša vede rozhovor s Lízalkou a se Strouhalkou, Lízalka Maryšu nutí ke sňatku, Strouhalka ji přesvědčuje, že Francek na ni brzo zapomene. Maryša pláče a prosí otce, později matku, aby se za něj nemusela provdat, že dokonce i zapomene na Francka, jen ať ji nenutí si vzít Vávru. Stále se brání a přemlouvá matku, aby ji pustili z domu, že budou mít po trápení a nebudou muset nic platit, matka ale zůstává stejná, neustoupí a žádá Maryšu, aby se šla převléct do svátečního kroje, že ženich zde bude každou chvíli. Poté, co Lízal vidí, jak Maryša trpí, začíná přemýšlet, že by ji nedal Vávrovi, že se určitě najde jiný ženich, Lízalka to ale komentuje slovy:
"Přebíraný zboží za moc stojí! A myslíš, že to budeš mět jinačí? Já neříkám, že se nevdá, ale zvostane nám na krku rok, dvě leta a abys ju dal Franckovi. Přinde z vojny a co potem? Tak se celá třesu strachem a zlosťó, jak si na to jen pomyslím. Proto říkám, pryč s ňó - pryč! Dokáváď je čas."
Do domu přichází Vávra, Maryša zkouší poslední šanci a přemlouvá Vávru, aby jí neničil život, Vávra jí ale slibuje, že se o ni bude dobře starat a že ji naučí poslušnosti. Maryša se tedy odchází obléct a souhlasí se svatbou.

Třetí dějství
Odehrává se o tři roky později v hospodě, kde sedí Francek, Lízal a jiní. Francek čas od času uroní slzu, vzpomíná a lituje. Přichází Maryša, vdaná Vávrová, tichým, krotkým hlasem prosí o maso. Francek si jí všimne, naváže s ní rozhovor, Maryša toho ale moc nenamluví, Francek ji doprovází pryč z hospody. Později přichází Horačka a ptá se po svém synovi, Franckovi, zahlédne Lízala a poví mu, že se po vsi roznáší, že Vávra bije Maryšu stejně jako svou nebožku ženu, s níž měl tři děti. Hospodský domlouvá Lízalovi, aby s tím něco udělal, aby nenechal ubližovat své dceři, ten si však nenechá od nikoho radit. Lízal se diví, když za ním do hospody přichází soudní sluha. Lízal se dozvídá, že ho Vávra žaluje, protože Lízal nesplatil dohodnuté věno. K večeru se v hospodě objevuje i Vávra, Lízal se s ním začne hádat a řekne mu, že Maryša šla domů s Franckem, jenž se v tu chvíli vrací do hospody. Navzájem se Vávra s Franckem uráží, Francek provokuje, že bude chodit za Maryšou i za bílého dne, Vávra mu vyhrožuje, že pokud se k mlýnu přiblíží, zastřelí ho. V hospodě se strhne bitka, Lízal odchází za Maryšou.

Čtvrté dějství
Nacházíme se ve světnici u Vávrů, Lízal přišel přesvědčit Maryšu, aby se vrátila k Lízalům domů, ta ale trvá na tom, že chce mít v mlýně klid a prosí otce, ať dá Vávrovi to, co mu patří. K Lízalům se vrátit nechce, je už zvyklá na Vávru i na bití. Lízal odchází. Přichází Rozárka, služka, Maryša ji zaúkoluje. Do světnice vchází Francek, kterého pustila Rozárka. Francek přesvědčuje Maryšu, aby s ním utekla do Brna, že ji bude čekat v devět večer u splavu, ta se však brání, i když má Francka stále ráda, bojí se utéct. Francek odchází. Přichází opilý Vávra a ptá se své ženy, kdo tu před chvílí byl. Maryša nic neprozradí, on ale vyhrožuje bitím Rozárky, Maryša tedy povolí a Rozárka pak vyzradí i to, proč Francek přišel. Vávra odchází pro pušku, chce jít ke splavu zastřelit Francka. Maryša prosí Rozárku, ať vyřídí Franckovi, že u splavu se sejdou zítra. Maryša změní chování.

VÁVRA (k sobě ve dveřích):
Zastřelím já ti, jak je Bůh všemohócí nade mnó, zastřelím ti!
MARYŠA (s ledovým klidem, stojíc už na prahu):
Ne - nezastřelíš, Vávro! (Vávra sebou trhne, sahaje po pušce. - Důrazně, sebevědomě. Mluví pomalu, odděluje slova.) Nezastřelíš, povídám. Jak je zas Bůh všemohócí nade mnó, Vávro. (Hrdě položí ruce na prsa.) - Na to su tu ešče já -!

Páté dějství
Odehrává se v kuchyni u Vávrů, Maryša připravuje Vávrovi kafe, nasype do něj jed. Vávra je klidnější, snaží se s Maryšou usmířit, ta ale odmítá a pobízí jej k pití. Vávra odchází přichystat koně. Venku na dvoře padne na zem, čeládka zjistí, že je mrtev.

ŽENA (předběhne mlatce, všimne si pátravě Vávrové, uchopí ji za ruku, trhne doprostřed jeviště a pohlédne jí do odvrácené tváře):
Děvčico neščasná - ty's jé otrávila!? (Ve dveřích objeví se pouze boty mrtvého.)
VÁVROVÁ (dutě):
Otrávila.

Dílo má otevřený konec.